| Binturongg | 
 |
(10.3.2011 9:14:32)
příběh... S odstupem času asi také je...
Dnes si však už neumíme představit, jak tvrdý a přitom vlastně krásný život prožívali naši (často ještě žijící) předkové.
Svět se za pár desetiletí hodně změnil. Těžko říci, zda k lepšímu či horšímu, záleží na úhlu pohledu. Prostě změnil.
Mám moc ráda skutečné staré "pohádky" a moc se těším na pokračování!  
|
| sarmi | 
|
(10.3.2011 9:31:27)
presne tak. nedavno jsme s manzelem vedli podobnou uvahu v souvislosti s narozeninami nejstarsiho zijiciho cecha - to je nepredstavitelne, behem zivota prosel tolika ruznymi etapami vyvoje sveta, krutymi a nepochopitelnymi a dozil zas do absolutne odlisneho obdobi internetu a globalizace...
|
|
| mellie | 
|
(10.3.2011 9:34:27)
Nemám ráda tyhle řeči o krásném životě. Babička mého manžela pocházela z podobné konstelace, chudá rodina, hodně dětí, a nikdy by o svém životě neřekla, že byl krásný. Její život byl vždycky těžký. Nechápu, co je krásného na spaní na slámě, podvýživě, tvrdé práci... Myslím, že krásné životy můžeme prožívat dnes my, a upřímně nechápu, proč se to tolika lidem nedaří 
Nicméně díky za krásný článek, mnohem spíš než nostalgie za těmito časy si z něj vezmu tu pokoru, jak málo tehdy lidem stačilo ke štěstí. Myslím, že právě to bychom si měli při čtení podobných věcí uvědomovat, že štěstí je něco, co máme v sobě, a je na nás, jak s tím naložíme.
|
| sarmi |
|
(10.3.2011 9:50:53)
ja myslim, ze v tom se shodujeme.
|
|
| Hanka | •
|
(10.3.2011 10:11:40)
Přesně tak. Občas mě napadne, jak asi budou můj život a dětství posuzovat moje děti nebo vnoučata. Vždyť jsem dětství prožila v době televize bez dálkového ovládání, internetu ... možná jim bude připadat krásné, ale hrozně těžké.
|
| mellie |
|
(10.3.2011 10:38:09)
No mě přijde trochu zcestné porovnávat život bez ovladače a spaní na slámě a podvýživu. Ale dost možná jenom nemám ten správný nadhled 
Navíc bych ráda podotkla, že porovnáváme konkrétní život konkrétní osoby, který prostě byl těžký, ale neznamená to, že všichni v té době to měli těžké. Stejně tak dneska se najdou lidi, kteří to lehké nemají. A nikdo by se nerozplýval nad romantikou jejich chudoby.
|
| sarmi |
|
(10.3.2011 12:04:22)
mellie, ale nikdo neromantizoval dobu utlaku, chudobu, nemoce, "spani na slame". ja psala o respektu k lidem, kteri timto martyriem prosli a na osud nezehraji, berou to tak jak to je a dozili do sveta, ktery je totalne odlisny. i dnes se samozrejme najdou lide, kteri na tom nejsou dobre financne. ale uz nehladovi, neni bezne, ze z nekolika sourozencu prezije jediny. a pokud ano, jsou to vyjimky, neni to na dennim poradku.
|
| mellie |
|
(10.3.2011 12:45:50)
sarmi ale já jsem nikdy nereagovala na Tebe, ale nejdřív na Binturong a pak na Hanku. Když jsem začala psát svůj příspěvek, ten tvůj tam ještě ani nebyl - mrkni na strom příspěvků. A když jsi pak napsala, že se shodujeme, tak souhlasím, shodujeme takže peace
|
| sarmi |
|
(10.3.2011 13:35:11)
peace !
|
|
|
|
|
|
| Jája | •
|
(10.3.2011 10:59:09)
Naprosto přesně. Nevím, co je krásného na "starých dobrých časech", když se prakticky ještě dítě muselo vydat do světa, a to docela daleko, aby pak živilo celou rodinu, která byla šťastná, když se dítko na zimu vrátilo s několika švesťáky (několik švesťáků to bylo tam, kde je vydělalo, doma to bylo jmění) a na jaře šlo zas. Pokud má někdo dojem, že to bylo jen někdy v minulém století, ať si popovídá s Ukrajinci v Praze. Ti to dělají ještě dneska. A že by na dřině, kterou tu provozují, bylo něco romantického? Pokud jim někdo tu jejich "romantiku" závidí, proč si to nejde taky zkusit?
