| Martina, 2 kluci | 
 |
(22.11.2007 9:36:21)
Asi to není nějaké výrazné násilí, ale moje mamka je ochotná se stýkat s mou sestrou v podstatě za jakoukoliv cenu - sestra jí po svém příjezdu do MÁMINA domku otře všechny věci v kuchyni - mamka má asi špatně uklizeno, mamku vystěhuje z její ložnice, aby se s rodinkou lépe do domu vešli (vešli by se i bez stěhování), mamka spí na jiné posteli, kde je špatná matrace, špatně se jí spí...sestře se při pobytu věčně něco nezdá, všechno je blbý, poroučí, jak se má vše dělat, ironizuje máminu snahu jim něco dobrého připravit k obědu...
Mluvila jsem o tom s mamkou a ona řekla, že jí to za ty styky s vnučkou stojí, že udělá cokoliv, jen aby sestra s rodinou nepřestala jezdit...dost ji chápu, jen doufám, že si jako máma dvou synů zachovám smysl pro vlastní důstojnou existenci i v jejich dospělosti.
Podotýkám, že mamka je jinak rázná osoba, veřejně činná, spolupracuje s obcí při výběrových stavebních řízeních, prostě žádná chudinka...no, jako v článku :-(
|
| valdina | 
|
(22.11.2007 10:26:35)
Ahoj Martino, celkem chapu tvou mamku, ze chce svoje vnucky vidat za kazdou cenu, to je pochopitelny. Proc si nepromluvis spis se svou sestrou? Prece bys ji mela vysvetlit, ze jak se chova, neni normalni.
|
| Fifinkaa | 
|
(22.11.2007 10:50:15)
Martino, tvoje mamka je vážně chudák a taky si myslím, že bys se setrou mohla promluvit ty. Zřejmě si vůbec neuvědomuje, že matku vlastně šikanuje a vydírá.
Chápu, že matka teď už nic moc dělat nemůže, protože sestra už je zvyklá, že se k ní takto chová, ale proč na to od začátku přistupovala? Přece malé dítě si taky snaží prosazovat svou a vydírat rodiče a čím víc mu ustoupíme, tím víc z něj bude malý tyran. Stala se chyba už na začátku.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(22.11.2007 12:35:00)
Valdino, Fifi,
se sestrou jsem o tom mluvila, odmávla to, že jsem přecitlivělá, že vidím problémy tam, kde nejsou,"ať si tedy mamka řekne, co jí vadí", sestra nevidí žádný problém, je hodně tvrdá, umí se chovat hodně přezíravě.
Já si ji domů zvu pouze kvůli klukům, aby si pohráli se sestřenicí, sestra celou dobu návštěvy mlčí a kouká. Max. občas prohodíme něco neutrálního o dětech.
My u mé sestry na návštěvě nikdy nebyli, nezvala nás.
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(22.11.2007 12:36:38)
Ještě, Fifi, nevím, proč na to mamka přistupovala, proč na to tedy původně přistoupili oba moji rodiče - aby vídali vnučku, zřejmě, aby vídali dceru, zřejmě.
Opravdu nevím, jak bych se zachovala, být postavena před tuhle volbu.
|
| valdina |
|
(22.11.2007 13:54:49)
Martino, a co to udelat naopak? Co treba sestre navrhnout, aby ona zvala maminku k sobe domu? Maminka tak uvidi vnucku a tvoje sestra si nebude muset stezovat, ze ji nechutna jidlo, protoze ho uvarila sama a byt bude taky mit uklizenej podle svyho. To by nefungovalo? Je to smutny. A zkus znovu promluvit s mamkou a poprosit ji, at si s dcerou, myslim tvou sestrou promluvi a rekne ji teda na rovinu, co se ji nelibi. Treba to zabere.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(22.11.2007 17:24:48)
Mamka hlídá u sebe doma sestře dítě, o prázdninách třeba 4 týdny v kuse, sestra s manželem na dcerou jezdí na víkendy, sestra se odstěhovala 150 km, takže hlídání, které mamka dělat chce, jinak nejde.
