Re: Největší problém

Bobo, tím chceš jako říct, že v minulosti se lidem do pracovní doby započítávala doba cesty do práce? Za 1.republiky se za prací chodilo pěšky třeba 10 km, protože autobusová doprava ještě nebyla tak rozvinutá a na vlastní auto měl málokdo. Běžně se tolik kilometrů jezdilo na kole. Moji předkové jeli 10 km na kole, pak 15 km vlakem a 1 km pěšo nejprve do školy, posléze do práce, jen to bylo pěšo na jinou stranu. Odpoledne v obráceném gardu zpátky domů. Navíc museli stihnout napsat úkoly do školy ještě za denního světla, protože doma svítili petrolejkou a večer už na ty úkoly špatně viděli. Navíc byla pracovní doba delší a pracovní prostředky omezené, dřeli fyzicky daleko víc než my. Když jsem viděla třeba fotky z výstavby železnice, tak tam byly desítky chlapů, jejichž pracovními nástroji byl krumpáč, lopata a kolečko. Přesto tu železnici postavili dřív než my dneska s moderní technikou, a to, co postavili, slouží dodneška, tedy více než 100 let. A nedřeli jen chlapi. Jen té práce, než ženská vyprala: elektřina ještě nebyla, pračky taky ještě nebyly moc rozšířené, takže to znamenalo zatopit a ohřít v kotli vodu, pak vzít necky a valchu a vydrbat prádlo na valše. Vyprat pro celou rodinu byla dřina na celý den. Pak to ještě museli usušit, případně vybílit. K tomu stihli plést a háčkovat, šilo se ručně, protože šicí stroj nebyl v každé rodině. Moje teta si ještě za 2.sv.války sama utkala a ručně ušila výbavu, protože na koupi neměla peníze, ještě to stihla i nádherně vyšít. K tomu chovat husy a v zimě nadrat peří - a přece se ty lidi nehroutili, žili, jak mohli a uměli. Jo, pravda, nechodili do 25 let do školy, skončili základní školou a kluci případně do učení, holky většinou rovnou do práce. Moje matka (*1925) si pak třeba při práci udělala maturitu, ale to jen proto, že jí táta pomohl s hlídáním dětí, co jsem znala její vrstevnice, tak minimálně polovina šla makat hned v 15 letech, vzdělání neměly žádné.