| maja | •
 |
(12.5.2010 13:50:33)
Velmi pravděpodobně ten samý kurz a víc než roční dryl jsme také absolovali. Je to opravdu velmi drsná zkušenost pro rodiče i pro děti. Problém je v tom, že já vlastně nevím jestli nám to v něčem pomohlo. Neumím to oběktivně posoudit, ale spíš bych řekla, že denní dryl dítěte s ADHD včetně všech možných dys způsobil, že dítě školu úplně nesnášelo , učení taky , mě taky protože jsem ho přeci musela nutit aby splňoval co měl splňovat. Téměř vždy jsme odcházeli z kontrolní návštěvy u dr. jak spráskaní psy a denně potom doma dřeli všechna ta možná cvičení o nichž se vedou zápisy a záznamy a běda matko, běda jak vynecháš. Myslela jsem si, že když toto vše vydržíme , že nám ( synovi) to pomůže, ale s tím efektem fakt nevím. ...mám kamarádku, co toto samé absolovovala se synam také a ta prohlásila, že jí a synovi to úplně zničilo vztah. ...myslím, že většina těchto odborníků na ADHD a dys prostě spoléhají na to, že my jako rodiče bysme dali nevím co za to, aby se ty naše děti cítily dobře, uměly se přiměřeně vzdělávat a byly i ve škole spokojené. A že nám jako rodičům také dost dlouho trvá než zhodnotíme efekt, vždyť přeci jsou to většinou odborníci vzdělaní, starší a tudíž by měli vědět co je a co není nutné udělat a těm se přeci neodporuje :), vždyť to dělají pro nás a naše dítě. No a než nám dojde , že je to jinak tak...
Trochu bych polemizovala s tím, že bychom se měli na všechno "vykašlat" a nechat dítě na pokoji , nesnažit se cosi podniknout aby se zlepšilo a přijímat dítě takové jaké je. Samozřejmě se snažím své děti brát takové jaké jsou , jen to má trochu háček. Dys poruchy mohou být a v našem případě jsou opravdu těžké poruchy a s přístupem :"necháme to být " by se naše dítě ani nenaučilo číst , psát a počítat už tuplem ne. ( ve čtvrté třídě teprve začíná tak nějak číst a to musí být ještě dobrý den) Takže všechny metody , které pomáhají sem, všechna cvičení, všechny způsoby , ale ne formou drylu a padnutí do vyčerpání celé rodiny. Přiměřeně, přiměřeně...
Kurzy v Modřanech zaštiťuje a některé vede velmi uznávaná dr. Ale již jsem se setkala u lékařů ( neurol, psychol, logoped) s názorem, že kurzy jsou vedeny zbytečně velmi přísně, kriticky a přístup k rodičům a dětem je zbytečně drsný... "vy tam opravdu chodíte? No...to jen tak někdo nevydrží, tam odsaď rodiče utíkají o 106 ". ...jak říkám, kdyby to pomohlo tak se dá vydržet leccos , ale tady skutečně nevím nevím
|
| Matka | •
|
(12.5.2010 14:22:24)
Chodíme s dcerou do Modřan. Máme za sebou první 3 měsíce kurzu. Je to vážně dryl. Cvičí se každý den, nejpozději do 17 hodin. Takže každý den hned z práce letím vyzvednout dítě a cvičíme. Potom je už jen čas na večeři a spát. Současně jsme byli poslaní k fyzioterapeutovi. Přibylo další cvičení každý den.
Výsledek?
Na dceři nepozoruji žádný převratný rozdíl. Jen si nemá čas hrát, je podrážděná, cvičení nenávidí. My rodiče jsme uhonění a psychicky na dně. Často se teď u nás zvyšuje hlas, brečí... Psychoklima jde v rodině do bodu mrazu. Oficiálně nás ještě čeká 6 měsíců práce. Vážně zvažuji, jetsli to stojí za to. Proč si za dlouhé peníze kupovat rozvrat rodiny?
