| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Hypochondrova zhouba

Jako stromPodle času
 Celkem 59 názorů.
 fisperanda 


:))) 

(18.9.2009 8:56:43)
Tlesky tlesk za tenhle článek :) Fakt mě to pobavilo.
Odpovědět
 Blanka 
  • 

Re: :))) 

(21.9.2009 10:50:45)
Fakt dobrý, já už mám děti větší, takže když jsme na jaře marodili všichni, už si nechtěly hrát, ale bordel u nás byl teda pekelnej.
Odpovědět
 Natanela 


Ta nostalgie..... 

(18.9.2009 8:57:56)
Tak jsem se úplně přenesla do dob mého dětství a musím přiznat, že jsem to měla úplně stejně. Ještě dnes slyším v uších nepřeberné množství pohádek.
Taky jsem vystřízlivěla, ač bych si už mohla vzhledem k věku dětí, nějaký ten den poležet a nechat se hýčkat rodinou, tak veškeré mé iluze se rozplynuly se zjištěním, že nemoc je něco jako nezvaný host v mém domě a já mám nárok ho dovnitř nepustit, a když už se tam dostal, hnát ho svinskym krokem ven. Někdy ještě lehce koketuji s myšlenkou, necht vetřelce se u nás na chvíli zabydlet, ale vzápětí mě jeho drzost tak rozčílí, že vyletí ven takovou rychlostí, že pouhá myšlenka vrátit se zpět, ho přesvědčí o tom, že u nás nemá na růžích ustláno a půjde o dům dál, tam, kde ho rádi přijmou a nebo ho tam budou trpět, tak dlouho, než se mu zachce zmizet zase pryč.
Odpovědět
 Dagmar, dvě holčičky 
  • 

Re: Ta nostalgie..... 

(18.9.2009 10:39:45)
Taky ráda vzpomínám na ty chvíle kdy si ke mě maminka sedla a jen držela za ruku, jak mi ¨hned při nemoci bylo líp. Ale taky mi to skončilo, mám už dvě děti a ty taky marodí, jednou si dcera přinesla ze školky spálovou angínu, samozřejmě to okamžitě chytla ta mladší, dětská doktorka koukla pro jistotu do krku u mě, a hádejte, no zamozřejmě sem v kroužku nemocných nemohla chybět¨. První tři dni to šlo, holky ležely a byly relativně v klidu, jenže za ty tři dni už byly obě v pohodě, zatímco já umírala. Na kontrole mi doktorka řekla, že holky už můžou ven (byla zima, tak je manžel vozil na sáňkách) a já si prý mám ještě lehnout, no jo, ale jak, když manžel musí do práce. Bylo to zajímavý. A když byl víkend a on si je vzal ven tak se jistá příbuzná divila, jak to, že s nima nejsem já, když manžel chodí do práce a musí si přece o víkendu odpočinout. Ale že sem ležela a byla ráda, že sem ještě neumřela..............
Odpovědět
 MrakovaK 


Re: Ta nostalgie..... 

(18.9.2009 10:45:20)
Tak si jí to snad vysvětlila, ne?
Odpovědět
 Dagmar, dvě holčičky 
  • 

Re: Ta nostalgie..... 

(18.9.2009 10:47:55)
Víš ono tohle nemá cenu, a já se to dozvěděla asi až za dva týdny. TO už pak nemělo cenu něco vysvětlovat.
Odpovědět
 lklasinka 


Re: Ta nostalgie..... 

(19.9.2009 8:52:10)
to se musela divit jedině tchýně, nikoho jiného by snad taková kravina nenapadla~o~~o~~o~
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Bell  

(18.9.2009 8:59:08)
díky za veselé ráno, nikoli škodolibé, ale coby pasažéra na stejné lodi:-)).
Odpovědět
 Zawgat_Mohammed 


Re: Bell  

(18.9.2009 14:53:20)
U nas ted radi chripka (manzel a ja) a vetry (nase tritydenni dcera). Zavidim manzelovi, ktery si muze vzit volno z prace a zalehnout do postele. Kdybych ja se rozhodla ucinit totez, za chvili by nezbyl ani jeden cisty hrnek na caj a po nejake dobe bychom obrostli mechem. ~n~
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