Mám v šuplíku paměti dnes už 92-letého pána. Narodil se na Podkarpatské Rusi, v podobné bídě jako dívka, o náž je v článku řeč. Za prací chodil už jako 13-letý hoch, to teda jen na Podkarpatské Rusi. Od 15 let věku chodil za prací i do Čech, m.j. budoval předválečné opevnění, na kterém si na tehdejší dobu dost vydělal. Když po Mnichovu odsadili Němci Sudety, byla část tehdejší Československé republiky Podkarpatská Rus obsazena Maďary. Mladí kluci utekli do Ruska, aby nemuseli sloužit v maďarské armádě. Rusko je ale nechtělo přijmout, protože považovalo Maďarsko za nepřátelský stát. Tak strávil 3,5 roku v sibiřském gulagu, odkud přešel do nově vznikajícího čs. vojska v Buzuluku. Měl vcelku na vybranou: buď zemřít v gulagu nebo padnout na frontě (a málo se ví o tom, že stejnou "životní šanci" měli i Židé, kteří bojovali na straně Rudé armády. Pro ně jiná volba nebyla). Přišel z Buzuluku do Prahy, ale když skončila válka a on byl v té době v Praze, tak už byl vlastně v zahraničí, protože Podkarpatská Rus se v r. 1944 stala součástí Sovětského Svazu. Zůstal tedy v Čechách, po válce si doplnil základní školu a pak studoval dál. Když vidím jeho život, tak si říkám, že možná existuje nějaký Pánbůh, který mu ten těžný život nahradil aspoň tím dlouhým životem.
Dámy, mám prosbu: hledám pro tyto paměti nakladatele, nepomohli byste mi někdo? Předem díky!
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(10.3.2011 12:20:35)
Pokud hledáš nakladatele, tak bych vyšla z toho, že onen pán je válečný veterán a obrátila se na Vojenský historický ústav. Tam by Ti mohli pomoct případně poradit na koho se obrátit.
Trochu podobně laděnou knížku vydali tady, na tyhle lidi bych se taky na Tvém místě zkusila obrátit o radu či pomoc
http://www.databazeknih.cz/knihy/moje-druha-svetova-valka-57940
|
| Jája | •
|
(10.3.2011 13:51:18)
Díky za radu.
VHÚ jsem zkoušela, marně. Vydali by, kdyby nepřišel z Východu, protože se vydávají je ti, co přišli ze Západu.
Ta druhá rada je mi na nic, to vydalo muzeum v Brně, protože autor vzpomínek je občanem města Brna.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2011 7:51:52)
A neřekli proč vydávají jenom "zápaďáky"? Protože ti z východu byli vydávaní 40 let a trh je nasycený? (Ovšem je celkem jisté že jejich paměti byly vydávané velmi zkresleně a zcenzurovaně - tak proč se dneska nevydá i něco z Východu bez zkreslování? - Nevysvětlili proč?)
|
| Jája | •
|
(11.3.2011 16:03:00)
Z Východu vydali jen to, co bylo po příchodu do Buzuluku. Copak mohli Rusové zveřejnit, že měli na Sibiři gulagy?
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(12.3.2011 20:20:28)
No právě proto nechápu proč se to celé nezveřejní dneska, proč vydávají jen "zápaďáky" když tohle by evidentně za vydání taky stálo a dřív to vyjít nemohlo.
|
| marta | •
|
(13.3.2011 11:56:02)
Zajímavé nakladatelství vydávající podobné vzpomínky na 20.století je nakladatelství pana Zdeňka Susy - www.susa.cz. Zkuste to :)
|
|
|
|
|
|
|
| Darka,4+1 | •
|
(10.3.2011 13:48:59)
Asi bych kontaktovala www.postbellum.cz či ww.pametnaroda.cz, pana Kroupu : mikulas.kroupa@centrum.cz
Obzvláště, pokud dotyčný člověk ještě žije. Dnes je velmi populární tzv.orální historie, myslím, že od toho člověka by se daly získat poklady.
|
| Jája | •
|
(10.3.2011 14:04:34)
Dík za kontakt, zkusím to i tady.
|
|
|
| lipka | 
|
(10.3.2011 16:54:38)
Zkoušela jste se obrátit na Společnost přátel Podkarpatské Rusi?
