tisk-hlavicka

Všechno se změní, když přijdou děti!

2.10.2002 Klára Kubíčková 49 názorů

Co všechno se vlastně změnilo tím, že se nám narodilo druhé mimčo, ptám se někdy sama sebe. A nezbývá mi, než si říct, že se změnilo vlastně úplně všechno.

Méně spím. Někdy mám pocit, že nespím vůbec, hlavně když je Robert na pár dní pryč a kluci se budí na střídačku. Moje kamarádka mi tuhle řekla, že když je se svými devítiměsíčními dvojčaty déle než osm hodin sama, začíná jí z toho kapat na maják a střídá. Tedy střídá se s babičkou, tetou, slečnou na hlídání nebo tatínkem. Ó, jak jí závidím! Když Robert není doma, střídám se jen s dědou. Jezdí k nám každou sobotu před polednem a na hodinu si vezme Kryštofa na písek. Je to málo, jistě, ale neumíte si představit, jak se těším na sobotu a jak jsem za to málo vděčná. Tím vůbec nechci říct, že bych kluky neměla ráda a chtěla se jich zbavit, chraň bůh! Někdy je jich ale trochu moc.

Kojím dva a ne jednoho strávníka. Na tandemové kojení jsem se připravovala celé těhotenství, odpověďmi vyčtenými z knih jsem odpálkovávala babiččiny rádobynevinné otázky, jestli je to zdravé a pro mě a pro kluky dobré a ona že nekojila vůbec a náš táta že je silný a zdravý i po Sunaru, tak proč tolik caviků s tandemovým kojením.

Sebastík kojí jak se mu zlíbí, bez harmonogramů a rozvrhů, z ložnice jsem raději odstranila hodiny, abych nemusela sledovat, jak strašlivě je to nepravidelné. No a Kryštof kojí ještě nepravidelněji. Někdy za námi přijde a dožaduje se druhého prsu, takže si pak připadám jak domorodá žena z Afriky, u každého prsu jedno dítě a obě sosají a sosají. Nezakrývám ale, že v tu chvíli je mám strašně moc ráda a kdybych měla osm rukou jako chobotnice, oba bych je k tomu kojení ještě hladila po vláskách (Sebastíka po černých miminkovských a Kryštůfka po blonďatých andílkovských). Jsem ale jen člověčice, takže to nejde, protože jednou rukou držím Sebíka a o druhou se opírá Kryštof. Nevím proč, ale v během našeho tandemového kojení si Kryštof našel zálibu, kterou ho nemůžu odnaučit - sundává Sebastíkovi ponožky. Zřejmě projev bratrské lásky.

Teď ovšem Kryštůfkovi rostou další stoličky, takže jsem moc ráda, že jsme u kojení setrvali - je to nejjednodušší, jak ho v noci, když ho vzbudí bolest zoubků, zase utišit.

Blbnu, to je asi nejvýraznější změna, která se po narození Sebastíka udála. Místo toho, abych čistila pupík miminku, jdu s tampónkem namočeným v lihu na Kryštofa, on sice nechápe, co mám v úmyslu, ale poslušně si nechá vyhrnout tričko. No, došlo mi to, když jsme uviděla ten pupík, asi desetkrát větší než miminkův. Včera jsem Kryštofa na procházce nabádala, ať jde "popatrně a omaloučku". Když jsem dnes naobědvala Kryštofa a nakojila Sebastíka, nandala jsem si (studené) jídlo na svůj talíř a bezmyšlenkovitě všechno pokrájela na malé kousíčky a vyndala dětskou lžíci. A korunu jsem tomu dala, když Robert přijel odpoledne z Brna. Dobu chodil po bytě bez trička, sbíral zakutálené kaštany (ať už tohle kaštanové období skončí, kutálí se to všude a Kryštof nám nedovolí vyhodit byť jeden jediný kaštánek!) a já jsem měla pořád pocit, že mu nutně musí být zima. Podávala jsme mu to triko a se slovy "hlava, bububu" jsme mu ho začala navlíkat, jakoby to byl jeden z kluků.