rodinné nemoci 

(18.9.2009 9:54:03)
vzpomínám na loňské léto, kdy jsme celá rodina i blízké okolí všichni padli za vlast při jakési střevní chřipce. Začal náš tehdy dvouapůlletý chlapeček, zvracel. Manžel měl "jenom" průjem, ze mě to ovšem lítalo všemi směry.
Situace, kdy máte strach ze vzdálit ze záchodu, ale musíte, protože vaše ještěskoromimi zvrací obloukem (ve stylu: snědl jsem piškot, vyzvracím celý balík) a je z toho vyděšené. Do toho je třeba neustále prát a sušit oblečení, protože už ani jeden nemáte co na sebe, prcek vše ve chvilce zašpiní. K tomu padne manžel a aby nebylo málo srandy taky babi, u které jsme přechodně bydleli díky rekonstrukci (na tu jsme si "dovolili" na ty tři dny zapomenout, což se nám později poněkud vymstilo).
Díky objednané schůzce u gynekologa (zapomněla jsem zmínit svůj první trimestr těhotenství - tudíž jakákoliv medikace nepřicházela v úvahu - matko - chcípni) jsem požádala svou možnáněkdybudoucí švagrovou, aby prcka pohlídala. Což o to, teta hlídá ráda, bohužel pro ni není příliš rezistentní vůči chorobám... Další oběť, samozřejmě nakazila i mého bratra, ten měl pouze "lehký" průběh. Protože mu nebylo tak špatně, zajel něco zařídit k mé babičce a i tam se zákeřný virus uchytil.

Nikdy nezapomenu na ten pocit bezmoci, kdy jsem viděla, jak virus kosí všechny mé potenciální zachránce dříve, než mě mohli přijít spasit (rozuměj jít si sednout k mému bezvládnému dítěti a chvilku ho hladit místo mně, abych se mohla aspoň trošku prospat).
Nemám potřebu, aby se o mně někdo staral tak, jak si to Bellana představuje.... teda beru to zpět, taky bych si moc ráda dopřála takový servis, ale vím, že mi už léta hýčkání skončila.... v podstatě by mi v případě nemoci stačilo, kdyby někdo ze mne sejmul břímě péče o mé ratolesti (k 3,5 letému torpédu přibylo 10ti měsíční torpéďátko)....
Ale dobrovolníci jaksi zmizeli z povrchu zemského, či co.... Anebo si pamatují, jak dopadli loni a dávají si majzla, aby se nám vyhnuli obloukem????~d~
Odpovědět
 Sylva2 
  • 

Re: rodinné nemoci 

(18.9.2009 10:23:56)
Belano, mé velké díky, moc jsem se nasmála. Jenom mi to bohužel něco připomíná, že by to u nás bylo stejně.
Martino~R^
Odpovědět
 asmara 


Re: rodinné nemoci 

(18.9.2009 10:55:59)
i mě se připomnělo story, jak jsem nakazila širokou dalekou rodinu~f~. jeli jsme švárovi na oslavu padesátin na druhý konec republiky. nemáme auto, takže busem. nikdy nevolností netrpějící synek si stěžoval na divné stavy okolo žaludku, moc jsem tomu nevěnovala pozornost- dokud obloukem nepozvracel přední třetinu autobusu. :-© s mnoha omluvami jsem opucovala dítě, spolucestující i sedačky, dojeli jsme do místa uřčení, kde čekala delegace příbuzných. dítko se vypotácelo z autobusu a poblilo jim špičky....~:(zbytek víkendu měl stereotypní průběh - já i dítě zavření v zadním pokoji, já přikládám mokré hadry na čelo a vynáším kýbly se zvratky. v něděli před odjezdem už virus skočil i na mě, naštěstí to ještě nebyla krizovka, ale domů jsme jeli radši vlakem v kupé hned vedle záchodu....~t~ jen jsme se s prckem se trochu vzpamatovali, skončil s hlavou v míse manžel a švagr volal, že blijí všichni, kdo byli na oslavě - asi patnáct lidí~a~ dlouho nás pak nepozvali....~d~
Odpovědět
 Cipora 


Re: Nedavat detem acylpyrin 

(18.9.2009 12:41:20)
~t~ aj Asmar tak to byla teda poradna oslava na kterou asi nikdo nezapomene ~t~
My se pridavame s pozdravem se chripkou /at uz sloni, jeleni nebo medvedi/ nebot i kdyz je pocitac nachylny k virum tak ne timto zpusobem ~;)
Jinak Belli moc hezky clanek ~x~ kazda mama mame v sobe sily lvice a hrosice, ale ty jsou jen na extremni pripady.
A jeste jedna mala, ale dulezita technicka:
Nedavejte detem nemocnym chripkou /a obecne/ acylpyrin, zvysuje to u nich riziko Reyova symdromu, neurolog. onemocneni ohrozujiciho zivot.
Odpovědět
 Blanka + 2 děti 
  • 