Paní doktorka (velmi uznávaná kapacita) je velmi autoritativní. Obvykle k ní přistupuju s velkými rozpaky, cítím se jako zlobivý školák. Ostatně sa tak ke mě chová, velmi často dostanu nějaké napomenutí (zabalím věci do batohu místo 6ti leté dcery apod). Nevím, čím to je. V práci mám poměrně vysoké postavení, umím se o sebe postarat, ozvat se. U paní doktorky mi to ale nějak nejde. Vždy já i dcera od ní odcházíme jeko spráskaní psi :(.
|
| květi |
|
(12.5.2010 14:40:50)
Hm, tak to bych asi zvážila pokračování kurzu. Paní doktorka (jen odhaduji)se cítí být asi nepostradatelná, neomylná a hlavně mocí opojená. I dospělé si vodit jako loutky, to mi přijde opravdu přinejmenším divné.
Čeká vás asi hodně práce, ale třeba to půjde s menším psychickým vypětím a nebudete se cítit jak hadr.
|
|
| Kačislava | 
|
(12.5.2010 15:48:39)
ať jsme konkrétní - je to u Heyrovský? A děláte percepčně motorický nácvik nebo něco jiného? Ptám se proto, že nás k Heyrovské taky posílali, ale rovnou nám řekli, že je dost nepříjemná ... Chodili jsme proto jinam, na fyzioterapii taky, dělali jsme logopedii a ještě program Maxík a speciální pedagožka nám řekla, že jestli půjdem na tenhle každodenní trénink, že se nám dítě zhroutí nebo začne koktat. A psycholožka (specializovaná na tyhle děti) nám řekla, že práce po škole by měla být maximálně v trvání jedné hodiny, pak že si má jít hrát... Tak nevím, zajímaly by mě ještě další názory, ale mám z těch Vašich pocit, že se ten kurs možná přeceňuje...
|
| maja | •
|
(13.5.2010 12:37:04)
kačislavo, ano je to tam co píšeš.
Problém je trochu v tom, že ono to cvičení není zase tak dlouhý, kdybys ho dělala ty nebo dítě , které chce, tak některá ta cvičení jsou anc waj. Jenže ...dítě nechce, takže řve, ty se ho snažíš po dobrém, potom po zlém, potom všelijak a dítě pak začne, pak zae řve, pak mu to nejde, pak to odflinkne a podobně. Takže to potom trvá celé s tou estrádou třeba hodinu ,ale cvičení je to v zásadě krátké:) My tam dělali různá...ne jen na grafomotoriku, ale taky na pamě, počítání a na kdoví co ještě všechno. Něco asi smysl mělo o něčem dodones pochybuji....problém je opravdu v tom, že člověk ( rodič , já) doufá, že se to třeba touto metodou zlomí, že dítě se "napraví" a půjde mu to, také je mu vysvětleno , že hemisféry se musejí naučit to a to, tak ty tomu samozřejmě věříš, když ti to říká odborník . ...taky je fakt hustý chodit do práce a u toho dělat celý kurz grafomotoriky...to se nedá , to musí dělat s dítětem i učitelka , nebo to musíš odšvindlovat , nebo musíš dát výpově´D :) 7-10x denně cvičení , za měsíc kontrtola, když to spleteš, ty jako matka, protože ty si to musíš pamatovat a děláš něco byť jen minimálně jinak tak průšvih, jseš za totálního v..a a celé je to k ničemu a znovu. Vedeš o všem záznamy, jakmile je tam uvedena jiná hodina než ta 17.00a méně dostaneš za uši, takže každý rodič s kterým jsme se o tom bavila to někdy švindlnul...udělali to cvíčo, ale třeba večer a napsali 17.00. Já vím, že děti jsou odpoledne a večer už mimo, jenže když chodíš do práce tak co... co a jak to máš asi udělat?
|
| Kačislava |
|
(13.5.2010 13:04:50)
No, to je přesně ten důvod, proč jsme nešli. Nás tam posílalo SPC a my se na to v jednom z těch dys center ptali rovnou jedné z těch cvičitelek. V tu dobu jsme dělali fyzioterapii, logopedii, program Maxík (který má část i z toho percepčně motorického nácviku) a měli jsme právě jít na tohle, jenže nám to sama ta cvičitelka rozmluvila. Řekla nám, že náprava jednoho toho oslabení je málo, že bychom jich museli mít víc, a že nám syn začne koktat, protože se nedá dělat všechno najednou.Navíc syn je přesně to řvoucí dítě, u kterého desetiminutový úkol trvá kvůli řevu hodinu. máme to tak několikrát týdně a mít to každý den, tak se nám ta rodina asi zhroutí... V SPC byli hodně zklamaní a tvrdili, že by nám to strašně pomohlo a že vlastně máme ty problémy, protože jsme tam nešli. Ale teď nám zas někdo říkal, že nápravy dílčího oslabení výkonu zase u dětí s dysporuchami nemají tak velký smysl, že lepší je pro ně specializovaná metoda učení, tak nevím... A ty máš tedy pocit, že to nakonec zas tak nepomohlo? V čem se pak vaše dítě zlepšilo?
