| Paulis | 
 |
(30.10.2011 19:13:50)
Chjo - tenhle problém mám už od mala - neumím navazovat hovory, neumím zaujmout, působím nejistě a tím jsem tak jakoby odloučená.
Bydlím už 5 let na malinkém městečku mezi tzv. naplavenínama. Za tu dobu se všichni tak nějak skamarádili, chodí se navštěvovat a já prostě nic, nic.
Odpoledne byla taková slavnost a musela jsem odejít i s malou, stála jsem tam jediná naprosto sama a neměla se kam vetřít.
Vím, že ten problém je u mne - v komunikaci.
Nejhorší je, že si pak začnu připadat jako prašivá, odvrženec o koho si nikdo ani boty neotře.
Samozřejmě - není to tak, nicméně ta situace - sama tady, bez kamarádky, jenom s věčně naštvaným manželem.
Když o tom mluvím s ním - je úplně udivený, on nikoho nepotřebuje - a když ano, zajde do hospody a je to. Z toho důvodu ani nikam na návštěvu nejdeme - nechce a ani nestojí o to, aby někdo chodil k nám.
Jak tohle řešit? Děkuji předem za názory - nevím kdy manžel přebere pc - musí na něm pracovat
|
| fisperanda | 
|
(30.10.2011 19:16:06)
A proč si nenajdeš kamarádku, se kterou budeš chodit do společnosti?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(30.10.2011 19:20:38)
Když v tom je asi právě ten problém, že ona si neumí najít kamarádku/-y v místě, kde nikoho nezná.
|
| fisperanda |
|
(30.10.2011 19:24:19)
Ale tak si nemusí hledat kamarádku v místě bydliště přece. Kdybych byla v takové situaci, normálně bych si někoho našla na inzerát, a dojížděly bysme za sebou.
|
|
|
| Paulis |
|
(30.10.2011 19:26:36)
Kamarádky nějaké mám v rodném městě. Spíš jak píši - dělá mi problémy to zařazení, to aby mne lidi přijmuli.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.10.2011 19:37:04)
Těžko takhle na dálku radit, v čem konkrétně děláš chybu, ale obecně na lidi dobře působí, když je člověk usměvavý, vstřícný, otevřený, když je sám přátelsky osloví, zavede hovor ... Měla bys nějak zkusit pracovat na svém ostychu, aby ti zbytečně nestavěl hradbu proti ostatním lidem, tvá zdrženlivost může být nesprávně vnímána jako povýšenost nebo "nafrněnost", že se s lidmi nechceš byvit, a oni sami pak tě také nebudou mít snahu oslovit. A dostáváš se zbytečně do začarovaného kruhu, kdy nikdo netuší, že ty by ses ve skutečnosti přátelila ráda.
|
|
| Jana + 3 rošťáci | 
|
(30.10.2011 20:31:56)
My se stěhovali asi před 11,5 lety...a já jsem pořád sama, nemám žádnou kamarádku, jen manžela a děti...
Ani nevíš, jak moc ti rozumím!!!!
|
|
|
| kreditka | 
|
(30.10.2011 20:28:05)
Ono když člověk není moc komunikativní tak se kamarádi hledají blbě, o tom bych mohla psát romány
|
| Jája | •
|
(31.10.2011 9:16:48)
Já to mám podobný. Jak si hledat kamarádky, když je člověk v práci od 8.00 - 17.00 a pak kouká, aby bylo uvařeno, vypráno, vyžehleno a další?
Taky jsem introvert, takže ti rozumím. Ale fakt to chce mít věčně dobrou náladu a usmívat se. Lidi potřebujou povzbudit a zapomenout na svá trápení. S bručounem se pak nikdo nebaví, každý má svých starostí dost.
|
| Delete | 
|
(31.10.2011 9:17:32)
Jinak řečeno, introvert pesimista má prostě problém  .
|
|
|
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 20:33:04)
to je pro lidi s tímhle problémem fakt supr rada.  jak říct člověku se zlomenýma nohama, ať se rozeběhne, že to jistě zvládne
|
|
|
| pasivní |
|
(30.10.2011 19:18:59)
Zkus nějaký aktivity, kam chodí lidi tvého věku.
Ruční ráce, zumbu, jazyky.
