| Jan,dvojčata | •
 |
(12.9.2001 21:49:56)
Nenašel jsem zde jediný rozumný argument proti domácímu vyučování.
Často se tu sice opakuje "izolace od okolí a vrstevníků škodí"
Ale kdo tvrdí že děti budou izolovány? Kdo tvrdí že budou zavřeny doma?
Copak se nedá vyučovat více dětí najednou, děti svých známých a lidí z okolí?
Co je lepší než výuka dějepisu přímo v muzeu a přírodověda na výletě?
Copak se nedá najmout soukromý učitel specialisovaný na některé obory? Ve více dětech to nebudou ani velké náklady.Copak se nemouhou rodiče ve vyučování střídat? Každý podle toho co lépe umí?
Je to mnohem lepší forma výuky než nabídne škola, děti se naučí samy myslet, nejen opakovat jako na školách.
|
| Miška, 3 děti | •
|
(12.9.2001 22:56:25)
Proč by také měly být nějaké argumenty proti domácí škole? Špatné to přece není pro toho, kdo se opravdu doma učit chce. Já bych to například nechtěla. Ale nemám právo zakazovat něco někomu, kdo nemá stejný názor. Pro některé děti je domácí škola třeba opravdu jediné řešení.
Každý má právo se rozhodnout, co chce pro své dítě.
|
| Jirka | •
|
(13.9.2001 2:36:37)
Je mozne, ze muj argument proti domaci skole je slaby. Ja jsem prosel spolu s dalsimi statisici jednotnou skolou a maturoval jsem na prumyslovce v r. 1966 (juj, to uz je casu !!!). Na skole jsme meli dva "zvlastni" ucitete - jeden mel rad matematiku a druhy deskriptivni geometrii. Na podzim jsem sel na VS a tam se tehdejsi odborny asistant (dnes RNDr. a doc) zeptal, kdo jak daleko umi geometrii. Ke zdeseni vsech vice nez polovina nedosahovala pozadovane urovne pro VS - ti studenti byli o rok az dva pozpatku. Totez se stalo v matematice. Jake prusvihy to pusobilo v matematice, fyzice, chemii, pruznosti a pevnosti materialu, a dalsich disciplinach si lze tezko predstavit. - Chcete ucit dite doma? V poradku - ale jednou za cas by Vase dite(deti) mely byt otestovany pred nezavislou komisi, jestli splnuji urcite "kontrolni" body.
|
| Jan,dvojčata | •
|
(13.9.2001 11:17:52)
"Chcete ucit dite doma? V poradku - ale jednou za cas by Vase dite(deti) mely byt otestovany pred nezavislou komisi, jestli splnuji urcite "kontrolni" body. "
-ale takhle to přece dávno funguje -přezkoušení ve škole, konzultace s učiteli!
a k těm studentům - pochybuji že z nich byl někdo vzděláván doma, spíše jste podpořil zastánce domácích škol :)
Domácí školy se také týkají téměř výhradně základních škol.
|
| Mirka | •
|
(13.9.2001 19:34:57)
Jane,
nejsem si úplně jistá, že to, co popisujete, není spíš systém malotřídky - několik dětí se sejde do kupy a probírají látku společně. Víte, domácí vzděláváni v tom smyslu, jak tady o něm psali, je vzdělávání jednoho dítěte jedním z rodičů...Tedy nikoliv skupiny dětí najatým učitelem. Z vlastní praxe Vám můžu napsat, že po prvních třech hodinách poznám děti z určitých základních škol podle chybějících vědomostí a chování a mám trošku obavy, že Vámi popsaný systém nebude tak docela ono. Napsala bych to asi tak: třídy, tak, jak jsou dneska, jsou katastrofa. Ale třídy o 20 dětech také - protože je to moc na individuální práci a málo na vytvoření alespoň dvou rovnovážných skupin mimo hodiny - jedinec, který do třídy nezapadne, se v tak malé skupině neschová a děti "bílou vránu" uklovou...To je můj názor na početnost tříd. Sama bych uvítala 8, maximálně 10 dětí ve třídě a na odborné věci ještě méně (polovinu). Myslím si ale, že jste vynechal jednu stránku věci - citovou. "Najatý" učitel, byť i sebeodbornější, nikdy nebude mít možnost vytvořit si k dítěti citový vztah, protože ho nikdy neuvidí o