Re: rodinné nemoci 

(18.9.2009 16:34:57)
Tak takhle nějak dopadla předloni oslava 90-tin naší babičky (z taťkovy strany).
Protože se konaly u taťky doma, přijela jsem mu na pomoc i s naší tehdy 4-měsíční dcerou o týden dřív. Při té příležitosti jsme i s manželem zajeli i druhé babičce (z mamčiny strany). Z tý bohužel až při našem příjezdu vylezlo, že jí je už druhý den špatně a že má průjem... To byla sobota...
Dneska už vím, že ani otočit se mezi dveřma by tehdy nepomohlo, ale v tu dobu mi to manžel dost vyčítal...
Noc z pondělí na úterý jsme já a manžel ztrávili na WC. Já u taťky, manžel u nás doma. Já do toho ještě hlídala dceru, aby se nedejbože nezadusila zvratkama + převlíkala postýlku podle pořeby. V úterý ráno jsem se dovlekla k nejbližšímu dětskému Dr. pro pomoc.(cca 500 m od domu) Při návratu jsem byla schopná nám (mně i dceři) jen "uslat" u taťky v obýváku na zemi. Nést dceru do patra do mýho pokoje jsem si netroufla, na rozložení gauče nebylo ani pomyšlení. Dcera si hrála s hrazdickou, já vedle ní ležela jak mrtvola a občas se ji pokusila nakojit...
Záchrana přišla až odpoledne, kdy jsme udělali společně přesun o patro výš a byli tam až do čtvrtka. V ten den to skolilo oslavenkyni. Poslední, co jakž takž stihla, bylo převzetí pugetu a daru od starosty za asistence strejdy (já byla dopolende ještě nepoužitelná, taťka v práci). Ve 3 odpoledne už to neustála a strejda si pobyt u nás neplánovaně prodloužil, až do taťkovo příchodu. V pátek už jsem byla naštěstí fit a stihla jsem připravit jak dort tak ostatní věci na sobotní oslavu.
V sobotu se u nás sešlo cca 20 lidí, všichni samozřejmě byli gratulovat marodovi. Kolik lidí to nakonec odneslo nevim, ale bratra to skolilo už ze soboty na neděli (a tím přišel o nedělní rande se slečnou...), taťku tuším v pondělí a nakonec se z toho vzpamatovával měsíc. Ostatní se raděj nepochlubili, ale několik marodů určitě bylo... Později jsem se odzvěděla, že tou dobou v mém rodném městě řádila tzv. jednodení střevní viróza, která kosila už od pohledu...
Odpovědět
 natalka 01 


Re: rodinné nemoci 

(19.9.2009 21:20:27)
Ježiš, měli jsme to samé v květnu, akorát jsem s mladším dvouletým skončila na kapačkách, kvůli dehydrataci, neudržel ani vodu. Poté co ho zavodnili, jsem druhý den v nemocnici zkolabovala já a to doslova, omdlela jsem a pak to ze mě lítalo. Pustili nás předčasně domu a postupně to skolilo 14 lidí. Teď pro změnu ležim s virozou, nehodlá se mě pustit :-( a před hodinou průjem chjooo
Odpovědět
 Vlastivila, 3 zlobidla 


To byly časy 

(18.9.2009 10:54:12)
Ta minulot, to mi mluvíš z duše, oko zaslzelo :-).
Letos v lednu nás kosila celou rodinu nějaká viroza s šílenými horečkami. Střídali jsme se s manželem po 30 min, kdo měl lepší teplotu, zkusil fungovat o pár minut dýl. Bylo to teda tóčo.
Taky se mi stýdká po době, kdy opečovávali jen mě. Za posledních 10 let se mi to poštěstilo dvakrát - ani v jednom případě jsem bez pomoci nedošla ani na wc. Byla jsem šťastná, že po mě nikdo nic nechce a užívala si aspoň neskutečného přepychu ležet v posteli, když není noc :-)
Odpovědět
 remus 


Bell, 

(18.9.2009 11:09:53)
řehtám se smíchy, toho času v posteli, včera večer jsem vyčerpáním omdlela, tak se manžel uvolil, že zůstane doma a já mohu celé dopoledne strávit nerušeně v posteli - akorát by mi pod oknem nemusel rachodit traktor a bagr, kapku mi kazí idylku! Jinka buď v klidu, tyhle pocity s hlavou nebo zadkem v záchodě prožíváme asi všechny, mě jenom nejvíc dojme, že když onemocním já, tak musím fungovat a starat se o dvě děti, ale když onemocní manžel, tak bezvládně padne do postele a vyžaduje, abych mu věnovala plnou pozornost, to fakt vždycky zuřím!!!!!!!!!
Odpovědět
 Marcela, Ondrášek 05/05 
  • 

Re: Bell, 

(18.9.2009 11:46:30)
Také zuřím, ale co naděláš, když pro chlapa je "rýmička" téměř smrtelná :o) Ženská prostě zvládne v podstatě všechno a bohužel to všichni ví... Jednou jedinkrát se o mě partner postaral (jinak si hraju na hrdinku), měla jsem čtyřicítky, omdlévala jsem a nemohla jsem prostě nic. A první co ho napadlo bylo přinést mi snídani do postele. Při angíně. Ale později jsem ocenila aspoň dobrou vůli :o)
Odpovědět
 remus 


Re: Bell, 

(18.9.2009 12:25:53)
tak to je přesné, manžel má rýmu, sténá a téměř umírá, vždycky ho chudinku utěšuji a za zády mám oči v sloup, já v noci třikrát zvracela a můj drahoušek mi ráno přinesl šunku se sýrem, nemít prázdný žaludek, tak jsem se při pohledu na jídlo pob... znovu
Odpovědět
 Lída+2 


Re: Bell, 

(22.9.2009 9:46:50)
Super článeček.
Dloho jsem se tak nepobavila.....

