Heffy | •
|
(21.11.2015 16:54:07) Upřímně řečeno, být dnes dítětem, nevím, jak bych si vedl. Jedinou inspirací pro má dobrodružství byly knihy, kterých jsem přečetl už ve 4. třídě klidně pět týdně. A následně jsem šel a pokusi se dobrodružství hlavních hrdinů prožít na vlastní kůži. Jenže co dnes? Zábava je organizovanější než za socializmu, všechno, co není placené je nebezpečné a tudíž zazděné, zrušené nebo zakázané. Copak se dnes parta dětí může vypravit někam do jeskyně nebo po švihadlech slézat lom, jako Rychlé šípy? Druhý problém je, že média všechno servírují vyjádřené tak do detailů že neponechávají žádný prostor pro rozvoj fantazie. A bez té není žádná dětská hra zábavná. Vylézt na haldu za městem bylo jako zdolat sopku. Obzvláště, když se z ní ještě kouřilo. Dnes se tam nesmí protože je to a) soukromý majetek, b) nebezpečné, c) umazaly by se drahé značkové oblečky. A proč bych se škrábal na imitaci sopky, když se na Playstationu mohu nad ní proletět vrtulníkem, že? Ach jo...
|
Analfabeta | •
|
(21.11.2015 18:42:30) Souhlas, ale jak kde a taky záleží na rodičích. Moje dcera (* 1984) lítala ss stejně starými dětmi venku bez dohledu už jako předškolačka. Na ven měla staré oblečení, po někom nebo třeba i z bazaru, měly jsme dohodu, že když to roztrhne nebo zatlape tak, že to bude nepratelné, vyhodím to. To bylo oblečení které bylo možno zcela beztrestně zničit. Když za námi vyměňovali pražce, hrála si děcka na hromadě nových, čerstvě napuštěných thérem. Dítě jsem doma ve sprše drhla Solvínou, oblečení letělo do kotle, protože tak zatlapaný nebyl ani montér Tolja po dvojité mimořádné šichtě. Zatímco moje dítko nafasovalo další oblečení na zničení a dál se nic nedělo, ostatní děti byly doma bity a ještě jim podobné výpravy maminky zatrhly, protože přišly domů špinavé (a že od čerstvého théru to hned tak nepustí, a z oblečení vůbec ne). Moje dítko se pak ve školce chlubilo, že bylo jediné, které nebylo bito a že se doma nic nedělo. Ostatní děti záviděly, maminky nechápaly. Cožpak jsem se mohla zlobit, když pro ty děti to bylo ohromné dobrodružství?
|
|
Monika |
|
(21.11.2015 20:09:46) Do velké míry souhlasím, ale co mě zaujalo u syna: Bude mu 8, na TV se (i s mladší sestrou) dívá, většinou cca hodinu večer, o víkendu i ráno (a nás nechají spát, hurá!), v zimě třeba i trochu víc. Má tablet, ale hraje na něm celkem málo, některé dny vůbec, někdy tak do hodiny. Dává přednost hraní s jinými dětmi a naštěstí má těch možností hodně (družina, se sousedy na zahradě atd.). Ale o elektronických hrách se rozhodně hodně baví s klukama ve škole a v družině a kupodivu - hrají vlastní reálné hry na témata z těch elektronických, malují si k tomu různé plánky, vymýšlejí pravidla ... S jedním spolužákem pak jezdí společně na sportovní tréninky, zatím je jako rodiče na střídačku doprovázíme a co mě zaujalo, že kluci si vyprávějí na pokračování takové fantazijní příběhy na téma z těch her (tuším, že hlavně z minecraftu?), ten synův spolužák tomu říká "dračáky", netuším, jestli to je nějaký oficiální termín, v každém případě mi to přijde jako celkem pěkná zábava do MHD i na pěší cestu Takže samozřejmě četbě knih bych dala rovněž přednost (už proto, že takové jsou i moje životní zkušenosti), ale mám obavu, že syn by ani v "naší době" nebyl typ čtenáře beletrie, takže mi ta popsaná zábava inspirovaná elektronikou přijde taky celkem fajn ...
|
M + 4 | •
|
(22.11.2015 19:58:39) Dračáky asi budou ze hry Dračí doupě. To je, myslím, něco diametrálně odlišného od Minecraftu.
|
|
Lei |
|
(25.11.2015 17:11:32) Dračák jsem hrála na gymplu před dvaceti lety :-D. Jestli je dračákový, tak se brzy začte do Tolkiena a jiných a beletrie bude taky ;-).
|
|
|
|