přestávce, jak píše první dopis spolužačce, jak chytá Hanku ze sousední třídy, aby jí dal pusu a jak kopl Patrika odvedle, protože on se ušklíbl, když neměl a navíc řekl, "že Sandokan je blbec". Jistě, spousta lidí si myslí, že odvykládat u tabule zvládne kde kdo a koneckonců jde jen o ten výklad (náš stínový ministr školství taky, ačkoliv tak soudí v pohodlí svého stolu). Jenže i v muzeu Vás zrovna ten den nemusí provázet školený průvodce, některé akce mají minimální povinný počet účastníků...Mě se navíc vybavuje ještě jedna věc - můj syn byl po šikaně dlouho na psychiatrii a uvažovalo se, že už se mezi děti nevrátí. Na naléhání svojí kamarádky a její matky jsem to zkusila - pro mě to byl zoufalý pokus a musela jsem si vzít prášek, abych byla vůbec syna ochotná odvést do školy. Asi po čtyřech dnech syn vyšel z budovy pozdě a prohlásil:"Mami, já dom nejdu, mě je s děckama dobře!!!" Dneska, po půl roce, syn nenápadně infiltruje do rodiny svého kamaráda a do školy doslova utíká. Nevím, myslím si, že naše školství není na dobré úrovni, ale tím víc bych se bála lidí, ochotných učit moje dítě za nemalý peníz doma. Co si na něm vezmu, když dítě neprojde? Kolik dětí učí a jaké má další vzdělávání? Kdo zajišťuje například jeho pedagogickou a psychologickou průpravu? Kam dítě pošle, bude-li s ním problém? Co když vynechá určitou látku? (Vím o učitelce, která je vždycky "nemocná" na složené zlomky...)Můj otec přednášel matamatiku v Německu, v Anglii i ve Švýcarsku, ale na to, aby učil malé dítě, se necítí - doslova mi řekl:"Malé dítě má jiný náhled na svět - já bych ho nic nenaučil! Už jenom proto, že nevím, co umí ostatní a nemůžu srovnávat." Má 35 let praxe ve středním i vysokém školství a x let organizoval akce pro děti na ZŠ...Jinak smekám před lidmi, kteří opravdu své děti doma učí a učí je poctivě - je to veliký výkon. Myslím si ale, že je víc těch, kteří děti raději nepustí do školy, než by je varovali před drogami nebo se o ně báli - a takovým dětem může "domácí" škola jen ublížit. Je na každém z nás, aby si poctivě přiznal, jestli jde o dítě nebo jen o jeho obavy, kterých se pohodlně zbaví - na úkor dítěte.
Jenom ještě ke zkoušení - je od slova zkusit - když se kantor chytře ptá, dostane odpověď téměř vždy, když ne, "potopí" kohokoliv. Mám-li pana ředitele, podporující učení doma a za zády úřad práce plný nezaměstnaných absolventů pedagogické fakulty, budu se ptát tím prvním způsobem - nebo ne? Jsem vůbec schopná při hodinové zkoušce prověřit látku za půl roku? Oba víme, že ne. Navíc současný systém těch konzlutací vyžaduje minimum - a to asi není dobře. Jak rodič pozná, co je nosné a co rámcové a na co se asi bude navazovat dál - třeba za dva roky?
|
| Jan,dvojčata | •
|
(14.9.2001 10:01:57)
Ne, neměl jsem na mysli malotřídku, jen to, že domácí vyučování nemusí znamenat izolaci dětí, naopak jim dá mnohem víc než škola, pokud bude prováděno kvalitně-
proto jsem zmiňoval například najmutí soukromého učitele na nějakou specializovanou látku,nebo výuka ve skupině dětí kdy se jejich jednotliví rodiče střídají.
Domácí škola je nejčastěji používána lidmi kteří mají jiný názor než stát a jeho prostředníci-učitelé - proto jej volí křesťani a jiné náboženské skupiny,konzervativci,vegetariáni nebo i anarchisti, rodiče nadprůměrných dětí atd.atd. (mluvím ze své anglické zkušenosti ale v Čechách je to stejné)
V ČR je díky bolševické kolektivní masáži považováno za něco podivného, děti přeci musí být ve stádním kolektivu a nikoho už nezajímá, že v kolektivu může být i při domácím vzdělávání.