Střevní chřipky nosící je děti v pravidelných intervalech ze školky , které zastihli celou naší rodinu jsem měla moc ráda....~n~~n~
MAnžel přes týden v práci....já s dětma...v pátek přijel...čuchnul domácího ovzduší a v sobotu a v neděli už v tom lítal taky....~Rv

Taky je to asi 5let...byla jsem roznašeč střevní chřipky...nakazila jsem děti manžela, rodiče....mojí babičku a dědu, segru s přítelem a pak spoustu známích.....ale , že top nosím já mi docvaklo až za pár dní....~f~~f~
(já se naopak radovala, že jsem to od nich tentokrát nedostala~t~)


A pak mám zážitek s nemocí....cca skoro 3 roky...jsem dostala zánět průdušek...kašel asi 14dní...jsem mu nevěnovala pozornost...no pak jsem si došla k DR....pořád nic..pak v poledne 40C...ještě jsem dojela pro děti(5 a 8let)....a ulehla neschopenka 20dní jsem ani dojít na Wc nemohla.......chtěli něco pustit,aby byli teda potichu....jediný co jsem našla...Vraždy v Midsomeru....a ještě jsem se po 2 hodinách divila, že už je konec~t~ jsme totiž hned usla a vzbudili mě až titulky...
Odpovědět
 Jaana2 


přechození nemoci 

(18.9.2009 11:39:11)
Jen bych s dovolením upozornila na přecházení nemocí, hlavně chřipky a angíny. Já vím, že je to těžké vyležet, když jsou děti a domácnost. Zažila jsem to, angínu přechodila a následky mám dodnes. A vím, že nejsem sama, tak bacha na to.
Odpovědět
 Feliz 


Re: přechození nemoci 

(18.9.2009 12:11:51)
Amen.
Odpovědět
 wer 


Re: přechození nemoci 

(18.9.2009 18:03:19)
je to těžké vyležet ,když se musí do práce,mě to skolilo dnes,syna a dceru včera~a~
doufám že do pondělka budu schopná aspoń do té práce dojít,a předstírat činost
Odpovědět
 Danka a Klárka 


Re: přechození nemoci 

(19.9.2009 20:32:47)
Ono je to asi fakt najlepsie rozniest aj v praci ...
Odpovědět
 jana 
  • 

hezke 

(18.9.2009 12:03:38)
pekny clanek
Odpovědět
 gajka111 


podobné - spavec 

(18.9.2009 12:52:54)
:) nejsem sice hypochondrický a marodící typ, ale zato jsem byla před prvním těhotenstvím tzv. typ "spací" či "odpočinkový", 8h spánku pro mne bylo vždy minimum, průměr 10 a o víkendu jasně, že 12 :) jak jsem se nevyspala, měla jsem pocit, že mi to nemyslí, že nic nezvládnu a zařazovala jsem si "spací" dny a cíleně prostě spala....ale padla kosa na kámen že....po narození prvního syna, který byl a do teď je vše jiného než "spavec" mé tělo a mozek pocítily, že musí stačit i 6 hodin přerušovaného spánku a že kdysi dané minimum 8 je naprostý luxus. Ne že by si za ta léta na to zvyklo, stále se občas přihlásí, ale už jaksi pochopilo, že je potřeba využít každé minuty a jakmile ulehnu, tak do minuty jsem naprosto tuhá. Když někdy manžel ráno o víkendu kolem 6h tiše vstane, zavře v ložnici dveře a jde zabavit "nespavce", který volá "mamí, už vstávám" a já pak se za 2-3 hodiny tj. kolem vypotácím připadám si, že zázraky se dějí :)
Odpovědět
 martina 
  • 

pocta tchýni 

(18.9.2009 13:59:39)
článek je super, moc jsem se pobavila. A stejně jako autorce mi chybí to bezstarostné lenošení v době před dětmi. Ale přeci jen zázraky se dějí. Když se mi narodilo druhé miminko, tak asi po měsící jsem dostala silný zánět prsu se čtyřicítkama. Staršímu velmi živému synkovi bylo 1,5 roku, takže šance, že si půjdu lehnout naprosto mizivá. Čirou náhodou mi do této sloty zavolala tchýně, jak se jako máme. Když sem jí řekla jak mi je, tak aniž bych žádala jakkoliv o pomoc, tchýně zavěsila, za hodinku byla u nás doma(vzala si v práci dovolenou!!!), zbalila našeho synka a na dva dny si ho odvezla k sobě domů. Nedovedete si předtsavit jak sem jí byla vděčná. miminko bylo spavé, takže sem strávila dva dny v posteli!!!! Moje tchýně je zkrátka zlatá, nikdy nám do ničeho nemluvila, ale vžycky pozná, když je třeba pomoc a pomůže.Nezištně, jen tak, protože nás má ráda.
Odpovědět
 Iva, dva kluci 
  • 

