Žertůvka pro Sosana :o)

Představte si příjemné sobotní odpoledne, sedíte doma s nohama nahoře, na popelníku máte odloženou Spartičku, v ruce láhev Gambrinusu a ve všeobjímající siestě sledujete nějaký echt zábavný pořad. Na obrazovce střídá muž převlečený za řapíkatý celer muže převlečeného za kosmonauta a váš pokoj je prosycen duchem dobré vůle.
Náhle kdosi neznámý rozkopne vstupní dveře a…

Neznámý člověk: „Přesně jak jsem předpokládal. To je strašné, jak ještě dneska žijí lidé.“ (přistupuje k vám a dlaní lehce načechrá vaše vlasy, máte-li jaké)
Vy: „Co… co si to dovolujete? Co to má znamenat?“
Neznámý člověk (usedá na opěradlo vašeho křesla): „Klid, nic se neděje. Všechno bude all right, jak říkají v USA. Znáte USA?“ (plácne vás bodře do zad)
Vy (zmateně): „Jasně že jo.“
Neznámý člověk (vlídně): „Ale nikdy jste tam nebyl, viďte?“
Vy (krčíte rameny): „Ne.“
Neznámý člověk (stále vlídně): „To jsem si myslel. No, teď se všechno změní, nebojte se.“
Vy (nechápavě): „A co jako?“
Neznámý člověk (soucitně): „Víte, hodně jsem o vás přemýšlel. (Rozhlíží se po místnosti.) Váš život je hrozný. Ne, nezlobte se, nechtěl jsem se vás dotknout, ale… je to tak. (Znovu se rozhlédne po místnosti.) Vidím, že pijete pivo. Taky kouříte. A ten televizní program! U všech svatých, jak se vůbec můžete dívat na něco takového?“
Vy (vztekle): „Do toho vám nic není a kromě toho, mě se to líbí.“
Neznámý člověk (s povzdechem): „A to je právě jádro celého problému. Neznáte nic jiného, proto se vám to líbí. Jistě mi teď řeknete, že jste úplně spokojený a šťastný člověk.“
Vy (nakvašeně): „To teda jsem.“
Neznámý člověk (soucitně): „To vy si jen myslíte, že jste, protože vám nikdo nedal šanci žít jinak. Vyučil jste se řemeslu, chodíte do práce, do hospody a na fotbal, sledujete komerční televizi… vůbec nevíte, jak krásný může být život, když má člověk správné sociální a kulturní návyky!“
Vy (dotčeně): „Helejte, o co vám jako jde? Kdo vůbec jste a co tu chcete?“
Neznámý člověk (vážně): „Jsem tu proto, abych vás spasil, člověče nešťastná. (Vytahuje z kapsy nějaké složené papíry, rozkládá je.) Tady je přihláška na filozofickou fakultu University Karlovy. Dovolil jsem si ji vyplnit za vás. Přijímací zkoušky jsou za dva měsíce, máte tedy spoustu času na přípravu. A tohle je kulturní přehled na tento měsíc. Zaškrtl jsem vám akce, kterých se zúčastníte.“
Vy (přerušíte jej): „Tak to kurva ani omylem.“
Neznámý člověk (pokračuje, jako by se nic nestalo): „Zvyknete si, jen se nebojte. Zítra vám přivezu nějaké knihy. A tohle – (ukáže prstem na televizi) to poletí z okna. Nejlépe hned.“ (vstává, bere do rukou televizi a vyhazuje ji z okna)
Vy (vymrštíte se z křesla a snažíte se neznámému člověku zabránit v akci, ale je mnohem silnější než vy, takže vás lehce usazuje zpět do ušáku)
Neznámý člověk (vlídně): „Je to pro vaše dobro. Za pár týdnů už si na svůj nynější život ani nevzpomenete. Budete mi blahořečit, že jsem vás zachránil ze spárů nevědomosti a, promiňte mi ten výraz, tristní zaostalosti.“

Připadá vám to absurdní?
Máte pravdu – ale přesně tak se už po celá staletí chová tzv. „západní svět“ ke svým méně západním sousedům. A nejsmutnější na tom je, že mu to ani v nejmenším absurdní nepřipadá...