|
|
| Kačislava |
|
(13.5.2010 13:31:00)
Jo a ještě miluju, jak ti všichni tihle "odbornící" zdůrazňují, že to je tvůj problém, že chodíš do práce, že bys to měla omezit, když máš "problémový dítě", že je to tvůj pochybenej postoj, dát přednost "penězům před dítětemů, atd. Několikrát jsem se setkala s přístupem, že to je hrozná chyba, když vůbec pracuju a mám dítě s dysporuchama, že se vůbec nedivěj, že je syn na tom tak blbě, když je do pěti v družině... A pak po tobě všichni chtějí, abys koupila to, to a to a chodila na takový a makový placený kurzy a to je taky tvůj problém, když na to nemáš... Jojo, to by se jeden zbláznil...
|
| maja | •
|
(13.5.2010 19:50:38)
v čem to pomohlo?Já ti fakt nevím.... asi v tom, že jsme zjistili, že při drylu se naše dítě naučí i poměrně složitou básničku nazpaměť...sice za 14 dní jednu a ostatní dětí údajně např. 30 , ale naučí takže tohle je takový viditelný výsledek, jinak já samozřejmě nevím jestli by bez kurzu toho uměl víc nebo míň , nebo jestli by ho učení bavilo nebo by ho nesnášel stejně jako ho nesnáší teď. Já vím jen to, že jsme se pro to rozhodli protože jsme tomu věřili, že to pomůže.
Ještě k tomu přístupu: je hrozné , když se lektorce svěříš s tím, že dítě u těch úkolů řve , vzteká se a že nevíš jak teda na to a lektorka ti řekne " vy snad svoje dítě nezvládnete??" ...no já ho samořejmě zvládnu , ale jak to vypadá si asi umíš představit ...nejsem si jistá jestli za takových podmínek to má pro dítě efekt. POkud by opravdu spolupracovalo tak třeba výsledky by byly úplně super...
A k té práci a "problémovému dítěti ".... také jsme na to narazili, když jsem nemohla chodit dřív než odpoledne na ty kontroly a dokonce na absolování jednoho toho kurzu , který začínal v pátek ve 13.00 hod ( bazénová terapie) jsem musela žádat od vedení v práci svolení, že můžu jít každý pátek dřív, že na mě nebudou koukat skrz prsty, že si to můžu nadělat a že opravdu nejedu na víkend ,ale jdu "cvičit" s dítětem... tak na dotaz proč to proboha začíná v pátek v jednu ...to musíte, dítě nadevše a pak už se ty děti nesoustředí atd...moje odpověď byla drsná..ale dítě musí taky jíst . Budiž jim velká pochvala za to, že potom v tomto centru otevřela p.dr. sobotní ordinace . To jsem velmi ocenila a za to fakt pochvala.
Na závěr musím říct, že metoda je to jistě velmi dobrá, v metodu věřím, horší je to s tím odborným přístupem..holt každý jsme nějaký a tak jsem se to snažila brát, ale když dr. šije do dítěte a třeba ho i rozbrečí je to husťárna.
|
| Hanka 75 | 
|
(14.5.2010 21:19:21)
Já nemám ani dítě s těmito problémy a nic nevím o metodě atd., ale párkrát už jsem se setkala s bohorovnými, arogantními Dr., kteří člověka ani nenechali domluvit, ale sami samozřejmě kázali, shazovali... a mohu jen říct, že ve výsledku odborný přínos nikdy nebyl na konec tak velký, tak super, aby vyvážil to šílené chování. Poměr arogance a odborného přínosu nic moc. Toť má zkušenost a vždycky se mi vyplatilo změnit a jít jinam (chápu, že to možná bohužel nejde).
Takže já radím hledat jiného odborníka na tuto metodu a nebo možná i jít pryč. jestli dokáže dítě rozbrečet, šít do něj ... pryč od ní. Jestli "mává" s dospělými lidmi, tak já bych té osobě dítě nesvěřila, to už bych opravdu nemohla mít jinou možnost-chápu, že možná není.
|
|
|
|
| Marcellina, 2 dcery | 
|
(15.5.2010 17:36:32)
Holky, to co píšete zní dost děsivě.
