Názory k článku Tělesné tresty ve škole a v rodině

Zabatko    •  Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 10:24:35) Myslím, že toto je docela složitý problém a náhlé zrušení tělesných trestů nikam nepovede. Problém týrání je mnohem hlubší a nějaké zákazy tělesných trestů s tím asi nic moc nenadělají. Stejně tak jako je trestné znásilňování nebo vražda, znásilňuje se a vraždí dál. Podle mě zákaz tělesných trestů příliš zasahuje do soukromí rodiny a většinou bude postihovat pouze ty rodiče, kteří někde na veřejnosti na písku nebo v parku plácnou svoje vztekající se a řvoucí dítě po zadku. Kdežto skuteční tyrani, kteří svoje dětí týrají za zavřenými dveřmi důmyslnými metodami, zůstanou nepotrestaní, nebo budou potrestáni čirou náhodou, když se jejich zrůdnosti náhodu podaří odhalit (Kuřimská kauza???). Nevidím nic špatného na občasném plácnutí dítěte přes zadek, nebo přes ruce, ona někdy dobře míněná výchovná je lepší než hodiny domlouvání, nebo zákazy nejrůznějšího typu, či psychické tresty. Nemyslím si, že by na většině z nás, kteří jsme byli vychovávaní v duchu občasných tělesných trestů, toto nechalo nějaké následky. Absolutní nedotknutelnost dítěte je podle mě docela zhoubná, protože, ruku na srdce, kdo z nás dokáže svým ratolestem vše vysvětlit ústně a v klidu? Ony by nám ty dětičky pak mohly začít přerůstat přes hlavu a bohužel se to děje, děti jsou pány situace a rodičů, cvičí s nimi, cvičí s pedagogy, protože namají žádné hranice, ani morální, ani fyzické (šikana na školách atd). Co má potom takový pedagog dělat s výrostkem, který si neváží ničeho a nikoho a nic nerespektuje a o autoritách ani nemluvě? Těžko si pedagog vybuduje autoritu u studentů, kteří prostě už z principu autority uznávat nebudou? Prostě podle mě někdy facan dokáže usměrnit puberťáka daleko účinněji než cokoli jiného. Teď se určitě vyrojí supermatky, které jsou vždy dokonalé a nikdy svoje díte neplácly, vše dokáží řešit s klidem a přehledem. Tak do mě . Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 10:53:34) Souhlasím. Odnesou to matky, které, své děti netýrají, ale občas své dítě plácnou. Své děti se snažím nebít. Ale občas plácnutí přes ruce je i přes ten zadek. Když to vysvětluji horem dolem a ani třeba po páté dítě odmítá poslechnout, tak holt prostě přes tu ruku dostane. Kdyby se spíš naši politici zaměřili na to, aby se předešlo skutečnému týrání. Zda opravdu všechny děti chodí na preventivní prohlídky k lékaři, zda se nezměnili výrazně v chování atd. Hlavně by měli zvednout tresty. Když nějakej chlap dostane za znásilnění miminka 3 roky, tak je to výsměch a to že mu je to líto, nevidím, jako polehčující okolnost. Nebo Kuřimská kauza, maximálně dostanou trest 12 let. Za to, že děti budou mít následky do konce života, je to ubohé. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 11:09:39) Ale jo, jenže kdo definuje skutečné týrání. Neboj se, že by šla "sedět" matka, co plácne dítě na pískovišti. Viz. příklad - byla jsem svědkem toho, jak šla rodinka - maminka, tatínek, dítě v kočárku a tak tříleté pěšky. To tříleté se občas pozapomnělo, něco ho zaujalo, pak také nestačilo jít tak rychle jako maminka a tatínek a ve finále upadlo. Táta ho dost neurvale zvedl, doslova vytáhl za jednu ruku a místo aby brečící dítě uklidnil, tak ho začal mlátit - přes zadek, ale hodně. Viděla to spousta lidí, nikdo nezasáhl, já to nevydržela a řekla jsem, ať ho laskavě nemlátí. Prý, jestli nechci přes hubu, tak ať si hledím svého. Řekla jsem, že nechci, ale že se mnou by to neměl tak jednoduchý jako se svým dítětem, neboť mni už dávno nejsou 3 a taky mám možnost volat policii, což zřejmě učiním. On a všichni okolo to viděli jako potrestání dítěte v rámci normy, ale já říkám, že to bylo týrání. A proto, aby se lidé nad tím alespoň pozastavili, je potřeba zákon. viz. ona kauza o tom bití dětí v Chorvatsku. Oním otcem byli pohoršeni všichni okolo, ale pro naše zákony se vlastně nic nestalo. Je to hnus a ti, kteří obhajují bití, by se měli stydět. Odpovědět  SnowWhite  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 17:03:42) Souhlas, nic to neřeší. Potřebu vyjadřovat se k tomu bude mít každý. Svoje děti nebiju, i když obě dvě jsem párkrát za jejich život zmlátila. Starší naposledy, když opravdu s gustem shodila ze židle tu mladší, aby se dostala k počítači a ta skončila hlavou na rohu skříňky. Taky jsem je obě seřezela když mi vletěly (každá v jiné době, ale zhruba stejném věku ) po neustálém nacvičování přecházení silnice pod auto. Uznávám, že mi ujely nervy, ale na druhou stranu si to obě pamatovaly a napříště si již dávaly pozor. Takže v život ohrožujících situacích se v naší rodině přiřítí milující maminka a milá dítka prostě zmlátí. Myslím, že je to moje věc a nikdo mě nedonutí si myslet něco jiného. Na supermatky i Džamilu zvysoka kašlu. Odpovědět  SnowWhite  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 17:04:54) Souhlas, nic to neřeší. Potřebu vyjadřovat se k tomu bude mít každý. Svoje děti nebiju, i když obě dvě jsem párkrát za jejich život zmlátila. Starší naposledy, když opravdu s gustem shodila ze židle tu mladší, aby se dostala k počítači a ta skončila hlavou na rohu skříňky. Taky jsem je obě seřezela když mi vletěly (každá v jiné době, ale zhruba stejném věku ) po neustálém nacvičování přecházení silnice pod auto. Uznávám, že mi ujely nervy, ale na druhou stranu si to obě pamatovaly a napříště si již dávaly pozor. Takže v život ohrožujících situacích se v naší rodině přiřítí milující maminka a milá dítka prostě zmlátí. Myslím, že je to moje věc a nikdo mě nedonutí si myslet něco jiného. Na supermatky i Džamilu zvysoka kašlu. Odpovědět  Xantipa.  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 10:56:18) Žabátko, to je opravdu neuvěřitelný názor. Ano, znásilňuje se a vraždí - bezva, podle Tvé logiky by se to mělo povolit, stejně se to přece i přes hrozbu trestu děje. A píšeš v tom duchu, že lepší je rána než sáhodlouhé vysvětlování. Neuvěřitelný, neslyšela jsi nikdy o výchově? Výchova je totiž něco jiného než mentorování. Jí vím, že názory jako má žabátko, jsou běžné, ale nemůžu si pomoci, reagovat musím. Obzvlášť mě dojímá to krocení puberťáků bitím. Takže sice v 19tém století byly zrušeny tresty, ostatní evropské státy nám tak mohly v tomto ohledu koukat na paty, ale spousta z vás by se nejraději vrátilo ještě o století zpět, tedy do 18tého století - nejspíš. Odpovědět  Drima  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:14:20) Nepatřím k těm, co tvrdí, že nikdy děti neplácly. Ano, plácla jsem přes ruku a přes zadeček - asi do tří let věku dítěte, protože vysvětlovat většinou nemělo smysl. Od tří už ano, a tak u nás tyto tresty skončily. Ani můj muž nikdy děti neuhodil. Hlavně jsme měli na paměti heslo: netrestej ve vzteku (někdy těžko proveditelné, ale snažili jsme se.) Tresty byly spíš symbolické - zákaz Večerníčku, povinný úklid, večeře bez moučníku... Nad naším hněvem nikdy (podle biblického rčení) nezapadalo slunce, s uložením do postýlky před čtením pohádky přišlo odpuštění. Nikdy jsme také dětem neřekli, že už je nechceme nebo nemáme rádi - to považuji za nejhorší možnou výchovnou metodu. Syn a dcera(dnes už dospělí) se chovali vcelku dobře a vyrostli z nich slušní a citliví lidé. Ráda bych ještě poznamenala, že tělesný trest (třeba ojedinělý!)může dítě nevratně poškodit - i jedna facka může způsobit krevní sraženinu v mozku, jedna rána zlomeninu... Umíte si představit, jak by vám pak bylo? Jedna má přítelkyně ve zlosti hodila po synkovi šroubovák a přišpendlila ho k trávníku. V nemocnici pak těžko vysvětlovala, že neuklízel hračky... Odpovědět  kajkule+2 kousky  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:28:38) hele Xantipo, ty si prostě nedáš pokoj na žádné diskuzi.mě fascinuje, jak se tady chodí některé ženské vykomplexovat a schválně se hádat.ty napiš svůj názor, ale nemusíš tady hned kamenovat druhé.