| opicka | 
 |
(27.8.2006 14:40:00)
Tak já se taky přidám, měla jsem normální porod a docela velký šití. Asi jsem ale měla štěstí, protože jsem to vůbec necítila - jak samotný šití tak pak i hojení. To samý bylo s dělohou ani nevim, že se smrskávala. Na kontrolu jsem šla po deseti dnech od propuštění z porodnice - na ultrazvuk (při tom dr. zjistil, že se mi v břiše hromadí krev - tak mi dal injekci a kapičky) a pak jsem šla na prohlídku na konci šestinedělí to už všechno bylo v pohodě.
|
| Sisi | •
|
(27.8.2006 20:30:08)
Ahoj,partner mi s malým pomáhá, ale zajímaly by mě zkušenosti s pomocí tatínků při nočním vstávání?Spaní v jiném pokoji...
Děkuji
|
| soniccz | 
|
(27.8.2006 22:20:06)
Manžel spí dočasně v jiném pokoji, ale ne kvůli tomu, abych ho nebudila já, ale on mě (začal nějak chrápat) :-)) Kojím teď naposled o půlnoci a malá (2 měsíce) pak většinou spí až do rána, takže o nočním kojení asi ani není řeč. Ze začátku se budila po třech hodinách, ale manžela jsem nebudila, proč taky, při kojení mi stejně není nic platný a malá většinou hned usne.. Přes den zvládá (kromě kojení samozřejmě) péči o malou úplně stejně dobře jako já, nechápu ty maminky (viz příspěvek výš), které ze sebe udělají "služky" (bohužel mě jiné slovo nenapadá).
|
| Mirka+Kubík skororok:) | •
|
(27.8.2006 23:49:02)
...no, musím zareagovat na tu služku... když ony ty maminky ji ze sebe tak nějak ani nedělají, a to mluvím z vlastní zkušenosti (nejsem nějaká uťápnutá,co potřebuju, to si řeknu), protože když partner prostě nechce pomoci, tak nepomůže, i kdyby ses třeba rozkrájela na malinkatý kousíčky. A nepomůže vůbec nic!Mluvím z vlastní zkušenosti, dopadla jsem totiž podobně.
Když jsem přijela z porodnice, doma nebylo k jídlu vůbec nic - manžel nás přivezl a teprve pak jel na velký nákup, takže jsem chtě nechtě musela vyndat maso z mrazáku a uvařit si, abych neumřela hlady. Nevím tedy jak kdo, ale já byla zhruba půl roku po porodu jak termit - pořád jsem měla děsný hlad a v šestinedělí jsem si dokonce musela dělat na noc do lednice svačinky, abych do rána neumřela hlady:).... Celý týden po porodu pro mne byl tedy dost šílený, protože se mi poslední den pobytu v porodnici potrhalo šití - staniční mne donutila kojit v sedě na židli - ještě týden po porodu jsem tedy vstávala a pohybovala se se slzami v očích. Navíc mne snad 4 měsíce strašně bolela zápěstí - nejhorší to bylo vždycky v noci, to jsem myslela, že malého na kojení ani nepřenesu z postýlky.
No, ale zvládla jsem - kolikrát z vypětím všech sil (pořád pendlujeme mezi 2byty). I manžel se teď celkem změnil - pomáhá víc než dřív i když už v podstatě nemusí - ale to si nechávám pro sebe:) Už zvládám v podstatě vše, co je obvyklé, bez většího vyčerpání. Jenom ten trpký pocit bezmoci a neochoty pomoci a absence empatie z jeho strany, zrovna v takové neopakovatelné období, které má být jedno z nejkrásnějších v životě, asi jen tak nezapomenu....
- Doufám, že se moje reakce skutečně objeví tam, kam ji píšu a ne bůh ví kam jinam...
|
| soniccz |
|
(28.8.2006 9:24:25)
No ono je něco jiného uvařit SI než vyvářet ještě manželovi, který není schopný s ničím pomoct.. Já nevím, asi nevím o čem mluvím, protože mám doma bezvadnýho parťáka, se kterým sdílíme vše společně včetně péče o domácnost a přijde mi to jako naprostá samozřejmost. Rodina je přeci o soužití dvou (a více) lidí a ne o tom, kdo komu POMÁHÁ. (už ta podstata - je to moje povinnost a někdo mi s tím milostivě pomůže..) Máme to tak nějak rozdělené, za ty roky už víme, kdo má co dělat a prostě to funguje.
|
| ec | •
|
(28.8.2006 12:11:09)
Zdravim,
ja bych si taky chtela trosku postezovat, musim rict, ze jsem uz dokonce premyslela o rozvodu a ze se odstehuju a zacnu chodit do prace a malyho bych dala do jesli atd, ... mela jsem to celkem slusne vymysleny.
