Re: Klišé a realita

Mě by spíše zajímala statistika, která by vyjadřovala, jak jsou páry hlavně šťastné. Ať sezdané nebo nesezdané. Je totiž buřt, že někdo se nerozvede, ale doma je ovzduší jak v papinově hrnci. Což je těžko přínosné pro dítka, ať už jich je jakýkoli počet.

Já hlavní problém vidím v tom, že děti nejsou vedeny ke společnému soužití. Ve školce, ve škole a na kroužcích se to nenaučí a domov je pouze přestupní stanicí, kde si rodiče přehazují děti, případně ještě se zapojením prarodičů. Tedy žádný rodinný krb.

Pro mě je rodina možnost být spolu, vytvářet si společné vzpomínky na něco hezkého. Ovšem to něco stojí, určitou námahu. A dnes jsou jedinci spíše masírováni směrem k individuálním prožitkům hesly odpočiňte si od rodiny, manžela/manželky, od dětí, vy na to máte právo, jakoby rodinný život byl utrpení něco jako práce na jatkách nebo v uranovém dole.
Spousta rodičů je již po několika měsících péče o dítě vyčerpána a již se nemůže dočkat, až péči o potomka přehodí na někoho jiného a půjde se realizovat. Jenže to jaksi také není ono. A pak se vzpomíná, jak pěkně se měli v létě u babičky, jaké pekla lívance a jak se co já vím chodilo na houby a jaká byla pohoda. Jenže je nenapadne běžet si ty lívance upéci a vyrazit na ty houby, jen se krflá a fňuká.

Já osobně za rozvodovostí vidím především zhýčkanost jedinců, nereálnost představ o tom co je to mít děti a rodinu a sobectví.