Jakube a Peto,

Jakube, promin mi muj silny sklon k ironickemu parafrazovani dospelych: je nutny aby prispevajici do diskusi chapal, ze, pokud jeho zajima nejake tema (treba to hodnoceni), mel by si takove clanky vyhledat bud na netu nebo podle bibliografickych odkazu v knihovne. Psat pod jakymkoliv clankem sve prani co byste rad je ponekud zbytecny.

Clanek je o ironii, autorova prakticka rada je ironii nepraktikovat a uz pokud se stane, okamzite dat vedet, ze slo o vtip, dotycnemu se jiste povede lepe, a at si z toho nic nedela. Peto, jestli DDS je to, co si predstavuji, tak pak ta autorova rada pro tebe plati dvojnasobne. Dite v pastaku nema jiny domov, kde by ho nekdo objal, a jine lidi, kterym zalezelo na jejich zdravem sebevedomi (ci v tomto pripade o uzdraveni sebevedomi) a to i presto, ze pracujes se starsimi deckami nez ma asi na mysli autor. Podle mych zkusenosti, sice s mensim ditetem, autor ma pravdu. To se nam nedavno stalo, ze jsme se z rozvztekaneho synka, kteremu se nedaril skolni ukol a nase vysvetleni nechapal, rozesmali (zdal se nam jako takova roztomila chlupata potvurka, vite). Az jsem se zpamatovala, a rekla, ze mi te prece mame radi, rozplakal se tim nejdojemnejsim zpusobem. Jiste jsou nejake skolici kursy, pokud nejsi si jista, jak se poradit s vyhruzkami. Ale podle me predstave o diteti (nejsem ale zadna odbornice), jestli jednou jeho vyhruzky byly vysmate, bude chtit jednou dokazat, ze minil to vazne a fyzycky zralemu klackovi mit pocit, ze vuci tym protivnym zenskym by se v tmavem koutu poradil, je nejsnadnejsi cesta, co se da predstavit.