| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Naučte děti prohrávat

 Celkem 53 názorů.
 lenka 
  • 

clovece nezlob se 

(12.8.2008 8:47:23)
U nas se hraje stylem (prozatim) ze se nevyhazujeme, ale muzeme stat vedle sebe.
Mladsi sotva dopocita do 6ti :-).
Ale ted nekde pochytili, ze se muze vyhazovat a zacinaji hrat opravdicky - zatim dobry
Zavodeni v behu a na kolech dopada tak, ze do vyhral - je vitez
a kdo prohral je smrdutej kojot (mam pocit, ze spis soutezi o titul kojota, nez o viteze)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: clovece nezlob se 

(12.8.2008 9:17:37)
No můj mladší syn vůbec neumí prohrávat. Doma ho necháme prostě vyřvat - nenechávám ho schválně vyhrát s odůvodněním, že prohrávat se musí taky naučit. Zádrhel byl na školní besídce v první třídě, když se umístil jako druhý v nějaké soutěži a nevyhrál, normálně posbíral cukroví co donesl na občerstvení a prohlásil, že když nevyhrál tak jim nic nedá. Po chvíli se uklidnil a cukroví zase nabídl, ale paní učitelka byla celkem v šoku. Reagovala i tak v klidu, nezesměšňovala ho - že by se mu někdo smál, prostě mu řekla, až se uklidní ať se opět zapojí a že by byla škoda, kdyby děti neochutnaly to jeho cukroví a bylo to. V současnosti už je to celkem v pohodě, ikdyž někdy se mu trošku klepe brada, ale ustojí to.
 .Žaba 


"nenechávám ho schválně vyhrát" 

(12.8.2008 9:43:44)
No neviem, ja to neberiem až tak absolútne. So starším (4r) hrávame pexeso, a tam ho občas nechám vyhrať, občas prehrať. Asi tak pol na pol. Ak by som hrala "naplno", nevyhral by nikdy, a to mi nepripadá ako veľmi motivujúce. Prehra nesie statočne, akurát skonštatuje, že som vyhrala ja (dobre sa pri tom trénujú počty :-)), takže si myslím, že sme zvolili správny postup.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: "nenechávám ho schválně vyhrát" 

(12.8.2008 10:20:27)
Ono také záleží na povaze toho dítěte. Se starším jsme tyhle "problémy" nikdy neměli, mrzelo ho to, ale podali jsme si po hře ruce a byl klid. Mladší je úplně jiný. Když byl malý tak jsem ho také nechávala někdy vyhrát, ale nyní ho nechám vyhrát jen když hrajeme někdy dámu a potom, když se snažíme naučit šachy.
 .Žaba 


Re: "nenechávám ho schválně vyhrát" 

(12.8.2008 12:46:31)
Ano, zrejme to bude dosť individuálne. Len ma prekvapila tá jednoznačnosť (aj v článku), že sa dieťa nemá nikdy nechať vyhrať...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: "nenechávám ho schválně vyhrát" 

(12.8.2008 14:52:54)
Tak to jsi mě špatně pochopila, jen mému synovi bude už 9let (tomu mladšímu). Když jsme začínali s pexesem, člověče nezlob se, černým petrem apod. když byl malý tak jsem ho taky nechávala vyhrát - tedy né vždycky, ale většinou. Jenže ty "scény" u prohry nepřestávaly tak jsem "přitvrdila" a on mi řekl, že prostě je dítě, které prohrávat neumí - má co chtěl musí se to naučit.
 Hanka 75 


clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(12.8.2008 19:02:54)
Já si myslím, že nás jako malé děti nechávali rodiče vyhrávat. Ne vždycky, a ne nápadně, ale vyhrávaly jsme tak půl na půl s dospělákem halmu, mlýn atd. atd., takže samozřejmě dospělý nemohli hrát na plno. Vím, že jsem se jako dítě uměla radovat z výhry, ale prohra tolik nevadila, hlavně, že jsme si zahrály. Nebavilo mě nikdy vyhrát nefér a i s výrazně slabším soupeřem. Nevím jestli to byl výsledek přístupu rodičů v hrách, ale myslím, že byl vynikající.
Jo a člověče nezlob se, mezi hrama, které s námi rozehrávali rodiče vůbec nebylo. Protože v něm rozhoduje hodně náhoda a nemůže se tolik projevit kreativita, logika atd. atd. Myslím, že to opravdu není nejlepší hra pro děti.
Později jako starší jsme člověče hrávali, ale měnili jsme si různě pravidla. Hráli každý se dvěma třema domečeky, takže bylo na herní desce spousta figurek atd. apod.
Normoš nás také nebavil, jen čekat na správný hod. Takhle člověk mohl více kombinovat.
 Mili+2 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(13.8.2008 14:40:29)
Mne nenechavali vyhravat a jecela jsem u toho jako jezinka, a dodnes nerada prohravam. Brachovi to zase bylo sumafu, a dodnes zustal mouchy sezerte mne. Ono asi zalezi na povaze...
 Mili+2 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(13.8.2008 14:41:05)
Mne nenechavali vyhravat a jecela jsem u toho jako jezinka, a dodnes nerada prohravam. Brachovi to zase bylo sumafu, a dodnes zustal mouchy sezerte mne. Ono asi zalezi na povaze...
 Hanka 75 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(15.8.2008 18:27:25)
Uričtě ano, jsou děti od přírody soutěživé, zaměřené na výsledek, na výhru... lidé, kterým jde spíše o proces, zahrát si...
Přiznám se ale, že nenechávat vyhrávat dítě bych ani neuměla. Nemyslím tím pořád, to v žádném případě (pak by narazil, až by hrál s jiným dětmi nebo dospělými), ale nechat ho vyhrát, tak aby ho to také bavilo. Mě by to asi nebavilo hrát a zákonitě vždycky-protože dospělý je vždycky lepší (kromě pexesa) prohrát.
Já dodnes nerada hraju šachy a možná, možná je to i proto, že je se mnou hrál příburný, co mě jako dítě nikdy vyhrát nenechal. Doteď si při hraní šachů (většinou prohraju, nehraju je moc) připadám jak blbec. Možná je to proto, že mi nejdou, ale tak trochu se domnívám, že to je pocit z dětství. U ničeho jiného tenhle pocit, byť mi to nejde nemám.
 Hanka 75 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(15.8.2008 18:28:00)
Uričtě ano, jsou děti od přírody soutěživé, zaměřené na výsledek, na výhru... lidé, kterým jde spíše o proces, zahrát si...
Přiznám se ale, že nenechávat vyhrávat dítě bych ani neuměla. Nemyslím tím pořád, to v žádném případě (pak by narazil, až by hrál s jiným dětmi nebo dospělými), ale nechat ho vyhrát, tak aby ho to také bavilo. Mě by to asi nebavilo hrát a zákonitě vždycky-protože dospělý je vždycky lepší (kromě pexesa) prohrát.
Já dodnes nerada hraju šachy a možná, možná je to i proto, že je se mnou hrál příburný, co mě jako dítě nikdy vyhrát nenechal. Doteď si při hraní šachů (většinou prohraju, nehraju je moc) připadám jak blbec. Možná je to proto, že mi nejdou, ale tak trochu se domnívám, že to je pocit z dětství. U ničeho jiného tenhle pocit, byť mi to nejde nemám.
 Hanka 75 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(15.8.2008 18:28:00)
Uričtě ano, jsou děti od přírody soutěživé, zaměřené na výsledek, na výhru... lidé, kterým jde spíše o proces, zahrát si...
Přiznám se ale, že nenechávat vyhrávat dítě bych ani neuměla. Nemyslím tím pořád, to v žádném případě (pak by narazil, až by hrál s jiným dětmi nebo dospělými), ale nechat ho vyhrát, tak aby ho to také bavilo. Mě by to asi nebavilo hrát a zákonitě vždycky-protože dospělý je vždycky lepší (kromě pexesa) prohrát.
Já dodnes nerada hraju šachy a možná, možná je to i proto, že je se mnou hrál příburný, co mě jako dítě nikdy vyhrát nenechal. Doteď si při hraní šachů (většinou prohraju, nehraju je moc) připadám jak blbec. Možná je to proto, že mi nejdou, ale tak trochu se domnívám, že to je pocit z dětství. U ničeho jiného tenhle pocit, byť mi to nejde nemám.
 Teraza Horáková 


Re: clovece nezlob se ? je to dobrá hra pro děti  

(15.8.2008 19:23:19)
Hanko, divila by ses..... naše děti nebyly lepší v 6-ti letech v Carcassone, Osadnících z Katanu, ale pomalu mne ve svých 9-ti dohánějí.

