| AUTORKA | •
 |
(18.2.2011 19:32:57)
Budete se možná divit, ale zrovna to nejméně pravděpodobné z článku je založené na realitě  Inspiroval mne případ manažera, který se nechal zaměstnat jako zahradník a správce. Ale tak, jak je příběh popsaný, se samozřejmě nestal. To, jak jsem ho já popsala, ani nemá ambice tvářit se jako realita, schematičnost textu je záměrná, detaily v podobě různých klišé jsou použité jen jako symboly. Nejde v prvním plánu o moralitku na téma „peníze nejsou všechno“. Šlo mi více o případ člověka, který je odmalička veden dělat všechno „správně“, být „dobrý“, „uspět“, a on tomu upřímně chce dostát, věří tomu. Trvá mu léta, než z jeho podvědomí vypluje zřetelně na povrch zjištění, že takhle vlastně žít nemusel. Myslím si, že takových je nás spousta, kteří děláme některé věci jenom proto, že si myslíme, že je to tak správně, že to tak prostě musí být. Někomu je to možná jasné odjakživa, někdo nad tím začne přemýšlet dříve, někdo později, někdo třeba nikdy. Někdo se k tomu postaví tak, někdo onak. Nedávám žádný recept, neříkám, co je správné, je to jen úplně banální zamyšlení. Každý to může vnímat jinak a každý si v tom může vidět, co chce
|
| Ecim | 
|
(18.2.2011 19:47:03)
Autorko, ráda bych dodala, že ono je kolikrát těžké si uvědomit, co ve skutečnosti chceme my sami a co po nás chce naše okolí. Teď jsem si vzpomněla na takové ty klasické mezigenerační spory, které jsem jako většina školní mládeže vedla se svými příbuznými ohledně učení.  Nešlo o to, že já bych se nechtěla učit vůbec a příbuzní chtěli, abych se učila pořád, na tom, že bych se měla učit, jsme se shodli, kámen úrazu byl v rozdílných představách o tom, jak přesně by ta školní příprava měla probíhat. (A časem jsme si ty názory paradoxně prohodili.)
U nás doma sice nikdy nebyly peníze na prvním místě, ale byli jsme vedeni k tomu, že se musíme učit, abychom jednou měli nejen dost peněz, ale i zajímavou práci, abychom se dostali mezi lidi, se kterými si budeme více rozumět atd. A já to se svými dětmi chci jednou dělat stejně.
Je pro mě zajímavé sledovat kolem sebe, jakou životní cestu si volí děti ve srovnání se svými rodiči. A vídám okolo sebe různé případy. Znám děti, které si umínily, že to musejí dotáhnout dál než rodiče (bez ohledu na to, zda na to přišly samy nebo je k tomu rodiče cíleně vedli), znám naopak děti, které sice měly svoje ambice, ale nechtěly dopadnout jako rodiče - vyhořelí workoholici, znám člověka, který se díky finančnímu zabezpečení od bohatých rodičů rozhodl vystudovat obor, díky kterému vykonává sice užitečnou, ale špatně placenou práci... Opravdu pestré složení.
|
|
| Ecim |
|
(18.2.2011 19:51:16)
Také existují lidé, kteří si své profesní úspěchy velmi tvrdě vybojují naopak proti zájmu rodiny.
|
|
| stormer | 
|
(18.2.2011 19:56:14)
Já jsem to tak pochopila... Osobně jsem ten typ člověka, který sebou nechal orat v pubertě (rodiči). Hodně mi to zkomplikovalo život. Byla bych bývala
|
| stormer |
|
(18.2.2011 19:59:11)
( sorry, dcera mi to odklikla... )
Byla bych bývala ráda, kdyby mi někdo v mých 14 letech řekl to, co vím dnes. Že není povinností člověka zapadat do vzorců a někomu se zavděčovat, byť by to byli rodiče.
|
| Ecim |
|
(18.2.2011 20:48:40)
Já jsem měla sice rozumnou výchovu, ale problémy se vzorci jsem měla také - respektive s jejich vytvářením. Ale vytvořila jsem si je a dnes si na ně nenechám sáhnout - hlavně od lidí, kteří mi dávají nevyžádané rady, třebaže jejich názory považuji za naprosto nesměrodatné.
|
| stormer |
|
(18.2.2011 21:27:13)
Tak to ti gratuluju a závidím  . Nevyžádané rady mě neskutečně deptají, protože na ně většinou nedokážu adekvátně reagovat. Když jsem byla sama za sebe, získala jsem jisté sebevědomí, bohužel, po porodu se vše zase obrátilo... Jako "prvomatka" jsem snadný terč.. Ale snažím se, pracuji na sobě a každý další incident mi pomáhá k získání hroší kůže .
