volná výchova

Když byla dcera před dvaceti lety jako au-pair v Anglii, tak vykládala, jak si nikdo netroufne na dítě ani zvýšit hlas, natož ho třeba plácnout přes zadek. My jsme nikdy doma neslyšeli o tom, že "dítě je osobnost", "dítěti se musí trpělivě stokrát vysvětlovat to nesmíš" apod. Zato jsme byli vychováváni (a vychovali jsme i naše děti k tomu), že sice můžeš diskutovat, máš právo si dělat věci po svém, ale odsud posud. Poslední slovo mají rodiče. Pamatuji si, jak na dceru ta volná výchova působila jako odstrašující příklad. Zeptejte se někoho staršího, jestli zná někoho, kdo si s dítětem nevěděl rady. Asi budete hledat dlouho, i když výjimky určitě byly také. Dnes si s nevychovaným spratkem neví rady kdekterý rodič. Také vám každý psycholog řekne, že bez zavedení pevných hranic se vychovávat nedá, protože právě ty hranice přispívají k pocitu bezpečnosti a bez toho to zkrátka nejde.