| Marcela | •
 |
(26.7.2004 19:07:10)
nad výsledky péče o dcery - 3 dcery daly miminka k osvojení, 3 se o děti starají, dvě byly dány do ústavu - pravděpodobně byly doma nezvladatelné, 4 se nevyučily. Pokud tohle je výsledek špičkové péče, jak asi obstojí náhradní rodiče bez patřičného vzdělání, nepřipravení na to, co je čeká - třeba ti, pro které je adoptované dítě náhradou za dítě, které např. ze zdravotních důvodů nemohou mít?
|
| Kristýna+Robík | 
|
(26.7.2004 20:05:32)
Paní doktorka Vodičková píše, že přijala všechny dcery až ve školním věku. Každé dítě má vlastní osobnost a jejich předchozí život je samozřejmě také poznamenal. On je určitě velký rozdíl, když adoptuješ batole a když si vezmeš do péče 14 letou slečnu! Naopak úspěch je, že žádná z nich nemá v současnosti problémy se zákonem, a že tři z nich se o své děti DOKÁŽÍ postarat! Účelem pěstounské péče není udělat z každého inženýra, ale DÁT MU ŠANCI na normální život. Ne každý ji však dokáže využít. Děti z ústavů jsou poznamenané a přesun do rodiny neznamená mávnutí kouzelného proutku. Je to těžká práce a není to nutně něčí vina, když nedopadne ideálně.
Chci paní doktorce Vodičkové veřejně poděkovat za práci, kterou celý život dělá, za to, že ji dílčí neúspěchy neodradily a rve se za všechny opuštěné a znevýhodněné děti dál jako lvice. V Klokánku jsem byla letos na praxi, tak vím o čem mluvím.
|
| mama, 2 deti (jedno mne zabili) | •
|
(6.9.2004 1:02:03)
Souhlasím.
|
|
|
| Misa | •
|
(27.7.2004 1:53:46)
Marcelo prosimte co to pises? Bez se desit nekam jinam.
|
|
| maceška | 
|
(27.7.2004 9:30:53)
Víš, Marcelo, všechno dobré se počítá. Ty 3 miminka, které šly do adopce, udělaly ze tří rodin šťastné lidi. Kdyby tyto matky, které péči o dítě nezvládaly, neměly ono důležité zázemí, možná by tyto tři děti byly týrány, zanedbávány, nebo zabity hned po narození. Měřítka úspěchu můžou být velmi různá.
Rozhodně mají tři miminka v adopci mnohem větší šance do života než jejich matky, které musely prožít tak složité dětství.
|
| Iva | •
|
(27.7.2004 13:04:11)
Zděšená jsem byla, když jsem se podívala na stránky FOD a zjistila, jak se taky klidně může chovat "matka" k dítěti (za pozorování a maximálně nesouhlasného vrtění hlavou orgánů péče o dítě)a klidně jí dítě nechají, a to jen proto, že si je sama porodila...
Jinak taky si myslím, že to, že se osvojené dítě nedoučí a dokonce ani to, když včas pozná, že nezvládá mateřství, není prohra, protože nejdůležitější je, že se ten řetězec přetnul a tyto nově narozené děti už mají šanci na normální život od malička.
Obdivuju lidi, co si tuhle tíhu (výchovu hroznými zážitky z dětství už narušených dětí) vezmou na sebe, já bych to rozhodně nezvládla, a myslím, že tady není vhodné místo na kritiku.
|
|
|
| Sosan | •
|
(27.7.2004 14:57:25)
Také si myslím, že zděšení svědčí pouze o velké naivitě. Je přece všeobecně známé, že co se ve výchově dítěte ve věku cca do 3. let pokazí už nejde nikdy zcela napravit (a proto je to tak důležité). Nevím to procentuálně (ze svého okolí znám pouze 1 případ), ale myslím si, že procento dětí, které v pubertě začne svými rodiči pohrdat a stanou se asociálními je u adoprovaných výrazně větší (odhaduji tak 50% - oproti tak 10% u vlastních dětí) a ti adoptivní rodiče i kdyby měli svatozář, jsou prostě bez šance s tím něco udělat. Proto by ti, kdož si takové dítě berou, měli do toho jít s tím, že je nanejvýš pravděpodobné, že to tak dopadne a svým způsobem na to být připraveni a chápat svojí roli tak, že spíš řízeně minimalizují průšvih. Výsledek lze srovnávat pouze s tím, co by z takového dítěte vyrostlo, kdyby bylo v děcáku ponecháno, což se ovšem nikdy přesně ověřit nedá.