Procházky se stávají mojí noční můrou. Než oba kluky zakuklím, aby jim nefoukalo na žádnou část těla, zabere to půlku dopoledne. Navíc to člověk musí dělat průběžně a zároveň oblékat i sebe, aby pak nikdo na nikoho nemusel čekat, aby nikomu nebylo doma horko déle, než je nutné, aby si Kryštof nevšiml, že už má na hlavě čepici, kdyby si toho všiml, půjde zaručeně bez ní, protože si ji v neuvěřitelně krátké době dokáže sundat a někam ji zašít, abych ji nenašla. Když už jsme venku, ta opravdová legrace teprve začíná. Těsně po Sebíškově narození jsme tady na Rodině v jedné diskusi probíraly, jak vozit či nosit dvě děti narozené brzy po sobě, tedy děti, které by obě měly být ještě v kočárku. Vyzkoušeli jsme už všechny možnosti a odpověď je jednoznačná. Těžko! Máme hluboký kočárek s nosností do patnácti kilogramů. Kluci jsou po tatínkovi, ne tlustí, ale, řekněme, fortelní. Sebastík má už šest kilo (já opravdu jenom kojím!), Kryštof čtrnáct, to je dohromady dvacet, nákup obvykle tak čtyři kila. To máme dvacet čtyři kilo, takže jsme devět kilo nad limitem. Zatím nepozoruju, že by se kočárek hroutil, bojím se ale, že to přijde někdy nečekaně, až budeme v tom největším frmolu, třeba ve frontě u pokladny nebo hodně daleko od domova. Nejpřijatelnější je přesun s prckem v kočárku a raubířem v šátku na zádech. Raubíř to ale dlouho nevydrží a chce ťapat, takže po deseti minutách venku následuje eskapáda vymotávání z šátku, průzkum nejbližší kanálové mřížky (proč to dítě nedokáže pochopit, že když mu tam ten kaštan jednou spadne, už ho nedokáže podat opravdu nikdo, ani maminka?) a po té, co se rozhodne jít přesně na opačnou stranu, než zrovna potřebujeme, ho opět naložím na přetížený kočár. Poslední varianta je uvázat Sebastíka do šátku (z babyvaku už vyrostl) a Kryštofa vzít za ruku. Představa, že by jel ve sporťáku, je zcestná. Nicméně ještě zcestnější je myslet si, že půjde spořádaně za ruku. Nepůjde. Variantu takového přesunu jsme vyzkoušeli dvakrát. Poprvé jsme šli do obchodu hodinu (na cestě je přece strom obsypaný kaštany, pískoviště, schody - nahoru dolů nahoru dolů nahoru dolů, betonová skruž, zábradlí, dva kanály, plakátovací plocha, parkoviště, jeden pes nepřivázaný bez košíku, dvanáct garáží a tedy i dvanáct klik, za které je třeba vzít, co kdyby náhodou některé dveře nebyly zamčené…). Potom jsem zatelefonovala Robertovi (naštěstí byl ten den doma), ať pro nás přijde, že zpáteční cestu riskovat nehodlám. Za čtrnáct dní mě napadlo vyzkoušet to znovu. Bláznovství. Došli jsme k plakátovací ploše a zpátky.

Zanedbávám bezpečnost dětí. Kryštof byl tuhle dlouho hodný. Věděla jsme, že je někde v ložnici a tam není z čeho spadnout nebo co na sebe shodit (po té, co zatahal za popínavou rostlinu a na hlavu se mu zřítil květináč s hlínou, odstranila jsme opravdu VŠECHNY nebezpečnosti z jeho dosahu) a tak jsem si lenošila. Když byl hodný už pět minut, nedalo mi to a šla jsme ho hledat. Seděl za závěsem a olizoval Sebastíkovy kapky proti větříkům a tvářil se, že je to náramná dobrota. Navíc byl počůraný, odnesly to i bačkůrky. Vysvětlovala jsme mu, že se to nesmí a on mi zase svojí miminkovskou hatmatilkou vysvětloval, že mám být pyšná, že se mu podařilo vyzrát nad šroubovacím uzávěrem. Celý den jsem ho sledovala, nic mu nebylo, ani průjem neměl, tak si říkám, že těch kapek buďto moc nevypil a nebo že jsou ty kapičky neúčinné (Sebastíkovi ostatně taky moc nepomáhají).

Změnilo se všechno. Nejlépe to stejně vystihl můj muž, který svému kamarádovi, jež touží po druhém dítěti, do telefonu popisoval situaci u nás doma slovy: "Je to hrůza. Malej tlačí, velkej se vzteká, Kláře teče mlíko a někam se nám ztratil lis na česnek!" Lis na česnek, tatínku, má Kryštůfek v hračkách, vozí ho totiž ve vláčku místo kleští na cvakání jízdenek.

