dítě, které rádo vaří
Monty, máš zřejmě syna o něco mladšího než já, a přesně jsem si při čtení tvého příspěvku vzpomněla na období, kdy chtěl neustále vařit. Mojí mámu omejvali, když to viděla, ale dělali jsme to takhle: nechali jsme ho vylézt na židli (samozřejmě opěradlem dopředu, aby se o něj při pádu dozadu nepřerazil:-), zapnuli jsme vařič na MÍRNOU teplotu a ukázali jsme mu, že když se ho dotkne jen letmo, nic moc se nestane, ale stačí to tam nechat o zlomek vteřiny déle a je zle. Trochu se spálil, a pochopil. Podobně jsme to dělali i s mícháním polévky, krájením zeleniny (ano, párkrát se trošku říznul, ale přežil:-), atd. Píšeš, že tvůj syn má posunutý práh bolesti, tak nevím, jestli je pro vás tahle metoda schůdná, ale pokud to odnese jen nějakým puchýřkem nebo malým říznutím, dá se to ustát. Výhodu téhle metody vidím v tom, že za a) se dítě může "aktivně" podílet na chodu domácnosti, což mu asi v tomto věku připadá přitažlivé (dělají to přece dospěláci:-), a za b) pokud dospěje k tomu, že na horký vařič se nesahá, bude to JEHO VLASTNÍ POZNÁNÍ, což je podle mě strašně cenné - a mimo jiné mu tím projevuješ důvěru, že se dokáže rozhodovat sám. (Jasně že ho přitom hlídáš, a někdy jsou to trochu nervy, ale myslím, že výsledek stojí za to. Zase - pokud si vážně neublíží.)
A ještě k té důvěře, resp. respektu k dítěti: netvrdím, že jsem syna nikdy neplácla, ale vždycky se (a dlouho, ufff:-) snažím mu věci vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. Kamarádka, která dělá do psychoporadenství, tvrdí, že dítě moc dobře vycítí, jestli s ním někdo jedná s respektem nebo ne, a za komunikaci dospělý-dítě to má zásadní vliv. Koneckonců, v tom se asi děti a dospělí liší míň, než by si člověk mohl myslet...
No, doufám, že jsem se tu nevykreslila jako vzor všech ctností a jedinou dokonalou matku:-))). Jestli vás to uklidní, tak momentálně chodím k psycholožce a řeším, proč se pravidelně hroutím z pocitu, že jsem jako matka naprosto selhala (syn má sníženou imunitu a já jsem si vzala do hlavy, že jsem tomu měla nějak zabránit. Blbost, já vím, ale vysvětlujte to svému podvědomí... nebo čemu.)
Těm, kdo dočetli až sem, gratuluju a posílám čestné uznání za vytrvalost:-).
Odpovědět