Ale, mají rozhodně lepší krátkodobou paměť na obrázky, tudíž nás zcela suveréně "zmastí" v Pexesu, i na Prší jsou velmi dobří.

Pravda, už nejsou žádná miminka, zvláště jednoho každá prohra děsně štvala, ale i to jsme je kolem 4 let začínali učit.

Výhoda byla, že jsou dvojčata a ono zlobit se na bráchu, že vyhrál, je složitější než zlobit se na nás....

A jeden z nich vyhrát prostě MUSÍ :-)))
 DaVinci 


Musí se naučit prohrávat 

(12.8.2008 9:24:31)
Jinak si my rodiče zaděláváme na velký problém. Ale jde to ztuha. Snažím se výbuchům vzteku vyhnout tak, že před každou hrou - Člověče, Prší, Pexeso, různé stolní hry - říkám: "A víš, že vyhrát může jenom jeden?" - "Jasně, mami, to vím". A jak to skončí? Většinou protaženým obličejem, někdy vztekem. Tak se v duchu obhajuji, že jsem udělala dobře. Jinak já společenské hry miluju.
 .Žaba 


"frustrace spouštěčem agresivity" 

(12.8.2008 9:39:38)
Pravda pravdúca. Moj mladší syn (necelých 2,5r) je toho živým dokazom. Na spoločenské hry typu Človeče je síce ešte malý, ale vidieť to aj pri bežnej činnosti. Napr. máme doma pravidlo, že od stola sa počas jedla neodchádza (okrem čúrania :-)), kto odíde, proste dojedol. Syn to vie, ale i tak včera večer od stola odbehol, takže som mu jeho porciu už vzala. Hoci sa dovtedy len v jedle piplal, odrazu zistil, že má hlad a dožadoval sa vrátenia jedla, ktoré samozrejme už nedostal. Bral to dosť ťažko, nijak za to trestaný nebol, snažila som sa mať porozumenie s jeho smútkom, ale i tak sa zbytok večera niesol v znamení roznych (agresívnych) naschválov z jeho strany. Čo s tým? Čiastočne má na tom podiel aj únava, to mi je jasné, ale i tak sa mi jeho chovanie veľmi nepáči, a neviem si s tým dosť dobre poradiť.
 Insula 


Re: "frustrace spouštěčem agresivity" 

(12.8.2008 11:37:21)
Žabo, chápu, že pravidla jsou dobrá, ale já mám pro tebe jeden postřeh od naší dcery. Je to opravdu klidné dítě a někdy až extrémně, ale umí být i protivná. Všimla jsem si, že je protivná a vzteklá, když má hlad. Přitom ona je spíš "nejedlík" a o jídlo si řekne málokdy. Musím hlídat "přibližně" intervaly mezi jednotlivými jídly. Když zapomenu, je na "zabití". :-D
 Yuki 00,03,07 


Re: "frustrace spouštěčem agresivity" 

(12.8.2008 11:39:09)
Insulo, to mám doma taky, od miminka, jak začal být protivný, chtělo to jídlo, i když třeba tvrdil, že se mu něco nelíbí nebo že se něco stalo, oni to asi ještě nepoznají, tak mluví o tom, co je právě napadne, a to je vlastně až druhý důvod
 .Žaba 


Re: "frustrace spouštěčem agresivity" 

(12.8.2008 12:56:40)
Moj manžel je podobný týpek :-) Keď má hlad, dokonale prudí, najhoršie je to v reštaurácii, kde ešte musí čakať pol hodinu, kým mu to prinesú. Už sa stalo, že som požiadala obsluhu, aby priniesli HNEĎ krajec chleba, inak je schopný vynadať obsluhe, kde má to jedlo :-D

U mladšieho je to ale inak, možno je nervózny, keď má hlad, ale včera to nebol ten prípad. To ho skor naštvalo, že som trvala na niečom, čo on nechcel... mohlo to byť čokoľvek, včerajšie jedlo bol len náhodou posledný prípad.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: "frustrace spouštěčem agresivity" 

