| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mé děti nepatří státu

 Příspěvky 110 z 35 [Dalších 25 >>]
Míla, 2děti
  • 
13.11.2001 21:54:22
Nevím, jestli to nebyla reakce na něco konkrétního, ale proč posílat děti do školy od sedmi let? Co ty děti, které už ve čtyřech letech umí číst a psát? Jak by k tomu přišli?
Já sama jsem z těch dětí, co šli do školy v pěti letech a myslím, že kdyby mě učitelky ve školce do školy "nevystrkaly" - protože moje máma to vůbec nepovažovala za vhodné - asi bych se ve školce ten rok unudila. Už tak jsem si ve školce jenom četla a nezapojovala se do hry.
A když už je diskuse o škole, tam to bylo ještě horší, protože první a druhá třída mi nepřinesla nic nového a během prvního stupně jsem byla "zprůměrována" s ostatními.
Teď se bojím nástupu svých dětí do školy, protože mám dojem, že se školství od té doby zase tak moc nezměnilo...
Míša, syn 4,5 roku
  • 
27.9.2001 18:12:59
Ještě doplnění, protože teď s odstupem koukám, že jsem v tom moc jasno neudělala. Dneska to s tou přesností vyjadřování nějak nezvládám.

Takže k našemu virtuálnímu, doma vzdělávanému, fotbalistovi - angličtina je něco, co mu vybrali rodiče. Nese s sebou podobný kolektiv jako škola a podlě mě by měla dítěti pomoct zvykat si, že si nemůže vybírat všechny lidi, s kterými má přijít do styku. Ale že se musí učit vycházet i s těmi, co mají jiné zájmy a jsou mu třeba i protivní. No, a ten fotbal je něco, co si vybral sám, z vlastního zájmu a setkává se při něm se stejně naladěnými kluky. Mě přijde důležité dát dětem možnost volby, nechat je najít, co je baví a v tom je pak podporovat. Hlavně je netlačit do něčeho, co jsme chtěli dělat my a z nějakých důvodů nemohli.