Momentalne me to nejak preslo, ale co me k tomu vedlo? Mam pocit ze muj muz doma vubec nic nedela a na vsechno ma argument typu ja chodim do prace, ja vydelavam, chceme stavet, tak musim vydelavat.... Nevim, jestli to nektera znate, ale v tehle pripadech me argumenty dochazeji, zkratka vubec nevim co mu na to mam rict.
Mam pocit, ze by beze me ani nemohl existovat, protoze kdyz mu nedam neco k jidlu sam si nic nevezme... Malymu je rok a 4 mesice a za celou tuto dobu s nim byl manzel 3x slovy trikrat sam venku na prochazce a to jeste jenom nakoupit. Kolikrat jsme byli vsichni dohromady, by se taky dalo spocitat na prstech koncetin. Ani nechce abych jezdila ke svym rodicum, aby nebyl doma sam. Nasi bydli 200 km, tak to neni na otocku ale aspon na vikend, u me radsi na tyden, ale to se mi jen tak nepostesti.
Driv jsme se kvuli tomu hadali a ja jsem brecela vecer do polstare, ale pak jsem si rekla ze to stejne nema cenu a ze mi to stejne nepomuze.
Ze by nekdy manzel toho naseho raraska prebalil to ani nahodou, ani ho nekrmi, ani si s nim nehraje, aspon ne tak jak bych chtela ja, a je to proto, ze je jeste moc malej... to jsou kecy, jak blazen...
V podstate ani nevim jak jsem s nim mohla tak dlouho vydrzet, ale mam ho rada, chtel by abysme meli druhy dite, ale ja teda s timhle jeho pristupem moc ne. Muzu mu to rikat horem dolem, ze jestli budeme mit miminko, tak bude muset dost zmenit svuj pristup, ale nevim, jestli to chape.
Vim ze je to trosku vylity srdicko, ale vazne si myslim, ze si za to nemuzu sama, kdyz jsme chodili oba do prace bylo vsechno v pohode...
Nezlobte se, ze si tak stezuju, jen jsem chtela podekovat tem ktere pisou hodne podobne, ze v tom nejsem sama a tem co nevedi o cem pisu, tak jen tise zavidim, a to vubec nejsem zavistivy typ :-)
|
| Sisi | •
|
(28.8.2006 12:33:33)
Tak to je mi moc líto a až teď vidím, že na tom nejsem až tak špatně.Ale ty argumenty typu - práce, vydělávání...to znám.Krmení, přebalování, procházky, to partnerovi ale teď už problém nedělá.
Když si ale vzpomenu na ten začátek, taky si nedovedu představit druhé dítě.Proto taky obdivuju všechny maminky, které mají víc než jedno dítě.Zatím si to nedovedu představit.
Ale je zvláštní, že váš manžel s tímto přístupem chce tolik další dítě.Ono se řekne, že byste si o všem měli promluvit, ale moc dobře vím, že někdy je to nadlidský úkol.
Snad se vám to ale podaří, přeji hodně štěstí.
|
|
| Dančča | 
|
(28.8.2006 12:42:11)
Ahoj Ec,
docela ti rozumím,protože jsem taky taková a protože mám doma taky miminko a partnera,který můj příchod z porodnice taky zrovna nezvládl...Mám za sebou už jedno manželství,ze kterého jsem utekla tak jako ty teď o tom uvažuješ,protože můj první manžel v některých věcech prostě selhal. Dnes v druhém vztahu zjišťuji,že bych pomalu mohla utíkat nanovo a když tak nad tím přemýšlím,tak asi v každém dalším vztahu...Zřejmě je chyba u mě,že beru na ty své miláčky ohled až nepřiměřeně velký a neumím si pořádně říct,co potřebuju...možná že přílišná ohleduplnost škodí.Můj nový mužíček teď zrovna udělal tak velkou botu,že je z toho rozhozená celá moje rodina...zkrátka je nedokonalý jako my všichni.Nejdřív ve mě naskočil můj starý program-útěk-a pak jsem si řekla,že z tohohle kolotoče chci jednou provždy vystoupit a že odejít se dá přeci vždycky...a začala jsem hledat něco aspoň trošku pozitivního na tom manželově kiksu...a představ si,že jsem našla.Můj muž se prvně v životě sám za sebe rozhodl,sice blbě,ale úplně sám...:-)U něj doma totiž vždycky rozhodovala maminka a tak očekával,že u nás to bude taky tak.
|
| ec | •
|
(28.8.2006 13:01:22)
Tak vam muzu rict, ze jste me rozplakaly :-) Ale dekuju.