Proč by si měl najatý učitel vytvářet citový vztah k dětem? když jim bude jen dočasně vysvětlovat určitou látku?
Nemyslím si, že většina rodičů praktikuje domácí školu ze snahy "úchránit"děti před drogami. Spíše jim vadí nekvalifikovanost a nezájem učitelů,zastaralé vědomosti a názory, odlišné chápání světa atd.
"Jak rodič pozná, co je nosné a co rámcové a na co se asi bude navazovat dál - třeba za dva roky? "
jak? stejně jako učitel, z osnov
|
| Mirka | •
|
(17.9.2001 15:26:10)
Jane, posílám Vám mail - jestli chcete, můžeme si psát "ve dvou " a nezabírat místo. Jinak jen k Vašim dvěma dotazům: každý člověk, který příjde s někým do styku, si vytváří k druhému citový vztah - i když jen na pár hodin. Podle "prvního dojmu" se pak postupuje, pokud není možnost korekce. To, co jste napsal, je záměna pojmů - děti nepotřebují lektora, potřebují učitele, což znamená si vytvářet zpětnou vazbu, a ta nevznikne tam, kde není ničím podložena. To je právě jeden z nejčastějších omylů - u dospělých můžete vycházet z toho, že jim něco řeknete na školení, a oni to zvládnou nebo nezvládnou. Jenže, upřímně, když mi pošlou na školení dvacet lidí, vždycky tam bude nějaký dobrý a nějaký špatný a já jako lektor už ty lidi v životě neuvidím - jinými slovy zjistit, že někdo "vykládá" část látky špatně, je prakticky nemožné. Bude-li si totiž jeden stěžovat, vždycky (statisticky) tam bude ten druhý jako protiváha...(Tady mluvím z vlastní zkušenosti - bez ní je to trošku zmatené.) Většina maminek tady si stěžuje na vztah učitelů k dětem - myslíte si, že řešení je ty vztahy zrušit? Souhlasím s Vaším názorem, že rodiny s odlišnou stupnicí hodnot by měly tuto možnost mít, ale je jich opravdu tolik, jak píšete? Pokud jde o osnovy - žádná škola nemá jen osnovy. Má rámcový plán, ten se rozpracovává dál na nižší úroveň a z té ještě může vyučující změnit jednu třetinu. Jestliže vím, že v dalším předmětu je v rámcovém plánu to a to s důrazem na..., můžu tu "svoji" třetinu využít k posílení téhle látky, naopak vidím-li, že dítě zvládá látku líp než já (i takové borce učím), využiju svoji část k individuální práci - třeba na soutěžích. Pokud ale vezmu papír, který mi dá někdo do ruky a odvykládám to, co je na něm napsané, pak můžou nastat potíže. Vy jste nezažil skvělého odborníka, který ale nebyl pedagogem? Že je někdo nositel Nobelovy ceny ještě neznamená, že je schopen svoje vědomosti předat dál! Jinak Vám možná křivdím, ale závěr Vašeho textu mi připadá "bolševizace" naruby - za bolševika se muselo do školy, tak ji teď zrušíme! Spíš si myslím, že by bylo zajímavé napsat, kolik dětí (procentuálně) se v jiných státech opravdu vzdělává doma?
|
| Jan,dvojčata | •
|
(21.9.2001 19:17:57)
mail mi ještě nepřišel
O bolševizaci,resp. bolševické masáži jsem mluvil protože lidé v Čechách jí jsou evidentně silně ovlivněni, všechno nové jim často vadí a nechtějí uznávat jiné názory a hodnoty.
Zejména mi vadí snaha ministerstva školství omezit domácí vyučování, ač se mě vzhledem k místu pobytu netýká.
To že podporují domácí školu však neznamená že bych ji nutil všem, jde o možnost volby. To je jeden z principů skutečné demokracie, nikoli "bolševizace naruby"
Rodiny s odlišnou stupnicí hodnot a kolik jich je:
některé skupiny které jsem uvedl jsem uvedl jsou dost početné-křesťanských rodin je mnoho i u nás, vegetariánů také (v civilizovaných zemích okolo 10 procent).
Počet doma vzdělávaných dětí se pokusím zjistit.
|
| Mirka | •
|
(22.9.2001 19:14:48)
Jane, mail máte v záhlaví - je tam podtržené jméno (adresa se skrývá pod ním). Nevím, jestli jste v některém ze svých předchozích příspěvků uváděl svůj, proto Vám nemůžu adresu poslat přímo.