(12.8.2008 13:19:36)
že by to byl vzdor? Přeju pevné nervy :-)
 katka+katka 
  • 

ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 9:41:29)
Nedávno jsme byli na návštěvě u kamarádky v Německu, pořádalo se zábavní odpoledne pro děti se soutěží. Děti mohly soutěžit ve zpívání a kreslení. Katka je profík pokud jde o malování a vůbec tvoření rukama, za to má hudební hluch. Zpívá naprosto hrozně (jinak se to říct nedá). Už dřív jsme jí vysvětlili, že zpívání prostě není její silná stránka, ale že jí jdou zase jiné věci, poukázali jsme na to, že i mamka s taťkou jsou v něčem úplně nešikovní. A vzala to dobře, prostě každý má talent na něco jiného. Takže se zapojila do soutěže v kreslení. Do soutěže ve zpívání se ale zapojila holčička, která měla hudební projev asi tak jako Kačka. Samozřejmě nevyhrála, ale její matka tam udělala šílenou scénu - nejdřív obvinila porotu z nadržování jiným dětem, pak jim sprostě nadávala a pak se k nim rozběhla a asi je chtěla mlátit (to už jí zadržel její manžel). Po tomhle výstupu nemůžu souhlasit s tím, že dospělí svůj hněv umí ovládat. Jinak i Kačka nenese nejlíp, pokud ve člověče prohraje. Takže po takové hře přijde na řadu mikado, kde je absolutně neporazitelná a zatím se nestalo, že by nevyhrála:-)
Jinak kamarádčin syn tvrdí - já jsem neprohrál, já jsem jen nevyhrál
 Jarka 
  • 

Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 11:29:05)
To je moc pěkné rčení. Musím si ho pamatovat, ne pro své děti, ale pro svého 3-měsíčního vnoučka, až to bude potřeba.
 Yuki 00,03,07 


Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 11:37:38)
my u Černýho Petra neříkáme, že někdo prohrál, ale že vyhrál černýho Petra :-) a jre po vztekání :-D

i u jiných her se říká, že se vyhrálo poslední místo, nebo první od konce :-)

kluci už to berou :-D
 Babsi+2 


Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 11:38:35)
Ano ano, tyto scény (rozlícená matka/otec) jsou mi důvěrně známé jak z tenisu, tak i z cyklistických závodů...zajímavé je, že těm dětem je to do určitého věku celkem fuk. Začínají se chovat jako h*vada...pardon...jako rodiče...až tak kolem 8let. Jednou jsme narazili na malou holčičku, která brečela, ne kvůli prohře, ale kvůli tomu, že maminka řve na rozhodčího. To dítě tam stálo, brečelo, matka se dohadovala a bylo jí úplně fuk, proč ten prcek pláče. DĚS.
 Repulsion 


Tenis...  

(12.8.2008 11:52:05)
Jo - jednou, tedy už je to pár let - se mi poštěstilo, že jsem se nachomýtl k nějakému dětskému tenisovému turnaji. A byl to pro mě neuvěřitelně hororový zážitek. Všichni malí hráči byli totálně vystresovaní, někteří hráli s brekem, a jejich rodiče se do jednoho chovali jak psychopati. Zjevně už všichni měli před očima ty milióny, co jim jejich šampión jednou vydělá...
 Síssa 


Re: Tenis...  

(12.8.2008 11:59:27)
Přesně toto jsem zažívala na kroužku bruslení.Vedl ho tatínek co tam měl i dceru.Vždy se dostával bod až po to místo kde skončila jeho holčička.Bylo smutné,že někdy bylo bodováno 6 místo a někdy jen třetí.:-©.No na závodech se pak ukázalo jak holčička na tom je bohužel to už tatínek neovlivnil:-D
 Kudlanka 


Re: Tenis...  