Moje děti disporuchy nemají. Ale všimla jsem si, že u nás ve škole chodí děti s disporuchami odpoledne do kroužku nebo na doučování (to je asi jedno jak se tomu říká) do Montessori třídy a učí se tam číst na těch pomůckách pro Montessori prvňáčky nebo školkáčky.
|
|
|
| Li. |
|
(15.5.2010 19:04:18)
Chdím se synem už nějaký čas k dr. Heyrovské. Potvrzuji, že je to žena, ze které vyzařuje velká autorita. Sice jsem ji několikrát viděla se smát, ale stejně dojem přísnosti zůstává.
Syn se jí bojí (i když mu nikdy nic zlého neudělala) a přiznávám, že i já mám ve styku s ní divné pocity. Je to silná osobnost, před ní si připadám hloupá, nevychovaná, neschopná... Ale přesto nemůžu říct proti paní doktorce špatné slovo. Nikdy neřekla, že jsem hloupá, nevychovaná, neschopná. Tohle je můj problém a ne její  . Chyba bude na mé straně.
Syn má za sebou 3měsíční procvičování sluchové percepce. Byl to pro rodinu celkem zápřah. Jedná se sice o 10 min každý den, ale stihnout se to musí do 17 hodiny. Bohužel já i manžel pracujeme cca hodinu cesty od bydliště, takže máme problém do 17 hod vůbec přijet domů. Navíc teď, když se lepší počasí, byl syn zvyklý se večer ještě projet na kole, dojít na hřiště za kamarády... Místo toho se nejdříve dohadujeme, že je nutné cvičit (občas kápne slza - nejdříve jeho a pak skoro i moje), cvičíme, tišíme jeho zoufalství... I on chodí navíc na fyzioterapii, což je další potřeba času.
Když jsem se Heyrovské snažila vysvětlit, že horší výsledky syna při testech jsou podle mě do určité míry možná zkreslené tím, že syn začal cvičení nenávidět, plně se již na něj nesoustředí..., že je to způsobené časovou náročností, že to jako rodina nezvládáme, byla jsem doktorkou okřiknuta. V tu chvíli mi to mrzelo, ale následně mi došlo, že má pravdu. Bez práce prostě nejsou koláče. Nemůžu čekat, že se syn jen tak zázračně sám od sebe zlepší. Cvičit se prostě musí a je na nás rodičích, abychom nějak synovi vysvětlili, že je to nutné.
Bohužel, u nás cvičení sluchové percepce moc úspěšné nebylo, jak konstatovala sama paní Heyrovská. Nevím, kde je problém. Cvičili jsme opravdu pravidelně a poctivě .
Na podzim ještě začne synovi procvičování zrakové percepce. Doufám, že to vydržíme bez větších problémů (současně totiž začne chodit do první třídy) a hlavně - že mu to pomůže.
|
| Pawlla |
|
(15.5.2010 19:15:43)
Li,tomu nerozumím,dítě se dr bojí,v Tobě vzbuzuje dojem ,že jsi totálně neschopná,dokonce Tě okřikuje a Ty myslíš,že chyba je v Tobě?To je snad nějaký kurz vymývání mozků. Dítě musí být především v pohodě,jinak žádná metoda nebude úspěšná.
|
| Li. |
|
(15.5.2010 21:28:45)
Víš, asi jsem se špatně vyjádřila. Ona je náhodou milá, jen je to zkrátka silná osobnost, která syna upozorní, když něco udělá špatně. Zavolá ho třeba zpět, když po sobě neuklidí židlí, nepotřese ji na rozloučenou rukou. Ostatní doktoři tohle nedělají, je jim to fuk. Já to naopak oceňuji. Kolikrát já jen říkala synovi, že když s někým mluví, má se mu dívat do očí (nebo alespoň jeho směrem). "Neslyšel". Stačilo to ale jen jedinkrát slyšet od Heyrovské a už si to pamatuje :D.
Mimochodem, je to tak hrozné, že vyžaduje od dětí slušné chování? Myslím, že je fajn, že má autoritu. Na fyzioterapii se syn občas sekne a odmítá cvičit, u Heyrovské si tohle netroufne. Je tam vždy plně koncentrovaný na práci. Asi jsem vážně divná, ale naopak mi vadí, že takhle neposlouchá i mě.