Re: pocta tchýni 

(18.9.2009 14:36:10)
Martino, tiše ti tchýni závidím:-) Moje tchyně za celých 10 let co je babičkou ještě nebyla s dětmi o samotě. Přesto, že bydlí 20 km daleko a je v důchodu, tak se vídáme tak 3-4x do roka a to zásadně jezdí ona k nám, vypije kafe a oddychne si, že má zase minimálně na 3 měsíce klid. My k ní jezdit nemůžem, nepřeje si to. Stejně se chová i k dětem od švagrové. Prsotě možná nepochopitelné, ale je to tak...
Odpovědět
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pocta tchýni 

(18.9.2009 17:30:57)
Já takhle měla zánět, když byl manžel na čtvrt roku na jinym kontinentu a po chvíli přemejšlení komu zavolat, když všichni chodí do práce a je 7 ráno jsem vybrala nezaměstnanýho bezdětnýho kámoše. Přijel, zabavil obě děti a teď pozor: cestou k nám ho samotnýho napadlo koupit jídlo pro kluky i pro mě, udělal mi čaj a řek mi, ať se o nic nestarám, mimino nosil jen na kojení. Večer, když jsem už byla vyspalá a začla trochu vnímat, co se kolem děje, jsem zjistila, že jim navařil, umyl nádobí!, celou dobu přikládal do kotle (topili jsme dřevem) a ještě nám ve chvíli, kdy náhodou usnuly obě děti najednou, naštípal dříví do zásoby. Když odcházel, tak mě požádal, abych to nikomu neříkala, že by si u holek zkazil pověst bohéma ~;)
Odpovědět
 pavla 2 deti 
  • 

Re: pocta tchýni 

(19.9.2009 0:21:26)
A je ten kamos porad svobodny a bezdetny??a vyskytuje se tenhle"zivocisny"druh u nas v republice nebo je to jen pohadka pro nemocne :)
Odpovědět
 7kraska + jedna 


ano, nemocna matka je prusvih... 

(18.9.2009 14:20:43)
...takze se dost pozoruji a kdyz citim naznaky chripky, tak hned jim cesnek, vezmu si Paralen, horky caj, setrim se...nikdy jsem nebyla prilis nemocna a dost jsem i hazardovala (z bazenu s mokrymi vlasy v mrazu apod.), ale v lednu dcera prinesla ze skolky nejaky virus (sama mela jen rymu), po kterem mne rozbolelo v krku a dva dny jsem lezela jako mrtva, nemohla jsem jist, pit, vstat z postele, mela jsem zimnici a pritom teplotu 39 stupnu, zhubla jsem za 2 dny 2 kg...nastesti u nas byla zrovna moje matka, tak u nas zustala, od te doby mam ze svych nemoci hruzu a snazim se jim predchazet, partner musi do prace, tak by se nepostaral
Odpovědět
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Bellano, to snad není pravda, 

(18.9.2009 14:25:56)
já už zase mám pocit, že čtu o sobě. Člověče, ty musíš být můj klon. Díky za prima čtení, je fajn vědět, že v tom nejsem sama.
Jana Součk.
Odpovědět
 Bellana 


Re: Bellano, to snad není pravda, 

(18.9.2009 16:40:49)
Jano, třeba nás rozdělili u porodu ~t~~;)
Odpovědět
 Kukajs (Mája+Jožka+Tom) 


a co naše matky?? 

(18.9.2009 14:38:05)
Haháááá, tisíciprocentní pravda, Bell, odfajfkuju ve tvém článku každé slovo, jen mě tak napadlo ... všechny si pamatujeme, jak nás v nemoci držela naše maminka za ruku a hladila horké čelo a vzpomínáme na to s láskou a vděčností, ale přece kurňa není možné, aby tahle naše maminka byla celej život stoprocentně zdravá!!! Taky jí muselo bývat zle, taky jsme jí určitě nakazily, ale žádné z nás nezůstane vzpomínka na maminku mátožnou a vyčerpanou, všechny vzpomínáme na maminku milující a pečující. Takže doufejme že stejná vzpomínka zůstane i těm našim bacilonosičům :-)
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 14:47:58)
Bellano ~R^~R^~R^
Odpovědět
 Venice+3 


Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 15:00:34)
Přátelé, já si velmi živě vybavuju svou máti mátožnou. Zaměstnání byl její život. Takže víkendech měla pravidelně (z toho volnějšího režimu) migrénu jako hrom. V celém baráku se nesměly ani zavřít hlučněji dveře páč jí praskala hlava, uááááá Žádné hrdinky maminky, normální kusy jako my ~;)
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: a co naše matky?? 

(19.9.2009 9:02:20)
Teda, taky mě bolí z jízdy na kole ruce. Ale myslela jsem, že nikomu jinému to nedělá.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: a co naše matky?? 