Nechci si jenom stezovat, na nektery veci uz jsem si i zvykla a vyhovujou mi, proste se sanzim je zvladat, a myslim, ze se mi to i dari... aspon podle me urcite. Je mi jasny, ze je na me starost o domacnost, peru, zehlim, uklizim, varim, myju nadobi... Pres tyden to tu mame hezky uklizeny a vsechno v pohode, ale o vikendu je to sila. Ale mam pocit, ze si me za to co delam muj muz vubec nevazi, bere to jako samozrejmost, ale nejdulezitejsi je, ze ON chodi do prace, a ON je unavenej, protoze ja si prece muzu jit lehnout odpol. s malym... to jiste... :-) atd... je to porad do kolecka. A to ani nemluvim, om tom, ze at uvarim co chci nikdy mu to nechutna, jenom opravdu vyjimecne. A kdyz mu reknu, ze by mi moh aspon obcas rict, ze to bylo dobry, tak mi na to rekne, ze mi prece nebude lhat, ale tomu uz se smeju :-).
Nejak nemuzu taky pochopit kdy vlastne nas smudla bude dost velkej na to aby si teda spolu hrali???
Jeste jednou diky.
|
| anonymka | •
|
(29.8.2006 15:28:57)
Dle mého "výzkumu" si po porodu tatínci přijdou moc zbyteční, neohrabaní neví co dělat a neumí pomoci, protože my máme ten pud se starat ale oni se trošku musí postrčit a naučit, koneckonců i my se to musíme učit, ale tím, že musíme kojit a starat se od přírody, jsou nám dány jiné dispozice. Zastávám názor postupného seznamování. Pojď půjdeme spolu koupat, pojď si ho(ji) pochovat, takhle se drží hlavička..
Opravdu se cítí bezradnější než si myslíme (i než sami přiznají-pochopitelně).
Zastávám názor, že nic nepřijde samo, ke všemu musí člověk dojít. A my bychom ty své muže měli umět nejen postrčit ale i podpořit. Nemůžeme čekat, že všichni se chopí své otcovské role s grácií hned první den. Někteří ano, někteří ne. Ale neměli bychom je nechat té nejistotě. To bychom mohli také ten důležitý začátek prošvihnout.
Takhle to cítím já a potvrdili mi to i muži, kterých jsem se ptala.
|
|
|
|
|
|
| Sisi | •
|
(28.8.2006 11:41:16)
Cítím to podobně.Malému je 11 týdnů a až teď mi partner začal tak nějak víc pomáhat.Ale mám úplně stejný pocit, že v tom nejtěžším období nepomohl, tak jak jsem potřebovala.Možná ne že nechtěl, ale asi chyběla právě ta empatie.Malý se narodil o 2 měsíce dříve a na svět přišel císařským řezem dramaticky, sanitka mě odvezla rovnou z práce, protože se mi utrhla placenta.Musím ale říci, že v té napjaté atmosféře stál partner při mě, vše vyřídil, po operaci u mě seděl, malého navštěvoval u inkubátoru, když já jsem ještě nemohla.V porodnici jsme byli měsíc, strašně moc jsme se těšili domů a pak jsme to nějak "nezvládli". Přispěl k tomu samozřejmě neustálý strach o malého, jestli dýchá..., nová práce partnera... A malý se v noci budil klidně po hodině až dvou a já byla totálně vyřízená.A právě tehdy mi ta pomoc chyběla, partnerovi jsem sama nabídla, aby spal v jiném pokoji,proč bychom měli být v týdnu nevyspalí oba a navíc má práci, kde teď musí zabrat, aby si ji udržel.Ale myslela jsem, že bych se mohla vyspat aspoň o víkendu, abych pak mohla celý týden fungovat. Malý pije z láhve, takže to by problém nebyl.No, teď s odstupem času vidím, že to možná byla spíš chyba v komunikaci mezi náma. Ale přesto mě zajímaly zkušenosti jiných.