Mamka se nechce na 4 týdny nastěhovat do bytu, když má tady dům se zahradou, a zároveň vnučku hlídá ráda.
|
| Lenka,2 dospělí kluci | •
|
(23.11.2007 7:16:31)
taky mám malou vnučku a nezralou snachu (18),která si myslí, že musí všechno fungovat podle ní. Nenechám se.Synovi jsem řekla, že jestli si na mě snacha míní otvírat pusu, ať radši nejezdí. Ať dojede sám s malou nebo že si pro ni přijedu... Doufám,že časem snacha pochopí, že svět podle ní fungovat nebude :-D
|
|
|
|
|
|
|
| ANNA dvě dospělé dcery | •
|
(22.11.2007 15:32:06)
Mám to štěstí, že mám taky dvě dospělé dcery, ale chovají se ke mě moc pěkně obě. Myslím si, že kdyby se jedna začala chovat jako Vaše sestra, tak bych se asi obrátila o pomoc k té druhé. Nejsem sice taky žádná chudinka, taky jsem aktivní a činná,asi jako Vaše matka, ale přece jenom v některých věcech už trochu ztrácím jistotu,a děti i vnučku mám moc ráda, a to člověk snese leccos. Vaše maminka je na tom asi nějak podobně, proto si myslím, že Vaší pomoc potřebuje. Měla byste to se sestrou probrat.Víte, on ten život tak utíká ...... Když mi bylo něco mezi 30ti a 40ti roky, byla jsem tak suverénní a sebevědomá, zdálo se mi, že všechno dělám dobře a nejlíp. Ale postupně jsem se dostala do stavu, že vlastně "vím, že nic nevím", a tak si nechávám od dcer ráda radit i pomoci. Nejvíc jsem znejistěla, když se starší dcera vdala a narodila se malá Viktorka. Pořád si nejsem jistá, jestli jsem tchýně a babička "moc" nebo zase "moc málo". To je Vám složité....Tak razím zásadu, kterou jsem vštěpovala i svým dětem, že : "když něco nevíme, tak se zeptáme".Docela to funguje. Stejně je to všechno o komunikaci. Mlute o tom se všemi, kterých se problém týká, jistě se to zlepší.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(22.11.2007 17:21:15)
Anno, prosím o radu, když jsi ze břehu matek dospělých dcer :-)
Když mi mamka řekne "nech to bejt, radši to neřeš", mám přesto řešit? Je fakt, když už to zacházelo do krajnosti, byla jsem na sestru hodně ostrá a ona se stáhla a momentálně přestala. Jenže to bych ji musela hlídat jako dráb na každém kroku, ona kudy chodí, tudy rozdává pokyny, rady, žádá změny - je v práci hodně úspěšná, hodně vydělává, asi se tak cítí být i u mamky - vládkyně.
Já myslím, že ode mě je možné řešit jen ty "krajnosti" - tam na ni můžu být zlá, ale pořád? To asi nedokážu. Jo a sestra se nezmění, chová se takto v podstatě pořád a ke všem lidem...ale málokomu se nastěhuje do domu a "vládne".
|
| ANNA dvě dospělé dcery | •
|
(23.11.2007 13:06:20)
......asi tě zklamu a neporadím ti. Každá situace si vyžaduje konkrétní řešení podle příčin, situace, atd. Někdy je dobré věci rázně rozetnout, zaujmout jasné a kategorické stanovisko. Ale taky si musíme uvědomit, že někdy tím jediným správným řešením je skutečně to "nechat být" a ony se jaksi samy obrousí hroty a najednou je po problému.Maminka asi čeká, až tvoje sestra jaksi zmoudří a všechno si to uvědomí. Tvoje sestra je asi pořádná "ranařka". Tyhle typy znám, je s nimi těžko vyjít. Ale jde přece o maminku a sestru, a věřím, že vás má ráda, jenže má tenhle nešťastný způsob chování a já si dokonce myslím, že ona je hluboce přesvědčena, že to co dělá je ku prospěchu všech a nepochybuje o tom, že je to tak správně. Nic nevymyslím, jenom se snaž jí ty věci vysvětlovat, v klidu, povídat si o tom s ní i s maminkou. Uvědomte si, a řekněte si to, jak je fajn, že se všechny tři máte, tak si to užívejte, i když to někdy může skřípat.
|
|
|
|
| Líza | 
|
(23.11.2007 5:57:32)
Martino, do jaké míry jsi toho průběhu návštěv sama svědkem?
Proč se ptám: Před cca 15 lety: máma si mi opakovaně stěžovala na moji starší sestru, jejíhož syna batolecího věku denně celý den hlídala. Dojem, který jsem získala od mámy, byl takový, že hlídání si vymohla moje sestra a matka jí tedy jaksi ustoupila, aby neměla problémy (jako ta ségra). Že jí za to v životě nepoděkovala. Že má spousty požadavků na to, co a jak má doma být, večer přijde, ani nezavrčí, popadne malého a odejde. Máma je vyčerpaná ale na její signály o tom, že už dál nemůže, ségra nereaguje. Máma by potřebovala k doktorovi nebo do knihovny, ale nedostane se tam, protože ségra ji zneužívá.