Jinak se netrap pocitem, že jsi "nějaká"
Lidi jsou dost sebestřední a po akci spíš přemýšlejí, jak tam vypadali sami nikoliv ostatní.
|
|
| Honza +// | 
|
(30.10.2011 19:21:55)
Není u Vás nějaké mateřské centrum, nebo jiné spolky, kde se schází ženský ať už bez dětí, nebo s nima?
|
| Paulis |
|
(30.10.2011 19:30:34)
Zkusila jsem a zase, uzavřená společnost. A já to prostě neumím se mezi ně vmísit
|
| Honza +// |
|
(30.10.2011 19:40:48)
Zkoušet to častěji, nebo zkusit ten inzerát. Já nevím, asi neporadím, já byla v jednom MC tady u nás, ačkoliv jsem tam nikoho neznala, tak mě vtáhly mezi sebe uplně samy.
|
| Mirka 2 deti | •
|
(30.10.2011 20:03:35)
Presne tak, v materskom centre alebo na angličtine ma vtiahli medzi seba ani som nevedela ako. Ale zas je pravda že hneď na začiatku som natrafila na skupinku mamičiek na ihrisku ktoré asi zamrzli ešte v školke. Lebo neboli schopné ani normálne odpovedať na pozdrav, stalo sa to viackrát a vždy tá istá skupinka. Ale nevadí, nevnucujem sa, keď ich stretnem nezdravím sa, poprvé sú oveľa mladšie (čo inak neriešim) a podruhé človeku ktorý mi 2x neodpovie na pozdrav a pritom mi pozerá do očí sa prvá nepozdravím ani keby som na neho spadla.
|
| foxyna | 
|
(30.10.2011 20:13:04)
Je, to jsem ráda, že i někdo jiný má takovou zkušenost. Já tedy ne s maminkami na hřišti, ale jednak v práci s jedním člověkem, druhak u nás v domě ... a zaboha jsem nemohla přijít na to, proč mi neodpovídají na pozdrav, (to, že jedna dáma evidentně mladší než já a druhý muž v mém věku, tudíž by měli asi zdravit první oni mě, tak to ani neřeším), přemýšlela jsem, co JÁ dělám špatně ... a on to asi nebude problém na mé straně, ale na té druhé 
|
| Mirka 2 deti | •
|
(30.10.2011 20:20:53)
No ono to je aj otázka sebavedomia. Sú ľudia ktorí presne takto budú rozmýšľať "čo robím ja zle" keď sa mi zo 100 ľudí 1 nepozdraví. Kým som bola doma na materskej tiež mi sebavedomie kleslo, mám s tým problém od detstva. Ale hneď ako som si našla prácu kde sú úžasní ľudia - čo viem naozaj veľmi oceniť, mi aj sebavedomie stúplo a "buranov" už neriešim, ani ma nezaujíma prečo nezdravia, vyškrtnem zo zoznamu a ide sa ďalej, svet nespadne.
|
| Paulis |
|
(30.10.2011 20:23:10)
Souhlasím. Kurňa - ale kde ho vzít ?
A jde se taková věc vůbec naučit? Není to dáno už od narození?
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 20:30:39)
taky myslím, že je to částečně vrozené a částečně výchovou. moje matka se ke mně chová a vlastně vždy chovala jak k malému debilkovi, dodneška má tendence kontrolovat, jak vychovávám své dítě (a když jeden den nekadí - téměř čtyřleťák, je to moje vina, že má zácpu, protože ho nevhodně krmím ...  ). a takhle je to se vším - s oblékáním, spaním, prostě se vším. jakkoliv se ohrazovat a usměrňovat ji nepomáhá. zvláštní je, že ze všech sourozenců to dělá jen mně   
|
| Mirka 2 deti | •
|
(30.10.2011 20:40:44)
Keď nad tým tak rozmýšľam tak mne veľmi pomohlo že sme sa odsťahovali tak ďaleko od mojej mamy, tiež som mala sebavedomie od decka v pr... nikdy som nič neurobila dobre, ruky sa mi klepali keď som niečo mala urobiť pred ňou lebo všetko bolo ZLEEEEE...teraz je kontakt s ňou tak raz za týždeň aj to len po telefóne a je to OK. To isté má aj moja sestra, sebavedomie úplne zašľapané. Pritom sme obidve úspešné (ďaleko od mamy). A obidve máme vysoko nadpriemerné IQ, to nepíšem aby som sa pochválila ale preto, že psychologička aj toto označila ako príčinu nízkeho sebavedomia v kombinácii s manipulatívnou despotickou mamou.