Pokud jde o ty menšiny - vím, že to není zanedbatelné číslo. Nevím ale, proč by děti vegetariánů nemohly chodit do školy s ostatními - snad jen nemohou s ostatními obědvat. Neznám školy v Británii a jinde, ale u nás děti chodí dopoledne - v nižších třídách končí v poledne, nemusí tedy jíst ve škole aby zůstaly do odpoledních hodin. Jiná věc je u křesťanských rodin - ale i církevní školy už máme. Jinak jsem ráda, že se pokusíte ta čísla zjistit, myslím si, že to bude celkem i motivující pro ostatní. Pokud jde o domácí školu - souhlasím s ní za předpokladu, že doma vzdělávané děti nebudou zvýhodňovány proti např. nemocným - jak se až doposud dělo. Na to, abych svého syna mohla vzdělávat doma jsem totiž musela sehnat odborného garanta, zajistit alespoň jedenkrát týdně docházku do školy, odborné garanty pro jednotlivé předměty, speciální pedagožku, pravidelné přezkušování v poměrně značném rozsahu...A to mám odpovídající vzděláni i odbornost. Podotýkám, že syn onemocněl ve čtvrté třídě - nebylo už tedy možné přejít na "klasickou" domácí školu - aspoň mi to takhle bylo sděleno. V tom vidím podstatnou "vadu na kráse" domácí školy - v neregulérním hodnocení schopností a doveností takto vzdělávaných dětí, a to i po stránce sociální - vím, že ve styku s dospělými, kteří je budou zkoušet, budou tyto děti ve výhodě - ale jinak nevím, neumím si to představit. Myslím ale, že se s tím hodně rodičů i učitelů setkává u jedináčků, kteří nechodili do školky - paní učitelce se dítě zdá "hrozně hodné a šikovné" a v kolektivu není schopno zapadnout - neumí s dětmi mluvit, nemá stejné zájmy...U mého syna šlo o vadu, způsobenou poškozením mozku při porodu, která se bohužel projevila po několikerém napadení agresivním spolužákem velmi dramaticky - nevycházím tedy z pohledu rodiče (nemám praktickou zkušenost), ale z pohledu učitele.
|
| Jan,dvojčata | •
|
(24.9.2001 12:12:42)
". Nevím ale, proč by děti vegetariánů nemohly chodit do školy s ostatními - snad jen nemohou s ostatními obědvat."
ale o to jde- " mohly", jde přece o tu možnost volit mezi normální školou a domácí, a tu možnost volby chce min. školství znemožnit.Mohly by pokud chtějí, nemusely pokud nechtějí.
A navíc, třeba u těch vegetariánů nejde přeci jen o jídlo, ale o celkový názor na svět a zvířata, proč se mají například učit o "zvířatech chovaných na maso," produkci masa apod, případně zkreslené názory na výživu?
|
| Mirka | •
|
(24.9.2001 17:10:22)
Jane,
co proboha myslíte tím "zkresleným" názorem na výživu? Já se ve škole učila - už před pěknou dobou a za hluboké totality, že strava má obsahovat podstatně víc zeleniny a ovoce, než masa, že ke každému masitému jídlu má být salát ze syrové zeleniny a taky to, že pro děti je maso nepostradatelné, zatímco dospělí jej nepotřebují - a nikdy jsem nečetla (i když se zabývám bylinkami, půsty a pod. - držím např. pravidelnou očistnou dietu), že by někdo tvrdil opak - že třeba děti nemají jíst maso! Pokud jde o zvířata, chovaná na maso - liší se životním cyklem, mnohdy i vzhledem a nároky na potravu - civilizovaný člověk (a vegetariáni jsou velmi civilizovaní a disciplinovaní lidé, schopní oprostit se od předsudků), by měl o nich vědět co nejvíc - už jen proto, aby nepodporoval chov "dobře vyhlížejících a odolných" plemen. Tady asi je jeden z rozdílů mezi námi - tvrdím, že když neznám jiné názory, nemohu se od nich vědomě distancovat ani posoudit jejich kvalitu a smysluplnost, zatímco v některých příspěvcích naopak zaznívá, že jiné názory jsou škodlivé a je nutno nás před nimi chránit. V tom vidím následky totality - než bych někomu dovolila rozhodnout se a shromažďovala pro něj podklady a údaje pro kvalitní rozhodnutí (případně vysvětlovala odpovědně svoje rozhodnutí), radši ho omezím v přístupu k informacím - je to nejen bezpečné, ale i pohodlné...Tohle se ovšem netýká diskuze mezi námi dvěma.
