Re: Pro Ivanu - o holčičkách

Ráda bych napsala také svůj názor na tuto diskuzi. 1. Sama mám dvě děti, starší bylo nedonošené dítě s mnoha zdravotními komplikacemi, byla s ním spousta "práce", péče o něj nebyla jednoduchá. V současné době je to dítě zdravé, i když trochu hyperaktivní, prostě takový malý umíněný neposeda. Když jsme se s manželem rozhodovali, zda ještě jedno dítě /chci podotknout, že také nemám vůbec žádné hlídání, ani podporu příbuzných/, nejdůležitější pro nás bylo to, že "jednou" tady na světě nebude sám. Bylo pro nás velmi důležité vytvořit mu posléze jim/rodinné zázemí i do budoucna. Také samozřejmě jsme zvažovali naši finanční situaci, ale vůbec dle mého názoru není tak důležité vybavit dítě po stránce finanční jako spíš mu vytvořit rodinu - mám na mysli sourozence. Myslím, že i když jedináčka nevychováváme k sobeckosti, nerozmazlujeme ho, vždy je to trochu jiné, než když má sourozence, protože spoustu věcí ho okolnosti "nutí" dělat přirozeně. Neumím to přesně vyjádřit, ale doufám, že poznáte, jak to myslím. 2. K tomu pokojíčku. Povedli se nám děti - kluk a holka. Mají jeden pokojíček, už od mala je učíme, že i ten druhý má právo na soukromí. Zatím je to na bázi rozdílných her, ale funguje to, protože "to tak je od malička" a děti to berou jako samozřejmost. Někdy spolu, někdy každý sám, jak mají chutˇ. Je pravda, když starší chce být sám, musím mladší zabavit já, ale naopak to již funguje. Já sama měla dva sourozence a také jsme byli spolu a takhle to fungovalo i u nás. Moje děti nejsou nijak vzorné, kolikrát se hádají a perou, ale to by určitě bylo i v případě samostatného pokoje /jako u mých kamarádek s většími byty/. Jinak já respektuji Váš názor, přeji aby Vaše dítko bylo "stále lepší a lepší". Dana