Re: zděšení

Také si myslím, že zděšení svědčí pouze o velké naivitě. Je přece všeobecně známé, že co se ve výchově dítěte ve věku cca do 3. let pokazí už nejde nikdy zcela napravit (a proto je to tak důležité). Nevím to procentuálně (ze svého okolí znám pouze 1 případ), ale myslím si, že procento dětí, které v pubertě začne svými rodiči pohrdat a stanou se asociálními je u adoprovaných výrazně větší (odhaduji tak 50% - oproti tak 10% u vlastních dětí) a ti adoptivní rodiče i kdyby měli svatozář, jsou prostě bez šance s tím něco udělat. Proto by ti, kdož si takové dítě berou, měli do toho jít s tím, že je nanejvýš pravděpodobné, že to tak dopadne a svým způsobem na to být připraveni a chápat svojí roli tak, že spíš řízeně minimalizují průšvih. Výsledek lze srovnávat pouze s tím, co by z takového dítěte vyrostlo, kdyby bylo v děcáku ponecháno, což se ovšem nikdy přesně ověřit nedá.