Margot+1 |
|
(15.5.2007 17:23:22) Pokud mluvíme o sarkasmu a ironii, je podle mě vždycky třeba doplnit kontext. Výsměch je nakonec přirozenou metodou, kterou společnost "umravňuje" jedince, který s ní nejsou úplně v souladu. Jedná se vlastně o varování - pak obvykle následuje exkomunikace. Každý se musí naučit s výsměchem pracovat, a to na obou stranách (s lidmi, kteří se neumí ohlédnout za svými chybami a nedokážou se zasmát, se nedá žít). Pokud si podle mě rodič nebo učitel dělá legraci z chyb dítěte/pubescenta/adolescenta, musí to být samozřejmě s láskou. Ovšem najdou se i prostředí (např. dětská skupina), kde se bude vysmívat natvrdo - i s tím si dítě musí umět poradit, jestli z něj nemá být měkkotina. Autora článku sleduji už déle. Mám pocit, že ačkoli píše do pedagogického časopisu, učitele nemá rád. Zřejmě mu některý ublížil a autor mu to dodnes neodpustil. Ostatně, výsměch neprošel ani Sókratovi. Kolikpak lidí by ho znovu poslalo na smrt?
|
Kohnova | •
|
(15.5.2007 18:01:10) Mas pravdu. Dr. Mertin skutecne nema ucitele rad a spolu s nim spoustu dalsich detskych psychologu. Ma to svuj duvod. Zhruba nekdy v sedmdesatych - osmdesatych letech, kdy se nejspis tady prezentovane postoje Dr. Mertina utvarely, byly ve skolach uplne jine pomery nez dneska. Ucitele skutecne dost casto detem ublizovali, ponizovali je a treba i sikanovali. Dneska je to vsechno uz trochu jinak. Ale nalepka blbe, nedovzdelane, nervni a zakomplexovane ucitelky nicici detskou dusi preziva v mnoha hlavach dal. On ma ale v jadru pravdu. Ucitel by fakt zaky zadnym zpusobem shazovat a ponizovat nemel. Na druhou stranu videt v detech bezmocne beranky s dusickou jako oblacek nesenou na male ruzove dlani.. to je romantika..
|
|
Alicee |
|
(15.5.2007 22:23:30) Magdaléno, jen taková malá faktická poznámka. Sokrata neposlali na smrt kvůli tomu, že používal ironii, to bys to značně a nesprávně zjednodušila . Ale jako titulek k tvému příspěvku to vypadalo dobře, to jo:)))
|
Margot+1 |
|
(16.5.2007 8:11:35) Ano, oficiální důvod bylo obvinění z kazení mládeže a rouhání proti bohům. Ale víme, že Šókratés lezl Atéňanům na nervy hlavně kvůli té ironii...
|
Alicee |
|
(16.5.2007 17:19:48) Já bych ani tak neřekla, že to byla ironie, jako spíš snaha všechny dostat na jeho rovinu, kdy jsou ochotni připustit, že "ví, že nic neví", což z nich učiní nejmoudřejší lidi na světě:) Popravdě, po podrobnější analýze Obhajoby jsem se těm Atéňanům moc nedivila, on to byl pěkně rejpavý dědek:))) ...ale to je mimo téma, jen mě zaujal ten název.
|
|
|
Margot+1 |
|
(16.5.2007 8:13:35) Chi, promiň ten překlep, Sókrate!
|
|
|
Veronika+3kluci |
|
(16.5.2007 9:10:23) Nepůsobilo to na mě tak, že by pan Mertin neměl rád učitele. Určitě podle mého humor i ironie do školy patří, ale výsměch určitě ne. Ovšem bohužel se častěji setkávám s tím, že se žáci vysmívají některým učitelkám - kvůli oblečení, horšímu mobilu apod. Já sama jsem byla v 1. třídě hodná a šikovná, až zpětně si uvědomuji, jak se naše paní učitelka chovala k některým žákům, kterým se zrovna něco nepovedlo. Občas na to myslím a doufám, že z toho nemají trauma. Výsměch silnějšího vůči slabšímu, to není fér. Jinak jsem taky učitelka a myslím, že se spíš můžu hlásit k minulému článku pana Merina o chválení. Ale možná jsem dost výjimka:-)?
|
|
Veronika+3kluci |
|
(16.5.2007 9:10:40) Nepůsobilo to na mě tak, že by pan Mertin neměl rád učitele. Určitě podle mého humor i ironie do školy patří, ale výsměch určitě ne. Ovšem bohužel se častěji setkávám s tím, že se žáci vysmívají některým učitelkám - kvůli oblečení, horšímu mobilu apod. Já sama jsem byla v 1. třídě hodná a šikovná, až zpětně si uvědomuji, jak se naše paní učitelka chovala k některým žákům, kterým se zrovna něco nepovedlo. Občas na to myslím a doufám, že z toho nemají trauma. Výsměch silnějšího vůči slabšímu, to není fér. Jinak jsem taky učitelka a myslím, že se spíš můžu hlásit k minulému článku pana Merina o chválení. Ale možná jsem dost výjimka:-)?