To, co viděla ségra: Zeptala se mámy, zda může studovat a zda by jí díky svému důchodu a společnému bydlišti hlídala malého. Máma řekla bez zaváhání, že ano. Od té doby ani nepípla a své potřeby a únavu omílala jen ve své hlavě nebo s jinými lidmi za zády ségry.
Podotýkám, že jsem tam dokonce tehdy bydlela, i když jsem tam trávila minimum času, a mámě jsem její manipulativní výroky žrala i s navijákem.
Až ve chvíli, kdy o mnoho let později moji rodiče z vlastní iniciativy navrhli, že bychom se mohli nastěhovat do téhož domu, a bez jakýchkoli nátlaků jsme se jako dospělí lidi domluvili na tom, kde bude kdo bydlet a jaké se udělají úpravy, zjistila jsem, že máma o mně povídá, že jsem ji vystěhovala z jejího pokoje, že jsem jí udělala to a ono proti její vůli a že je zneužívám - tentokrát pro změnu já.
Až v tu chvíli jsem pochopila, jak to bylo se ségrou a s hlídáním malého. Takže bych byla opatrná s tím, jestli tvoji mámu ségra vystěhovává na proleželou matraci nebo jestli maminka sama naléhá, ať spí ségra v její ložnici... a pak ze sebe dělá odstrčenou.
Nevím, neříkám, že to tak nutně musí být. Jen bych řekla, abys byla hodně opatrná v těch soudech, pokud jsi ty situace skutečně neviděla na vlastní oči.
|
| Líza |
|
(23.11.2007 5:59:15)
Jo a kdyby to snad náhodou bylo, jak píšu, pak i chápu, proč při návštěvách u vás ségra nemluví a nebaví se. Ví, že jste zpracovaní...
Možná pitomost, neznám vaši situaci. Ale manipulace je silná zbraň a věci často vypadají jinak, než se zdají na první pohled. Protože tuhle zkušenost sama mám, píšu ti ji, abys to mohla zvážit.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(23.11.2007 7:43:13)
Lízo, bohužel je to, co jsem psala, pravda.
Když ještě byl táta, sestra se trochu víc ovládala, ale bývala jsem svědkem např. toho, že tehdy malá neteř MUSELA spát v obýváku, kolem se v celém patře nesmělo mluvit nahlas, náš tehdy už dost nemocný otec si nemohl jít poo odpočinout na gauč, protože by holčičku vzbudil, tedy odpočíval na židli, což jeho operovaným nohám nesvědčilo. Mamka mi až teď řekla, že už chápe, proč se táta tehdy po operaci tak bránil pobytu mé sestry u nich...neubránil, mamka přijala, že přijedou, a bylo to.
Když jsme u ní pobývali my i s prvním symen-mimi, museli jsme se odstěhovat do menšího pokoje po příjezdu mé sestry, protože byla na svůj pokoj zvyklá.
Ve svém domě bych nic takového nedovolila, "buď ber, co je nabízeno nebo můžeš odjet", ale pokud se mámy na něco ptám, ptám se jí, proč to všechno dovolí, proč si to nechá líbit, vyjde z toho, že jsem špatná já, protože do toho šťourám...když se o tom nemluví, máma to strpí, oni nakonec odjedou a je klid. Neříkám, že sestra nemá mámu ráda, ale asi nějak po svém, sobecky. Např. když byl dlouhodobě nemocný táta, pobýval v umělém spánku, Dr. doporučil, abychom ho navštěvovali, vyprávěli mu, pobývali s ním, i když nereaguje, sestra přijela pouze 1x za celé ty 3 měsíce a to ještě pod mým nátlakem. Na pohřeb nakonec dorazila :-((
|
|
|
| Anna, dvě dospělé dcery | •
|
(23.11.2007 13:31:08)
Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu - tedy z pohledu těch tchýní a babiček. Zase jsme u toho, co sama v sobě řeším, tedy abych nebyla babička "moc" nebo "moc málo". Je to skoro jedno z nejtěžších dilemat, která jsem v životě řešila. Bydlíme s manželem s naší dcerou, jejím mužem a malou Viktorkou v jednom domě . Myslím (snad je to objektivní), že ve všem spolu velmi dobře vycházíme a naštěstí máme každý pro sebe dost prostoru. Viktorce jsou 3 roky, a já si opravdu nejsem jistá, jak moc se o ní starat. Už mi došlo, že když je nemocná, já už nejsem ta první, která jí má těšit a starat se o ní , vždyť nejsem její maminka. na druhé straně zase přece nemůžu čekat, až za mnou přijde dcera celá vyčerpaná a požádá mě, abych se teď starala já. Tak se snažím, aby to bylo tak nějak mezi. Snad je to dobře. Ale vždycky si úplně jistá nejsem. Co když si mladí říkají něco jako....kdyby raději babička nechala toho čtení ( internetu, zahradničení atd.atd,) a chvíli si s malou pohrála..Prostě nevím.A taky si říkám, že aby si nás mladí vážili,abychom byli všichni spokojení, musíme mít s manželem taky nějaký svůj život, zájmy, přátele atd. Nemůžeme být jenom 24 hodin denně připravení hlídači jejich dětí - z takových lidí jsou pak vyčerpaní a mnohdy nepříjemní prarodiče, kteří se " obětují" a očekávají za to vděk, který nepřichází. Když si dospělé děti založí vlastní rodinu, ten vztah mezi nimi a jejich rodiči se kvalitativně naprosto změní. Teď jde o to jak se změní. Najít tu optimální kvalitu.
