Re: Má to dvě strany.
"Žili jsme se seniorem 16 let. ! Je to hrozné období a chování jako k sobě rovnému není možné , oni se prostě chovají jinak , žijí jinak a to soužití umí zvládnout málokdo."
Edit,
to myslite obecne? Vas prispevek na me celkove nepusobi prilis pratelsky, samozrejme chapu, ze v dobe, kdy jste pecovala dloudodobe doma o seniora a soucasne jste v praci na oddeleni, kde jsou starsi pacienti, tak to uz by bylo na kazdeho trochu moc.
Mam osobni dloudodobe zkusenosti s domaci peci o seniory, u nas doma platilo a plati, ze pokud to jen trochu jde, kazdeho "dochovame" s pomoci sestricek domaci pece doma, nekdy bylo na urcitou nezbytne dlouhou dobu nutne hospitalizovat nemocneho na LDN ci interne, ale skutecne jen v meznich situacich, zadne "odkladani babicek a dedecku" jsme nikdy neprovozovali, jsem presvedcena, ze prave to vedomi, ze v tom nejsou sami a cela rodina se snazi pomahat, to byl ten hlavni duvod, ze nam vsichni vydrzeli tak dlouho.
Samozrejme, ze to nekdy bylo mimoradne narocne po vsech strankach, v techto situacich se clovek take hodne dozvi o charakteru sveho pribuzenstva, vzdyt vymluvit se je tak snadne a pohodlne, zadny volny cas, tisice telefonatu ohledne organizace, zbytek rodiny jede tak nejak samospadem ...
V teto souvislosti spis vidim jeden velmi zavazny problem a to ten, kdyz zustane pece o nemocneho pouze na jednom cloveku a to jeste v produktivnim veku, tak to potom doslova narez, takovych pripadu znam nekolik a nemaji dobry konec, pecovatel je na tom po nejake dobe casto hur, jak ten opecovavany.
Odpovědět