| JIŘÍ ŠTIHEL |
 |
(21.9.2006 11:56:31)
já s tím článkem souhlasím ,mám dva kluky 3,5roku a 5 měs.(starší nechodí do školky) a zrovna před týdnem jsem se rozhodla,že od října začnu chodit na břišní tance,jsou jednou týdně a trvají 1,5hod.Své děti miluji nade vše,ale jak já říkám chci zcela sobecky mít aspoň jednou týdně 2 hodiny jen pro sebe.A reakce okolí?Jediný kdo mě pochopil a podpořil je moje mamka,která vychovala čtyři děti,o zbytku raději nemluvím,podle nich bych měla být doma a starat se o děti-jako bych to snad nedělala:-)
|
| IvanaJ | 
|
(21.9.2006 12:12:59)
článek se mi líbil. Manžel je bohužel pracovně dost vytížený a tak toho společného času si užíváme spíš jen o víkendu, ale autorka podle mého opravdu mluvila o čase, kdy je muž mimo domov. Vždyť i ten chlap si zajde s kamarády na pivo, na hokej tak proč bych proboha nemohla i já něco podniknout? dítě je obou rodičů a tak se manžel večer postará a já si můžu jít třeba zaplavat. vlastně když už o tom píšu dneska začínám kurs aquaerobicu a nejde ani tak o hlídání jako o překonání vlastní lenosti a pocitu, že člověk se na mateřské nemusí řídit hodinami.
|
| petru | 
|
(21.9.2006 18:27:24)
Milá IvanoJ, mám dojem, žes to přesně vystihla. Jde o lenost, kterou trpím i já. Ale má na to vliv i okolí a výchova. Když jsem chodila s jednou dcerou plavat, tak jsem dokázala zorganizovat pro druhou hlídání a pro třetí kroužek, ze kterého ji vyzvedával tatínek a chvilku pohlídal v práce a nakonec jsem všechny holky posbírala a odvezla domů. Bylo to dost náročné, ale ělo to. Když si mám ale udělat čas pro sebe, tak hledám tisíc výmluv, co musím udělat a jak by to bylo složité. Na jednu stranu to přisuzuji své lenosti, ale na druhou vím, že si vždycky řeknu, co by tomu řekli LIDI a co chudák manžel, který musí pracovat, aby nás uživil a já se někde budu "flákat". A teď, když si nějaké to flákání dovolím, tak jsem klidnější a snažím se drobné problémy řešit klidněji, a dokonce už se s dětmi někdy i směju a víc si s nimi povídám. Dřív mě všechno štvalo a.....Škoda mluvit.
Přesto mám i dnes výčitky. Petra
|
|
| Káťa | •
|
(21.9.2006 21:13:21)
Článek beru tak, že mluví o tom, že partneři se občas snaží najít čas spolu, ale řeší to, kdy žena chce/měla by najít si čas opravdu pro sebe.
Všichni u nás tak nějak tolerují, že občas chceme být s manželem sami a pohlídají děti, když jdeme na večeři (velmi zřídka, ale je to prima)
Ale já mám tolerovaný volný čas, jen když jdu k zubaři :(( Bylo uznáno, že s otevřenou pusou nemohu hlídat batole a kojence.
Je mi smutno z toho, když jsem šla JEDNOU (po dohodě s hlídací babičkou) od zubaře ještě si nakoupit a přišla jsem domů později než manžel, tak se mnou nemluvily ani dveře, mé chování bylo ohodnoceno jako neomluvitelné, takřka na rozvod. Do telefonu se tvářili, že v pohodě, tak jsem jela v klidu busem a netušila ten řev, že museli rozmrazovat pro dítě jídlo (měli instrukce, seznamy, babička zná chod domácnosti), dávat mu po lžičkách mateřské mléko ... VYKOUPAT obě děti!!! Byli dva na dvě děti, já jsem na ně sama. Manžel se vrací většinou kolem desáté (posilovna, golf, fotbal, restaurace s přáteli, práce) a tentokrát se vrátil už v osm, aby ukázal, že se věnuje rodině a já jsem nebyla doma. Ach jo.
Sice pořád říká, že blbnu a tupím, že nechodím cvičit, nedělám nic pro sebe, ale když jsem řekla, ať mi poví, který den v týdnu by mohl pravidelně přijít domů dřív - třeba v sedm, osm, že bych mohla něco v té době dělat, tak mi takový den nedal :((
|
| petru |
|
(21.9.2006 22:08:40)
Milá Káťo, Tvůj příspěvek mi vyrazil dech. Tvůj chlap si umí pěkně užít A s Tebe si snad dělá legraci nebo co. Jak můžeš cvičit, když není doma. Snad jen ve velkých městech se dá najít něco, kde Ti děti pohlídají. Ale i kdyby, je to dost nehorázné, myslím od manžela. Drž se. Petra
|
|
| Linda, roční cácorka | •
|
(21.9.2006 22:11:45)
To je teda drsný...To abys chodila furt k zubaři...:-) Ne, vážně, mám radu: předlož manželovi konkrétní akci, na kterou chceš jít a požádej ho, ať hlídá. Moje zkušenost je, že dokud jsem jen manžela prudila, že si chodí tam a tam a já nemůžu nikam, byli jsme akorát oba naštvaní, on si stejně šel a já trčela doma. Pak jsem to ale vzala za druhý konec - domluvila si tenis a říkám: ten a ten den, v tolik a tolik potřebuju abys hlídal, protože mám domluvený tenis (dosaď si co chceš). A světe div se - šlo to a funguje nám to krásně! Táta se dokonce naučil i přebalovat a koupat...Všechno jde, když se chce :-)
|
|
| Kája (3děti) | •
|
(25.9.2006 9:27:51)
Ehmmm, opravdu má každý večer volno na svoje záliby? Promiň, ale potom je to nevyzrálý pubertální mimino.