|
| Červánek | 
|
(28.7.2004 12:25:17)
Sosane,
zajímalo by mě, odkud máš ty informace o tom, že s adoptovanými dětmi je to v pubertě "horší" než s dětmi "bio" - resp. že by adoptivní rodiče měli do svého vztahu "založeném na slibu" vstupovat s tím, že tam určitě existuje ta možnost, že právě proto, že se jedná o adopci, tak ta puberta skončí průšvihem. Mohu Tě ujistit, že kdybych do adopce šla s tímto "varovným světýlkem" někde v pozadí v myšlenkách, tak bych to vzdala a raději bych si "pořídila" své bio-dítko, kde dle obecného přesvědčení budu mít jistotu, že geny neudělají třeba právě v pubertě své:o)
Otázkou zůstává, jak "báječné" dítko vzejde jednou z genetického spojení mě a mého manžela - abychom se jednou nedivili:o))))
Tvrdíš, že se neví, jak by to s adoptovanými dětmi dopadlo v případě, že by zůstali v "láskyplné" péči našeho státu - tedy v DD. Ale to přeci lze alespoň částečně zjistit na osudech dětí, které zůstaly v té péči státu až do své zletilosti a nikdy neměly možnost poznat co to je rodina. A věř, že při čtení takových příběhů a osudů Ti běhá mráz po zádech...
|
| Sosan | •
|
(28.7.2004 12:54:14)
Vliv genů a etnické příslušnosti (která se projeví až v pubertě) je jistě významný, ale já měl na mysli především vliv psychického úrazu, které dítě prožilo v raném dětství už jenom tím, co předcházelo tomu, že se do DD dostalo. To je prostě handicap, se kterým rodiče musejí počítat.
Principiálně je to stejné, jako když si vezmete kupříkladu psa z útulku. Nikdy z něho nevychováte psa stejného, jako když ho budete mít už od štěňátka.
Tím nikoho nechci nějak odrazovat od jeho záslužné činnosti. Jen upozorňuji na fakt, na který se zde v diskusích až příliš zapomíná. Že to opravdu není jedno - jak tady Jana psala, která svoje rozhodnutí pro adopci odbyla tím, že si jen ušetří problémy s porodem a ještě někomu pomůže :-)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(28.7.2004 17:24:41)
PS: redakce si vyhrazuje krácení příspěvků :-)
A co jsem podle Tebe tou pomocí myslela?
(Já do ní totiž zahrnuju SNAHU připravit dítě na samostatnej, pokud možno spokojenej život. Myslim, že jsem to tu někde psala a taky proto tu shánim informace.)
|
|
|
|
| Dina 2 Dcery Lena a Äla | •
|
(13.1.2005 18:40:32)
Velmi si sami sebe vážit znamená mít k sobě úctu
|
|
|
| Alice | •
|
(28.7.2004 10:25:40)
Mám v PP 4 děti, všechny jsem si vzala v předškolním nebo mladším školním věku. Fandím úmyslům FODu. V čem ale mohla být chybka, že to paní dr. Vodičkové tak nevyšlo?
Mám soukromý názor: paní dr. Vodičková byla na děti sama, není vdaná a pokud vím, nebyl kolem ní žádný muž, který by byl pěstounem dětí společně s ní. Další věc je její FOD. Řídit tuhle organizaci, vést ji, zakládat de facto atd. v době, kdy děti přicházejí do rodiny nebo jsou ve věku, kdy potřebují mimořádnou péči (a co do jejich historie, původu příchodu k paní dr. Vodičkové, a též samozřejmě co do počtu také nejsou zvládnutelné levou rukou), je taky možná jeden z důvodů, proč se leccos tzv. nepovedlo.
Ale nechci nijak soudit, spíš si to tak jen pro sebe myslím. Já paní dr. V. osobně neznám, nechci nikomu ubližovat. Jak jsem už psala, záměrům FODu fandím.
Alice
|
|
| jana | •
|
(28.7.2004 11:01:05)
Povaha člověka je determinována víc geny než prostředím. Chtělo by to také nějakou statistiku. Jak to dopadlo s jinými romskými adoptovanými dětmi. Myslím, že to není slavné. Holt geny.
|
| Červánek |
|
(28.7.2004 12:14:39)
Jano,
mám obavy, že máš velice zkreslené představy - jako mimochodem většina našeho národa - o tom, co všechno je "v moci" genů a co je jim pouze přisuzováno.
