Názory k článku Po příchodu z porodnice

Když čtu všechny ty příspěvky, tak musím svého manžela vynést až do nebes. Nejen, že mi pomáhal při porodu a při pobytu v porodnici ale po návratu domů mi pomáhá dál. Chodí sice do práce, takže pomoc spočívá spíše v zařízování na úřadech (vyzvednutí rodného listu, příhlášení na pojišťévnu atd.) nebo v nákupech ať už potravin nebo věciček pro Matěje. V noci, když se malej probudí, je hned vzhůru a buď se ho snaží uklidnit nebo vzbudí mne (mám spánek jak dřevorubec), že je čas jídla. Když jsem zjistila, že mám problém s mateřským mlíkem, v porodnici jsem se nerozkojila a ani teď, týden po návratu z porodnice stále mléko nemám, tak mne manžel ukliďnoval, že to není tragédie, že spousta dětí vyrostla na umělé výživě a že je pro malého nejdůležítější abych byla v pohodě a ničím se nestresovala. Vzhledem k tomu, že mi malej při porodu natrhl pochvu, tak jsem "zaštupovaná" jako ponožky, tak pohyb první dny po porodu byly pro mne horor a po návratu z porodnice, jsem ani doma nemohla pořádně chodit, sedět ani ležet, manžel si vzal dovolenou a staral se o vše. Doufám, že takových tatínků je více!!!!

to mi nedošlo, že to opravdu tak chlapi mohou brát. já se setkávám spíše s tím, že ženy ani nechtějí, abych chlap něco doma dělal, když to nedělá "stejně dobře jako já", to si to radši udělám sama. a hnát ho k nádobí stylem "nevidíš kolik mám práce, jdi umýt nádobí!" také není ideální stav věcí.
na tu vaši stížnost, že vlastně nevidí co doma děláte nezbývá než nechat ho doma samotného a večer rýpat, proč nemá umyté nádobí, proč nejsou uklizené hračky a že chcete večeři, když měl tu dovču!, atd. on možná půlden může stačit. často jsou na tom ti muži stejně jako vy první den po porodu.
ale primárně si myslím, že jak je člověk nenaučí ze začátku, pak už se to těžko řeší. i když zase na vaši obranu chápu, že po příchodu z porodnice ani člověk nemá určitě náladu něco řešit, to asi je lepší jít to udělat než se s někým dohadovat..

Tak předchozí reakci se říká eufemismus - já bych neřekla necitlivý, ale blbec jako vyšitej... co je to za chlapa???

To je prave ono. Ze materska dovolena neni jaksi DOVOLENA v pravem slova smyslu. Ale to se mi tomu mymu chlapovi nejak jeste nepodarilo vysvetlit.
Je to tezky, snazim se byt chapava, vim, ze je z prace unaveny a ze on je ten kdo ted nosi domu penize. Ale ja prece nesedim doma jen tak, ze bych pila kafe a chodila po obchodech a utracela ty Jeho penize ktery on tak tezce vydelava.
Jenze bohuzel nevim co s tim. Placem se nic nespravilo a ani vazne rozhovory nezabraly.
Co je na tom vsem jeste LEPSI, je ze u nas doma ja jsem ten optimista a muj muz pesimista. Takze kdyz kazdy den prijde domu z prace se spatnou naladou a tou svou nekonecnou unavou, tak ja po celem dni kdy jsem taky unavena, ikdyz vsechny sve povinnosti uz zvladam v pohode a nemam pocit, ze neco nestiham... mam jeste jeho utesovat a chlacholit...
A to jeste cely vecery doma posloucham o ty praci.
Nevim co s tim.
Napadlo me, ze by si mohl promluvit s nekym zkusenym, jako treba s tatou, jenze to neni tak uplne dobry napad, protoze na svyho tatu on neda, nemaji dobry vztah a navic jsou si v tomhle hodne podobny, protoze tchyne je v invalidnim duchodu a taky dela doma vsechno, tak to by asi neslo a nikdo jiny me nenapada. Mozna svagr, zkusim to.

Pozor, ale zapomínáš na to, že "dokud chodili oba do práce". Dost chlapů si myslí, že mateřská dovolená je skutečně DOVOLENÁ a ženské naopak pomáhat se vším přestanou, protože ona je přece na dovolené a má času dost, tak proč by oni chudáci, co chodí DO PRÁCE doma něco dělali??? I když předtím to v pohodě dělali a přišlo jim to spravedlivé. Ale válet se celý den doma a ještě chtít od partnera, udřeného jako koně z práce nějakou pomoc, to je prostě do nebe volající, že jo. :-)))