| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Ze Slovenska až na konec světa I

 Příspěvky 110 z 55 [Dalších 45 >>]
mumbaba
7.4.2011 4:26:35
K tomuto tématu si prosím najděte na google odkaz na maďarský film "Chudobka", pokud se vám ho podaří vidět, teprve si uvědomíme všichni, že žijeme opravdu snadnější způsob života. To tvrdím přesto, že jsem po hezkém, ne chudém, ale ani ne bohatém dětství materiálně myšleno, žila dlouho v podmínkách, kdy valcha a prádelní hrnec s plínkami na postupně dvě děti byl mým denním chlebem, a docela dlouho, neb mladší syn se narodil s diagnózou Dětská mozková obrna, a je vozíčkář s dalšími průvodními jevy, dnes 35 letý. Postupně jsme se vlastní pílí zmáhali na lepší bydlení, pračku, rádio, televizi, video, DVD, počítače, fotoaparáty, videokameru a pod. dnes "nezbytné" drobnosti. Máme i chalupu, ale tu jsme si zase pořídili až po restituci, po našich předcích, kde se občas rádi vracíme k jednoduššímu, ale fyzicky náročnějšímu způsobu života. Vždycky nám však pomáhal optimismus, víra v v možnost vylepšit, co se dá (ó, jen těch hodin cvičení se synem Vojtovou metodou i jinak, ale zabralo to aspoň), láska ve všech podobách, včetně lásky k našim zvířecím mazlíčkům. Dnes jsme důchodci, ale já ještě přiměřeně pracuji, kdo chce, práci najde , jen se musí dál nebát jít i do kurzů a třeba dojíždět, i když už o holi...Užívám vnoučata od dcery a domácnost mám taky podobnou té její včetně ledničky s mrazákem,myčky, pračky se sušičkou...Když se však něco rozbije, nehroutím se, umím si připravit i dřevo na zatopení v kachlových kamnech a uvařit na něm (to na chalupě, kde je opravář na delší "lokte").Vnoučata to budou umět také, to je v naší rodině tradicí, mít sice vymoženosti, ale za prvé si na ně umět vydělat, a za druhé znát vše i tak, abych mohl žít aspoň chvíli i bez nich. Jsou sice některé situace v životě, které nemůžeme ovlivnit podle přání i zdravého rozumu, ale zmírnit je můžeme, třeba s humorem, byť někdy šibeničním.~6~~;((~:-D
MartinaNov (dva rošťáci
18.3.2011 16:37:57
můj děda, ročník 1933, měl 3 roky, když mu umřela maminka. Otec si přivedl domů jinou paní, která své dva vyvdané nevlastní syny evidentně neměla ráda. Nedala jim najíst, bila je, zavírala je do komory. Dědeček měl 6 let, když šel do "služby" k příbuzným. Předávali si jej jako horký brambor, nikdy se nedočkal pohlazení, hezkého slova. Musel pracovat a nedělám si iluze, že to byla lehká práce vhodná pro malé dítě. Stále míval hlad.
V 19 poznal mou babičku, pořídili si 3 dcerky.

Co je romantického na starých dobrých časech, kdy dítě nic neznamená, kdy se úřady nestarají, jak sirotek žije? I když mě tak napadá, že se to zase tak moc neliší od současnosti, že....
MartinaNov (dva rošťáci
17.3.2011 18:15:00
taky si myslím, že moc toho krásného nebylo. Moje babi, ročník 22, taky vzpomíná jen na to, jak byli chudobní a jak pořád dřeli. A ona vlastně celý život, protože ji ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak.

Druhá babička měla do 19 let 3 děti a vážně nemocného manžela.... kolikrát, když se jí ptám, jak to dělala ona (když se mi dítě totálně prokadilo do kočáru apod.), vidím, jak se ještě dodatečně otřásá.....