(12.8.2008 12:02:01)
Jo, jo. To je opičí láska a dětem jen škodí. Miluju maminky, které v poradně s půlročním miminem probírají do které báječné školky dítě strčí a v jakém sportu bude vynikat.
 Hanka 75 


nejen tenis 

(12.8.2008 19:08:22)
Můj kamarádk dělal rozhodčího na fotbale, pískal i maličké děti. Říkal, že srovnatelní cvoci jako rodiče těhlech prcků jsou hráči a fandové v těch posledních ligách, a jak dokázali být sprostí.
Fakt děs.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 12:30:23)
Tak tohle znám moc dobře - starší syn hrál od první třídy závodně tenis. Nejhorší byli rodiče, kteří si mysleli, že to jejich dítko je nový Lendl a zesměšňovali protihráče (např. ta je nemožná, ten je levej apod.). Dělali to hlavně rodiče dětí z Brna, protože přijeli hrát na malé město a všechno bylo hrozný. To jsme si vždycky stouply s kámoškou k plotu a volali na ty naše : neboj, ikdyž prohraješ tebe jednou bude živit hlava, nebo hrej si svoje, kdyby byl tak dobrej tak hraje už někde jinde a neplácá to tady na venkově. Ale to jen v případě, že rozhodčí rodiče z kurtu nevykázal.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 14:55:27)
Tak jsem si přečetla ten svůj blábol - jistě že jsme to říkaly nahlas, ale aby to slyšeli hlavně ti rodiče. No nic snad to pochopíte.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: ani dospělí neumí hněv skrýt 

(12.8.2008 16:57:53)
Jeden můj kamarád, když prohraje ve hře pro dva hráče, říká:

Já byl druhej, zatímco Ty až předposlední :-)
 Repulsion 


Hry doma moc nehrajeme... 

(12.8.2008 11:29:45)
Děti si soutěžení užijí ve sportu a dalších kroužcích. Takže prohrávat celkem už umí. Akorát naše starší vždy těžce nese, když je někdy ta mladší úspěšnější... to je pak problém, a přestože se s tím snažíme něco dělat, zatím nic moc...
 Blanimour 


