O škodlivosti soutěživého prostředí, rivalitě i mezilidských konfliktech jsem si povídala s psycholožkou Ivanou Janišovou.
Optimální podmínky pro vznik a vývoj nového života se tak často začínají utvářet ještě předtím, než dojde ke skutečnému početí.
Po bezproblémovém, ba úžasném těhotenství, celkem hladkém průběhu porodu (až na tu délku) a narození krásného zdravého chlapečka muselo něco přijít (jak už to tak bývá). V mém případě horor jménem kojení.:-)
Když jsem před několika lety četla první "román" Denisy Střihavkové, dívky s Downovým syndromem, Na tom záleží, měla jsem takříkajíc "smích i slzy v jednom krajáči"… Měla jsem pocit, že už dlouho jsem se tak čistě a srdečně nebavila, a zároveň jsem byla dojatá.
Ještě první dva týdny po porodu jsem žila v představě, že všechno perfektně zvládám.
Nemůžu si pomoci. Je to více než tři roky a já si myslela, že je to zapomenutá kapitola mého života. Ale poté, co jsem znovu porodila, se vzpomínky vrátily a s nimi i vztek. A chuť napsat tenhle článek.
Další z populárních desater.
Naším přáním je, aby každá budoucí maminka, bude-li si to přát, našla ve svém okolí kvalifikovanou dulu, která ji může doprovodit k porodu a pomoci jí jak v době těhotenství, tak v šestinedělí.
V dubnu se nám narodila krásná holčička a začal naprostý blázinec. Přesto jsem si udělala trochu času a dala dohromady pár poznámek zachycujících mé konkrétní zkušenosti jakožto novopečené maminky.
Dnes mám za sebou první milník na cestě k nekojení. Vzhledem k tomu, že kojí celý okolní svět včetně pošťáka a domovníka, připadám si poněkud provinile.
Těhotenství |
Dítě |