A že mě doktorka nepolitovala, když jsem jí líčila časové drama v rodině? No, není přeci mojí psychoterapeutičkou.Platím ji za to, aby pomohla mému synovi, ne aby mě hladila po hlavě a vyjadřovala soucit.
|
| Pawlla |
|
(15.5.2010 21:36:11)
Syn se jí bojí (i když mu nikdy nic zlého neudělala) a přiznávám, že i já mám ve styku s ní divné pocity. Je to silná osobnost, před ní si připadám hloupá, nevychovaná, neschopná... Ale přesto nemůžu říct proti paní doktorce špatné slovo. Nikdy neřekla, že jsem hloupá, nevychovaná, neschopná. Tohle je můj problém a ne její . Chyba bude na mé straně.
Kopíruji co jsi napsala,pro mě je toto nepřijatelné.Dále jsi také psala,že syn cvičení odmítá a je velmi negativní.Někde je asi chyba..
|
|
| Pawlla |
|
(15.5.2010 21:45:45)
Na fyzioterapii se syn občas sekne a odmítá cvičit, u Heyrovské si tohle netroufne.
Netroufne si asi ze strachu.Napadlo Tě někdy,že takové pocity jaké máš Ty může mít i Tvůj syn?
|
|
| wer | 
|
(16.5.2010 8:21:17)
Ty bys opravdu chtěla,aby tě dítě poslouchalo jako tu Dr. co o ní píšeš????? Aby se před tebou doma klepal co neudělal podle tvých představ,aby byl permanentně v pozoru ve stresu, nebyl sám sebou. to přece nemůže pomoct ničemu.
Navíc u těchto dětí je voloný čas moc důležitý. Já nevím proč se všechno musí stihnou do 17h,když každé dítě,každá rodina má jiný režim. Klidně bych syna pustila pohrát si s kamarády a jezdit na kole. když teda s vyplazeným jazykem přijdete domů před 17h,tak bych mu dala třeba půlhoďku kola (jestli to je reálné,může někde před barákem být chvíli sám) ty si zatím dopřeješ malý relax, a potom bude syn vědět ,že když úkol udělá v pohodě,může ještě na hřiště.
Nebo zkus pokusně,syna pustit na hřiště, s tím že po příchodu bude pevně nastavený program,který se musí dodržet(pokud možno bez bečení)- svačinka ,max 10až 15 minut - úkoly - cvičení (při brečení a scénách mu opakuj,že pokud nhezačne spolupacovat budete zítra znovu cvičit od příchodu domů a na hraní už nezbude čas)
Nevím na jak dlouho to cvičení máte,ale při lepší spolupráci,vyhraného a opočinutého dítěte by mohžá od 18.30 do 19.30 bylo hotovo.
Za úvahu taky stojí jak to máte v družině,je tam možnost hrát si a pobíhat po hřišti jak chce,nebo je zábava organizovaná?
|
| Pawlla |
|
(16.5.2010 8:44:59)
Někdo to tady přirovnával k sektě a musím říct,že Li mi opravdu připadá doktorkou dost zmanipulovaná.Napíše třeba,že je k ní dr arogantní a vzápětí dodá,že to je ale její vina a dr to dělá pro jejich dobro.Vím,že se mě to netýká,ale nedá mi to nemyslet na to dítě
|
|
|
|
|
| Gojka | 
|
(15.5.2010 21:01:40)
No, nevím, jestli synovi tím pomůžete, kyž píšete, že sluchová percepce moc úspěšná nebyla... Je mi jasné, že bez práce nejsou koláče, ale tayk nic se nemá přehánět. Je to samozřejmě jen můj názor, ale já bych své dítě takhle netápila. Obvzláště, když si tady čtu příspěvky od maminek, které s paní doktorkou mají jisté zkušenosti...
|
| Pawlla |
|
(15.5.2010 21:17:21)
Přesně tak,já nevím kdy už se konečně naučíme,že doktor není pánbůh a budeme používat selský rozum.U takové doktorky by mi stačila jedna návštěva.Dítě se speciálními potřebami ani jeho rodiče nejsou trestanci,kteří potřebují tvrdý režim.