Jarko - zatím jsem slyšela jen o dětech, které z domácí školy přecházely na osmileté gymnázium, tedy do nově se tvořícího kolektivu. Ale jinak bych tipla, že co se kolektivu dětí týče, nebude přestup do školy horší, než při změně školy při stěhování. Víc bych se bála učitelů, aby se mezi nimi nenašel nějaký(á) s potřebou dokazovat si vlastní nepostradatelnost pronásledováním dítěte. Někdo se snahou ukázat za každou cenu, že rodina ve výuce selhala (bez ohledu na to, kolik toho dítě skutečně umí).
Míša, syn 4,5 roku
  • 
27.9.2001 15:02:50
Ahoj Mirko,
asi jsi mi trochu nerozumněla - já tu odpolední angličtinu použila jako příklad kolektivu, který není dán zájmem dítěte. Jako místo, kde se sejdou děti, které kromě toho, že je tam zapsali rodiče, nemají nic společného (přesně jako ve škole). Právě proto jsem použila jako příklad malého fotbalistu, co z rozhodnutí rodičů chodí na angličtinu (a možná se samými holčičkami, co se zajímají o balet), ale sám má radši fotbal (a kope do míče se stejně "postiženými" každou volnou chvíli).
Mirka
  • 
27.9.2001 14:13:59
Miško, české školství už hrozné je. Pokud máš pedagogické vzdělání a dětí bude víc - nejen jedno, a jste schopni zabezpečit kontinuitu výchovy až do jakéhosi věku (v šesté třídě by už děti měly být schopny pracovat samy s literaturou), pak nic nenamítám - pokud tě k tomu vedou důvody, které jsi rozebrala. Jen k těm kroužkům - to, cos tam napsala je to, proč mi zájmové kroužky nepřipadají dostatečné - JÁ vyberu, že dítě chodí do angličtiny, JÁ vyberu dítěti turistický oddíl (s cizími ho nepustím - to asi nikdo) - a kde je proboha výběr toho dítěte? Jeden moudrý muž kdysi rozdělil hračky do dvou skupin - s tou první si děti hrají, a tu druhou jim kupují rodiče. Mám pocit, že to platí i o kamarádech - aspoň u mě to (bohužel) platilo až do doby, než jsem začala chodit na vysokou školu - na střední škole můj otec externě učil...:o(((( POdle naší korespondence myslím, že budeš patřit k těm rodičům, kteří ke škole doma přistupují zodpovědně a dětem jsou ku prospěchu. Jinak - nemysli si - když jsem dala klukovi kabelu a poslala ho "do světa", bylo mi všelijak a odpoledne je to katastrofa - ve škole se učím s cizíma, doma se svým...
Mirka
  • 
27.9.2001 10:59:06
Nechtěla bych, aby jste si myslel, že odsuzuji vegetariány. Jen mi připadá, že soužití s přírodou není omezeno na jezení masa - jsou mnohé da¨lší způsoby, jak přírodu chránit. Vím, že "zabíjení" rostlin je menší zlo, než tyto rostliny nechat zkrmit a potom zabít zvíře, které je snědlo - jenže masožravci jsou v přírodě nezbytní - jinak by nevznikli...Naši předkové žili výrazně jinak, než my - v každé chýši byl např. hliněný hrnec s vodou, do kterého se házely různé kousky zeleniny - vařily se dlouhodobě a odvar se pil - neměl vitamíny, ale měl minerály...Jedly se skořápky z vajec - věc dnes celkem neznámá...nejstarší člověk, kterého jsem znala, měl přes sto let (104 - 106 - nebyl přesně znám datim narození) a jídelníček této mé příbuzné se skládal převážně z králíků, zelí, brambor a buchet...A nejzdravější z mého okolí je, pokud vím, můj muž - do svých 37 let byl u lékaře pouze na povinných prohlídkách a když měl autonehodu, nebyli jsme schopni vypátrat jeho zdravotní dokumentaci. Jeho nejoblíbejnějším jídlem je tatarský biftek a od přírody je lovec a masožravec. Myslím, že je to skutečně individuální, a že záleží víc na celkovém vztahu k přírodě a svému okolí, než na tom, co mám právě v hrnci (teď zrovna brambory a mrkev a k tomu salát ze syrových jablek:o)))
Mirka
  • 
27.9.2001 7:20:16
Jane,
vidím, že si rozumíme. Jinak ke zmíněné zprávě jsem se zatím nedostala - byli jsme opatřovet "rostlinnou" stravu - sbírat houby a domlouvat mletí pohanky:o))) Pokud jde o knihy, které jsem na dané téma četla - většina přísných vegetariánů argumentuje podobně - tím, že člověk se některými znaky (vnitřními) blíží spíše některým vybraným býložravcům než masožravcům a tedy není uzpůsoben na příjem masa. Já osobně - a tady mě žádný vědec nepřesvědčí - si připadám mnohem příbuznější se šimpanzem než dejme tomu s kapybarou...Naši nejbližší příbuzní - velcí primáti - jsou prakticky všichni všežraví...Argument, že (třeba) hlodavci mají to a to neobstojí - mezi nimi jsou jak býložravci, tak všežravci a i třeba morčata nebo křečci přijímají mléko velmi ochotně a dobrovolně (ne ovšem ve velkém množství).Je pravda, že oproti tygrovi mi přebývá slepé střevo, jenže oproti koni mi zase přebývá pár zubů (a chybí kopyta a pár metrů střev...) Upřímně - studovala jsem jak autory anglické, tak americké a polské - argumentace mi připadá velmi jednostranná a podobná...Jen mě překvapila poznámka jednoho z polských (? - zmíněná kniha není v mém vlastnictví) vědců, že i dobytek pojídá drobné živočichy -
slimáky, hmyz atd., kteří z trávy určitě neutečou, když vidí krávu nedaleko... Tento člověk podporuje vegetariánství a pokud to jde, syrovou stravu.
Ještě velmi rychle k vaší argumentaci o zabíjení zvířat - zabíjení rostlin nevadí? Nebo vadí jen to, že se zvířaty se jsme schopni ztotožnit? Mám empatické schpnosti a je pro mě např. extrémně obtížné pobývat v místnosti, kde usychají květiny - a většina dětí to vnímá také. Je nezvratně dokázáno, že rostliny vnímají lásku, ketrou jim věnujeme - jak to, že jejich zabíjení a pojídání je morální? Myslím si ale, že bychom měli každému nechat, co jeho jest...(Ještě dovětek - znám koně, který má rád řízky...)
Míša, syn 4,5 roku
  • 
26.9.2001 14:45:17
Ahoj Mirko,
upřímně řečeno, já patřím spíš k zastáncům možnosti domácího vzdělávání (pozor! možnosti, ne masového rozšíření - to by znamenalo, že česká škola nestojí za nic). A dokonce jsou i chvíle, kdy o něm uvažuju v souvislosti s naším Juniorem. Zatím doufám, že se mi pro něj podaří najít školu podle mých představ. Co si budeme povídat - je jednodušší dát dítěti ráno na záda aktovku a až do oběda se nemuset starat:-). Ale jako záložní možnost připouštím i domácí vyučování (pro prvních pár tříd, ne až k maturitě!).
Já sama jsem ZŠ moc ráda neměla. Dost jsem se tam nudila. "Naštěstí" jsem byla poměrně často nemocná, takže první stupeň jsem v podstatě odstudovala dálkově doma s mámou. Mého muže označila paní učitelka v 1.třídě za nevzdělavatelného a navrhla jeho přemístění do zvláštní školy (odmítal s ostatními číst slabiky, protože měl pod lavicí rozečteného Toma Sawyera:-)). Když tak dám dohromady naše zážitky ze školy a dosadím do toho našeho energického potomka, děsím se, co s ním škola udělá (a co on udělá se školou).
Nemyslím, že mám nějak mimořádně talentované dítě. V něčem je napřed (nebo je snad běžné, že čtyřleté dítě umí připravit preparát na mikroskopování?), ale na druhou stranu je ve spoustě věcí strašný "truhlíček". Ale za tu dobu, co se máme, už vím, kudy se jeho myšlení ubírá a jak mu něco nového vysvětlit tak, aby to co nejrychleji pochopil. V tomhle bych viděla největší výhodu domácího učení - v individuálním přístupu. Mám zkušennosti s učením ve škole i s doučováním a můžu říct, že to, co 25 dětem vysvětluješ 45 minut (a mnohdy bez úspěchu), jednomu dítěti vysvětlíš za čtvrt hodinky (když se vžiješ do jeho logiky uvažování).
Jako nepřesvědčivý mi přijde argument, že doma vzdělávaným dětem chybí kolektiv vrstevníků. Tenhle argument podle mě trochu předpokládá, že chceme z dítěte vychovat především nevyčnívajícího člena šedé masy a ne samostatnou osobnost. Nehledě na to, že jsou tu odpolední mimoškolní aktivity a ty nemusejí znamenat, že děti, které se jich účastní mají stejné zájmy. Alespoň já jsem přesvědčená, že prvňáček nechodí na angličtinu ze zájmu o jazyk, ale proto, že si to přejí rodiče (a jinak ho víc baví třeba fotbal). Navíc, pokud už bychom se odhodlali domácí školu zrealizovat, šlo by nejspíš o společné vyučování tří dětí ze třech spřátelených rodin, takže by měly i "klasické" spolužáky.
Jinak souhlasím s Tebou, že by to chtělo pořádnou koncepci a standardizované testy, aby bylo podle čeho srovnávat děti vzdělávané ve škole a doma.
Jo, a já sama určitě neusiluju o udržení nadvlády nad dítětem, protože tu jsem ani nikdy neměla :-)) A zkažený? To už je ze školky (nedávno řekl tatínkovi, že je "pěknej vůl" - jeden ze školkových kamarádů má staršího bratra, tak prcky poučil).
  • 
26.9.2001 13:49:32
dobrá poznámka, zapoměl jsem uvést, že kojení samozřejmě je velmi nutné u všech malých dětí!

