Re: a co naše matky??

Mně maminka nedržela za ruku, jen v ranném dětsví. Pak umřela a táta nás léčil způsobem vem si Acylpirin, udělej si čaj a poť se co mohl taky jako samoživitel dělat, že jo.

Takže jsme v tomhle spíš byli samostatní a nějaké obskakování nehrozilo.

Na druhou stranu to má své výhody, jsem matka údernice a vydržím skoro vše a když mám pocit, že umřu, vezmu si prášek a jde to.

Spíše se snažím nemocem předcházet, i když třeba rotavirovým infekcím se předejít nedá a já to dotáhnu z práce.
Manžel pokud neumírá, pomůže. On vše léčí pocením, myslím, že by tak léčil i zlomeninu

Mně vždycky zahání do postele, když už jsem nemocná a já teda tohle neumím, mně je z pocení ještě hůř. Nejlepší je, když to vypotím prací, tak dost uklízím, to mi dělá dobře.

Období hypochondrizmu jsem měla na Zdrávce, když jsme brali Patologii. To jsem několikrát denně volala tetě lékařce, protože jsem při učení pojala podezření, že trpím Cholerou, Morem, Hydrocefalem...no vždycky jsem se v učivu našla Teta mi to vždycky vymlouvala, že Mor fakt nemám