Žabátko neříká, že řeší neposlušost bitím, ale pokud dítě jinak neposlechne, než domlouváním, tak ho plácne po zadku.Já taky nejsem nějak pro bití dětí, ale když domlouvání opravdu nepomůže, tak se nedá nic dělat.dobře, ty si své děti nebij, ani když neposlechnou, ale nekamenuj tady hned žabátko jaká je matka.nedělá nic špatného.Já znám spoutu lidí v mém věku, co by potřebovali facku i teď (je mi 21) protože nemají úctu ani k vlastním rodičům někteří.byla jsem svědkem jak má kamarádka řekla své matce ať se ji nesere do rozhovoru se ségrou, na to jí její matka neřekla nic, jen zakroitula hlavou.Já té kámošce říkám, že kdybych to řekla já své mamce a ještě před návštěvou, tak mi jednu liští a měla by taky řádný důvod.nerespekt k rodičům je odporný, ještě když má tak fajn mamku. Odpovědět  Xantipa.  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:36:50) Tvá kamarádka nemá žádnou výchovu, ke své matce mohu cítit cokoli, ale tohle bych si nedovolila - z úcty k ní. Ale Tebe a žabátko omlouvá jen váš věk, ovšem na druhou stranu, píšete, že máte děti, takže .... Časem možná dospějete k jinému názoru, doufám, že to bude dřív, než vaše děti budou v pubošském věku. Odpovědět  kajkule+2 kousky  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:46:49) Já nepotřebuju na nic dospívat.a neapeluj na můj věk laskavě, to, že je mi 21 let neznamená, že nejsem vyzralá matka.Starám se kolikrát líp jak nějaká nevyzralá třicítka, nezáleží na věku.Já jsem zcela normální matka, která svou dceru nade vše miluje.Nikdy ji neplácnu bezdůvodně.Ani nemám důvod ji plácat často, ale když není k usměrnění plácnu ji.ty budeš nejspíš ten typ matky co řekne např. Filípku, nebij maminku, chudáčku můj, proč mě biješ.... my jsme občas facana dostali a myslím, že to není nic nenormálního.mamku máme rádi a máme super vztah.táta nás nebil, ten nám řekl, jak jsme byli po pubertě, že to nedělal nikdy proto, že chlapi nemají cit a jejich facka by mohla ublížit. Odpovědět  Xantipa.  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:58:42) Kajkule, nikde nepíšu, že jsi nevyzrálá matka. Já píšu, že nemáš dostatek zkušeností. A je to tak, těch zkušeností není nikdy dost a zjištění, že být matka znamená neustále se učit, mě kdysi zaskočilo. Nastudováno můžeš mít milion knih o výchově, jenže vlastní praxi nenahradíš a učíš se pořád. Ad fackovací děti - ty jsem neměla a netuším, čím to je, možná k tomu moje děti neměli sklony a nebo možná už to bylo tou výchovou Odpovědět  kajkule+2 kousky  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 12:20:42) zásadně knihy o výchově atd. nečtu jsou tam blbiny typu : kojit co 3 hodiny, to by se moje malá zbláznila.kamarádka je knížková a její malá akorát pořád řve hlady , protože musí vydržet 3 hodiny do dalšího jídla.Takže knížky Fakt NE.jsem ráda, že tvé děti poslechly aniž by musely dostat plácanec, malá je provokatérka, když na ni zavolám ať něco nechá na pokoji , tak se namě ještě otočí a schválně do toho šťourá, tomu se ale musím kolikrát smát jak je vyčuraná ale je celkem hodná, takže není problém. Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 12:43:46) To máš s malou veselé. Já mám něco podobného. Malá má teď 19 měsíců. Když ji něco zakážu nebo řeknu, že něco nesmí, tak hodí na mě pohled, sladce řekne NE a pokračuje v činnosti. I když třeba to, že nesmí sahat na teplou troubu už ví. Ale trvalo dlouho než se to naučila. (pár přes ruku taky padlo, lepší než kdyby se spálila a já s ní musela k doktorce) Synovi to trvalo déle, dokud se trochu nespálil. Takže každé dítě jiné a na každé platí něco jiného. Odpovědět  Cindule -1 ještěrka (20 m)    •  S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 14:30:17) Taky mám Julinku, narozenou 24.11.2006. Původně měla být také až v prosinci, ale musela na svět o trochu dříve Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 14:46:09) Tak to je hezké. U nás zase se Julince nechtělo na svět. Měla jsem termín 20.12.2006, druhý 24. a nakonec se narodila až 28. Akorát si říkám, že nás nebude mít moc ráda až povyroste, jelikož má všechno v prosinci. Svátek mají 10.12., vánoce taky a narozeniny též. Ale určitě jejich budoucí manželé nám poděkují, že si to nemusí celý rok, že mají vše naráz Odpovědět  MSteflova  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 14:51:24) Zuzko, nic si z toho nedělej - synovec je 28.12.06, jmenuje se Šimon(svátek 22.12.). No a i ty Vánoce mají stejně, takže vše v jednom týdnu ;-) Odpovědět  MSteflova  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 14:52:26) Oprava, Šimon se narodil 2007. Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:00:37) Tak to má taky veselé. Ale když ty jména se nám líbí, tak se nedá nic dělat. My jsme tenkrát hledali náhradní jméno. Měli jsme vymyšlené Linda, ale na poslední chvíli jsme se vrátili zase k Julince, protože se nám nejvíc líbilo a opravdu jsme v tu chvíli neřešili, kdy bude mít svátek a narozeniny. Ale aby se hlavně narodila zdravá holčička. To bude mít Šimon narozeniny s Julinkou Holt ona je o rok starší Odpovědět  Semeda  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (26.7.2008 17:33:28) Jestli ti "poděkuje" za výběr jména nebo ne to spíš záleží na tobě - já třeba svojí mamce doteď "děkuji", protože jsem Dana (sv. 11/12) a narodila jsem se 28/12. Původní termín jsem (údajně) měla už 10/12 takže nevím jak mohlo mamku to jméno vůbec napadnout (asi úcta k rodinné tradici - jsem 4x Dana v řadě)... Každopádně od školy jsem každý rok dostávala k vánocům větší dárek se slovy "to máš i k narozeninám", k narozkám pak jenom dort... Vždycky mě to mrzelo a mrzí mě to doteď... A k plácání - moje rodiče i prarodiče stále hlásali "škoda rány která padne vedle" a "strom se musí ohýbat dokud je mladý", přesto jsem dostávala jen zcela odůvodněně - bila vždycky jenom máma, táta byl domlouvačský typ a tím mě strašně lezl na nervy, naprosto nic jsem si z něj nedělala zato mámy jsem se bála. Respekt k ní mám doteď a to mám na krku tři křížky... Takže já se možnosti plácnout nezříkám, i když Filípek to zažil za život jen párkrát a od té doby stačí jen pohrozit... Odpovědět  ZuziP  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (26.7.2008 21:10:02) Ja som vzdy mala vacsi respekt k mame ako k otcovi, ktory mal tazku ruku. Kludne som sa mu postavila a otrcila druhe lice.. aj ked na tom prvom som mala otlacky. Stvalo ma to a vdacna nie som. Strach nie je respekt, bala som sa ho v tych chvilach ako pes, ale respektovala som vzdy viac mamu. Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:00:01) No moje malá se původně měla narodit 28.12., pak říkali 24.12., poté se lékaři shodovali na 20.12. Ale musela dřív, protože mi hrozila gestóza a po císaři ještě hrozil infarkt; no jo, co nás nezabije, to nás posílí Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:06:24) Tak to sis to užila. Hlavní je, že jste obě v pořádku A Julinka ti určitě dělá samou radost. Ta naše je pěkná rošťanda. Má malé čertíky v tělíčku Ale stejně, když se usměje nebo přitulí, tak je všechno odpuštěno. Akorát nás teď zlobí kojení. Pomalu končíme a nechce si zvyknout, že nemůže neustále žužlat. Po každé strašně brečí a vydrží to dlouho. Naposledy skoro hodinu. A co je to gestóza? Můžeš mi to vysvětlit? Odpovědět  Xantipa.  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:08:07) Nebylo to na mě, ale přesto: Gestóza je nemoc vázaná na těhotenství, charakterizovaná otoky, přítomností bílkoviny v moči a vysokým krevním tlakem, přičemž se jednotlivé příznaky mohou vyvíjet postupně. EPH gestóza patří k pozdním gestózám a vyskytuje se nejčastěji v posledním trimestru těhotenství. Těžké a neléčené formy mohou vyústit v záchvat křečí (eklampsie). Důležité je proto včasné zachycení počínajících forem a léčba. Těžké stavy mohou být také důvodem k ukončení těhotenství císařským řezem. Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:15:12) Děkuji za vysvětlení. Zase jsem o něco chytřejší. Já se s tím nikdy nesetkala, má těhotenství byla bez komplikací (až na malé kontrakce ve 20.týdnu těhotenství s Julinkou, ale to se vyřešilo častějším odpočinkem). Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:16:09) Děkuji za vysvětlení. Zase jsem o něco chytřejší. Já se s tím nikdy nesetkala, má těhotenství byla bez komplikací (až na malé kontrakce ve 20.týdnu těhotenství s Julinkou, ale to se vyřešilo častějším odpočinkem). Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:21:03) Xantipa odpověděla za mě a lépe, než bych to uměla já. Je fakt, že u mě se náhle objevil problém s játry - původně to vypadalo jen jako nevinné svědění po celém těle, načež to získalvalo na obrátkách a já bych tenkrát byla schopna si rozškrábat tělo do krve. Na běžné kontrole jsem to raději zmínila s tím, že je to asi v těhotenství normální. Poté sestra mě ubezpečila, že není a šlo to všechno už ráz na ráz. Nástup do nemocnice. Jaterní testy stále horší, pokles krevních destiček, hrození zhoršováním a za dva dny byla malá na světě. Jinak Julinka je také pěkný čertík, neustále je v pohybu, pusinku nezavře celý den - krásně mluví, také je úžasně mazlivá a šikovná. Je to někdy legrace, když se mi snaží pomáhat tím svým způsobem. Vidí, jak vytírám podlahu, tak vezme vlhčený ubrousek (ten na zadečky) a začne také utírat podlahu. Kolikrát se fakt rozesměju na celé kolo. Jinak trochu závidím, že ještě kojíš. Já měla od začátku málo mléka, tak jsem musela dokrmovat a od 5. měsíce malá už z prsa nechtěla, tak jsme skončili. Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 15:28:22) Tak to ti opravdu nezávidím. To sis to užila. A již je vše dobré, předpokládám? To musíš mít z Julinky ohromnou radost. My žačínáme taky mluvit, jen nám zatím nejde spojování slov. Všechno hezky zopakuje, je úžasná. Akorát teď bojujeme s uklízením . Julinka razí metodu, vše co se mi nelíbí nebo mě nebaví jde do koše. Takže už jsme přišli o klíče, pár lžiček. Jelikož jsme si hned nevšimli, že to vyhodila. To kojení je hezké, nejraději bych nepřestávala, ale musím ze zdravotních důvodů. Ale řeknu na rovinu, trhá mi to po každé srdce, když po brečí a já bych ji tak ráda dala, ale vím, že tuhle várku nemůžu. Jinak by byla přisátá snad neustále. Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (23.7.2008 21:45:45) Tak s tím uklízením to máme podobné, jen zatím do koše dává většinou jen to, co tam patří,výjimečně něco jiného, ale také ráda kramaří ve skříňkách a občas také "uklízí" tak, že vše, co je někde uloženo např. poličky pod přebalovákem, kde je vždy pár kousků oblečení se musí dát pryč (nejlépe na zem), jídlo, které nakouše a pak zjistí, že nechce - na zem a já mám pocit, že jen luxuju a vytírám. Nejvíc mě dojal manžel, který mě označil za fanatičku luxování - v tu chvíli jsem myslela, že snad po něm něco hodím. (Ovšem on, neuvěřitelný bordelář by klidně v tom svinčíku žil. ) Ty tvé pocity ohledně kojení chápu. Také by mi to bylo líto. Možná by pomohlo přidat trochu víc mazlení a v době, kdy se malá dožaduje mlíčka vymyslet nějakou aktivitu (je-li to možné). Tady u nás je poměrně hodně možností, co s dětmi dělat (tedy přes prázdniny je to trochu omezené, ale jinak to jde) - plavání, cvičení s tanečky a malováním, dětský bar, dětská kavárna, solné jeskyně... vcelku je z čeho vybírat. Je jasné, že s 2 dětmi je to všechno mnohem náročnější - vymýšlení vhodných aktivit a přesouvání z místa na místo. Také bychom chtěli ještě 1 mimi, ale jsem zvědavá, jak to budu zvládat mít 2 čertíky Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 8:30:56) Já je mám skoro dva roky od sebe a je to teď skvělé. už si spolu hrají a dovádějí. Přes léto je u nás taky útlum. Ale od září a října začnou kroužky. U nás otevřeli miniškoličku. Bylo to pro děti od dvou let, 1x týdně na 2 hodinky. Kdy měli paní učitelku ze školky a dělali věci jako ve školce. malovali, lepili, tancovali, zpívali, učili se básničky. Nestálo to ani moc. Ty dvě hodiny týdně nás stáli 1500 Kč (na období od října do půli června). Občas jsme zajeli do koutku (do Europarku nebo do Kiky). Filípek by měl chodit od září na mini přípravku na fotbal, jestli ten kroužek otevřenou. A v září u nás otevřou cvičení pro děti od tří let bez maminek. Tak jsem na něj zvědavá. Je to s dětma krásný. Chce jim na plánovat hodně akcí, aby si to užili. Jen to počasí nám zatím na výlety nepřeje. Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 12:50:20) Také jsem pro to, aby se dětem vytvořil v rámci možností aktivní program. Naše mámy neměly ani zdaleka takové možnosti jako my, tak by bylo škoda nevyužít to, co teď lze. Počasí není úplně ideální, tak také vyrážíme většinou dle aktuální situace. Julinka je velmi společenská, asi také tím, že jsem s ní odmalička chodila cvičit, plavat apod., tak je ráda mezi lidmi, nebojí se jich. V sobotu jsme byli 3 hodiny na Portě, dopoledne muž oddával na místním hradu, takže jsme se tam také byly podívat a naobědvat se. Tam si jí všichni fotili, byla legrace, jak pózovala. Někdy jezdíme k přátelům, kteří mají malé děti a velkou zahradu s nejrůznějšími atrakcemi. Když je hezky, tak dávám ven na sluníčko na zahrádku bazének a malá tam řádí Při dešti tak maximálně ten dětský bar nebo kavárna, ale bar je lepší, mají to tam velké a spousty atrakcí pro ta naše robátka. Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 14:02:04) Taky vymýšlíte co se dá. Naše Julinka je taky hodně společenská. Asi to mají Julinky v krvi Filípek byl od malička strašně stydlivý a radši si hrál sám. I když to hraní teď nejraději s klukama, ale stydí se pořád. Já doufám, že už bude od zítřka krásně, co slibují. Máme v plánu nové hřiště, co nám tady udělali. Tak uvidíme podle počasí. Jsem taky pro, ať děti mají co nejvíc zážitků. I když záleží hodně na rodičích. My plánujeme v září týden na Slovenku ( v Martine), tak jsem na ty dva zvědavá. poprvé pojedou mimo republiku, tak uvidím, jak to budou zvládat Ale znám pár rodičů, kteří řeknou, děti jsou malé, akorát by s nima byly starosti a nikam s nima nejedou a radši je hodí k babičce na krk, hlavně aby se nemuseli starat. Když to vidím, je mi líto těch dětí a říkám si, že takovýhle rodiče neměli mít vůbec děti. Odpovědět  MSteflova  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 14:14:30) Jsem také zastáncem toho, aby se děti měly možnost vyřádit. Ale těch babiček se musím zastat - naše babička je velmi akční, plná energie a zájmů. Jsem si jistá, že by se naše dvouletá dcera více vyblbla s ní, než kdybychom jí táhli na pláž do Chorvatska(ostatně ani mě tento druh dovči neláká). Já jsem vždy ráda cestovala, ale s dcerou plánuji spíše zajímavé výlety do okolí, na farmy, na koně, na místa, kde mají programy pro děti atd., nerada jí vláčím dlouho v autě, jelikož je pak ospalá a ne zcela ve své kůži. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 16:58:37) Zuzko, nechci si to brát osobně, jen mi Tvá narážka příliš připomíná můj příspěvek - jen poněkud zkresleně. My jsme taky syna nebrali na všechny akce, protože se nám zdal malý, a párkrát za tohle "malé" období jsme si vyrazili sami s tím, že byl u babičky. Ale - co není vidět přes monitor - brali jsme ho odmala na spoustu jiných akcí, které více odpovídaly jeho věku a schopnostem. Takže třeba do muzea na hračky nebo i jiné expozice, protože z muzea se v horším případě dá kdykoliv odejít. Nebo do divadla na pohádku. Nebo na hrady s volnou prohlídkou. Nebo do zámeckého parku s minizoo. A postupně jsme přidávali zátěž podle toho, jak rostl a vyspíval. Teď je mu deset, několikrát byl v divadle včetně např. muzikálu My Fair Lady, procestovali jsme už pěknou řádku zámků a hradů, včetně prohlídek, blízká muzea známe téměř zpaměti - a nové zajímavé výstavy se snažíme neopominout (ne všechny, jako rodiče aspíka holt musíme brzdit ve snahách o všeobecný rozhled). My i babičky s ním sjíždíme různé výstavy modelových železnic, babička jako bývalá železničářka k tomu má obzvlášť blízko, takže je s ním schopná jet i pěkně daleko. Manžel syna zase vozí na expozice zahradních železnic, neminou téměř žádnou železničářskou akci. Objíždíme i vzdálenější muzea (i když ne přes půl republiky), obzvlášť když se vyskytnou takové akce jako výstava hraček, Lega nebo o tom, jak vznikají večerníčky. A pochopitelně ZOO, i když nejbližší je od nás asi 70 km. Taky už jsme zvládli Národní muzeum i Technické muzeum v Praze, viděl Karlův most, Hradčany i Národní divadlo (teda bohužel jen zvenku, na představení nemáme peníze, i když by mě to dost lákalo...), pochopitelně s tím, že jsme mimopražští. Nebydlet od Prahy tak daleko, jistě bychom do ní zavítali častěji... A to nemluvím o chození po lese, sice si zase většinou musíme vystačit s bližším okolím kvůli penězům, ale v rámci našich možností cestujeme jak to jde. Vášní obou chlapů jsou rozhledny - mají je zmáknuté, takže stihli navštívit i tu, co u našeho města stála pouhé čtyři dny, pak ji smetlo tornádo... Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 23:37:07) Nejsem Zuzka, ale myslím, že to nebylo přímo namířeno na tebe. Určitě znáš také někoho, kdo skutečně babičky zneužívá, aby si sám mohl užívat. Já tedy takové lidi znám. Také jsem tu kdysi uvedla příklad mé kolegyně, za který jsem tedy sklidila bouřlivý roj bodalek, které se na mě vrhly. Uváděla jsem, jak se divím, že kolegyně mohla kojit, ale rozhodla se kvůli předchozí plastice prsou nekojit. Syna nikdy nikam nevzala, ačkoli jsme ji zvaly, ať jde s námi v zimě např. do solné jeskyně nebo na cvičení s batolaty apod. Pokaždé jen odpověděla, že syn je malý a chodila s ním jen ven na procházky (v zimě navíc jsou zde i velké inverze, tak si nemyslím, že 3 hodiny venku batoleti při inverzi prospějí. A rozhodně by u nich nebyl problém finanční). Nikdy jsem ji neviděla, že by se s chlapečkem pomazlila, že by s ním "řádila". Nevím, jestli je to proto, že se nenarodil jako toužená holčička...kdo ví...a snad je zbytečné dodávat, že malý je u babičky každý den. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (24.7.2008 23:56:43) Cindule, je pravda, že jsem dost samotář, takže nemám patřičný vzorek lidiček ke srovnání. Já mám srovnání jen s lidmi, kteří jsou celkem samostatní a babičky v žádném případě nezneužívají. Což ale zase neznamená, že babičky nehlídají vůbec (nebo třeba tety /skutečné, ne ty najímané/), ale spíš jako doplněk jiného pestrého programu, živého zájmu rodičů o dítě a taky zájmu o vztah mezi dětmi a prarodiči. --- Pokud jde také ještě o mírně nadhozenou otázku toho, že si dítě pořídí lidi, kteří pak k dítěti najímají chůvy nebo využívají pomoci babiček, aby se mohli sami věnovat svým zájmům, musím podotknout, že na to nemám úplně jasný názor. Kdysi jsem to striktně odsuzovala, ale s postupem času sama poznávám, že všechno má své výhody a nevýhody. Kdybych měla odvahu podstoupit nové těhotenství a měla peníze na zaplacení chůvy, nebyl by náš syn dneska jedináček a možná by se taky cítil méně opuštěný a sám. A manžel jednou při nějaké diskuzi na toto téma nadhodil, že kdyby všichni vždycky poctivě osobně pečovali o své děti, včetně otců, těžko by fungovalo nějaké podnikání, a spousta různých povolání by byla ohrožená. Nebylo by lékařů, kteří kromě dvanáctek (a třeba i čtyřiadvacítek) odsloužených v nemocnici ještě musí stále studovat nové a nové poznatky. Nebylo by umělců (teda hlavně umělkyň) zvučných jmen, které až do poslední chvíle před porodem koncertují, protože mají smlouvy dlouhé měsíce či roky dopředu. Ženy by nemohly tak snadno do politiky (ty mladší), a určitě jsou i další povolání, v nichž by se jen těžko uplatnily, kdyby tři úplně celé roky zůstaly s dítětem doma, protože prostě jejich obor jde příliš rychle dopředu. Nebo by se takové práce prostě musely vzdát, byť by je sebevíc bavila a byly v nich sebevíc dobré. --- Nemusí se mi to líbit, ale něco na tom určitě je. Odpovědět  Cindule    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (26.7.2008 23:40:19) Tak si to bodání hezky užívej... a jen tak pro zajímavost citát z bible: Ty, kdož jsi bez viny, hoď první kamenem.... já se tehdy pouze divila...nic jiného.... a ať se ti to líbí nebo ne, nekojit, když můžeš, nenabídnout dítěti jiný program než jen venkovní inverzní procházky, když můžeš.... ale je to zase jen o hodnotách a o tom, jak kdo své mateřství užívá a co chce vytouženému dítku nabídnout... a na ono uvedené téma už odmítám jakkoli reagovat. Odpovědět  Cindule     •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (27.7.2008 0:14:56) Odkaz nemám a ani se tím nemíním dále zabývat.... ano, možná jsem nevolila tehdy nejlepší slova, ale pamatuji si zejména na to, že nejvíc mě udivovalo ono nekojení a vůbec jsem neříkala, že někdo MUSÍ chodit do jeskyně, ale proč nevyužít alespoň NĚKTEROU z možností, které v současnosti máme. Vy jste se na mě vrhly jako onen roj zlých vos, kdy jsem byla kamenována za to, že - dle vás - chci být tzv. IN, když své dceři nabízím různé aktivity. Připadalo mi to, jako když se potrefené husy ozvaly... Ano, ty jsi SUPERMATKA, vždy volíš ta nejvhodnější slova (plná zloby až téměř nenávisti vůči mně), vždy jsi dokonalá, všude jsi byla, všechno znáš, o všem víš a od všeho máš klíče. Já mám své chyby, nejsem tak dokonalá jako ty, ale rozhodně tady nemíním neustále rozebírat to, co bylo před kolika měsíci, protože život o tomhle není (i když pro někoho asi ano). Ten je příliš krátký na to, abych se neustále ohlížela a živila v sobě zášť. Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (27.7.2008 0:58:42) Každý vidí to, co chce. Tu debatu o tónech zpráv jsi načala ty... i já umím poznat tón debaty.... ale budiž, jsi určitě skvělá a dokonalá dáma, ale zároveň jsi člověk, který hledá to, kam by zasáhl. Tobě by nestačilo (pro což nemám důvod), ani kdybych si tu pomyslně klekla, ronila krokodýlí slzy a sypala si popel do ran... už nemíním neustále opakovat to samé, co v předešlé zprávě, žij blaze. Naštěstí nejsou mezi námi jen samé vosy bodalky... Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (25.7.2008 11:20:41) To nebylo myšleno tak, že děti by se u babičky nudili nebo tak. Já taky občas dám děti k babičce, je to pro ně změna. Ale setkala jsem se stím. že rodiče dali svou rok a půl starou dceru k babičce do paneláku. A pak odjeli na Slovenko a do Maďarska si užívat. Protože dítě by je omezovalo. Víkendy, kdy mají tatínka doma, dítě dávají opět k babičce, aby měli čas pro sebe a mohli jet třeba 100 km do vyhlášené hospody na večeři či na oběd. Oblečení na malou nakupují, je to zbytečné, stačí ji co dostane od ostatních. Botičky taky dědí, úplně všechno. Tihle rodiče sice své dítě nebijí, ale to že s nima nikam nesmí a že je buď doma nebo u babičky, je myslím také týrání, i když ne fyzické. Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (27.7.2008 0:32:05) Víš, Zuzi, jak se říká, že boží mlýny - však to znáš. Věř, že na každého jednou dojde a většinou právě od těch dětí. V mém okolí je například paní, která má dnes už dospělé děti. Starší dceru a mladšího syna. Dceru, která byla poněkud živější, od malička mlátili, ponižovali, dokonce i v dospělosti jí matka vypočítala, co do ní v dětství MUSELI vrazit a že by jim to měla vrátit. Ona dcera (mlácená i od vlastního bratra se souhlasem rodičů) však neustále chodí matce uklízet (matka je opravdu hrozná špindíra a bordelačka), vaří a zavařuje, snáší onu zlobu, ale tím víc se trápí. Raději už v raném mládí od rodiny utekla, ovšem stále má v sobě zakódováno, že své "staré" rodině musí pomáhat. Mladší bratr byl odjakživa hýčkán a chován jako v bavlnce, mohl si vždy dělat, co chtěl a je to právě on, kdo svou "starou" rodinu téměř nenavštěvuje (ač tito rodiče dělají pro NĚJ první poslední) a od rodiny snachy jsou označováni jako ti žebráci z ..... No jo, život to někdy podivně zašmodrchá, ale opravdu platí, že každý zlý skutek bude potrestán. Sice to někdy trochu trvá, ale zákon karmy je neúprosný. Ale také je fakt, že i každý dobrý skutek se vrátí, protože zákon karmy tak funguje. Vše dobré i zlé jednou přijde zpět, když ne v současnosti, tak v budoucnu... a pak si někteří lidé říkají, proč právě já, proč zrovna mně se stalo tohle....apod... Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (27.7.2008 0:45:07) Cindule, já si tu diskusi taky pamatuju, tenkrát jsem to neudělala, ale tentokrát se tě musím zastat..možná si to neformulovala nejlíp, ale asi jsem pochopila, jak to myslíš..taky pár takových matek znám a upřímně, taky se někdy dost divím...no ale jak zaseješ, tak sklidíš Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka, (20 m)    •  Re: S Julinkama se roztrhl pytel :-)  (28.7.2008 0:08:56) Díky Táňo, pamatuji si z té doby, že čím víc jsem se snažila vysvětlit svůj postoj k oné mamince, tím víc jsem se stávala člověkem, na kterého se útočilo. Pak už mě nebavilo donekonečna vysvětlovat a vysvětlovat, když to stejně nemělo žádný smysl. Ještě ti napíšu jednu doušku k oné mamince, co mě docela pobavilo....před časem nás pozvala na oslavu prvních narozenin svého chlapce. Bylo nás tam tak 5 maminek + 4 děti. No, setkání bylo zvláštní, seděly jsme tam, daly jsme malému dárečky, popřály jsme mu. Onu maminku ale nenapadlo nám nabídnout alespoň sklenici vody či šálek čaje(o dortu pro oslavence či malém pohoštění třeba formou sušenek ani nemluvím). Jedné budoucí mamince se tam udělalo až nevolno z nedostatku tekutin, načež dostala od hostitelky radu, že má všude chodit s lahví vody. Tak jsme se postupně rozprchly po 30-40 minutách. No jo, jsme lidé různí... Odpovědět  Škrábalka  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 15:47:31) Můj hyperaktivní synek požadoval horkou kávu z mého hrnku. 12x jsem řekla, že ne, že to pálí a těsně před vypuknutím amoku - oboustranného - jsem vzala tu malou pacinku a přiložila na ten hrnek. Omdlívající kolegyně bych ráda uklidnila, že kafe mezitím značně vystydlo. Ale nepříjemný to bylo a pak - má se rád, tak prchal v dáli, jakmile mně viděl s hrnkem a konvicí...Od té doby přesně věděl, jaký je smysl slova PÁLÍ... Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 15:55:17) No vidíš. To jsi měla třeba štěstí. Já svému synovi ve třech letech neustále říkala, ať si uklízí hračky a nešlape po nich. Až jednou to dopadlo tak, že začal zase šlapat po hračkách, protože nechtěl uklízet. Jak po nich šlapal, spadl a rozsekl si pusu. Skončili jsme v nemocnici na šití. Pamatoval si to asi tak 2 hodiny. Pak to začal dělat znova. Ať mu zakazuji cokoliv, nic nepomáhá. Je pravda, že za neuklízení hraček a šlapání po nich zatím nedostal. Ale zatím jsem bezradná. Ať dělám cokoliv, že nebude mít pohádky, nedostane sladkosti. Ale on je schopen to vydržet i několik dní. I když řeknu, že nepůjde ven. Prostě je mu to jedno. A teď co s ním? Odpovědět  Xantipa.  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 16:01:34) Zuzko, pokud si nevíš rady, tady Ti nikdo neporadí, co platí na Tvého syna. A to ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že nezná ani Tebe ani syna. Když půjdeš do poradny, taky Ti neporadí jen tak z fleku, musejí Vás aspoň trochu poznat. Ale jedno vím určitě - plácáním to nevyřešíš. Zkusila jsi třeba - zredukovat hračky? Odpovědět  Martina, 2 kluci  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 16:21:05) Xantipo, fakt jsou děti, které si nedělají hlavu z jakýchkoliv omezení jako trestů, je jim celkem fuk, že budou mít míň hraček, že se nebudou dívat na TV, že musí odejít z hřiště, že dostanou plácnuto na zadek... takový je můj prvorozený syn, cítívala jsem se dost bezmocně, teď už mu je 8 let a je s ním lepší domluva, ale přesto je to náročný kluk pro hlídání - babičky ho nijak rády nehlídají, návštěvy různě radí, jak ho máme vychovávat, atd. Druhý syn je zcela běžný typ, nečiní mnoho potíží, po potrestání (že musel odejít z pokoje, atd.) se přijde omluvit a pomazlit...prostě naprosto jasné a průhledné reakce, které kdekdo očekává. Takže tak, možná by se prvorozenci hodila nějaká diagnóza jako Asp. syndroma atd., ale nevím, v čem by mu to pomohlo. Odpovědět  Martina, 2 kluci  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 16:21:59) Xantipo, fakt jsou děti, které si nedělají hlavu z jakýchkoliv omezení jako trestů, je jim celkem fuk, že budou mít míň hraček, že se nebudou dívat na TV, že musí odejít z hřiště, že dostanou plácnuto na zadek... takový je můj prvorozený syn, cítívala jsem se dost bezmocně, teď už mu je 8 let a je s ním lepší domluva, ale přesto je to náročný kluk pro hlídání - babičky ho nijak rády nehlídají, návštěvy různě radí, jak ho máme vychovávat, atd. Druhý syn je zcela běžný typ, nečiní mnoho potíží, po potrestání (že musel odejít z pokoje, atd.) se přijde omluvit a pomazlit...prostě naprosto jasné a průhledné reakce, které kdekdo očekává. Takže tak, možná by se prvorozenci hodila nějaká diagnóza jako Asp. syndroma atd., ale nevím, v čem by mu to pomohlo. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 17:50:59) Martino, já si od dg. naopak slibuju, že nám někdo poradí, jak na něj. Podle všeho zabírá kombinace řádu a motivace - totiž na zdravé dítě bych třeba motivaci typu "udělej to a to a dostaneš tohleto" v životě nepoužila - zdá se mi to jako uplácení, tedy nemorální. U aspíka toto jediné zabírá. Kombinace řádu a motivace, plus nějaké zásady jako jak řešit náhlé změny v programu apod., by měla eliminovat nevhodné chování. Jenže tyhle postupy - jak na aspíka nebo autistu - je logické praktikovat tehdy, když má dítě dg. (jak říkám, uplácet zdravé dítě by mi přišlo nevýchovné), navíc pokud máš dg., máš šanci se dostat k odborné pomoci a radě. Odpovědět  Martina, 2 kluci  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 18:59:05) Mirko, já to asi napsala jinak, než myslela - po diagnostice netoužím, protože se k němu jako k aspíkovi chováme a má to výsledky (tomu výměnnému obchodu říkáme "chladný kalkul")...my to máme ulehčené tím, že manžel byl a je pořád stejný jako náš aspíkový syn, mnohokrát jsem to s tchýní probírala (je to klidná neprudivá osoba), takže výchovné postupy jsou vyzkoušené a fakt sedí k těm aspíkovým. Mám výhodu, že deně pracuju s klukem autistou, takže tak nějak vím, co očekávat. Náš syn ve škole problémy nemá, učitelka mu toleruje zvláštnosti, dětem neubližuje ale ani nemá kamarády, žije si pro sebe. Naposledy mě odrovnal na společném výletě - já, manžel, syn - když chodil vzadu za námi sám, já ho pořád lákala k nám, že jako vzadu sám trpí, pak on s pláčem povídal, že CHCE chodit vzadu sám, že se mu to líbí. Já asi na chvíli zapomněla, jaký je Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: já snad špatně vidím  (24.7.2008 8:37:35) Xantipo, ty hračky jsme už taky zkoušeli. Chvilku si probrečel, ale za pár minut o ničem nevěděl. Hračky jsme mu vrátili asi za 10 dní, ale bez úspěchu. Návštěvu psychologa už máme za sebou. Filípek je normální dítě, nic mu není, má holt takové to období.Mysleli jsme, že je to tím, že jsem začala chodit do práce a doma zůstal manžel, ale psycholog řekl, že to může mít částečnou vinu, ale spíš to přirovnával k jeho věku. Já doufám, že se to časem změní. Odpovědět

kajkule+2 kousky  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:47:49) to je zajmavé, že její sestra by si to nedovolila. Odpovědět

kajkule+2 kousky  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 11:55:07) ty si nějaká světice, že tady poučuješ a říkáš nám jak se máme chovat?ty dospěj, protože kam vlezeš, děláš jen rozbroje, prostě přesnějako NEVYCHOVÝ FAKAN.v tvém věku by sis zase měla uvědomit, že tady každý píše svůj názor a postoj k trestání, nepřišly jsme se sem hádat.To ty vždycky reaguješ a diktuješ co je správné.lidi co se pořád chcou hádat jsou asi těžce v žvotě nespokojeni.já beru tvůj názor, který si napsala, prostě nebiješ své děti (já taky ne, jen plácnu a to je rozdíl) ale proto nezhazuj mou výchovu. Odpovědět  Xantipa.  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 12:46:39) Kajkule, opravdu mě rozčiluje, když v 21. století vidím něco takového, jako obhajování tělesných trestů. A ještě víc mě štve, když vidím, že mladé holky, které by měly mít rozhled, mají přístup k informacím, které kdysi nebyly apod., ještě tělesné tresty podporují. Nerozumím tomu. Podle příspěvku odhaduji Tvůj věk, nezlob se. A k tomu kojení co 3 hodiny, tak tohle se propagovalo před 20ti lety a i tehdy, kdo měl trochu rozumu a respektu vůči dítěti, kojil dle potřeby dítěte a ne dle požadavků nějaké přírůčky. Takže - chtělo by to vyměnit literaturu, ta z dob Tvé maminky nevyhovuje. Odpovědět  Líza  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 12:47:28) Kajkule, trochu slušnosti by neškodilo... Odpovědět  ZuziP  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 17:30:21) "ty si nějaká světice, že tady poučuješ a říkáš nám jak se máme chovat?ty dospěj, protože kam vlezeš, děláš jen rozbroje, prostě přesnějako NEVYCHOVÝ FAKAN.v tvém věku by sis zase měla uvědomit, že tady každý píše svůj názor a postoj k trestání, nepřišly jsme se sem hádat." Kajkule, toto asi myslis ako ukazku, ako sa k sebe spravat a nehadat sa, ze? Odpovědět

ZuziP  Re: já snad špatně vidím  (23.7.2008 17:27:15) "hele Xantipo, ty si prostě nedáš pokoj na žádné diskuzi.mě fascinuje, jak se tady chodí některé ženské vykomplexovat a schválně se hádat.ty napiš svůj názor, ale nemusíš tady hned kamenovat druhé." A ty co teraz robis? Klasika.. obuvas sa do niekoho, kto vyjadruje nepohodlny nazor a nazyvas to vykomplexovanim a schvalnym hadanim sa. Znova som si spomenula na vyraz jedneho mojho znameho: "Davaj bacha na to, ze ked ukazujes na niekoho prstom, este 3 prsty smeruju na teba" Odpovědět

Houkačka    •  Re: já snad špatně vidím  (28.7.2008 12:29:00) Chtěla bych se tastat Žabátka. Asi jsem stejně hrozná matka jako ona :-(, ale také jsem svoji dceru občas plácla. O výchově jsem nejen něco slyšela, ale taky přečetla, ale jedna věc je, co se píše v chytrých příručkách a druhá věc je realita. Jestli Vám děti reagují na domluvy, pak Vám můžeme jen závidět. Když moje dcerka několikrát po sobě strkala do pusy vajgl a domluvy nepomáhaly, uchýlila jsem se k onomu plácnutí přes ruku, zkusila to ještě jednou, já ovšem taky a ejhle, najednou už jí vajgly nezajímaly. Možná zajímaly, ale za ten "vejřez" jí to zřejmě nestálo. Pokud jde o puberťáky, ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že bych pořádného facana vyměnila za věčné "promlouvání mi do duše", protože po každém takévém proslovu jsem si připadala jako ten největší hajzlík na celém světě a cítila jsem se pod psa. A to podotýkám, že mí rodiče jsou slušní a hodní lidé a rozhodně z jejich strany nešlo o žádné psychické týrání. Odpovědět

maw  Re: já snad špatně vidím  (1.8.2008 21:18:37) No, ona jedna facka ve správný moment prokáže milovanému puberťákovi daleko větší službu než celovečerní vysvětlování. Odpovědět  ZuziP  Re: já snad špatně vidím  (2.8.2008 0:15:21) No, mozno ju schuti silny a velky pubertak vrati.. Odpovědět

Insula  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 11:08:45) Přesně tak, Zabatko. Trestáni budou rodiče, které plácnou dítě po zadku, nikoliv ti, kteří děti opravdu týrají. To se totiž děje "za zavřenými" dveřmi a ven nepronikne. A pokud ano, tak lhostejnost okolí přispěje k tomu, že odhalení přijde až pozdě. Odpovědět