(19.9.2009 9:03:27)
Chtěla jsem napsat, že mě ruce brní, jako tvoji mámu. Nebolí. Je pravda, že při delší jízdě je to otravné, zvlášť, když ztratím cit v prstech.
Odpovědět
 VIP 
  • 

Re: a co naše matky?? 

(19.9.2009 21:13:48)
U nás je zase hypochondr tchyně. Ulítává taky na černý kronice. Takže dost často dostávám sms typu (originál včetně malých a velkých písmen): Zdravim z dovol.Js.na SUMAVE.Jaruska RAKOVINA-OPER.Deda doma-velke bolesti.Mne boli KLOUBY-spatna chuze.Jste zdravi?Libam deti,babi.
Odpovědět
 Anetka 
  • 

Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 15:05:43)
Tím, že jsem nejstarší ze 3 dětí jsem byla v nemoci docela brzo doma sama a naši byli normálně v práci. Později jsem se občas i ulila ze školy když nemohli naši zůstat doma se sourozencema kvůli práci. Tak jsem byla s nima. Mohla jsem si to se svým prospěchem dovolit. Když bylo blbě mámě, tak jsme se o ni staraly my děti. Dodneška pamatuju jak jí brácha dělával čaje a sestra se patalala se svačinou. No jo no. Časy se mění. Lidé dozrávají a získávají zkušenosti svých předků... Ovšem to je právě to co se musí odžít...
Odpovědět
 Anezka73 


Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 18:53:04)
Mně maminka nedržela za ruku, jen v ranném dětsví. Pak umřela a táta nás léčil způsobem vem si Acylpirin, udělej si čaj a poť se~:-D co mohl taky jako samoživitel dělat, že jo.

Takže jsme v tomhle spíš byli samostatní a nějaké obskakování nehrozilo.

Na druhou stranu to má své výhody, jsem matka údernice a vydržím skoro vše a když mám pocit, že umřu, vezmu si prášek a jde to.

Spíše se snažím nemocem předcházet, i když třeba rotavirovým infekcím se předejít nedá a já to dotáhnu z práce.
Manžel pokud neumírá, pomůže. On vše léčí pocením, myslím, že by tak léčil i zlomeninu~t~

Mně vždycky zahání do postele, když už jsem nemocná a já teda tohle neumím, mně je z pocení ještě hůř. Nejlepší je, když to vypotím prací, tak dost uklízím, to mi dělá dobře.

Období hypochondrizmu jsem měla na Zdrávce, když jsme brali Patologii. To jsem několikrát denně volala tetě lékařce, protože jsem při učení pojala podezření, že trpím Cholerou, Morem, Hydrocefalem...no vždycky jsem se v učivu našla~t~ Teta mi to vždycky vymlouvala, že Mor fakt nemám~t~
Odpovědět
 Anezka73 


Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 19:04:55)
Valkýro, to je dobrý~R^~t~~t~~t~
Odpovědět
 Anezka73 


Re: a co naše matky?? 

(18.9.2009 19:05:45)
Třeba metroragie nebo mohl mít taky prolaps dělohy~t~
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: a co naše matky?? 

(22.9.2009 12:50:41)
Anežko, mluvíš mi z duše - viz. potící se manžel (já z toho vždycky kvetu, protože mám pocit, že by z tý peřiny nevylezl, ani kdyby v obýváku přistáli mimozemšťani).~;)
Já sama pocení k smrti nesnáším (evokuje mi to pneumonii z dětsví, kdy po mě chtěli, abych se pořád potila), vždycky se snažím nemoc odehnat tím, že si jí "nepustím k tělu"...což pochopitelně třeba u rotavirů moc nejde, protože ty jednoznačně chtějí z těla ven~t~

Po ležení v posteli přes den se mi ovšem taky stýská (článek je SUPER!!!!!), vzhledem k tomu, že jsou kluci již školou povinní, říkám si, že bych si čas od času dala takovej "ležící a nic-nedělající den", ale nějak to nevychází~;((
Odpovědět
 Jednazměsta 


Nemá cenu se o něco snažit s nemocí... 

(18.9.2009 15:10:13)
Mám momentálně chřipku. Děti mi tu udělali zkázu v bytě, ale já jsem fakt ráda, že jsem ráda... Není tu zase kdo ví jaký bordel. Pár kousků oblečení z koše na prádlo, nějaké hračky, roztahaníé papírové kapesníky, když mi ukazovali, jak se správně smrká a dokonce už i skvěle parodují můj kašel. Na nádobí je myčka, takže to neřeším... Já si kvůli tomu abych vypadala před okolím jako "super" matka nenechám zničit zdraví. Vždycky mi chřipka i angína nechají aspoň na půlroku šelest na srdci a zhoršené astma, takže si raději lehnu mezi ty kostky a pustím Mašinku Tomáše, než se pokoušet přejít to a pak si to odležet se zápalem plic, jako minule... Takže nevařím, neuklízím, neperu ani nádobí neumívám... Namažu chleba, udělám čaj, dám jogurt přebalím a tím to končí. MAnžel přijede z práce, vezme děti ven, nakoupí, nandá myčku a uvaří. Nemůžu si stěžovat. Obvykle seženu nějaká autíčka s otevíracími dveřmi. Z těch jsou děti tak nadšené, že mi opravdu dají pokoj a krásně si hrají. Občas mi přijdou autíčko ukázat, nechají mě otevřít dveře a pokračují zase dál...
Odpovědět
 vertigo 