Např. v posledním čísle časopisu Náhradní rodinná péče je diplomová práce jedné maminky pěstounky, která dělala "průzkum" mezi pěstouny - srovnání z různých hledisek přijatých dětí "bílých" a těch "romských" - mohu Tě ujistit, že výsledek byl v porovnávaných kritériích totožný - a v lecčems "vyšly" romské děti dokonce mnohem pozitivněji než děti "bílé".
Mimochodem vím o čem mluvím - mám doma "tmavé" dítko.
|
| Jana | •
|
(28.7.2004 13:08:54)
Ale ono to v těch genech opravdu je. Jsou známé výzkumy jednovaječných dvojčat, která se 50 let neviděla -po setkání měla shodná povolání, velmi podobné manžely, preferovala stejné slovní obraty...
Kdo chce procenta, tak za 80 - 85 % mohou geny a pouze 15 - 20 % je dáno vlivy prostředí.
Obecně jsou známy adopce našich romských dětí do rodin ve Skandinávii. Přesto, že tyto děti se dostaly do plně funkčních rodin, tolerantního vnějšího prostředí, jejich výsledky po 15 letech nejsou vůbec povzbudivé a bohužel jsou mnohem horší ve srovnání s biologickými dětmi adoptivních rodičů, a to i přesto, že ti velmi často přiznávali, že osvojeným dětem se věnovali kolikrát i na úkor dětí vlastních.
Na druhou stranu není pravda, že v dětském domově nemůže vyrůst dítě, které bez problémů vystuduje gymnázium - jenom je jich statisticky méně. Pokud by se totiž vyskytlo miminko či batole dvou VŠ, kteří se zabijí při autonehodě, tak je zapotřebí si uvědomit, že takovéto dítě v dětském domově neskončí.
Z úhlu tohoto pohledu se mi jako nejlepší adoptivní rodiče jeví ti, kteří už své vlastní děti mají a další si berou jenom proto, že cítí, že jim mohou a chtějí pomoci poznat normální svět. A těmto rodinám by stát měl finančně přispívat mnohem více než je tomu dosud.
Řešit adopcí bezdětnost neplodných párů mi nepřipadá jako nejlepší řešení, většina těchto párů chce totiž většinou pomoci především sobě (koneckonců oni chtějí jenom to, co mají všichni ostatní a jim to bylo odepřeno), a proto by mnohem lepším řešením byla např. legalizace náhradního mateřství, kdy by tyto páry většinou získaly své dítě a to hned po jeho narození.
|
| Červánek |
|
(28.7.2004 14:55:57)
Jano,
přemýšlím, jesti vůbec víš něco o adopcích a PP - nebo to co tady píše - tak se mi to jeví - je prostá teorie.
Statistiky kolem dvojčat - ano, máš pravdu. O Skandinávii a jejich statistikách ohledně přijatých romských dětí nevím.
Jen jsem si jistá, že u nás se žádné statistiky ohledně romských a neromských dětech v DD rozhodně nevedou - a taky si jsem jistá, že tyto jakékoliv statistiky, pokud je dělá nezasvěcený člověk, tak jsou skreslené - ať chceme nebo ne - český člověk je v jádru rasista.
Proto více důvěřuji té práci maminky pěstounky a výsledkům, ke kterým došla.
K tomu, že není nepravděpodobné, že se v DD vyskytne dítě schopné zvládnout gymnázium, o tom rozhodně není pochyb - ale je tam mnoho aspektů, které tomu většinou brání.
K Tvé teorii, že z dítěte dvou VŠ vyroste automaticky vysokoškolák - nepřijde Ti to po Tvých načtených teoriích trošku přitažené za vlasy? A že rozhodně nezůstane v domově - to jakože má lepší "předpoklady" pro náhradní rodinu, protože má dobrý "původ"? Ujišťuji Tě,že úplných sirotků je v DD minimum.
Dále mě zaujala Tvá teorie o vhodnějších adoptivních rodičích, kteří mají vlastní děti - tam že se to jako povede. A o "chybné" motivaci bezdětných párů - tam tomu chybí ten "ušlechtilý" motiv. Na toto téme právě proběhla diskuze na náhradní rodině. Zajímalo by mě, kam bys zařadila nás - můžeme mít vlastní děti a adoptovali jsme tmavou holčičku - je naše motivace dostatečně "ušlechtilá"? Máme šanci být "dobří" rodiče?