|
| Jája | •
|
(10.3.2011 20:35:05)
Zkusila, už asi před 2 léty. Je to marný. Paní Pilátové se to napřed líbilo, že se na to pokusí sehnat grant, ale pak se společnost rozdělila na dvě skupiny a všechno to šlo k ledu.
|
| lipka |
|
(11.3.2011 15:35:58)
Tak ještě mě napadá zkusit nějaké ukrajinské spolky, mohla bych vám napsat kontakty, pokud byste chtěla.
|
| Jája | •
|
(11.3.2011 16:10:06)
Chtěla, díky za to.
Já uvažovala o ukrajinském velvyslanectví, ale zase jsem nechtěla, aby to vypadalo, jako že to je podvratná činnost proti jejich státu.
|
|
|
|
|
| Elíláma | 
|
(13.3.2011 8:04:50)
Tak to musel v Buzuluku potkat boji babičku :o) pocházela z Ruska, v odboji si vzala mého dědu - čecha
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(10.3.2011 14:32:39)
souhlasím. Podobný (ale ne tak těžký) život měla i moje tchýně.Je mi smutno vždycky, když mi vypravuje, jak byla nejmladším dítětem, takže mohla mít hračky na hraní a nejoblíbenější byla panenka z polínka, které její maminka jednou za týden upekla hlavičku z chleba. a moje tchýně si z té hlavičky každý den kousek ujedla, když měla hlad...... protože tak žily všechny její kámošky, nepřipadalo jí to nijak divný romantiku v tom ale nevidí žádnou (já taky ne), spíš, že život se musí nějak žít......
|
|
| Binturongg |
|
(10.3.2011 17:13:47)
mellie - špatně jsi to pochopila. A nejen Ty.
Asi by to bylo na delší článek, ne jen na příspěvek.
Nemyslím si, že tkví nějaká romantika v tom, že spí podvyživený adolescent v zimě na slámě.
Krásný byl ten život, protože k sobě měli obyčejní lidé blíž, měli blíž k přírodě, pokud měli starosti, byly to starosti skutečné ( např. nikdo neječel, že v Bille stojí jogurt o dvacetník víc než v Lidlu, kde prozmenu došly borůvkové a nemusel na to téma zakládat témata na internetových diskusích...), uměli se radovat z maličkostí, spoustu si toho pamatovali, vzájemně si naslouchali...
I ti nejprostší a nejchudší.
Život byl tvrdý, ale nevládla ve velkém lhostejnost, nedůvěra a další vymoženosti civilizace.
|
| mellie |
|
(10.3.2011 18:18:13)
Ale Binturong, promiň, ale já takový život, kde by někdo ječel, že v Bille je jogurt dražší, opravdu nevedu a ani neznám nikoho, kdo ano.
Myslím si, že s manželem k sobě máme parádně blízko a vzájemně si nasloucháme, ale k tomu nemusíme být ani prostí, ani chudí. Jak už jsem psala, naše generace má velkou příležitost prožít ji ve štěstí - žádné války, levné potraviny, žádné velké krize, ale přesto spousta lidí tu příležitost promarní a ještě (pro mě dost nepochopitelně) se dívají se do minulosti, jak to tehdy bylo idyličtější.
|
|
| Ines | •
|
(11.3.2011 7:30:29)
Holky, idealizujete si to. To jako nebyla lhostejnost, když nechali malou holku spát na slámě, kde mrzlo a bylo jim jedno, jestli se jí spí pohodlně a jestli jí není zima a jestli se nenachladí atd.
|
| mellie |
|
(11.3.2011 9:28:29)
Ines
|
|
| Jája | •
|
(11.3.2011 16:08:50)
No jo, ale ono to tenkrát bylo běžné. Když jsme se byli podívat ve skanzenu (konkrétně Vysočina, ale znám i jiné), tak tam byl domek, který měl jen 1 místnost, odhadem tak 4x4 metry. V té se odehrávala veškerá činnost rodiny a taky se tam musely vejít všechny věci, které rodina měla. Spalo se tak, že večer se rozložila postel, na které spali rodiče (a jen rodiče spali v posteli!!). Nejmladší děti spaly v této místnosti na slamníkách na podlaze, větší děti spaly na slámě na půdě. Celkem v té jedno místnosti žili rodiče a 10 dětí. Podle mne se tam normálně nevešli, pokud obědvali, museli na etapy, jinak by si seděli za krkem.