|
|
Zuzana+Terezka |
|
(16.5.2007 11:57:30) Milá Magdaleno, přečetla jsem si tvůj příspěvek větu po větě asi třikrát a mám jedinou otázku. Cos nám tím vlastně chtěla říct ? Nerozumím tvé první větě, že je ironii a výsměch třeba dávat do kontextu.... Vždyť bez kontextu by snad ani nebylo možné ironii vytvořit. A ani moc nerozumím tomu, že výsměch funguje jako prvotní "varování"...Já si asi pod pojmem výsměch představuji úplně něco jiného. Ani nesouhlasím s tím, že by se v rodině měl výsměch používat s láskou. S láskou neláskou, když trefíte nějakou citlivou věc, je dotyčnému fuk, jestli jste ho ponížila s láskou. A že bysme takhle naše děti "trénovali" ? Aby nebyly měkkoty ? Vždyť když se vysmějete dospělé ženské, že je například tlustá, bude z toho v duchu sakra nešťastná. Ano, třeba už umí s výsměchem pracovat. Ale třeba jen naoko, aby udržela "fazónu". A proto si absolutně neumím představit (vyplynulo to na mně z tvého příspěvku), že budu připravovat své obézní dítě na výsměch tím, že budu používat ironii vůči jeho tlouštce s láskou a doufat, že se tím naučí se nad své chyby povznést a ještě se jim zasměje. Určitě je možné dítě s nějakým handicapem připravit na vstup do společnosti. Aby samo sebe bralo takové jaké je a nad posměšky se povzneslo. Ale vede k tomu dlouhá a absolutně odlišná cesta od té vaší. Zdravím, Zuzana
P.S. Kdyby se zase někomu zdálo, že svůj názor prezentuju jako "jedinou pravdu", tak to prosím berte s rezervou. Já píšu, stejně rychle, jak přemýšlím a už to po sobě nečtu a nestylizuju tak, aby se to náhodou někoho nedotklo. Prostě co mám v hlavě, to sem "vyprásknu" a hotovo. Ahojky.
|
Margot+1 |
|
(16.5.2007 13:48:32) Tak já to vidím takhle: Výsměch a exkomunikace je ta příroda v nás (často tvrdá až krutá), zbavit se jí nedokážeme, můžeme se s ní pouze nějak vyrovnat (najdeš to v podstatě v každé učebnici sociální psychologie). Je ale stále rozdíl v tom, jestli se vysmívám za to, jaký někdo JE, nebo co DĚLÁ. Příklad: dvanáctiletá neteř přinesla ze školy domů křečka. Tušila asi, že není v pořádku postavit rodiče před hotovou věc, tak zkoušela hrát na city a vymyslela si, že křeček, chudinka, ležel opuštěný před školou a opaloval se... Smáli jsme se jí za tu lež, až jsme se za břicha popadali. Nakonec se sama musela smát taky. Křeček zůstal.
|
Zuzana+Terezka |
|
(16.5.2007 22:48:38) Ahojky, chci ještě nějak reagovat na tvůj příspěvek, ale vůbec nevím jak. Nejdřív napíšeš "já to vidím takhle" a pak tam lupneš větu z učebnice, která sama by vydala na celý článek, ne-li na knihu. A pak tam napíšeš ten příklad s tou holčinkou a křečkem. Promiň, ale já to vůbec nechápu. Vůbec nevím, kde je pointa toho příkladu. Zřejmě si nerozumíme takhle "písemně", třeba by nám šla normální slovní diskuze líp. Ale takhle to na mně působí, jakože chudák holčička, bojí se domů přinést zatoulané zvířátko, protože by jí rodiče sprdli. Tak si vymyslí historku, která zřejmě měla být natolik vážná, aby se rodičům křečka zželelo a nechali si ho. A vy jste se jí všichni smáli, protože neumí dobře lhát ? Nebo protože vám ta (pro holčinu) vážná historka přišla tak trapná, až byla k smíchu? Nebo proč ? A ona se začala taky smát. Protože co jí taky zbývalo, že jo. Mám dojem, že to zaznělo i v článku, že nakonec se začne smát i sám "postižený", protože je to asi jediné východisko, jak z nepříjemné situace ven. Musím říct, že jsem z tvého příspěvku opět jelen a vůbec nevím, jaké poučení z toho mělo vyplynout. Zdravím, Zuzana
|
Margot+1 |
|
(16.5.2007 23:28:18) Zuzano, teď jsem jelen zase já... Křečci (dlouhosrstí) se pochopitelně venku netoulají, natož před školou na trávníku. Dívenka prostě chtěla křečka, tak ho sehnala, asi od spolužáka. Smáli jsme se jí, chudince, protože lhala. Ne blbě, ani jinak, prostě lhala. Co bys dělala ty? Někteří by ji třeba bili...
