vlastní zkušenost

Můj mladší syn měl také věčný boj se školkou. Už v 5 letech četl, sčítal a odečítal do 100 a násobil. Doma skládal složité stroje podle vlastní fantazie z Lega nebo Merkuru. Ve školce se hodně nudil, předškolní činost učitelek s dětma ho nezajímala, když všechno uměl. Nenašel nikoho, kdo by s ním hrál deskové hry nebo vydržel celý den stavět jednu věc. Vše jsme mu naštěstí mohli vynahradit my, jako rodiče, když jsem s ním zůstala doma a mohla se mu věnovat alespoň po obědě. Jenže každý tuto možnost nemá. Jako předškoláka jsme ho nechali udělat testy na IQ a s výsledkem nad 130 jsme ho přihlásili do Mensy. Měli jsme veliké štěstí na školu v Brně, kde se těmto dětem věnují. Jednak rovnou ve třídách a ještě i v mimoškolních činnostech. Konečně mám pocit, že je šťastný. Ve třídě má 12 podobných dětí, v družině hraje hry, skládá hlavolamy a vždy najde někoho s podobným zájmem.
Sám občas řekne, že je rád, že už má tu školku za sebou, takže vím, jak důležitý je k těmto dětem individuální přístup už od školky.