ta zpráva je zhruba jednou za dva roky aktualizovaná, není tedy "stará"

Kojení doporučuje WHO nejméně rok,
jiné živočišné bílkoviny potřeba nejsou-takhle to mělo být, nenapadlo mne, že by to někdo mohl pochopit že se nemusí kojit a že vegani děti nekojí :) naopak.

takže se omlouvám a tímto to uvádím na pravou míru

s pozdravem Jan

Mirka
  • 
26.9.2001 13:10:21
Ahoj Miško,
právě jsem se chystala Janovi napsat, že svoje dítě o živočišné bílkoviny v žádném případě neochudím - a dítě další budu kojit taky...Odmítám považovat ženy za rostliny:o))) - bez ohledu na 50 let starou zprávu odkudkoliv... Máš pravdu, že maso není nutné, ale doplňovat správný poměr živočišných bílkovin, které nutné jsou, jiným způsobem, je dost složité. Neučila jsem se ale ve škole zabíjet zvířata - ty ano?
Myslím, že o tom je celá tahle diskuze - prostě není-li argument, určitě se to tam učí, a neučí-li, učilo se to, a když ani to ne, tak si to ty učitelky myslí...
Asi shrnu, k čemu jsem se díky téhle diskuzi dopracovala - na experimentu domácí školy mi vadí:1) že děti nemocné nebo jinak handicapované mají nesrovnatelně horší podmínky než pár "zapojených" 2)Že není koncepční metoda, jak ověřit faktické výsledky 3)že se rozmáhá tendence tuto velmi užitečnou instituci zneužívat k udržení "nadvlády" nad dítětem (viz názory typu"já ho tam nedám, oni mi ho zkazí..."), nikoliv k vyrovnání odlišností, daných vývojem nebo prostředím.
Pokud vím, ministr domácí školu neruší, pouze stanovuje, které děti a za jakých podmínek se do ní zapojí - tedy "odstrkuje" děti, které bez problémů projdou normální školou, a naopak ji povoluje těm, které problémy mají a potřebují péči vyšší. Sama bych se ale přimluvila za nástup do školy v sedmi letech...
Míša, syn 4,5 roku
  • 
26.9.2001 8:01:49
Ahoj Mirko a Jane,
podle toho, co jsem četla, se v posledních letech odborníci na výživu shodují, že děti potřebují živočišné bílkoviny, což ale nemusí nutně znamenat maso. Stačí mléko, sýry, jogurty, vejce. Ani veganskou stravu bych nepovažovala v zásadě za škodlivou, problém je, že málokdo ji umí vyvážit tak, aby tělo dostávalo opravdu všechno, co potřebuje a v dostatečném množství.
 Příspěvky 110 z 35 [Dalších 25 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.