Re: kdybych to neviděla na vlastní oči - nevěřila bych

Ahoj,
asi bych zkusila kontaktovat některou organizaci zabývající se pomocí obětem domácího násilí - myslím, že už tu byly zmíněné Dona, Rosa a tuším Bílý kruh. S popisem příběhu i otázkou, jak pomoci. Jinak je to velmi obtížné. My doma máme problém s tchyní - došlo to tak daleko, že manžel prohlašuje, že žádnou matku nemá, protože tak, jak ona by se žádná matka nechovala - jde o to, že moje tchyně je dokonalý manipulátor, pokud se jí to hodí, lže Vám klidně do očí a neuvěří Vám, i kdybyste měli natočené na video, že o pár dnů předtím dělala a říkala pravý opak. Je totálně zamilovaná do mého švagra - svého staršího syna - ten je dokonalý, i když se jedná o člověka, který je hrubý a klidně jí řekne, že je kráva. Pokud jsem za těch deset let něco pochopila, projevila se kromě manipulativní povahy i silná tradice (syn je všechno a ten nejstarší je bůh - když se nám narodila dcera, byla babička sice samý med, ale když se po 3 letech narodil syn, prohlásila, že konečně máme také děti(!)), navíc nikdy neodpustila mému muži, že se nenarodil jako holčička. Ještě ke všemu jako dítě vypadal i sladce - kučeravé vlasy, modré oči a štíhlounká postavička - jen byl kluk. Je pravda, že měla v životě těžkou pozici - tchán jezdil po montážích, aby vydělal peníze, starala se sama o dva kluky, žila doma u rodičů, kterým taky pomáhala - tohle všechno chápu. Co nechápu je, že dokázala za všechno, co bylo v životě náročné, odsoudit vlastního syna. Připadá mi, že manžel to vše těžce nese, já sama si nedovedu představit, jak bych reagovala, kdyby mě moje máma tak totálně zavrhla (myslím tím to, co opravdu dělá) a přitom mi do očí tvrdila, že za všechno můžu já. Bohužel manžel nechce ani slyšet, že by bylo dobré se s tím vypořádat i s pomocí psychologa a to přesto, že kvůli depresím se už několik let léčí na psychiatrii. Omlouvám se, možná je to trochu zmatené, ale za těch dnes už více než 10let se toho nahromadilo už trochu moc. Teď se konečně snad odstěhujeme někam dál - shodou okolností bohužel nyní bdlíme poměrně blízko sebe - naštěstí ne v jednom domě. Ale když někdo nemá kam prchnout - to nevím....