Jen ještě perličku: když jsem mluvila s jednou matkou, která rodině velmi tvrdě ordinovala veganskou stravu (dětem občas povolila kousek sýru), řekla mi celkem upřímně:" Mně nevadí maso, já ho jen neumím uvařit! A syrových kuřat se štítím, tak jsem se rozhodla, že je škrtnu taky!" Vím, že to není přístup všech, je to spíš pro zasmání - nebo k politování, uvážím-li, že obě děti jsou nemocné (trávící a dýchací problémy), mladší už dneska velmi těžce, protože se jim ani sebemenší zranění nehojí...(Jen na okraj opakuju, že nešlo o stravu vegetariánskou, ale veganskou, u které se ani specialisté na syrovou stravu tak docela neshodují, je-li zdravá, či nikoliv a shodně ji doporučují až ve vyšším věku.)
|
| biobaby | •
|
(24.9.2001 20:51:52)
Bioprodukty pro deti.
www.biobaby.cz
|
|
| Jan,dvojčata | •
|
(25.9.2001 19:00:03)
co je kreslený názor na výživu?
třeba to co jste napsala: "Já se ve škole učila - .....že pro děti je maso nepostradatelné, zatímco dospělí jej nepotřebují"
podle Světové Zdravotnické Organisace (WHO při OSN)není maso(a ani jiné živočišné produkty) nutné ani pro dospělé, ani pro děti.
Tato zpráva je stará 50 let, od té doby ji nikdo nepopřel. Pokud tedy někdo dětem ve škole řekne, že maso musí jíst, jinak nebudou zdravé, má zastaralé informace-tedy zkreslené názory na výživu.
Pokud si přečtete informace Amerocké dieetické organisace, dozvíte se, že nejíst maso je pro děti zdravější než jej jíst (www.eatrigt.com/adap1197.html ve zprávě je obsaženo i stanovisko k veganské stravě)
k hospodářským zvířatům -nejde přece o to že by se o nich neměli učit, ale to co je vykládáno na základních školách je dost zkreslené a vytváří u dětí představy, že zabíjet zvířata je správné.
matka kterou uvádíte zřejmě dětem spíše škodí, -nspočívá to ve veganství, ale ve špatném složení stravy, znám několik veganských dětí, které jsou abnormálně zdravé.
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(26.9.2001 8:01:49)
Ahoj Mirko a Jane,
podle toho, co jsem četla, se v posledních letech odborníci na výživu shodují, že děti potřebují živočišné bílkoviny, což ale nemusí nutně znamenat maso. Stačí mléko, sýry, jogurty, vejce. Ani veganskou stravu bych nepovažovala v zásadě za škodlivou, problém je, že málokdo ji umí vyvážit tak, aby tělo dostávalo opravdu všechno, co potřebuje a v dostatečném množství.
|
| Mirka | •
|
(26.9.2001 13:10:21)
Ahoj Miško,
právě jsem se chystala Janovi napsat, že svoje dítě o živočišné bílkoviny v žádném případě neochudím - a dítě další budu kojit taky...Odmítám považovat ženy za rostliny:o))) - bez ohledu na 50 let starou zprávu odkudkoliv... Máš pravdu, že maso není nutné, ale doplňovat správný poměr živočišných bílkovin, které nutné jsou, jiným způsobem, je dost složité. Neučila jsem se ale ve škole zabíjet zvířata - ty ano?
Myslím, že o tom je celá tahle diskuze - prostě není-li argument, určitě se to tam učí, a neučí-li, učilo se to, a když ani to ne, tak si to ty učitelky myslí...
Asi shrnu, k čemu jsem se díky téhle diskuzi dopracovala - na experimentu domácí školy mi vadí:1) že děti nemocné nebo jinak handicapované mají nesrovnatelně horší podmínky než pár "zapojených" 2)Že není koncepční metoda, jak ověřit faktické výsledky 3)že se rozmáhá tendence tuto velmi užitečnou instituci zneužívat k udržení "nadvlády" nad dítětem (viz názory typu"já ho tam nedám, oni mi ho zkazí..."), nikoliv k vyrovnání odlišností, daných vývojem nebo prostředím.
