Re: Je to možné?

Jo, holky, tak jsem se z toho přes víkend dostala, ale říkám si, ještě jednou, tak se těš! Federiko, to víš, že jsem před synem tu kravku (pardon) hájila, vysvětlila jsem mu, že paní uč. měla asi špatný den, starosti atd. bla bla bla, tak že jí to prostě jen tak ujelo. To poslední, co bych potřebovala, je, aby se syn bál chodit do školy a nebo tam nakonec nechtěl chodit vůbec.
Lízo, kdyby zapomínal často, jasně, že bych pochopila, že se ho v tom snaží vykoupat, ale tak to není, věci do školy připravujeme většinou spolu.
Teď to tady vypadá, že ze svého dítka dělám andílka, ale to v žádném případě nechci. Jde mi o to, že my ho doma vychováváme jinak, tj. aby se ke svým kamarádům a spolužákům choval vždy slušně, pomáhal, pokud to jde a neubližoval jim. A pak jde do školy a nějaká "učitelka" to všechno zkazí. Napadlo vás, co se asi honilo hlavou tomu kamarádovi, kterého poprosil o pomoc? Měl poslechnout učitelku, nebo pomoct kamarádovi? Kdyby to byli starší děti, neřeknu, ale jak si to ty osmileté děti mají v těch svých makovičkách přebrat?
Trochu jsem se rozepsala, tak se na mně nezlobte, ale myslím, že by to stálo za zamyšlení. Všem přeji hezký a pohodový zbytek dne.