Partner nemusí být nejlepší kamarád,i když bych si taky přála,aby byl
dokonce jsem do svého manžela ani nikdy nebyla super bláznivě zamilovaná,i když jsem ho ráda měla samozřejmě,ze začátku docela blbé manželství se postupne zlepšovalo(zapracoval také Bůh,kterého jsem přijala do svého života a sama se také snažila změnit k lepšímu a hlavně odpouštět
).Někdy to bylo horší,někdy dobré,někdy super,někdy na rozvod.Teď po zhruba 15-ti letech cítím,že si už jakžtakž rozumíme a dokážeme se i bez hádek domluvit.Ale bylo to těžké a dloooooouhé...jistě že nevím,jak to bude dál,ale vždycky říkám,že naše manželství vydrželo jen Božím zázrakem,když jsme tak úplně rozdílní.Prohádali jsme spoustu času a energie.Tím vším jsem vlastně chtěla říci,že kdybych si dnes měla vybírat svého budoucího životního partnera,tak buď stejně naladěného,jako jsem já,s hodně podobnými názory a s opravdovým zamilováním, nebo bych radši zatím zůstala sama a věřila,že to pravé opravdu jednou příde.Ale jinak jsem ráda,že jsme se nerozvedli,teď je to docela fajn,jen mi je líto těch prohádaných let,ale asi jsme se potřebovali obadva hodně změnit
a ještě jinak-myslím si ,že když někdo někoho opravdu miluje,tá láska v srdci zůstane napořád,i když třeba v jiné podobě,ty jsi ho milovala doopravdy,proto ji pořád cítíš,ale to je v pořádku,ani se nesnaž ji vypudit ze svého srdce,opravdu jde "jen" o to odpuštění,to je však někdy opravdu velice těžké,pro mnoho lidí. mně také manžel hodně krát ublížil,nemyslím teď nevěry,spíš lhostejnost,neporozumění,sobectví,nenáviděla jsem ale jenom to,co bylo na něm špatné,jeho jako člověka jsem měla pořád ráda.V samé podstatě jsem prostě a jednoduše nenáviděla jeho hříchy(stejně tak jako svoje)a neláska je vlastně ten největší hřích
.opravdu bude líp!!!!!