|
|
|
| Mirka 2 deti | •
|
(30.10.2011 20:34:21)
Mne sebavedomie stúpa s úspechom, napr. som si myslela že nájsť dobrú prácu v cudzom meste bez kontaktov, s dvomi deťmi (4 a 10), bez babičiek, dochádzaním 20 km a manželom pracovne furt v lufte je nemožné. A vida - podarilo sa, sebavedomie+. V práci sa mi darí - sebavedomie+. Okolnosti ma prinútili šoférovať vo veľkomeste, a darí sa mi - zase sebavedomie+... A veľmi dôležité je ocenenie od niekoho na kom Ti záleží a komu na Tebe záleží, podpora, uznanie - u mňa je to manžel.
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 20:35:28)
to u mě nefunguje, bohužel. za poslední dobu jsem toho objektivně zvládla opravdu hodně. ale na té mé komunikaci se nic nemění.
|
| Mirka 2 deti | •
|
(30.10.2011 20:49:33)
Ja som mala problém s komunikáciou keď som bola mladšia (cca do 25). Potom som prišla do zamestnania kde 90% času bola komunikácia, telefonická (zákazníci, objednávky, dodávky, logistika, reklamácie, problémy...). Zo začiatku som pred každým telefonátom utekala na WC, keď zazvonil telefón stiahlo mi žalúdok. Nevedela som tak rýchlo reagovať, myslím rečou, akoby som mala stuhnutý jazyk aj mozog, ale postupne som sa vytrénovala. Toto mi veľmi pomohlo. Ja musím byť donútená komunikovať a byť s ľudmi, inak som schopná byť sama a mlčať celý deň a nevadí mi to. Na materskej so synom som pomaly začala "padať" v komunikácii, už som cítila že je zle, že ako nie som nútená byť s ľudmi a rozprávať že sa uzatváram do seba, čo mne osobne nevadí ale rodina, hlavne deti trpia. Tak som sa musela prekonať a cielene hľadať ľudí - mamičky s deťmi (viď. bublifuk, krieda a pod.)
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 21:02:58)
mně ani taková práce nepomohla
pro mě jsou nejhorší situace potkat na chodníku známého (třeba spolužáka, kterého jsem dlouho neviděla), jet se sousedem výtahem a tak. naprosto netuším, o čem se bavit. maminky na pískovišti potkávám už několik let stále stejné, ale dál než k "dobrý den" jsme se nikdy nedostali. teda vyjímečně, když se třeba zeptám odkud mají kolo a nebo se zeptají oni, nebo třeba na oblečení, ale po uzavření daného tématu rozhovor končí a příště se na něj nenavazuje.
|
|
|
|
| Paulis |
|
(30.10.2011 20:45:59)
Hm, tak mne manžel naopak položí. Jinak - v jistém směru úspěšná jsem, dokázala jsem hodně věcí
a pak příjdu mezi hlouček a připadám si tááákhle malinká
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Maryl | 
|
(30.10.2011 19:25:55)
Outseiderko,to mě moc mrzí a dej si hezčí přezdívku,tahle ti nesluší.Dej si inzerát třeba hned na nějaký server mmb,nebo sem na rodinu,že hledáš kamarádku,nebo do nějakých novin,napiš tam,že jsi nesmělá,ale ráda byses občas s někým podělila o starosti i radosti běžného života,že s věčně naštvaným manželem to není ono,můžete se scházet i s dětmi a věř,že takových jako jsi ty,je spousta,určitě se někdo najde,moc ti držím palce a myslím na tebe,ať se to podaří,nebo i třeba s malou chodit na nějaký kroužek rodičů a dětí a třeba tam bys mohla na někoho natrefit.
|
|
| Beat | 
|
(30.10.2011 19:27:30)
Zkus si zanalyzovat, co je tvůj největší problém a najít tu nejschůdnější cestu z něj, např. je tvůj problém oslovit někoho cizího?...tak se dívej po lidech okolo, a vyber si někoho, kdo je ti milý, sympatický a všímej si co o něm víš, co si na něm všimneš, co mu můžeš např. pochválit a vyhlížej po příležitosti jak to udělat...