|
Pruhovaná |
|
(17.5.2007 1:42:57) Tak teď jsem se fakt pobavila:-)))! Mám dvanáct a půl letou dceru. Já vám dám "chudák holčičika, bojí se přinést domů zatoulané zvířátko"! Jsou to už velké ženské, hlavička sice trochu zaostává za tělem, ale o tolik pozadu není, aby si zi zasluhovala "pochopení" hodného tak nanejvýš šestiletého dítěte. Takhle naivně by si nevymýšlel ani můj devítietý kluk. Ten ne výsměch, ale zjevný chechtot nad takovým pokusem byl zcela na místě a byl to nejlepší, co se dalo udělat. Smích nad scénkou jakou předvedla zmiňovaná slečna je přece něco jiného, než výsměch! Nechápu takovou přecitlivělost ve výchově, jakou popisuje Zuzana, jak jsem to tak četla, musela jsem se fakt začít smát (nejdřív při představě ubohého opalujícího se křečka a pak při představě chudinky vysmívané dvanáctileté holčičiky). Snad to ode mne nepochopíte jako výsměch :-). Jak vidíte, dvanáctileté slečny už mohou být tak daleko, že se dovedou zasmát i samy sobě. A že se dítě bojí domů přinést nalezené zvíře, protože by ho rodiče sprdli, je snad v pořádku, ne? Já tedy neznám rodiče, kteří by jásali nad donesenými koťaty a spol.
|
Zuzana+Terezka |
|
(17.5.2007 8:37:01) Jéje, tak teď jsme se zase nepochopily my dvě. Já jsem nijak situaci nehodnotila, nerozuměla jsem tomu, nemám tak velké dítě. A napsala jsem, že to na mně působí "jakože chudinka holčinka...." rozumějte, to bylo myšleno s trochou nadsázky. Já si pamatuju, jaká jsem byla já ve 12 letech :-)) Já jen prostě nechápu ten smysl toho smíchu (výsměchu). Co si z toho ta holčina tedy vzala za ponaučení ?
P.S. Každopádně ani já, ani manžel jsme se zatoulanými zvířátky problém neměli :-)) Zřejmě proto ani nechápu, celý ten začátek příběhu tzn. proč si holčička už předem musí vymýšlet nějakou hloupou historku.... Ale to nechme být. Já bych skutečně ráda věděla, co si z této situace ta holčina odnesla. Mně to vážně není jasné a chci se poučit ať vím, až bude moje holka větší. Díky.
|
Zuzana+Terezka |
|
(17.5.2007 8:56:20) Stále si představuji, jak by celá ta situace zapůsobila na mně, když mi bylo 12. Už se nám tady prolínají dva pojmy - výsměch a lež. A proto bych byla opravdu ráda, kdybys mi Magdaleno přesně vysvětlila, čeho se tím "výsměchem" mělo docílit. To mi asi pořád není jasné. Aby se holka styděla ? Rozuměj, tohle je situace v životě zcela běžná a já osobně bych s tím naložila asi jinak (píšu asi, zatím nevím), každopádně ty jsi podle příspěvků v psychologii zběhlá, tak kvůli mně prosím ten příklad trošku rozpitvej :-)) Protože, budeš si myslet, že jsem fakt natvrdlá, ale já pořád nechápu tu pointu. Čeho jste tím "výsměchem" (píšu ty uvozovky, je mi asi zhruba jasné, jaká forma "výsměchu" to byla) vlastně dosáhli ? Zdravím, Zuzana
|
Margot+1 |
|
(17.5.2007 14:01:44) Tak jenom v rychlosti, předem se omlouvám, nemám moc času: Dosáhli jsme toho, že holka se styděla za lhaní a zároveň si uvědomila absurdnost situace. Lhaní a vymýšlení si pochybných historek je zatraceně nefér pokus o manipulaci (v jakémkoli případě, u kohokoliv) a je v nejlepším případě směšné. A nemysli si, že chudinka tak toužila po zvířátku, že byla ochotna udělat cokoliv. Pokud se dobře pamatuji, když se jednalo o inkriminovaném křečkovi, byli v bytě: pes, krysa, rybičky, nějakěj šněk nebo co a pták...
|
Zuzana+Terezka |
|
(17.5.2007 15:25:14) Díky, že sis udělala čas. Teď už tomu nejspíš rozumím. Ale trklo mně to až po "psovi, kryse, ptákovi a šnekovi". I mně teprve po téhle informaci došla absurdnost té situace. Díky a abys rozuměla, pracuji (tedy pracovala jsem před MD) s psychicky nemocnými dospělými a tak hledám další možnosti, jak řešit různé situace. Většinou jsou totiž jako děti :-)) S pozdravem Zuzana
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|