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(19.2.2011 4:57:49)
Nic ve zlém, ale klišé na klišé.
|
| AUTORKA | •
|
(19.2.2011 16:48:12)
Ano. Ta klišé JSOU TAM ZÁMĚRNĚ. Záměrně jsou tam ta nejtypičtější, záměrně všechna pohromadě. NEMÁ TO BÝT OBRAZ REALITY (tak jednoduchá zase skutečně nejsem ;-) ), není to červená knihovna, je to SYMBOLIKA. Když to budete brát doslova a dumat nad jednotlivými detaily v reálných souvislostech, vyjde vám pochopitelně hloupost. Ten "příběh" je jen schematickým pozadím pro nějakou úvahu.
|
| Tvoje horší já |
|
(19.2.2011 17:02:01)
Autorko, ale umění je a má být obrazem reality. A pokud potřebuje k pochopení tvůj výklad, tak se někde stala chyba.
|
| AUTORKA | •
|
(19.2.2011 17:18:47)
No tak umění je úplně jiná kategorie , na umění já si žádné ambice nedělám, to by bylo troufalé. Tady je to maximálně o amatérské lidové tvořivosti a tak je potřeba to brát. Chyba se stát jednoznačně mohla, s tím nemám problém, to je riziko podnikání, ale co se pochopení obecenstva týče - tam nemá vždy záruku ani to opravdové umění 
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(19.2.2011 18:56:46)
Není to symbolika, je to podobné jako článek z OnaDnes, určený k tomu, aby se čtenáři v diskusi pohádali :)Příště buď bajku, nebo naopak text, kde jsou vztahy uvěřitelné. Tohle je jak Květinka Marta :)
|
| AUTORKA | •
|
(19.2.2011 19:09:27)
No k tomu, aby se čtenáři v diskuzi pohádali, to trochu bylo, to musím přiznat ) Ale oni se hádali málo, nelíbí se jim ta forma a nechtějí žádné kontroverze hledat :-( ) Tak holt příště jak radíš ;-)
|
| Petra Neomi | •
|
(19.2.2011 19:20:45)
Nojo, na idnes píšou profesionálové, každý začátek je těžký :D
|
|
| . | •
|
(19.2.2011 19:41:13)
když ona ta forma byla fakt klišoidní. A nerozmím tomu, proč by se čtenáři měli v diskuzi hádat - článek moc nástřelů nenabízel, aspoň pokud člověk není čtenářem OnaDnes.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(19.2.2011 19:52:20)
Autorko, problém je v tom, že lidé na klišé reagují zpravidla velmi podrážděně a místo snahy hledat skrytý smysl v nich vyvolávají potřebu se proti příběhu bouřit.
Po jistých životních zkušenostech také nesu velmi nelibě, když se mě někdo snaží přesvědčovat, jak peníze v životě vlastně vůbec nejsou důležité.
|
| Pawlla |
|
(20.2.2011 8:44:04)
Ecim,pokud jich máš dost,důležité nejsou.
|
| štěpánkaa | 
|
(20.2.2011 11:07:15)
přesně tak, Pawlo
|
|
| Ecim |
|
(20.2.2011 17:18:45)
Pawllo, já vím, psala jsem ironicky. Znám i lidi, kteří mají peněz dost, ale vyměnili by je za něco mnohem důležitějšího, kdyby měli možnost volby, ale oni ji třeba nemají. Díky osobním zkušenostem s hmotnou nouzí jsem dospěla k názoru, že peníze sice nejsou nejdůležitější, ale svoji významnou váhu v životě člověka mají.
|
|
|
|
|
|
| Medunka_ | 
|
(19.2.2011 8:58:25)
Myslím, že pravděpodobnost toho, že by člověk více než 50 let (předpokládám, že přes padesát - pokud měl dospělé děti, které měl po 30) dělal soustavně JEN to co je "spravné", je dost malá.
- Život přináší různé etapy, jejichž cílem je konfrontace sebe sama s okolím světem např. puberta. Pokud projevy puberty potlačí okolí, člověk bývá jak urvaný, když se vymaní z rodičovské péče. To bývá dost vidět třeba na začátku studentského života v jiném městě.
- Žije-li člověk dlouhodobě v nesouladu s vlastním já, může "zasáhnout" nemoc. Pokud ne přímo nemoc, tak minimálně se člověk dopracuje k psychosomatickým potížím. Já osobně věřím, že by asi zasáhl i "osud" - třeba úraz, který by mu dovolil odpočinout, přehodnotit.
- Pokud byl skutečně tak dobrý v profesi a disciplinovaný, v době důchodu byl byl pravděpodobně "za vodou" - možná rentiér a maloval by mohl, aniž by krkolomně opouštěl své účty, domy, manželku.
- Anebo mu to všechno začalo lézt na nervy a měl potřebu se toho zbavit. To chápu, ano člověk v přemíře všeho, může odejít do kláštěra, jít sekat kytky. Ale to se nedá svádět na to, že mu rodiče vštěpovali, že se má dobře učit. To je alibismus. V tomto případě by bylo poctivé říct, jo měl jsem toho plné kecky, potřebuji vydechnout.
Je to co ty píšeš, to nejméně pravděpodobné se stalo, ale já v tom vidím těch příběhu víc.
|
| Medunka_ |
|
(19.2.2011 9:05:14)
Omlouvám sza překlepy, píšu jednou rukou,skáčou mi tu děti... 
|
|
|
| Ananta | 
|
(20.2.2011 11:43:21)
Tak jsem to pochopila dobře ta strojenost mi přišla záměrná, nahrávalo to přímo tomu pocitu schematičnosti...
|
| AUTORKA | •
|
(20.2.2011 13:35:03)
;-)
|
|
|
|
počítala - no, je mi teď 18, umřu ta v 70-ti, tak těch padesát let+-, to snad nějak překlepu, přežiju...fakt jeden velký chodící mindrák!)
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)