Názory k článku (49 názorů)
Už se těším Pusinka,Tomík02/01,Luky 7.1.05 2.10.2002 11:26
*Re: Už se těším Klára, 2 raubíři 2.10.2002 20:26
Všechno se změní,když příjdou děti! Jana ( tři dcery) 2.10.2002 13:14
vydržet Dagmar, dvě děti 2.10.2002 14:57
Rada pro Klaru Gabulina,Eliska a Alenka 2.10.2002 15:7
To je síla Kristýna+Robík 2.10.2002 19:38
Taky me to ceka Jitka&Hanicka&brisko  2.10.2002 20:10
transport miminek Marcela+Emma2,5 + Sophie6m. 2.10.2002 23:2
*Re: transport miminek Sabi 9.10.2002 13:27
**Půjčím ti boardík... Pavla, 2 děti 18.10.2002 0:8
druhe dite VSECHNO zmeni Marcela(Emma+Sophie) 3.10.2002 22:51
Bude lepšie... Ľudmila, dcéra 13, syn 12 4.10.2002 8:59
Přežít!!! Ajša 4.10.2002 9:48
*Re: Přežít!!! Daniela 4.10.2002 10:49
*smekám Klára, 2 raubíři 4.10.2002 20:5
Jak vozit dva mrňousy Radana,2 kluci 4.10.2002 13:0
:-) Sasa 4.10.2002 21:28
úžasné :o) Janka & Míša & Verunka+Lukášek 4.10.2002 21:58
vsechno se zmeni, kdyz prijdou deti Monika, Martin rok 5.10.2002 22:10
Jak to děláte? Ivana, syn 10 měsíců 6.10.2002 11:49
*Re: Jak to děláte? Evelyn1968,2děti 6.10.2002 21:50
**Pro Ivanu - o holčičkách Pavla, 2 děti 18.10.2002 0:28
***Re: Pro Ivanu - o holčičkách Ivana, syn 10 měsíců 19.10.2002 20:58
****Re: Pro Ivanu - pokojíčky pro dě... Veronika, Votěch-11 měsíců 20.10.2002 14:19
****Re: Pro Ivanu - o holčičkách Dana/2 děti/ 21.10.2002 0:44
*****Soukromí dětí Ivana, syn 10 měsíců 28.10.2002 12:15
******Re: Soukromí dětí monire 22.2.2004 17:53
*******Re: Soukromí dětí Svatka30 23.2.2004 12:50
*Re: Jak to děláte? Martina 7.10.2002 22:31
**Re: Jak to děláte? Ivana, syn 10 měsíců 28.10.2002 12:28
***Re: Jak to děláte? Káča 25.9.2003 15:23
*Re: Jak to děláte? Jumbová 23.2.2004 9:48
Mluvím zmateně. Monika, 2 kluci 6.10.2002 20:11
Naše procházky jsou noční můrou Pavlína, Vojtík 3 r, Vítek 4 měs. 6.10.2002 21:33
Pro Kláru:-) ...neviditelná... 6.10.2002 23:41
Co všechno se změnilo: Jája 7.10.2002 0:57
*Re: Co všechno se změnilo: Monika 7.10.2002 1:11
**Re: Co všechno se změnilo:pro Moniku Jája 12.10.2002 19:28
Vše naprosto chápu Pavlína-dvojčata 21 měs.a dcerka 6let 7.10.2002 21:44
obdivuji Tě Šárka, 1 dcera 8.10.2002 19:47
pobavila jsem se.. Olga, syn 6mesicu 30.10.2002 21:6
*Klare i Ivane JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 6.2.2003 20:5
Postřeh pro Kláru a ostatní Martina, Ondřej 2,5 r.+ Honzík 5 měs. 14.12.2002 16:45
dvě děti,ach jo tangerine2 19.12.2002 9:25
Chci další články! Brigita, Tadeáš 11 měsíců 25.1.2003 21:25
*Re: Chci další články! Karo 25.1.2003 21:44
:-)) R+M 22.2.2004 19:53
NAPROSTO PRESNE! :-) Radka(Kuba-2r,Honzik-6m) 22.2.2004 21:15
díky Dana a Honzík 23.2.2004 1:12




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.