Zoufalství doby

Upřímně řečeno, být dnes dítětem, nevím, jak bych si vedl. Jedinou inspirací pro má dobrodružství byly knihy, kterých jsem přečetl už ve 4. třídě klidně pět týdně. A následně jsem šel a pokusi se dobrodružství hlavních hrdinů prožít na vlastní kůži. Jenže co dnes? Zábava je organizovanější než za socializmu, všechno, co není placené je nebezpečné a tudíž zazděné, zrušené nebo zakázané. Copak se dnes parta dětí může vypravit někam do jeskyně nebo po švihadlech slézat lom, jako Rychlé šípy? Druhý problém je, že média všechno servírují vyjádřené tak do detailů že neponechávají žádný prostor pro rozvoj fantazie. A bez té není žádná dětská hra zábavná. Vylézt na haldu za městem bylo jako zdolat sopku. Obzvláště, když se z ní ještě kouřilo. Dnes se tam nesmí protože je to a) soukromý majetek, b) nebezpečné, c) umazaly by se drahé značkové oblečky. A proč bych se škrábal na imitaci sopky, když se na Playstationu mohu nad ní proletět vrtulníkem, že? Ach jo...