Nezlob se, že jsem tak ironická - zlobí mě obecné diskuze - lepší je, když o dané problematice něco trošku víš - ale z praxe.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(28.7.2004 22:39:07)
Červánku, četla jsem si příspěvek Jany, na kterou ses zlobila, že mluví o něčem, co nezná a pochopila jsem ho takhle:
-to s těmi VŠ : že sociálně slabé či jinak společensky problematické vrstvy obyvatel častěji řeší rodinnou situaci "odložením" dítěte do DD (případně jim ho seberou...) kdežto v rodinách "vyšší společenské úrovně" (já nevím,jak to mám říct, abych se zas někoho nedotkla, ale dejme tomu uklízečka+nezaměstnaný ožrala je nižší společenská -nemluvím teď o lidské úrovni, vyjímky se samozřejmě najdou kdekoli- úroveň než učitelka+chirurg) je větší pravděpodobnost, že se bezprizorního dítěte ujme někdo z příbuzenstva. Tím pádem je v DD víc dětí, které mají "geneticky" předurčené větší trable v životě a víc dětí, které zažily neutěšené rodinné poměry, špatné vzory chování atd. A díky tomu taky v průměru hůř končí.
-to s tou adopcí: napsala to sice divně, ale já to pochopila i tak, že bezdětný pár, který touží po potomkovi, by si ve své snaze poskytnout někomu svoji lásku měl jako první dítě radši vzít co nejmenší miminko, ne velké dítě z DD a malovat si, jaká budou šťastná rodina - to případné zklamání je o to větší, čím víc se člověk na dítě upne. A větší dítě už je víceméně osobnost s vepsanými vlivy všeho, co ho v jeho dosavadním životě potkalo.
Tak tak. Ale souhlasím, že když to člověk neprožije, má jen teoretické názory, které by v praxi možná přehodnotil.
|
|
|
| Kristýna+Robík |
|
(28.7.2004 19:28:37)
K těm procentům:
Otázku GENY X PROSTŘEDÍ řeší pedagogika a psychologie již od J. J. Rousseaua a J. A. Komenského. Souvisí s tím tzv. pedagogický optimismus a pedagogický pesimismus. Tyto dva směry se dodneška přou, zda mají převahu geny nebo výchova. Jediné v čem se shodnou je poměr cca 70:30 či 30:70. Opravdu to dodnes nikdo neví, jen se jednotliví autoři přiklání na jednu či druhou stranu.
Já osobně jsem "pedagogický optimista", myslím si, že výchova zmůže hodně, ale že v genech může být přesto lecjaké nadělení. A samozřejmě souhlasím, že nejdůležitější je výchova do tří let, do sedmi let se dá ještě dost napravit, ale pak už je to moc a moc těžké. Přesto to vždycky stojí alespoň za pokus :-))
|
|
| starší+zkušenější rodička | •
|
(6.9.2004 1:26:16)
Nekdy ovsem neplodna zena nema ani to vajicko, ktere by ji odnosila nahradni matka. A kdyz touzi po diteti, necht je adoptuje. Zeptam se te tvymi slovy: "Nechteji vlastne vsechny matky (jak ty, ktere dite mohou počít, tak ty neplodne) to, co maji vsichni ostatni?" Premyslej nad tim, co pises.
|
|
| starší+zkušenější rodička | •
|
(6.9.2004 1:33:50)
Nekdy ovsem neplodna zena nema ani to vajicko, ktere by ji odnosila nahradni matka. A kdyz touzi po diteti, necht je adoptuje. Zeptam se te tvymi slovy: "Nechteji vlastne vsechny matky (jak ty, ktere dite mohou počít, tak ty neplodne) to, co maji vsichni ostatni?" Premyslej nad tim, co pises.
|
|
|
| Gábi | •
|
(28.7.2004 14:47:37)
Báro, znám Tě z diskuse "Náhradní rodina", četla jsem i Tvé články o Martince. Vím, jakou péči jí Ty i manžel věnujete a přesto patří k (promiň mi ten výraz) problémovým dětem. Tak mi řekni, jestli je to v genech nebo ne. Někdy je dobré rodinné prostředí bohužel málo.
|
| Červánek |
|
(28.7.2004 15:12:12)
Gábi,
určitý čas jsem si myslela, že všechny Martinčiny problémy lze svést na geny - ale postupem času přicházím na to, že tady vůbec nejde o geny - nebo alespoň ne z té rozhodné části. U Martinky se sbíhá několik důležitých faktorů zároveň.