Pokud vím, ministr domácí školu neruší, pouze stanovuje, které děti a za jakých podmínek se do ní zapojí - tedy "odstrkuje" děti, které bez problémů projdou normální školou, a naopak ji povoluje těm, které problémy mají a potřebují péči vyšší. Sama bych se ale přimluvila za nástup do školy v sedmi letech...
|
| Jan,dvojčata | •
|
(26.9.2001 13:49:32)
dobrá poznámka, zapoměl jsem uvést, že kojení samozřejmě je velmi nutné u všech malých dětí!
ta zpráva je zhruba jednou za dva roky aktualizovaná, není tedy "stará"
Kojení doporučuje WHO nejméně rok,
jiné živočišné bílkoviny potřeba nejsou-takhle to mělo být, nenapadlo mne, že by to někdo mohl pochopit že se nemusí kojit a že vegani děti nekojí :) naopak.
takže se omlouvám a tímto to uvádím na pravou míru
s pozdravem Jan
|
| Mirka | •
|
(27.9.2001 7:20:16)
Jane,
vidím, že si rozumíme. Jinak ke zmíněné zprávě jsem se zatím nedostala - byli jsme opatřovet "rostlinnou" stravu - sbírat houby a domlouvat mletí pohanky:o))) Pokud jde o knihy, které jsem na dané téma četla - většina přísných vegetariánů argumentuje podobně - tím, že člověk se některými znaky (vnitřními) blíží spíše některým vybraným býložravcům než masožravcům a tedy není uzpůsoben na příjem masa. Já osobně - a tady mě žádný vědec nepřesvědčí - si připadám mnohem příbuznější se šimpanzem než dejme tomu s kapybarou...Naši nejbližší příbuzní - velcí primáti - jsou prakticky všichni všežraví...Argument, že (třeba) hlodavci mají to a to neobstojí - mezi nimi jsou jak býložravci, tak všežravci a i třeba morčata nebo křečci přijímají mléko velmi ochotně a dobrovolně (ne ovšem ve velkém množství).Je pravda, že oproti tygrovi mi přebývá slepé střevo, jenže oproti koni mi zase přebývá pár zubů (a chybí kopyta a pár metrů střev...) Upřímně - studovala jsem jak autory anglické, tak americké a polské - argumentace mi připadá velmi jednostranná a podobná...Jen mě překvapila poznámka jednoho z polských (? - zmíněná kniha není v mém vlastnictví) vědců, že i dobytek pojídá drobné živočichy -
slimáky, hmyz atd., kteří z trávy určitě neutečou, když vidí krávu nedaleko... Tento člověk podporuje vegetariánství a pokud to jde, syrovou stravu.
Ještě velmi rychle k vaší argumentaci o zabíjení zvířat - zabíjení rostlin nevadí? Nebo vadí jen to, že se zvířaty se jsme schopni ztotožnit? Mám empatické schpnosti a je pro mě např. extrémně obtížné pobývat v místnosti, kde usychají květiny - a většina dětí to vnímá také. Je nezvratně dokázáno, že rostliny vnímají lásku, ketrou jim věnujeme - jak to, že jejich zabíjení a pojídání je morální? Myslím si ale, že bychom měli každému nechat, co jeho jest...(Ještě dovětek - znám koně, který má rád řízky...)