Musely žít tak jak žily, protože nevěděly, že by to mohlo být i jiné. Ale věřte mi, že by taky klidně sáhly po papírových plenkách, automatické pračce, myčce nebo paní na úklid. A jak rády. I když třeba tvrdí něco jiného.
14.3.2011 8:57:36
Ještě k těm padákům. Vím, že babička z kusu ušila tetě šaty k biřmování. A podle fotky z této akce(fotku měla babička velkou, zarámovanou doma), tak byly opravdu sněhově bílé a nádherné, teta - ještě malá holka - vypadala jako nevěsta.
Jája
  • 
14.3.2011 8:22:55
Hanko, přesně. Dneska si ještě mámy stěžují, jako jsou i se vší technikou přetížené, když se mají postarat o jedno malé dítě. To si vždycky vzpomenu na svou tetu, která jela 2 dny po porodu s kravským potahem sekat louku a sušit seno, protože nikdo jiný zdatný doma nebyl. Říkala, že ji bolelo celé tělo, mlíko pro dítě neměla, protože dřela jako kůň. Dítě proto vyrostlo na mléce kozím. Oproti našim předkům se dneska máme jak prasata v žitě. Mně bohatě stačí, když třeba moje mamka vyvařovala plíny v prádelňáku na sporáku. My je už naházely do automatické pračky a víc jsme neřešily. Já bych něco podobného zažít nechtěla.
Jak se ten svět za posledních 50-60 let v oblasti techniky v domácnosti změnil k lepšímu!
Hanka 75
13.3.2011 22:56:23
Nedávno jsem četla knížku Podzimní mléko, paměti bavorské selky, také velmi zajímavé, na začátku 2. svět. války jí bylo asi 20 let, maminky jim (asi 10 dětem) zemřela, když jí bylo osm, a ona pak vykonávala skoro všechny ženské práce v domě... byli chudí, dost. Na konci píše, nikdy bych se již nechtěla stát selkou (přála si být zdravotní sestrou).

V jednu dobu se stará o čtyři seniory, i nemohoucí, a myslím jedno, možná dvě děti a píše: "kdyby nebylo té dřiny na polích, žili bychom si docela dobře.." tak na tuto větu si občas vzpomenu. Já nemám žádnou dřinu, mám čas hrát si se svými dětmi... a jak tu někdo psal, někdy mě obtěžuje vyndat nádobí z myčky. A vím, že i starost o jednoho seniora, jak měla ona na starosti čtyři, by v dnešní době bylo považováno za velkou zátěž a pro ni by to byl již asi ráj.

Je to knížky i pro ty, kdo si malují, že života na vesnici byla dřina, ale jinak idylka. Ony i ty vztahy bývali často víc než kruté. V závěru zmiňuje paměti jiné děvečky, možná v podobné výchozí pozici jako je hrdinky autorky článku, jenže ta byla ve své pozici zneužívaná. Prý by se už nechtěla podruhé narodit, kdyby měla prožít stejný život.

A shodou náhod, ještě ze stejné doby a obdobného prostředí, ale z Norka, jenže už nevím název. Psal to syn, příběh svých rodičů. Myslím, že se to jmenoval i jen Příběh mých rodičů. Také pěkné.


13.3.2011 18:13:31
Měly to být padáky spojenců, myslím, že briské. Stalo se to na území tehdejšího Slovenského štátu právě v té podunajské nížině,myslím, ale to si opravdu nejsem na 100% jistá, že v obci Orechová Potoň. Tam totiž babička s dědou žili, než je tedy Gottwald nechal přemístit do Čech (počešťování Maďarů, děda byl z města Györ - mimochodem vnuk velmi slavného zbojníka jménem Rózsa Sándor - a babička byla z Pešti). Po svatbě se přestěhovali právě na Slovensko. Po intervenci u Gottwalda se vrátili konečně po dvou letech na Slovensko, ale hospodářství už neměli, tak začali zase tvrdě pracovat a postupně si koupili nové pole apod. Než jim tedy pole a krávy vzalo JZD...
Hanka 75
13.3.2011 12:55:24
No hrdinky článku možnost volby neměla, ale ty ji máš. Co ti brání v tom, abys zvolila to co má ona ? To přece můžeš skoro vždycky. Stačí našetřit na něco v nedostupné přírodě, nějakou usedlsot menší, chaloupku... nebude to myslím drahé, když to bude dopravně špatně dostupné. A to ona asi měla skoro také.
marta
  • 
13.3.2011 11:56:02
Zajímavé nakladatelství vydávající podobné vzpomínky na 20.století je nakladatelství pana Zdeňka Susy - www.susa.cz. Zkuste to :)
Elíláma
13.3.2011 8:14:01
Co, topení, pole, praní na valše, ale jak jsem tu psala, ty bys vyměnila dnešní život a kojeneckou úmrtností pod 1 % se skoro 50% (po válce nějakých 15 %)? Kolik máš dětí, dvě? Tak si představ, že jedno by zřejmě umřelo. \nechci to dramatizovat, ale hodně lidí se nadřelo, abychom se měli tak, jako se dnes máme. To, že my sami si to kazíme přiděláváním sama sobě zbytečných starostí (viz výše jogurty o dvacetník dražší), že nechodíme do polí a luk, lesů, nehrajou si naše děti s kamínky a větvičkami, ale kysnou u games a na netu, náš problém.
 Příspěvky 110 z 55 [Dalších 45 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.