Re: Záškoláctví

Milá Ziro,
jak tě chápu.
My jsme na základní škole větší problémy neměli - "jen" ty horší známky - pár čtyřek.
Problémy s chováním žádné, ale taky byl líný při vyučování, úkoly dělal, příklady ve škole počítal, poznámky do sešitu zapisoval (teˇv u čení je to nad jeho síly). Měl důtku za zapomínání.
Také koukal z okna a usmíval se na spolužáky, stěžovala si matikářka tehdy na schůzkách: Myslím, že to není má vina, že honezaujme výkladem. Chodil na doučko z matiky ke starší paní učitelce a to byl rozdíl, dokonce ho to bavilo a chápal to.
Od tohoto pondělí tyto problémy už nemusím (pro mě bohužel) řešit, syn ve škole (v učení) skončil. Měl podmínku při nástupu (neboť to už nebyl první učňák, kde byl) a tu neustál.
Takže ze mě byla hromádka neštěstí plná slz. Syn už se do školy vrátit nechce. říkal, kdyby byla jen praxe, tak by to bylo v pohodě, ale školu nemá rád a tak to tady dopadlo. Nevím, co bude dál, musí jít pracovat, nadarmo ho živit nebudeme. Na jaře mu bude 18, tak ať ukáže, co umí.
ale jako matka jsem moc nešťastná. Také jsem hledala vinu v sobě, syn mi však řekl, že za to nemohu, je to prý něm, škola ho nebaví.
Ziro, neztrácej nadějí, hlavně že jsou zravé, slyším ze všech stran, tak to tak musím brát. Život nekončí ale je těžké to chápat.
Doma je syn hodný, pomáhá, když potřebuju, jen ta nešťastná škola. Jednou na to přijde, bude možná už pozdě, uvidíme.

Nesmíme házet flintu do žita a větiř, že to nějak naše děťátka zvládnou.

Chodím diskutovat tady na "rodině" do diskuse: Jak přežít dospívání, tak se tam můžeš ukázat a uvidíš, že v tom lítáme všichni.

Mia