|
| Mirka | •
|
(27.9.2001 10:59:06)
Nechtěla bych, aby jste si myslel, že odsuzuji vegetariány. Jen mi připadá, že soužití s přírodou není omezeno na jezení masa - jsou mnohé da¨lší způsoby, jak přírodu chránit. Vím, že "zabíjení" rostlin je menší zlo, než tyto rostliny nechat zkrmit a potom zabít zvíře, které je snědlo - jenže masožravci jsou v přírodě nezbytní - jinak by nevznikli...Naši předkové žili výrazně jinak, než my - v každé chýši byl např. hliněný hrnec s vodou, do kterého se házely různé kousky zeleniny - vařily se dlouhodobě a odvar se pil - neměl vitamíny, ale měl minerály...Jedly se skořápky z vajec - věc dnes celkem neznámá...nejstarší člověk, kterého jsem znala, měl přes sto let (104 - 106 - nebyl přesně znám datim narození) a jídelníček této mé příbuzné se skládal převážně z králíků, zelí, brambor a buchet...A nejzdravější z mého okolí je, pokud vím, můj muž - do svých 37 let byl u lékaře pouze na povinných prohlídkách a když měl autonehodu, nebyli jsme schopni vypátrat jeho zdravotní dokumentaci. Jeho nejoblíbejnějším jídlem je tatarský biftek a od přírody je lovec a masožravec. Myslím, že je to skutečně individuální, a že záleží víc na celkovém vztahu k přírodě a svému okolí, než na tom, co mám právě v hrnci (teď zrovna brambory a mrkev a k tomu salát ze syrových jablek:o)))
|
|
|
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(26.9.2001 14:45:17)
Ahoj Mirko,
upřímně řečeno, já patřím spíš k zastáncům možnosti domácího vzdělávání (pozor! možnosti, ne masového rozšíření - to by znamenalo, že česká škola nestojí za nic). A dokonce jsou i chvíle, kdy o něm uvažuju v souvislosti s naším Juniorem. Zatím doufám, že se mi pro něj podaří najít školu podle mých představ. Co si budeme povídat - je jednodušší dát dítěti ráno na záda aktovku a až do oběda se nemuset starat:-). Ale jako záložní možnost připouštím i domácí vyučování (pro prvních pár tříd, ne až k maturitě!).
Já sama jsem ZŠ moc ráda neměla. Dost jsem se tam nudila. "Naštěstí" jsem byla poměrně často nemocná, takže první stupeň jsem v podstatě odstudovala dálkově doma s mámou. Mého muže označila paní učitelka v 1.třídě za nevzdělavatelného a navrhla jeho přemístění do zvláštní školy (odmítal s ostatními číst slabiky, protože měl pod lavicí rozečteného Toma Sawyera:-)). Když tak dám dohromady naše zážitky ze školy a dosadím do toho našeho energického potomka, děsím se, co s ním škola udělá (a co on udělá se školou).
Nemyslím, že mám nějak mimořádně talentované dítě. V něčem je napřed (nebo je snad běžné, že čtyřleté dítě umí připravit preparát na mikroskopování?), ale na druhou stranu je ve spoustě věcí strašný "truhlíček". Ale za tu dobu, co se máme, už vím, kudy se jeho myšlení ubírá a jak mu něco nového vysvětlit tak, aby to co nejrychleji pochopil. V tomhle bych viděla největší výhodu domácího učení - v individuálním přístupu. Mám zkušennosti s učením ve škole i s doučováním a můžu říct, že to, co 25 dětem vysvětluješ 45 minut (a mnohdy bez úspěchu), jednomu dítěti vysvětlíš za čtvrt hodinky (když se vžiješ do jeho logiky uvažování).
Jako nepřesvědčivý mi přijde argument, že doma vzdělávaným dětem chybí kolektiv vrstevníků. Tenhle argument podle mě trochu předpokládá, že chceme z dítěte vychovat především nevyčnívajícího člena šedé masy a ne samostatnou osobnost. Nehledě na to, že jsou tu odpolední mimoškolní aktivity a ty nemusejí znamenat, že děti, které se jich účastní mají stejné zájmy. Alespoň já jsem přesvědčená, že prvňáček nechodí na angličtinu ze zájmu o jazyk, ale proto, že si to přejí rodiče (a jinak ho víc baví třeba fotbal). Navíc, pokud už bychom se odhodlali domácí školu zrealizovat, šlo by nejspíš o společné vyučování tří dětí ze třech spřátelených rodin, takže by měly i "klasické" spolužáky.
Jinak souhlasím s Tebou, že by to chtělo pořádnou koncepci a standardizované testy, aby bylo podle čeho srovnávat děti vzdělávané ve škole a doma.