prozření v porodnici 

(18.9.2009 15:13:51)
Z přestavy bezstarostného lenošení během nemoci jsem vystřízlivěla už v porodnici, kdy jediné, po čem jsem s břichem rozpáraným po císaři toužila, bylo jen ležet, nemuset hekavě vstávat a vůbec se regenerovat po operaci. Místo toho kojení, vážení, přebalování, noci probdělé úzkostí jestli miminko dýchá a v šest ráno měření tlaku, teploty a dalších tělesných hodnot. Jediná útěcha bylo 3x denně servírované jídlo až na pokoj (no, jídlo po operaci... škoda mluvit)
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Ondřej Hypoch čili Hypoch Ondra. :o) 

(18.9.2009 16:31:49)
Přiznám se, že hypochondry nemusím. Vyrůstala jsem s babičkou, klasickej hypochondr, jak z učebnice. Ale je fakt, že jako dítě jsem občas záviděla chronicky nemocnejm dětem, že je všichni litujou, nemusej každou chvíli do školy a mají rozličné úlevy. Tím myslím ty děti, co mívaly furt angíny, chřipky a tak. Moje alergie a alergický astma nebyla žádná pořádná nemoc, s tím se doma ležet nemusí. Naštěstí mne to přešlo a nemoce už jenom nesnáším a pokud to jde, tak ignoruju. :o)
Odpovědět
 Bellana 


Re: Ondřej Hypoch čili Hypoch Ondra. :o) 

(18.9.2009 16:39:44)
Tos přišla o hodně, že ses nenechala nikdy pěkně politovat. To jsou ty drobné životní radosti ~t~
Odpovědět
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


hypochondři matka a tchyně 

(18.9.2009 23:55:29)
jj kdykoliv poctim návštěvou tyto dvě osoby slyšim jen neustalé skuhraní koho co bolí vic.... jak to div neumírá ač je to čiperny snad vic než banda dětí ve školce
takže jednim uchem mi to jde tam druhym ven jen jak tupec odkyvám vše od a do zet aniž bych po odjezdu věděla oč vlastně šlo..

sama jsem měla jen zápal plic a odmýtla jsem byt v nemocnici skrze děti takže revers po ortelu zápal plic a domu a to mě vyhrožovali že s mím nalezem pry skapu.že musím na kapačky.pak jen krom par stehu na hlavě jako ditě jsem sletěla do nezakryte dvou metrové díry

jenže nemám možnost hlídaní babičky jsou hypochondři a dost daleko manžel byl v té době mimo republiku takže jsem si tři tydny poležela se zapalem plic do toho peči o děti jsem nejak zvladla

a jak se řika co mě nezabilo to mě posílilo.
neznam opečovávaní moje matka mě nikdy nepohladila natož za něco pochvalila jako nejstarši jsem se starala o své sourozence tři takže v 18 jsem byla ráda že jsem vypadla s baraku.postavila se na vlastní nohy.

mám svoji rodinu ktere dávam to co já sama nepoznala.proto hypoše nejak nemusím.to na mě ted trenují dětičky a já skaču jak piskaj spokojene ksichtiky dětíček je to nejhezčí.
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Vánoce se střevní virozou 

(19.9.2009 12:03:40)
Bellano, skvělý článek (tak jako každý od Vás).
Jen mě zaujala ta zmínka o Vánocích a střevní viróze, protože já jsem ji měla o Vánocích vloni i předloni. Tak jen doufám, že se z toho nestane nějaká tradice - na druhou stranu aspoň se člověk nepřežírá, že?

Jinak my když jsme s holkama nemocné, tak vytvořím před televizí takový megapelech a do toho se ponoříme, tam si hrajeme, jíme a prostě všechno. Holky to kupodivu celkem baví. Když jim trochu otrne, tak mohou z pohovky skákat do peřin, stavět si bunkr apod. Domácnost stojí, z posledních sil uvařím na několik dnů (většinou tak, že něco za 10 minut naházím do papiňáku nebo do trouby).
Odpovědět
 svetlana 
  • 

jako obraz 

(19.9.2009 17:50:31)
Je dobré číst tyto řádky, kdy sama s neskutečným nachlazením, malým synem a domem kde zrovna od rána do večera řádí dělníci, přesně prožívám stav kdy bych se zakopala co nejhlouběji, aby mě syn nenašel a pokud možno se špunty v uších, abych neslyšela vrtání, bouchání a jiné zvuky. Je mi útěchou, že asi jako každá matka s dětmi nejsem samotná v tom, že si prostě nemůžu dovolit být nemocná a pokud holt jsem jako teď, tak nemoc budu muset asi oklamat předstíráním, že jsem ale opravdu opravdu zcela zdráva. Stejně mi nikdo nepomůže, nikdo mi čajík neuvaří a už vůbec nikdo mi neřekne jdi si zlato zalést do postele. Ale co, všechny nemoce jednou odezní. Jdu si uvařit čaj, nadopovat se paralenem ale aspoň jedno milo na mě čeká...dostanu večeři, kterou nemusím jít polomrtvá vařit. Hlavu vzhůru.
Odpovědět
 Arónie 