Možná opačný problém 

(12.8.2008 11:47:19)
Nevím, jestli to nazvat přímo problémem, ale u nás je to trochu opačně. Má tříletá dcera sice ráda hraje různé hry, ale v podstatě je jí úplně jedno, jak to dopadne. říkám si, že je ještě možná malá, ale když to srovnám se synovcem, ten předváděl v případě prohry hysterické scény už v mnohem mladším věku. A ani v jiných činnostech dcera nejeví ani trochu ctižádosti. Tak nevím, jestli tu také není něco špatně.
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 14:08:17)
A proc by to melo byt spatne? To prece neni vada charakteru, kdyz nekdo neni ctizadostivy (ani kdyz je). Mozna ma takovou tu flegmatickou povahu, ze s ni nic nehne, to je - podle mne - dobra vybava pro zivot, alespon nebude pozdeji ohrozena infarktem a nebude se znemoznovat emotivnimi vystupy na schuzich vseho druhu :). Nekteri lide maji dar bez problemu odlisit podstatne od blbosti a kvuli blbostem se nerozcilovat. Mam takoveho cloveka v prizni, nekdy mam pocit, ze se do nej mozna vtelil Budha, ale je fakt, ze nas ostatni svym klidem nekdy dost rozciluje :D.
 Margot+1 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 15:26:13)
Kohnova, těmi emotivními výstupy jsi mě pobavila - zrovna dneska jsem si musela třikrát pro sebe říct "drž h..u" na "předporodní přípravě" po gravidjóze, protože se mi fakt nelíbilo, jak asistentka mluvila o křičících rodičkách. Holt mám furt potřebu napravovat svět, čímž na sebe moc upozorňuju. Musím se pochválit, vydržela jsem, ale myslím, že mi to stejně koukalo z očí... ~k~
 kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 15:33:47)
:). Ja zazila jeste i dobracku, ktera byla presvedcena, ze "pri porodu uplatnujeme uvedomelou kazen". Vida, kam az se da dotahnout joga :D.
 Margot+1 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 16:03:22)
Pane jo, uvědomělá kázeň ~j~ Já se jenom bojím, že budu mít se svými vyhraněnými názory při současném baby-boomu stejně peška. No co, ještě tu je varianta B - upozorním je, že pokud mě budou štvát, zalezu do kouta a za nevraživého vrčení pojdu... ~k~ Co myslíš, budou se bát?
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 16:07:49)
Myslim, ze nez stacis sve varovani dopovedet, daji ti injekci:).
 Margot+1 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 16:10:04)
Cha, chá!!! A co to bude, diazepam? Nebo nějaký sofistikovanější přípravek pro UB matky, co maj velký červený Č? ~k~
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 16:20:22)
Opiaty. Opiaty jsou stale v kursu. Levne, dostupne, bezpecne paralyzujici. Proto je lepsi byt potichu, spis na tebe zapomenou.
 Margot+1 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 16:25:08)
Věřím ti. Takže mantra "držhubudržhubudržhubu" bude zřejmě nakonec z celé předporodní přípravy to nejdůležitější. Máš recht.
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 17:20:39)
Po peti slehnutich to s litosti konstatuju jako vlastni zkusenost s ceskymi porodnicemi. Byt zticha, zasadne se s nikym nehadat, nevzbudit ani stin podezreni a v nasledne vzniklem ospalem klimatu potichu zrealizovat svuj plan. Napr.: chci, aby po porodu bylo dite se mnou, nebylo nikam odnaseno "na zahrati" event. "na pozorovani". Nic nerikam, jen drzim dite a ve chvili, kdy sestricka pravi, tak my si ho odneseme, s mirnym usmevem a pokornym hlasem odpovedet "budu ho mit radeji u sebe" a nedat. Na argumenty o promrznuti mit po ruce vlastni perinku atd atp. Rozeni v leze na zadech a proti gravitaci se da nacvicit na predporodni priprave temer k dokonalosti, je to vlastne take takova fakirska joga a vubec, ceska zena je udernice a absurdni drama take umelecky zanr :).
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 14:15:14)
Nemyslím si, že je to problém. Můj starší syn je ctižádostivý, přesto, když byl malý u prohry city neventiloval.
 Pudicitia 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 17:44:53)
Mám čtyřletého syna a ten (ač jinak myslím dost inteligentní) stále nepochopil prinicip výhry a prohry. A tak hrajeme hry jen proto, aby se hrály. Ale vůbec se nemluví o tom, kdo vyhrál, nepočítá se na konci apod. Závodění loděk je podle něj pouštění lodiček po vidě, vůbec nepochopil na rozdíl od ostatních dětí i mladších, že při závodě jde o to, kdo je první. Taky si říkám, že do budoucna to může být problém. Ale nic s tím vlastně nedělám, protože je takhle spokojený a mě je líto mu to kazit.
 zuzkasim 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 21:50:01)
S čerstvě tříletým synem zatím žádné závody v ničem nehrajeme. Akorát babička s dědečkem se ho snaží klasicky vést k rychlému jídlu tím, aby byl král. Syn to pochopil tak, že kdo dojí, je král, takže i když je třeba poslední, tak po poslední lžičce hlásí, že je král. Pexeso hrajem, ale většinou se nevydrží moc soustředit a když vyhraju já, tak to taky jen konstatuje. Zatím nemá potřebu to řešit, ale určitě to přijde.
 10.5Libik12 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 23:23:07)
Tohleto kralování u jídla babičky hodně mají. Mně to docela vadí, protože mé nejstarší dítě má evidentně chybné stravovací návyky, tedy vyluxuje dřív, než se otočím.(je to chlapec na ženění, tam už to nespravím) Oproti tomu manžel, který jako jediný v rodině má optimální váhu, umí jíst klidně hodinu, což mu děsně závidím. A u těchto protipólů kulí oči batole a babča fandí:"ať jsi král"


 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 23:31:35)
Tyjo, tohle delala moje babca taky a tata to dela dodnes. Taky jede jak masina, dvanact knejdlu za pet minut a podle toho vypada a ja si taky musim porad rikat "kazde sousto prezvykame desetkrat", coz mi spolehnive zpusobi leda to, ze me to jidlo zacne stvat :D. Deti jsou nastesti vsichni stouralove a stihli, ze by to fkt souviselo? Zatim jsem to prikladala faktoru kojeni :D.
 10.5Libik12 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 23:39:19)
Kohnová,jídlo jefenomén:)

Já myslím, že stolování zásadně ovlivnilo to, že jsem postavy ladně plnoštíhlé asi od 12 let . U babičky, kde jsme trávívali pracovní víkendy totiž chyběl takovej ten dubovej stůl pro dvanáct a jedlo se na etapy, strašný. Zkrátka pocit, že nejsi v rytmu a někdo notabene hladoví ve frontě, mě spolehlivě naučil sešrotovat přidělenou dávku na povel.