Jo, a já sama určitě neusiluju o udržení nadvlády nad dítětem, protože tu jsem ani nikdy neměla :-)) A zkažený? To už je ze školky (nedávno řekl tatínkovi, že je "pěknej vůl" - jeden ze školkových kamarádů má staršího bratra, tak prcky poučil).
|
| Mirka | •
|
(27.9.2001 14:13:59)
Miško, české školství už hrozné je. Pokud máš pedagogické vzdělání a dětí bude víc - nejen jedno, a jste schopni zabezpečit kontinuitu výchovy až do jakéhosi věku (v šesté třídě by už děti měly být schopny pracovat samy s literaturou), pak nic nenamítám - pokud tě k tomu vedou důvody, které jsi rozebrala. Jen k těm kroužkům - to, cos tam napsala je to, proč mi zájmové kroužky nepřipadají dostatečné - JÁ vyberu, že dítě chodí do angličtiny, JÁ vyberu dítěti turistický oddíl (s cizími ho nepustím - to asi nikdo) - a kde je proboha výběr toho dítěte? Jeden moudrý muž kdysi rozdělil hračky do dvou skupin - s tou první si děti hrají, a tu druhou jim kupují rodiče. Mám pocit, že to platí i o kamarádech - aspoň u mě to (bohužel) platilo až do doby, než jsem začala chodit na vysokou školu - na střední škole můj otec externě učil...:o(((( POdle naší korespondence myslím, že budeš patřit k těm rodičům, kteří ke škole doma přistupují zodpovědně a dětem jsou ku prospěchu. Jinak - nemysli si - když jsem dala klukovi kabelu a poslala ho "do světa", bylo mi všelijak a odpoledne je to katastrofa - ve škole se učím s cizíma, doma se svým...
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(27.9.2001 15:02:50)
Ahoj Mirko,
asi jsi mi trochu nerozumněla - já tu odpolední angličtinu použila jako příklad kolektivu, který není dán zájmem dítěte. Jako místo, kde se sejdou děti, které kromě toho, že je tam zapsali rodiče, nemají nic společného (přesně jako ve škole). Právě proto jsem použila jako příklad malého fotbalistu, co z rozhodnutí rodičů chodí na angličtinu (a možná se samými holčičkami, co se zajímají o balet), ale sám má radši fotbal (a kope do míče se stejně "postiženými" každou volnou chvíli).
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(27.9.2001 18:12:59)
Ještě doplnění, protože teď s odstupem koukám, že jsem v tom moc jasno neudělala. Dneska to s tou přesností vyjadřování nějak nezvládám.
Takže k našemu virtuálnímu, doma vzdělávanému, fotbalistovi - angličtina je něco, co mu vybrali rodiče. Nese s sebou podobný kolektiv jako škola a podlě mě by měla dítěti pomoct zvykat si, že si nemůže vybírat všechny lidi, s kterými má přijít do styku. Ale že se musí učit vycházet i s těmi, co mají jiné zájmy a jsou mu třeba i protivní. No, a ten fotbal je něco, co si vybral sám, z vlastního zájmu a setkává se při něm se stejně naladěnými kluky. Mě přijde důležité dát dětem možnost volby, nechat je najít, co je baví a v tom je pak podporovat. Hlavně je netlačit do něčeho, co jsme chtěli dělat my a z nějakých důvodů nemohli.
Jarko - zatím jsem slyšela jen o dětech, které z domácí školy přecházely na osmileté gymnázium, tedy do nově se tvořícího kolektivu. Ale jinak bych tipla, že co se kolektivu dětí týče, nebude přestup do školy horší, než při změně školy při stěhování. Víc bych se bála učitelů, aby se mezi nimi nenašel nějaký(á) s potřebou dokazovat si vlastní nepostradatelnost pronásledováním dítěte. Někdo se snahou ukázat za každou cenu, že rodina ve výuce selhala (bez ohledu na to, kolik toho dítě skutečně umí).
|
|
|
|
|
| Míla, 2děti | •
|
(13.11.2001 21:54:22)
Nevím, jestli to nebyla reakce na něco konkrétního, ale proč posílat děti do školy od sedmi let? Co ty děti, které už ve čtyřech letech umí číst a psát? Jak by k tomu přišli?
Já sama jsem z těch dětí, co šli do školy v pěti letech a myslím, že kdyby mě učitelky ve školce do školy "nevystrkaly" - protože moje máma to vůbec nepovažovala za vhodné - asi bych se ve školce ten rok unudila. Už tak jsem si ve školce jenom četla a nezapojovala se do hry.
A když už je diskuse o škole, tam to bylo ještě horší, protože první a druhá třída mi nepřinesla nic nového a během prvního stupně jsem byla "zprůměrována" s ostatními.
Teď se bojím nástupu svých dětí do školy, protože mám dojem, že se školství od té doby zase tak moc nezměnilo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)