|
|
| Fi | 
|
(12.3.2011 18:57:26)
no, myslim, ze jsem od svych prarodicu slysela, ze chlivek byl snad nejteplejsi misto v dome, takze pokud spala na slame nad chlivkem, dost mozna tam mela celkem teplo a lepsi misto na spani by si ani nenasla :)
PS: ja si teda minulost fakt neidealizuju a jsem rada za pritomnost :)
|
|
|
| Elíláma |
|
(13.3.2011 8:09:43)
Myslím, že i s tím naslouchání (manželů) si to idealizujete, v té době bylo velké dělítko mezi mužským a ženským světem, proto dnes bývají muži u porodu, tenkrát neexistovalo - ženská záležitost. Ani rovnoprávnost, ne, že by byli tenkrát muži zlí, ale prostě to tak bylo dáno
A tuto dobu si neidealizuju já z důvodu kojenecké úmrtnosti, odrodit deset dětí a doufat, že jich půlka přežije, mi přijde teda pěkný psycho.
|
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(17.3.2011 18:15:00)
taky si myslím, že moc toho krásného nebylo. Moje babi, ročník 22, taky vzpomíná jen na to, jak byli chudobní a jak pořád dřeli. A ona vlastně celý život, protože ji ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Druhá babička měla do 19 let 3 děti a vážně nemocného manžela.... kolikrát, když se jí ptám, jak to dělala ona (když se mi dítě totálně prokadilo do kočáru apod.), vidím, jak se ještě dodatečně otřásá.....
Musely žít tak jak žily, protože nevěděly, že by to mohlo být i jiné. Ale věřte mi, že by taky klidně sáhly po papírových plenkách, automatické pračce, myčce nebo paní na úklid. A jak rády. I když třeba tvrdí něco jiného.
|
|
|
| Ronjička |
|
(10.3.2011 18:17:10)
Tvrdý jo, ale svým způsobem jednodušší. Já bych měnila hned.
|
| Jája | •
|
(10.3.2011 20:42:03)
Jako že bys od 16 let dřela na poli a spala na slámě? Já vím, co to je za neskutečnou dřinu. praní prádla na valše ve vaničce v horké vodě, pak ho máchat v řece, díky, já to zažila u příbuzných, když jsem jako prebubertální dítě přišla o rodiče. Dneska jsem neskutečně šťastná, že doma mám elektrický sporák, který nemusím čistit a štípat do něj dřevo, že mám automatickou pračku a další vymoženosti. Já bych to neměnila ani za zlaté prase!!!
Ano, ono se o tom dobře čte, možná je romantické si to v létě na týden někde na chalupě zkusit, ale v zimě je to horší, topit i prát, do toho domácí zvířectvo, děti... Nevím jak vy, ale já jsem šťastná za to, co dneska máme.
|
| štěpánkaa |
|
(10.3.2011 20:45:25)
Myslím, že ta paní z článku dřela na poli mnohem dříve než v 16ti letech. To ji jen poslali z domova k cizím lidem do služby, kteří se k ní tedy nijak extra lidsky a slušne nechovali
|
|
|
| Elíláma |
|
(13.3.2011 8:14:01)
Co, topení, pole, praní na valše, ale jak jsem tu psala, ty bys vyměnila dnešní život a kojeneckou úmrtností pod 1 % se skoro 50% (po válce nějakých 15 %)? Kolik máš dětí, dvě? Tak si představ, že jedno by zřejmě umřelo. \nechci to dramatizovat, ale hodně lidí se nadřelo, abychom se měli tak, jako se dnes máme. To, že my sami si to kazíme přiděláváním sama sobě zbytečných starostí (viz výše jogurty o dvacetník dražší), že nechodíme do polí a luk, lesů, nehrajou si naše děti s kamínky a větvičkami, ale kysnou u games a na netu, náš problém.
|
|
| Hanka 75 | 
|
(13.3.2011 12:55:24)
No hrdinky článku možnost volby neměla, ale ty ji máš. Co ti brání v tom, abys zvolila to co má ona ? To přece můžeš skoro vždycky. Stačí našetřit na něco v nedostupné přírodě, nějakou usedlsot menší, chaloupku... nebude to myslím drahé, když to bude dopravně špatně dostupné. A to ona asi měla skoro také.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)