|
| qwertz | 
|
(28.8.2006 21:48:58)
Naší princezně je už 9 měsíců, ale tatínek někdy také spává ve vedlejším pokoji. Někdy má rýmu tak aby nás prý smrkáním nebudil a teď zase potřebuje být čilý do práce. Nedávno měl v noci dramatický odchod. Malá v noci plakala a chtěla mléko, což se jí běžně nestává a já jí ho proto odmítla dát ať si zase nezvyká na noční krmení. Nabídla jsem jí proto vodu i čaj, ale tím jsem ji tak naštvala, že začala plakat ještě víc a to už tatínek držíce si polštář i přikrývku na uších nevydržel a jal se mě seřvat, že proč zkouším nějaké novoty zrovna teď když se potřebuje vyspat a ječel uprostřed té jinak klidné noci na celý panelák mnohem víc než malá. S nadávkami nás tedy opět opustil do vedlejšího pokoje. Chudák. Musela jsem se tomu smát, takže ještě štěstí, že odešel a neviděl to. :-D
|
|
|
|
|
| pet & nany 9/05 & maxik 9/07 | 
|
(29.8.2006 10:12:44)
ahoj,
kdyz jsem se vratila z porodnice, manzel si vzal tyden dovcu a krasne mi se vsim pomahal...ja byla po cisari, takze jsem to nalezite ocenila.
v noci k male vstaval, prebalil ji a nosil mi ji na kojeni apod....proste nadhera...
oddelene jsme nikdy nespali...prislo nam prirozene byt vsichni spolu :-)
dnes je andulce 11 mesicu a spi ve vlastnim pokojicku. no a tatinek stale prebaluje, nakrmi, pohraje si...proste tatka jak mam byt :-)
|
| Kučerka, Katy,Maty a Máří | 
|
(30.8.2006 12:51:29)
Je mi opravdu líto šech mamin, které po porodu měly myšlenky na odchod od partnera. připadá mi to dost šílené,ale vím, že existují chlapi, kteří prostě doma nehnou prstem, protože "chodí do práce" zatímco matky se doma flákají na mateřské. Ostatně, to přesně byl můj otec. U nás tedy byla situace naprosto opačná. Po porodu i před porodem mi manžel naprosto automaticky se vším pomáhal, vůbec mu to nepřišlo divné, ale naprosto normální. Stejně tak ho nenapadlo, že by spal jinde. Když jsem Matěje přestala kojit, vstával k němu v noci on a když mu rostly zuby prochodil s ním asi 10 nocí. Je to prostě v tom kterém chlapovi. a vůbec jsem neslyšela, že by si stěžoval, přestože má náročné zaměstnání, do kterého dojíždí 70 km a každé ráno musí vstávat brzy,řídí tým lidí a má toho každý den plné zuby. Protože jsem sice matka,ale také nemíním zahodit kvůli dětem svou kariéru, začala jsem pracovat velmi brzy, mám též zajímavou,ale velmi náročnou práci. A zase se to v pohodě skloubilo s fungováním rodiny. Je to jednak o tom, v čem ten který muž vyrostl a také o tom, jestli se chce aktivně zapojit do fungování rodiny nebo si chce zachovat takový ten socialistický model......
|
|
|
| hanka + matěj | •
|
(6.8.2009 19:58:23)
Když čtu všechny ty příspěvky, tak musím svého manžela vynést až do nebes. Nejen, že mi pomáhal při porodu a při pobytu v porodnici ale po návratu domů mi pomáhá dál. Chodí sice do práce, takže pomoc spočívá spíše v zařízování na úřadech (vyzvednutí rodného listu, příhlášení na pojišťévnu atd.) nebo v nákupech ať už potravin nebo věciček pro Matěje. V noci, když se malej probudí, je hned vzhůru a buď se ho snaží uklidnit nebo vzbudí mne (mám spánek jak dřevorubec), že je čas jídla. Když jsem zjistila, že mám problém s mateřským mlíkem, v porodnici jsem se nerozkojila a ani teď, týden po návratu z porodnice stále mléko nemám, tak mne manžel ukliďnoval, že to není tragédie, že spousta dětí vyrostla na umělé výživě a že je pro malého nejdůležítější abych byla v pohodě a ničím se nestresovala. Vzhledem k tomu, že mi malej při porodu natrhl pochvu, tak jsem "zaštupovaná" jako ponožky, tak pohyb první dny po porodu byly pro mne horor a po návratu z porodnice, jsem ani doma nemohla pořádně chodit, sedět ani ležet, manžel si vzal dovolenou a staral se o vše. Doufám, že takových tatínků je více!!!!
|
|
|
|
+
+
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)