někde to jde

Bydlím v naprosto běžném městě a spousta věcí se mi nelíbí. Co se ale hodně změnilo k lepšímu, jsou dětská hřiště. Bydlíme v domku poblíž tzv. staršího sídliště. Tam bylo donedávna jediné /v celém městě/ suprové dětské hřiště - písek, hrádek, prolézačky, koupačky, horolez. stěna /dětská/, šplhací tyče, provazové žebříky, skluzavky, houpací koně, stůl na stolní tenis, plac na basket, tráva, kde si může kdokoli sednout bez toho, aby si sedl do psího hov.. Běda, jak by na tento dost velký prostor kdokoli šel se psem. Okamžitě tam byla městská. Vloni výrostci rozbili část vybavení, okamžitě nastoupila parta z protějšího fitness, dostali z nich jména a další víkend tito výrostci /všichni/ nastoupili a vše opravili a dokonce i vylepšili. A bylo to. Teď na vedlejším sídlišti /taky tzv. starém/ dobudovalo město podobné dětské hřiště. Babky si tam chodí posedět na lavičky a potěšit se s dětmi - cizími. Všichni dávají pozor na všechny. Psa by si tam určitě nikdo nedovolil venčit, to by bylo zle. Vůbec jsem netušila, že na tomto sídlišti je tolik malých dětí - doposud to totiž nebylo vidět, protože si neměly kde hrát.
A lidem se to líbí a aspoň se dívají, zda tyto věci někdo neničí.
Jsem ráda, že aspoň v tomhle je naše město vyjímečné /v tom lepším smyslu slova/.