|
| Gréta | 
|
(26.11.2007 17:05:44)
Milá Anno,
přesně chápu, co myslíš tím - být babička moc nebo málo.
Pokud Ti to pomůže, napíšu Ti, proč mám ráda svou tchyni a vážím si jí:
můžu jí totiž věřit. Hlídá nám děti často, ale vím, že pokud nebude chtít nebo někam jede, řekne to a hlídat prostě nebude. Takže když hlídání nabídne, je to pro ni v pořádku a nebude si na to pak stěžovat. (To by mě moc mrzelo.)
Znám ji už deset let a líbí se mi, že dokáže jasně říct, co ano a co ne.
Malinko opak je to s mojí mamkou, kde jsou děti stejně často, ale hlídání bere spíš jako svou povinnost babičky než radost a bohužel je to znát. Já bych radši, aby hlídala mnohem míň, ale s radostí a z lásky k těm dětem. Takto ji to vyčerpává, ale bohužel k tomu přistupuje z této stránky.
Takže být Tebou, s dcerou se dohodnu, co a jak by se jí hodilo. A protože bydlíte spolu, určitě vnučka přijde i sama - tak bych se jí věnovala, pokud mám čas, a vrátila bych ji, pokud mám své plány.
|
| ANNA dvě dospělé dcery | •
|
(27.11.2007 11:01:55)
Gréto, děkuju za radu.Snažím se to dělat tak nějak jak říkáš. A myslím, že postupně se mi to daří čím dál víc (ale abych to nezakřikla). Opravdu vzájemná komunikace je velmi, velmi důležitá. Ono se toho hodně namluví ( a napíše)o tom, jak je zásadní změnou v životě ženy, když se stane matkou. Ano, to je pravda. Ale víte, že je taky problém ( a dost velký) když se z maminky stane babička? Jak musí všechno přehodnotit, myslím hlavně vztahy. Nejtěžší je si uvědomit, že moje dcera už není jenom mým dítětem, je z ní maminka, musí být nejvyšší autoritou pro své dítě a to musím respektovat. Pořád se máme rády, ale tak nějak jinak. Tak prostě jde život, a miminko je velký zázrak, naše pokračování i odměna. Často si říkám: čím jsme si zasloužili, že se narodilo, že tady je, že nás obšťastňuje.... Jsem nějaká patetická. To jsem nechtěla. Ještě k té změně ženy v babičku. U prvního vnoučete je to trochu šok. A většinou přijde v době,kdy si uvědomujeme, že už nejsme mladé a žádoucí, kdy bojujeme s potížemi klimaktéria, mnohdy se hlásí nemoci.... Taky do partnerských vztahů to zasáhne, obzvlášť když dospělé dítě odejde z domova ( syndrom prázdného hnízda). Je třeba tu změnu překonat a zhodnotit,uvědomit si, co přinesla pěkného a kde je teď naše místo - tím nemyslím, že máme život za sebou. Prostě je to všechno jinak.Myslím, že takhle nějak to prožívají snad všechny novopečené babičky. Akorát se o tom málo mluví. Vy mladé maminky o všem diskutujete( ráda to čtu), ale naše generace tak zvyklá není. Spíš máme tendenci nemluvit a dělat - no a pak si třeba stěžovat, což není vůbec dobré. Moc ráda bych viděla na těchto stránkách diskuzi k tématům, která trápí nás, babičky. Jenže zatím jsou babičky málo internetové. To až zestárne vaše generace, to si poklábosíte.