No a pak gympl a krátké pauzy na kuřku, kdy se po určité době muselo i něco sníst a při branné výchově to nešlo:)
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 23:53:56)
No my u babiny a dedy presne u toho dubovyho pro dvanact jidavali, o svatcich i s modlenim, ale stejne se zavodilo, pri jidle se nesmelo mluvit a samozrejme bylo nutne vzdy vse snist a vypit. Pamatuju, ze sestrenice mivala v kapse pytlik, kam dokazala premistit vetsinu obsahu talire, pak jsme to spolu hazely do rybnika, ale kdyz ji na to prisli, tak to byla strasna afera.. Kdyz o tom premyslim, fakt dava smysl, ze moje neustale nutkani sezrat do uplneho vymeteni cokoliv kde lezi, ackoliv nemam hlad a ani vlastne chut na ten zbytek ovadly, prameni v te dobe. Asi pujdu k psychoanalytikovi :).
 10.5Libik12 


Re: Možná opačný problém 

(12.8.2008 23:59:46)
nepatří to sem, ale já tam byla ve čtvrtek., člověk musí žít dokaváď je čas.

U mini stolku, kde jsme rytmicky přendavali talíře jako vy, nemluvili jako vy, jsme navíc ani během jídla nepili a vzhledem k tomu, že je půlnoc, svěřím ti intimitu, že asi do 14 jsem si myslela, že mělký talíře se dávaj jenom v neděli. (měli jsme zřejmě řídké polévky a hluboký talíř se spláchl před hlavním jídlem studenou vodou)

A jdu zpát, bylo to hezké, dobrou:)
 Kohnova 
  • 

Re: Možná opačný problém 

(13.8.2008 0:27:49)
Libik: dobrou a pekne sny. Jdu tez.
Ad Rep. : nemuze pripustit, protoze je rozzlobeny mlady muz, coz mu timto podsouvam a tez preji dobrou :).

 zahir 


pexeso 

(12.8.2008 12:11:41)
My jsme teď dostali moc pěkný pexeso,tak jsme začali hrát.Syn (5let) hry předtím hrát nechtěl.Vyhrávat ho nenechávám,ale vždycky odebereme část kartiček (tak 1/3) a líp se mu to hraje.Takže vítězství a prohry jsou tak půl na půl,a prohru jako tragédii nebere.Ještě jsme dostali hru Obstgarten a tam hrají všichni hráči proti havranovi,co krade ovoce.Takže děti se spojí dohromady a buď prohrají,nebo vyhrají všichni.
 Veronika ,synové 2,5 a 4 roky 
  • 

A ještě další opačný příklad 

(13.8.2008 23:46:53)
A co dělat s dítětem,které se po prohře lítostí "sesype",ikdyž na něj nejsou kladeny žádné nároky?Sice dle názoruů druhých bude asi nejlepším receptem hrát hry,aby se hrály a ne aby se vyhrávalo či prohrávalo.
Ikdyž naše první hra pexesa,kdy syn měl víc dvojic obrázků než já,jej rozbrečela taky.A o prohře či výhře nikdo nemluvil,neb jsem ho zatím jen učila princip hry na asi 8 dvojicíh obrázků.
Nebo že by jej rozbrečelo,že už se dohrálo? Bohužel to jsem se přes pláč ani nedověděla... :-(
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Poslední zážitek z člověče nezlob se 

(18.8.2008 9:54:41)
Nedá mi to, podělím se o poslední zážitek: v sobotu lilo, začali jsme hrát člověče a mladší synek velmi usiloval o to, aby vyhodil staršího bráchu (skoro mu o to šlo víc, než o výhru). Nedařilo se, až najednou vidím, jak nenápadně přetočil kostku,aby docílil čísla 6, které potřeboval k vyhození bráchy."Počkej, počkej, nešvindluj, hodil jsi trojku, tak si popojedˇ a nablbni" povídám. A on (mrňous)se s ledovým klidem zvedl, pravil : "PRDÍM VÁM NA TO" a odešel..... hrála s námi babička a byla z toho poněkud rozladěna :)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.