NEchce se mi rozebírat její anamnézu dopodrobna - beru to jako soukromou věc - ale podstatné jsou 2 věci - Martinka je předčasně narozené a zároveň kříšené dítě - teprve na diskuzi o LMD jsem pochopila, že problémy, které má Marťas má 90% dětí, které přišly na svět stejně "problematickou" cestou. Naše dítě se o tolik neliší od ostatních LMďáčků.
S tím souvisí to, že těmto dětem věnují maminky od malička maximum péče (Vojtova metoda, různá vyšetření, psychologové, pedagog.-psycholog.poradny atd.) a tím pádem děti svůj "handicap" postupně nějak dohánějí nebo se jim daří naučit ho nějak "kočírovat". To Martinka neměla - celé 3 roky musela čekat na to, než se jí někdo začne věnovat, aby mohla začít ten svůj "handicap" nějak "zpracovávat".
Říká se, že to co "dostaneš" do dítka do 3 let, tak to tam zůstane zachováno - Marťas se naučila "jen" přežívat - a to je v ní natolik zakódováno, že to praktikuje i nadále ve svém životě - i když už nemusí a rozhodně k tomu nemá důvod - je to pro ni jako jíst, pít - prostě se snaží svým "naučeným" způsobem přežít.
A navrch ke všemu je Martinka velice, velice přecitlivělé dítko - takže to, že byla opuštěna a chybělo prvotní vše, co je dítku dáváno od jeho příchodu na svět - na ni zanechává opravdu trvalé následky - její důvěra v člověka, i v nás její rodiče je natolik otřesena, že neustále potřebuje vědět, že ji milujeme se vším všudy, taková jaká je.
Gábi, tohle vše nemá nic společného s geny - to je opravdu jen souběh více okolností, které z Martinky udělaly dítko, které potřebuji víc péče než jiné adoptované děti.
|
| kobliha s koblížkem Kubíkem | 
|
(28.7.2004 15:52:35)
Vcera vecer jsem zabrousila na stranky FOD a cetla otresne pripady tyranych deti. V noci jsem nemohla spat a mela pocit, ze musim neco udelat. Jak muze byt nekdo tak strasne kruty k tomu nejbezbranejsimu tvoreckovi? Jeste dneska jsem toho plna, porad mam v hlave obrazy tech nestastnych deti a nemuzu se zbavit smutny nalady :o(
Souhlasim s Janou a se Sosanem. Obecne plati ze to co vlozime do svych deti prvni tri roky jejich zivota je to dulezite. Napada me ze mozna proto je materska (rodicovska) dovolena tri roky. Ale to je jen moje teorie. Logicky, pokud se dite prvni tri roky zivota setkava jen s krutosti a stradanim (citovym i materialnim) je jeho vyvoj osobnosti nenavratne pokriven. Presne jak pise Jana, ty deti se snazi jen prezit. V podstate se chovaji jako zviratka. A presne jak pise Sosan, pes, ktery byl v minulosti tyran nebo opusten se strachu a nejistoty uz nikdy nezbavi. Stejne jako dite. Nemam to sice podlozene, je to jen muj nazor, ale taky bych se spise priklanela k tomu ze geny zmuzou jen pramalo, v pomeru s tim jak moc se da skazit spatnym zachazenim a vychovou.
|
| starší+zkušenější rodička | •
|
(6.9.2004 1:53:11)
Ano.Není to v genech,ale ve výchově.
|
|
|
| starší+zkušenější rodička | •
|
(6.9.2004 1:41:08)
Já souhlasím. Není to v genech, ale hlavně ve výchově.
|
|
|
|
| mama, 2 deti (jedno mne zabili) | •
|
(6.9.2004 1:14:54)
Souhlasím, studovala jsem genetiku. Nemá zdaleka takový vliv, jaký má výchova (tedy výchova dítěte od narození!). Výchově bych dala max. 80-90%, zbytek genetice.
|
|
| mama, 2 deti (jedno mne zabili) | •
|
(6.9.2004 1:16:01)
Souhlasím, studovala jsem genetiku. Nemá zdaleka takový vliv, jaký má výchova (tedy výchova dítěte od narození!). Výchově bych dala min. 80-90%, zbytek genetice.
|
| Agata | 
|
(6.9.2004 16:35:06)
díky, doufám, že geny a zkušenosti do 3 let je možné ovlivnit. Moje malá byla ve 3 letch odebrána matce.
|
| Agata |
|
(7.9.2004 15:19:42)
Jaké máte zkušenosti s dítětem, které jste nevychovávali od mala?
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)