|
| Zuuuza | 
|
(27.11.2007 17:20:38)
Anno, jste moudrá a milá žena. Věřím, že jste i skvělá máma a babička... Hezky jste to napsala. Ať se daří.
|
|
| hexe | •
|
(27.11.2007 18:58:13)
Milá Anno,
píšu z pozice novopečené maminy a řekla bych, že na to jdete dobře :-). Kéž by se moje vlastní maminka nad sebou takhle zamyslela! Vím, že má svoji vnučku velice ráda, ale to, že by respektovala mě a viděla ve mně vůči dítěti nejvyšší autoritu, o tom nemůže být vůbec řeč. Kdykoli od malé něco chci (něco jako jdeme se koupat - jdeme se převléknout a podobně) a slečna začne protestovat, okamžitě babička přiskočí a "zachrání" ji. Pokud s ní mluvím o tom, jak se své dítě snažím vychovávat, pohrdavě mě odbyde tím, že to mám "z knížek" (jako by snad na tom bylo něco špatného?). A nejvíc mě mrzí, že když se dcerka kvůli něčemu rozpláče, jde ke mně a já ji utěšuji, babička přiběhne a vezme mi ji z náručí - to je mi opravdu moc líto. A nejhorší je, že mamce nemůžu ani říct, jak moc mi to vadí, protože se mi buď vysměje, že jsem přecitlivělá, nebo rozpláče, jak to s ní mluvím :-(. Opravdu nevím, co mám dělat.
|
| Markéta | •
|
(28.11.2007 0:29:20)
velmi jasne a strucne rict, ze ti nema mluvit do vychovi.
je babicka, at bere vnucku na poute, do zoologicke, kupuje ji plysove hracky a treba ji i trochu rozmazluje. neboj ona si to mala prebere, ale do vychovy at se ti maminka neplete.
opakovani je v tomhle pripade matka moudrosti.(nevim jak casto se vydate, pokud ne az tak casto, tak bych treba i trochu ustoupila a nechal to byt). ale vysvetlovani v tomto pripade nema smysl.
proste : dekuji za radu, ale ja si to budu delat dal po svem. vim, ze to myslis dobre, ale nemluv mi prosim do vychovy, maminko.
|
| Markéta | •
|
(28.11.2007 0:29:59)
pardoooon
vychovy, samozrejme
|
|
|
| ANNA dvě dospělé dcery | •
|
(29.11.2007 14:42:49)
Milá hexe, ani nevíš, jak tě chápu. Dnes je mi sice 55 let, ale velmi živě si pamatuju na tu dobu, kdy se mi narodila první dcera.Studovala jsem ještě pátý ročník VŠ, nic jsem nestíhala a všechno dění okolo miminka bylo velmi chaotické. A jak jsem byla zvyklá pořád studovat, tak jsem i všechny vědomosti a zásady péče o dítě brala z knih, jen občas jsem se na něco zeptala maminky. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho matky a byla tam ještě i stará babička. Jednou, když malá dost vytrvale plakala a já jsem to zhodnotila, že nemá žádnou příčinu, tedy je to tzv."pláč před spaním", tak jsem jí klidně nechala plakat. Najednou se bez varování rozlétly dveře naší ložnice a na prahu stála osmdesátiletá babička. Tloukla holí do podlahy a křičela na mě: co tady té malé děláte, neslyšíš, že plače, hned jí pochovej!Zůstali jsme s mužem jako opaření, já jsem miminko vzala k nám do postele a babička zase zavřela dveře a zmizela jako zjevení. Bylo to šokující, ale poučné. Když dnes vyprávím tu příhodu dcerám, smějí se tomu. Ale musím říct, že ještě nikdy jsem neběžela pochovat a utěšit plačící vnouče, když u toho byli jeho rodiče. A kolikrát se jen těžko přemáhám. Až když pak dcera za mnou přijde a ukáže mi už uklidněné dítě s rozbitým kolínkem nebo boulí, tak si Viktorku chovám a těším a snažím se jí zabavit, aby na tu bolístku zapomněla.Hexe, zkuste si s maminkou popovídat na téma, jaké to bylo, když ona měla malé dítě,jak se jí do toho pletli nebo nepletli prarodiče. Třeba se taky rozvzpomene.....
|
|
|
|
|
|
|
|
).
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)