Re: taky jsem to zažila

ahojky, také máme doma už 21 měs. stará nedonošeňátka. Elinka a Matýsek se narodiliv 33+1 TT, přirozenou cestou, musím říct, že porod bolel neskutečně, křížové bolesti, jsou noční můrou každé rodičky. Řeči typu, že byli malincí /1480 g a1920g) jsou také o ničem, protože to byl porod 2x a druhé miminko bylo koncem pánevním, takže jsem si užila také své.
Děti jsem po porodu neviděla, pamatuji si z nich jen nožičky, když je rychle nesli pryč, k inkubátorům jsem přišla až po 20 hodinách, ikdyž jsem asi 4 hodiny po porodu chodila po pokoji (prostě se neuvolila žádná sestra mě na jipku o patro výše zavést), děti byly maličkaté kostřičky potažené kůží, však to všechny dobře znáte, napíchané všechny možné kapačky, hadičky, zaintubované..... no prostě hrůza. O mléku mě nikdo neinformoval, to a ž po 4 dnech se mě sestra na JIPce ptala, proč zase nenesu mléko a následně mi poradila, že musím prsa stimulovat a snažit se odstříkávat. Nicméně psychickým vypětím jsem mléko po měsíci ztratila a krmila děti umělým mlékem. Strávili v nemocnici celkem 6 týdnů a šli jsme potom spolu domů. Naštěstí jsme zdraví, Matýsek cvičí Vojtovku, ale jinak všechno O.K.
Nezbývá všem mamikám a tatinkům, které to potkává právě teď popřát hodně štěstí a pevné nervy, je to veliká psychická zátěž - hlavně otázky lidí, kteří vás potkávají na ulici a ptají se "Jé, vy už jste porodila a kde máte děti???" to vžene slzy do očí hned....