|
|
|
| maja | •
|
(16.5.2010 16:10:49)
Li...mám to ke vztahu k dr. nastavené velmi podobně jako ty, také jsme si vždy myslela , že bez práce nejsou koláče a spol. Jenže rozdíl mezi námi je v tom, že my už to máme za sebou a jak jsem už psala, bohužel si myslím, že efekt byl a je dost pochybný.Bohužel, takové dřiny to stálo, doslova pot a slzy a výsledek ? Myslím, že když dítzě se k tomu staví negativisticky, tak to prostě efekt má asi mizivý, ale nevím...
|
| maja | •
|
(16.5.2010 16:32:31)
četla jsem ještě další příspěvky od ostatních . Je naprostá pravda, že paní doktorka je velmi, velmi přísná, velmi autoritativní a vyžaduje přené splnění úkolů . To je bez debat. Je také klidně možné, že kdyby toto nevyžadovala , tak by jí tam ty děti skákaly po hlavě. Některé děti třeba neposlouchají rodiče, tak by potom ta hodina nácviku byla na nic. Takže "musí" pouštět hrůzu , když chce aby potom její práce na dítěti byla vidět. Já osobně ani tak nevidím problém v tom, že toto vše vyžaduje, ale v tom, že tak jak to dělá se jí opravdu děti bojí. Nám se stalo několikrát, že syna rozbrečela. Syn má mimo jiné i dysortografii a pozná jen čísla a písmena , která jsou velmi podobná té tištěné formě. Nepozná nějaké odfláknuté číslice, pro něj to potom nejsou ty tvary které patří těm jednotlivým číslům , ale nějaké klikyháky. A teď si vezměte, že si dítě má vybrat samo desky s čísly a čísla pojmenovat. A místo pěkných čísel jsou tam rukou vypsanou klikyháky , které mají být čísla. Ano já to poznám, ale moje dítě ne . Když pětka, tak pětka, když dvojka tak dvojka a ne labuť. POkud se dítě chce ohradit , že to nepozná tak ho sjede, ty to nepoznáš??? , pokud chce cokoliv říct, tak nekecej a najdi to , no tak honem , když mu chcete z dané situace pomoct , nelze, autoritativně uzemní vás i dítě, musíte tiše sedět a čekat až to chudák to dítě nějak vybere , pak už brečíte i vy. Tohle je to , co mě osobně vadí. Ne to, že vyžaduje aby cvičení bylo správně provedeno, ne to že chce potřást rukou a zastrčit židli. ...jinak si myslím, že skutečně nemá nic společného metoda jako taková ( ta může být a asi je úžasná) s chováním doktora. Dá se to asi všechno říct jinak, nedržet rodiče v šachu , nenervovat dítě , matku, celou rodinu. Potom je to taky o tom, že to skutečně není zadarmo a jen tak se z toho nejde vystoupit. Jednotlivé bloky a nápravy se překrývají, jeden blok trvá 3 měsíce, další začne třeba měsíc před dokončením prvního, za všechno zaplatíš tak si říkáš: hergot, když jsme došli až sem , tak se nenecháme "autoritou" nervovat a nějak to dojedeme, , třeba to bude mít efekt, musíme vydržet, chceme aby dítěti pomohla, ona mu přeci pomůže je dobrá atd,My jsme tam pak chodili s tím, že dítě nechtělo, zaboha nechtělo a já vždycky, hele, já to chápu mě se tam taky nechce , ale musíme to vydržet, chce ti pomoct a chceme aby ti učení šlo líp, že jo. ...myslím, že to celé je o lidech, jako asi všechno :)
|
| Pawlla |
|
(16.5.2010 18:00:34)
Majo,to je síla.Myslím,že paní doktorka nepatří k dětem,tenhle přístup může nadělat více škody než užitku.Já bych opravdu více než jednu návštěvu neabsolvovala.Syn je autista a pokud se s ním nepracuje správně,zatvrdí se a už nespolupracuje.Taky nemáme vždy štěstí na odborníky,ale tohle jsem ještě nezažila.
|
|
|
|
|
|
|
| Gréta Garbo | 
|
(19.2.2011 17:41:11)
jedná se o Pí dr.Heyrovskou???
|
|
|
. Je skvělé, že existují různá sdružení rodičů (s dětmi s určitou nemocí) a díky nim se člověk má šanci dozvědět a domluvit konzultaci s opravdovými odborníky.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)