Re: jako obraz 

(19.9.2009 19:12:01)
Fakt je to úlevné a povzbuzující čtení, nejsem v tom sama. Už třetí týden bojuju s virózou (nebo spíš sérií viróz), tento víkend mám pocit, že je to snad prasečí chřipka, jak je mi zle. Dcera kašle a smrká, ale samozřejmě je plná energie, muž dnes musel do práce a je u nás na návštěvě moje švagrová s čtyřletou dcerou, švagrová je psychicky zhroucená, protože můj bratr odchází od rodiny. Jo, zapomněla jsem, jsem v 17.tt. Ach ta sladká vzpomínka na marodění v dětství, čaj i jídlo do postele, nová gramofonová deska... Je to nenávratně ztraceno. Díky za skvělý článek. ~R^~R^
Odpovědět
 Jiřina,Julie 3/01,Martin 1/06 


úžasné :-DDD 

(19.9.2009 20:04:29)
To je super článek, autorka to napsala skutečně nádherně. Ještě teď mi tečou slzy smíchu.
Odpovědět
 Petrýsek 


Bellano,  

(20.9.2009 7:10:49)
fakt jsi mne pobavila jako vždy:-). Tvůj vypravěčský um je skvělý! Jen tím kafem poprskaný monitor noťásku už míň:-)))
Hezkou neděli!
Odpovědět
 Barbora Dědičová 


super 

(20.9.2009 13:20:17)
teda Bellanko zase mi mluvíš z duše, holčičky máme stejně staré a tvé prožívání je naprosto podobné mému - jen já bych to neuměla tak vtipně popsat.Díky za pobavení Bára
Odpovědět
 Ipserka 


Re: super 

(21.9.2009 9:14:21)
Bellana to popsala naprosto přesně, já jsem taky typický hypochondr, lékárničku narvanou vitamína a přípravkama proti všemu možnému. A i přesto všechno mám teď nos jako rudou bambuli, tečou mi nudle, na průduškách balvan...a pod nohama roční batolátko,na které se mi už podařilo svůj bacil přenést.Prvomatka-hypochondr je smrtící kombinace, okamžitě jsem vyhrabala zásoby léků i pro dítě, nosní odsávačku (kterou jsem s vypětím všech sil hned ráno na nebohé dítě použila) a říkám si,že hůř už být nemůže. Ale jak jsem tak četla příspěvky,tak se mám na co těšit...ale už začínám věřit, že to zvládnu!!
Odpovědět
 Stázi 2 


Re: super 

(21.9.2009 11:03:46)
Moc jsem se při čtení článku nasmála.Úplně přesně vystihuješ situaci. Taky nemoci bohužel přecházím, vysvobození je pro mě večer manžel, který mi fakt pomůže, ale běda, když je nemocný-uléhá jako dítě a chce být taky obskakován.
Na začátku prázdnin jsme chytili postupně celá rodina střevní chřipku a bylo to dost děsný,na WC s kýblem před sebou jsem blila a průjmovala zároveň, do toho jsem,málem přišla o mlíko(kojím).Nás právě nakaziula návštěva. Lidi si ani neuvědomují, při velkých rodinných setkáních a oslavách, že s prodělanou virozou(i když se už cítí fit) by neměli nikam jezdit. Já už po této hořké zkušenosti nenápadně sonduju, zda tam, kam pojedeme nejsou nemocní, ono to fakt za tu nemoc celé rodiny(mám4 děti) nestojí a radši se z oslav omlouvám.
Na marodění v dětství vzpomínám ráda, byla jsem hodně často nemocná, s horečkama, zábalama a tak si moje maminka užila, ale bylo milé, s jakou láskou a péčí mě a mé sourozence opečovávala.
Ona, jestli byla nemocná, tak si nestěžovala, ale naštěstí moc nemocná nebyla.
Odpovědět
 Sharinka 


:-)))) 

(21.9.2009 10:00:10)
Tohle mně hodně pobavilo,je to styl Betty MacDonaldové,kterou čtu velice ráda.~R^
Odpovědět
 honza 
  • 

http://tojesila.cz/ 

(28.9.2009 19:46:35)
kouknete na tenhle web, sou na nem skandali nasich politiku http://tojesila.cz/
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.