Sežeň si paní na hlídání a nech ho, ať to zaplatí. I na malých městech se najdou holky, co si rády přivydělají. Vím, o čem mluvíš, jenže u nás je manžel prostě v práci a pracuje někdy i 800Km od domova. Já s dětma musím zvládnout i gynekologii a to je mi mnohem nepříjemnější, než ten zubař. A tak jsem začala platit jedné sestřičce. Je pravda, že nechodím cvičit, to mne ani nepřitahuje, ale chodím do knihovny, na výstavy atp. prostě relaxuju po svým. Nebo jsou děcka venku a já si lehnu do vany. A slečna ví, že dřív než za hodinu (dvě, půl - jak se domluvíme) se nemají vracet, pokud nebude konec světa.
A děcka jsou z ní nadšený, umí blbnout jako oni, vymýšlí nové hry, je to prostě jiné.
|
|
| Sara | •
|
(26.9.2006 5:07:03)
milá Káťo,
jsem na tom podobně, v pořádné prd..... Když se chlap nepodílí na tom společném, co dělá rodinu rodinou, neřídí se rytmem rodiny, a ani ho nenapadne "už musím domů, protože Kačenka musí jíst, vykoupat se a jít spát"- je to prostě ignorant a ty budeš vedle něj hrozně sama....
Udělej s tím něco, dokud je čas, dítě malé.. Vraž mu ho do ruky v pátek před jeho prací a odjeď na víkend s kamarádkou, aby si prostě musel tu péči o dítě prožít, pak se mu snad trochu otevřou oči... A jestli se bude dál sobecky vyhýbat povinnostem, odjížděj znovu a znovu, nebo se ti stane to samé, co mně..
Kdysi nám bylo spolu moc fajn, já na mateřské, on v práci, po práci s námi, i když domácí práce jsem dělala já a ani do koupání se nezapojoval. Ale přece: býval s námi doma, občas jsme zašli na procházku, nákup byl společný, večer, když jsem uspala malého jsme si dali večeři, kterou někdy připravil i on a pak jsme měli spolu to, čemu se říká příjemný večer - nějaký ten film v telce, koupel, milování...
Na to vše už jen vzpomínám, muž začal podnikat a pořád víc času trávil v práci, na cestách, pořád míň na něj byl spoleh a o to víc jsem si zvykala nejen všechno si dělat, zařídit sama, ale i večery trávit sama... Kolik nocí jsem oplakala, když ani mobil nebral, druhý den prostě řekl, že ho zapomněl v autě...
Hotel je pro něj tak důležitý, že poslední dobou už skoro vůbec nejezdí domů, není ochoten si práci zorganizovat tak, aby mohl být večer doma. Když po něm chci, aby některý den přijel v konkrétní hodinu pohlídat děti (nakrmené, úkoly hotové - on by nevěděl, co má dělat, tak by nadával, úkoly by stály pod psa, v tašce jen půl věcí...), když tedy chci po něm občas aby přijel, řekne mi: Tak jo, ale jestli mi do toho něco přijde... takže většinou vůbec nepřijede nebo přijede pozdě a já nic nestihnu.
Navíc žárlí, například jsem byla párkrát na břišním tanci (před třemi lety v těhotenství) a dodnes slyším: "to je pořád to tvoje tancování, plavání (a to chodím s dětmi!), kamarádky..) Máme tři děti, tak je asi jasné, jak často se dostanu mezi lidi - tedy normálně, ne mezi kroužkem a školkou.
Když se narodil třetí syn, vodil mi nejstarší dceru do porodnice kvůli úkolům, pak děti nastrkal po babičkách. Přitom se cítí být skvělý táta a mě prý miluje pořád stejně... Co je mi to platné, když abych se to dozvěděla, musím vyrazit sama s kamarádkou a dětmi k nim na chalupu, abych zjistila, že nás najednou shání.. vyčítá, že jsme si mohli udělat přece výlet spolu, nakonec přijede a stráví hezký víkend s námi. Ale sám od sebe, nebo že bych mu to navrhla, to ne, vždycky má nějakou práci.
On se prostě upnul na to, že musí vydělat hrozně moc peněz, aby se mohl postaral o rodinu, a přitom si ji vůbec neužije a rodina chřadně.. I když jsem silná, nemůžu zároveň dělat jídlo, dohlížet nad úkoly, modelovat zviřátka s mladším, slovně rozvíjet nejmenšího, chystat jim oblečení, koupat, číst pohádku jako milá maminka, nic nezapomenout, poklidit večer byt... a potom čekat...
Nemít děti, hodím si to. Ale to bych ho mohla i opustit, bez výčitek a potíží.
|
| petru |
|
(26.9.2006 13:45:24)
Milá Sáro,
po přečtení Tvého příspěvku mi nebylo moc dobře. Manžel sice taky začal pracovat sám, ale naštěstí blízko a nemusí často jezdit na víc dní.
Moc obdivuji, jak stíháš starost o všechny tři děti. Mám taky tři děti a někdy mám pocit, že se jim dost nevěnuji.
Držím palce, ať Ti to vydrží a ať se manželovi rozbleskne, že sice budete mit
|
|
| Bob the Ghost | 
|
(29.9.2006 2:01:19)
Sáro,
ale uvědomuješ si, že když si na rodinu udělá víc času, tak bude těch peněz vydělávat míň? A možná podstatně míň?
|
|
|
|
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(21.9.2006 12:22:40)
jen se nedejte odradit a udělejte si radost!!
|
|
|
Já jsem spíš praktická
Bohužel jsem jí to nikdy nemohla říct, zemřela ještě než jsme se s manželem seznámili
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)