Nápad jít někam cvičit, nebo do nějakého spolku, kroužku apod. je také dobrý a tam můžeš uplatnit to, co jsem psala nahoře...
hlavně se nevzdávej, držím palce
|
| Paulis |
|
(30.10.2011 19:33:30)
A o tom to je. S úplně cizíma lidma problém nemám naprosto žádný, ale u lidí které budu potkávat - já nevím, mám něco prostě co si táhnu a i když jsem se s tím vyrovnala, to podvědomí tam prostě háže ten program
|
| MrakovaK | •
|
(30.10.2011 19:53:13)
Tak to jsme tři.
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 20:08:22)
čtyři 
|
| Hrouda | •
|
(30.10.2011 21:02:25)
NESNAŠÍM. Takže ve vchodě jsem asi za pro nekoho dementa, pro jiného náfuku - právě s výjimkou asi dvou sousedů, kde to jde přirozeně.
Nejsem plachá, ani nemám blok, ale otravuje mne to.
Prostě se do toho nenuť s zkus si vyhlídnout nekoho, s kým tak nejak spontánně "uvázneš za jazyk", nekdo takový v tvém okolí být musí.
Jinak - pokud neumíš z placu vykecávat, tak delej posluchače - tech je jak šafránu. Lidi, co rádi hodně mluvej, často neradi poslouchají. Základem je pozdrav - když takhle někam dojdeš, tak se usměj a pěkne, přítelky, vesele pozdrav. Pak se třeba někoho na neco zeptej, a prostě tak nějak poslouchej. On se nakonec najde nekdo ,kdo bude vykládat tobě, když ty se ny vykládání necítíš.
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 21:05:06)
no já nejsem bohužel vhodná ani jako posluchač, protože kdo by co vykládal té ženské "s nosem nahoru".
|
| Hrouda | •
|
(30.10.2011 21:07:50)
usmívej se
udelej vtípek na svůj účet (tím nemyslím se brutálně shazovat, jen prpste jemne, s citem)
já teda toho, že se umím tvářit nepřístupně a rezervovaně spíš využívám, kdýž mám nekomunikativní náladu, ale moc dobře vím, že se dá dost snadno signalizovat, že nos nahoru nemám
|
| Dnes nová |
|
(30.10.2011 21:13:27)
neumím se usmívat. cítím to a je to i vidět - ta křeč.
jednou mě nevědomky natočili na kameru a když jsem viděla svůj výraz - no taky bych se se sebou bavit nechtěla. paradoxně to bylo v situaci, kdy jsem se cítila celkem dobře, bavila jsem se a měla jsem nadprůměrně dobrou náladu! 
|
| Hrouda | •
|
(30.10.2011 21:16:46)
já se taky nekřením na plný kolo - já vlastne ani nevím, jestli se vůbec usmívám, ale mám dojem, že se usmívám, podívám se na toho člověka o zlomek vteřiny déle, než je obvyklé, když nekoho jen lhostejně míjíme - když si teda nejakou paní vyhlídnu, že mám dojem, že by se mi s ní dobře vykládalo. Když mám opačná dojem, jsem asi studená a odpudivá jak ropucha. Prostě vím, že se to nacvičit dá, protože i moje základní nastavení je, že si držím lidi od těla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Abigail* | 
|
(30.10.2011 20:07:17)
Valkýro, to znám. V takových situacích zoufale přemýšlím, co mám říct a samozřejmě mě nic nenapadá. Ale s mýma dobrýma kamarádkama jsem i baba ukecaná.
|
|
|
|
|
.Chodím s dcerkou na několik aktivit,snažila jsem se tam navázat hovor s maminkama a nic.
Většinou mi jen odpovědely a příště jen pozdravily (některé ani to ne) a tím to skončilo.Vím že je trochu problém ve mně,ale bohužel některé nemůžou vydýchat mojí akční dceru.Není nevychovaná,ale je živá a má trochu příznaky ADHD.Napiš jestli si chceš popovídat víc.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)