kajkule+2 kousky  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 11:16:02) zcela souhlasím, nebiju svou dceru, ale když je toho moc a neposlechne ani po několikaté, pak přichází plácnutí přes zadek nebo ruku, to už zabere více.tento zákon nezábrání týrání, ale normální netýrané děti přerostou rodičům přes hlavu a ještě se jim budou posmívat , že jim nic udělat nemůžou.Jsem jasně proti.Na "rodiče" kteří týrají děti, by platil jiný metřík (např. vyšší tresty a zakázaní jakéhokoli styku s dítětem do dovršení 18 ti let věku dítěte) Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 11:27:29) Kajkule - Ty se mi zdáš a tohle Tvé tvrzení je opravdu geniální - ale normální netýrané děti přerostou rodičům přes hlavu a ještě se jim budou posmívat , že jim nic udělat nemůžou. Odpovědět  zrušenina  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 12:00:15) Xantipo, nesměj se, nežiju v ČR a někdy nevycházím z údivu, co si tady někteří pětiletí spratečkové dovolí ke svým rodičům, ale i jiným dětem a vůbec ostatním lidem... Reakce rodičů bývá směšná, něco v tom smyslu "ale Samuelku, nemůžeš píchat chlapečka do očička klackem", sprateček Samuelek si ještě píchne, aby matka věděla, kdo je tady pánem a matka raději odvrátí zrak, že to jako nevidí, protože se na ně přece dívá celé hřiště a ona se přece ke svému spratečkovi musí chovat "hezky". Je to smutné. Občas mi přišel syn ze školky dobitý, nejednou očklivé šrámy v obličeji, kousance za krkem... učitelka mi ho dovedla, ukázala, omlouvala se, ale že s tím nemůže nic dělat, že Cristobalek prostě neposlouchá. Mé děti občas jednu výchovnou dostanou - po zadku, mladší spíš po ručičce a nemyslím, že by jim to nějak uškodilo. Naopak, na zdejším hřišti jsou to vzorné děti, které vědí, co se smí a co se nesmí, jsou citlivé a zajímají se o druhé. Některým dětem opravdu stačí domluva. Některým prostě ne. Zajímalo by mě, kolik milá Džamila vychovala dětí. Odpovědět  zrušenina  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 12:15:22) Ještě jsem chtěla dodat, že i nemyslím, že by učitelky ve školách měly děti mlátit, aby je srovnaly, ale s nevychovanými dětmi z domova s nimi pak už zázraky neudělají. A taky si myslím, že pro malé dítě je mnohem více přijatelné, když ho matka občas plácne (pokud domluva prostě nezabírá) - všechny určitě známe období vzdoru dětí, které v tomto období s rodiči umí pěkně zacvičit, než když je matka nucena po dítěti donekonečna řvát a ječet, protože brouček prostě neposlouchá a ona mu na zadeček neplácne. Dítě tomu podle mě nerozumí, maminka je přece maminka, jak to, že takhle ječí, co se to děje... malé dítě plácnuté po ručičce, pokud dělá něco nebezpečného apod. a domluva nepomáhá, reaguje na plácnutí mnohem lépe, než když se mu zdají noční můry o ječící mámě. Odpovědět  Pudicitia  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 17:33:21) Housenko, Já ječím když mám nervy, aj jsem své děti v minulosti bila. Jsem ale proti fyzickým trestům /a trestům obecně - důsledky počínání bývají lepším "trestem" než vymyšlené tresty rodičů/. Z mé zkušenosti se chování dětí spíš zhoršilo v období, kdy jsem je bila. Ječení taky moc nepomáhá. Opravdu nejvíc pomáhá dětem věci klidně vysvětlovat. Ne sáhodlouze, ale vysvětlovat. A úplně malým dětem se v neplechách musí zabránit fyzicky a okamžitě: prostě odnést, třeba když píchá klacíčkem někoho do oka. To je důsledek jeho činnosti a zároveň nejlepší "trest". No teoreticky to mám zmáklý a když jsem schopná si za tím stát a být důsledná, šlape nám to doma jako hodinky. Když ujedu nepropěje to ničemu. Častý argument, že děti je lépe občas plácnout než je týrat psychicky je nelogický. Děti můžeme bít a týrat i psychicky, nebo nemusíme dělat ani jedno nebo jen jedno z toho. Mezi tím není jasná kauzalita. Jinak já jsem dítě nebité. Nikdy mě nikdo neuhodil. A vychovali mě myslím dobře. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 17:38:13) "Z mé zkušenosti se chování dětí spíš zhoršilo v období, kdy jsem je bila. " Podobne skusenosti mam aj ja. Takisto zistujem, ze deti maju "zle obdobia" prave vtedy, ked som nervozna, nemam na ne trpezlivost a casto zvysujem hlas. Odpovědět  Pudicitia  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:10:45) No, děti na nás reagují. Věřím tomu, že pokud si někdo za svým násilím (jakýmkoliv) vůči dětem stojí, neprojevuje se to tolik. Ze mě totiž ještě myslím čiší pocity viny. Protože si vždycky uvědomuju, že se nejedná o výchovu, nýbrž o ventil mé vlastní agrese, která plyne z únavy. Jinak když nejsem unavená, tak nejsem agresivní. Takže máme s dětma poměrně dobré vyhlídky. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:30:23) Takyto pocit som mavala vzdy aj ja.. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 0:53:16) ahoj, ráda bych zareagovala na tvůj příspěvek. taky jsem proti bití, ale jedna "výchovná" přes zadeček nebo ruku je občas fakt lepší řešení než dlouhé vysvětlování. dcera(2,5r) je dost živé a tvrdohlavé dítě. občas řešíme takovou situaci: kojím dvojčata (9měs), oba mají hlad, takže oba naráz, a dcera šplhá na kuch.linku pro něco nebo dělá něco podobného co ví že nesmí... využívá chvilky, kdy vidí, že nemůžu zasáhnout, aby dosáhla svého. mám to už vypozorované, vím že to dělá aby přilákala pozornost. věnuju se jí jak je to jen v rámci svých možností možné, i manža, je to veselé dítě, ale prostě žárlí. takže varuju, aby slezla, jinak se maminka bude moc zlobit. občas to pomůže, občas musím zařvat, aby poslechla. občas ale nepomůže ani to,takže musím zasáhnout,odkládám řvoucí dvojčata a sundávám dceru, tady ji ale zároven plesknu přes zadek, protože tohle je z její strany schválnost. vždycky před tím, než plácnu, tak několikrát varuju, takže o tom ví a dávám jí možnost se rozhodnout, jestli udělá to oč je žádána nebo ne, ale pak nese následky, o kterých ale předem ví. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 0:56:37) "taky jsem proti bití, ale jedna "výchovná" přes zadeček nebo ruku je občas fakt lepší řešení než dlouhé vysvětlování." Simono, ide o to, ze okrem jednej vychovnej a dlheho vysvetlovania su aj ine moznosti a niekto proste obidve, ktore ponukas, zavrhne a vyberie si zo zvysku. Aj ked ma tvrdohlave dieta a aj ked sa mu splha na plafon (apropo, v 2,5 roku to povazujem za normalny prejav, nie za dovod ho potrestat, asi tam bude rozdiel)... Odpovědět  Kudla2  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:00:02) ZuziP, jaké jiné? V tom případě, co popisuje Simona (Simono, zachovala bych se asi stejně jako Ty)? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:14:40) Napadá mě jediné - prevence. Jen jestli to není takový čertík pokušitel, který má připravenou sto a jednu možnost, jak se co nejlépe dostat mamince na kobylku . Kdybych věděla, že v kuchyni zásadně poleze po lince, jak jen dostane možnost, tak bych nekojila v kuchyni a i s dcerkou bych šla do jiné místnosti. Jenže odhadla bych, že by si holčina vymyslela i v té jiné místnosti zas něco nového, jen aby dostala, co chce. Copak když je dítě jedno, tak se to nějak dá; ale když máma OPRAVDU NEMŮŽE a ještě na ní v tu chvíli závisí ještě nějaký další drobeček, tak to je opravdu blbá situace. Asi bych taky plácla (teda pokud by to mělo nějaký efekt)... Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:19:39) Kudlo, nechci odo mna instantny navod.. napady mozem napisat, ale obvykle su skritizovane ako nefunkcne. Urcite sama poznas kopec moznosti.. keby som ja mojho 2-rocneho Alexa za lezenie capala, mal by asi modry zadok.. proste sme to prezili odputavanim pozornosti, zamknutim kuchyne (kde liezol na linku), zamknutim zachoda (kde sa cvachtal v zachodovej vode), vypnutim poistiek od umyvacky riadu (kde stlacal gombiky), vyprazdnenim policiek.. a podobne. Jednoducho to casom preslo, lozive a skumave batolacie obdobie povazujem za normalne (aj ked je niekedy velmi na nervy) a jednoducho nemienim decko za to trestat.. Preslo ho to, dnes uz davno nic nezamykam ani nevypinam. Mozno je to v pohlade na tom, nakolko to clovek berie za vazny problem. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:42:13) Zuzko, já ti rozumím, a souhlasím s tím, že jsou i jiné cesty, ale stojím si za tím, že někdy to jinak nejde, v zájmu bezpečnosti dítěte. já si naopak nemyslím že je řešením zamykat kuchyn či záchod, vyprázdnit všechny poličky sundat dečky apod. znám své dítě a vím, co je schopné pochopit, a taky proč tak jedná, a musím mít jistotu, že si můžu např odskočit na wc (nechávám otevřené všechny dveře) a nemusím přitom mít všechny děti u sebe nebo je dát do postýlky, aby nic nevyvedly. pokud vím, že to jednání je projevem zlomyslnosti, tak to prostě řeším, dcera musí vědět že takhle ne. bydlíme v rd, mám 3děti. mám srovnání, s dcerou před dvojkama jsme bydleli v garsonce, měli jsme tam schody, a přesto jsem měla jiostotu že si na ten záchod dojdu a ona ty schody nevyleze, taky nechodila na kabely, všude jsem na ni viděla, a byla jen ona, takže všechna moje pozornost byla jen na ní, bylo to fakt snažší, a na zadeček naplácat nebylo potřeba. další věc, řešili jsme odpolední spaní, když dcera přešla z postýlky do velké postele (v 1,5r uměla z postýlky vylézt). z postýlky vylézala, chtěla si hrát apod, dlouhop jsme to řešili, domlouvali, vysvětlovali, nakonec jsem přistoupila na to, že když z postýlky vyleze, plácnu mírně přes nožky vařečkou, aby věděla, že tam musí zůstat. vždycky jsem ji před tím varovala, věděla co bude následovat jestli vyleze. tohle se pár dní opakovalo, důležitá byla důslednost, ale vyplatilo se, a dcera teď ví že při odpoledním spaní se z postýlky neleze, opravdu tam leží, někdy usne, někdy si jen čte knížky, to mi nevadí, ale trvám na tom že si tu hodinu musí v té posteli odpočinout. nejsem hrdá na to jakým způsobem jsme toho docílili ale fungovalo to. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 2:00:19) Simono, skumavost a lozivost batolata podla mna nie je prejavom zlomyselnosti. Ale inak je to presne tak, ako si pisala - o vybere toho, co je spravne pre teba. Pre mna capanie dietata za to, ze je zvedave a lozi tam, kam nema a chyta to, co nema, nie je v poriadku a ak ho za to nepotrestam, nespravim ziadnu vychovnu chybu.. pretoze to obdobie prejde a u nas prejde bez capania a u vas s capanim. Pre mna je to proste lepsia a logickejsia volba. Aj tak nechapem, kde beries tu istotu, ze len preto, ze mu za to capnes, to druhykrat neurobi. To by u mojho batolata mozne nebolo.. mam pocit, ze to ty si mala dieta, ktore capat nebolo treba, ked ti nevyliezla na schody a nevliezla do kabely v tak malom veku.. Alexa by si musela asi strieskat do modra a aj tak by si ziadnej bezpecnosti nedosiahla. Vareskou cez nozky.. sorry, tak to uz ledva predychavam. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 11:33:35) Zuzko koukám taky jsi noční ptáče :) já už jsem si i na jiné podobné diskusi všimla, že my dvě máme hodně odlišné chápání pojmu hranice u dítěte, a proto se v tomhle nikdy nemůžeme shodnout. pro každou z nás je přjtatelné něco jiného. jak jsem psala, mám 3děti, a nebydlíme v 1+1, takže si musím být jistám že když si odskočím na wc, dcera mi zatím nepodpálí dům nebo se nepořeže nožem. a proto nekompromisně trvám na tom, že na sporák se nesahám na linku neleze, za kable se netahá apod. nemyslím si že tím bráním v přirozenému objevování dětí, jasně věci jsou to zajímavé, ale k tomu má k dispozici spousty hraček a jiných věcí. zkoušení rodičovských hranic je dle mého nejen zvídavé zkoumání a objevování, ale především célené jednání za účelem zjistit, kam až mi maminka dovolí zajít, jak dlouho jí bude trvat než mě přemluví, "vždyť ono to její domlouvání a vysvětlování je vlastně docela zábava". já zase rozdýchávám zamykání wc a kuchyně a vyklízení všech poliček. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 16:03:08) Tak jako že syn občas dostával průplesk, tak určitě ne za to, že nechce ležet (a spát) přes poledne. Je fakt, že Tys to řešila o rok dřív než já. Náš syn od 2,5 roku nespal taky. Párkrát jsem se snažila ho v postýlce udržet, ale každopádně vidím jako vhodnější řešení věnovat se dítěti v takovém případě osobně, takže spíš jsem si lehla vedle něj (ostatně jsem tak dělala celý rok před tím, jinak by býval měl problémy s poledním spaním už podstatně dřív), zkoušela jsem i pevné objímání a podobně. Když jsem ale neslavila úspěch, prostě jsem přijala jako fakt, že syn už nespí, a denní program tomu uzpůsobila. Jasně, bylo to nepohodlné, neměla jsem žádný klid a odnesly to moje nervy. Ale tolerovala jsem potřebu svého dítěte a chápala jsem, že to já musím respektovat jeho a přizpůsobit se mu. Mělo to i své výhody - dokud spal přes den, usínával už pak ke konci toho období kolem 22.30 hod, díky chybějícímu polednímu spánku usínal večer o hodinu nebo hodinu a půl dřív. Vůbec některé věci řeší rodiče hádkami, křikem nebo pleskanci ne kvůli tomu, že dítě se chová špatně, ale kvůli tomu, že se chová tak, jak je to rodičům nepohodlné. Kolikrát se mi stane, že maminka křičí na své dítě z dálky a rozčiluje se, že dítě neposlechne, a přitom by stačilo, aby se rozběhla za ním a vzala do náruče (když neposlechne a blíží se k jezdícím schodům například), nebo třeba odvedla z dosahu lákadla apod. Jsem ostatně i zastáncem uzpůsobování domácího prostředí tomu, že jsou malé děti. Nevím, proč bych se měla denně několikrát s dítětem přetahovat a hádat a rozčilovat, že vyhazuje z poličky kazety a cédéčka - prostě jsem je dala ze synova dosahu a bylo to. Dítě mělo o jedno lákadlo míň, a já měla v konečném efektu daleko víc klidu. To samé dečky, vázičky a jiné cerepatičky. Nechápu, proč bych měla být s batoletem několikrát denně ve sporu, když bylo logické, že ono ty cerepatičky na pokoji nenechá. Vždycky se najde tolik jiných věcí, ve kterých je nutné s dítětem do toho sporu jít! V podstatě asi jde o to přijmout dítě a jeho přirozené potřeby a vycházet mu vstříc tam, kde to nějakým způsobem je možné (a že i tak je fůra věcí, kde už se ustupovat nesmí!). Odpovědět  Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (25.7.2008 11:29:12) Já jsem to udělala jinak. Skříňky, ve kterých bylo něco o co by si mohli něco udělat, jsem zavázala, aby je nemohli otevřít. Ale nechla jsem jim skříň s mísama a s nádobím, které se nerozbije. Takže milé děti občas všechno vyházeli a hráli s tím . Měli období, kdy to dělali pořád (jako každé dítě). Trvalo to asi tak 14 dní, a pak jako každá věc, kterou můžou, je to přestalo bavit. Takže teď se jdou podívat do skříně, tak jednou za měsíc a ani to ne. Jen u té skříňky, do které nesmí (je zavázaná), jsou hned, jakmile tam pro něco jdeme. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:08:31) Napadá mě, že ideální je znát předem běžné reakce povahově pestrého vzorku dětí v různých běžných situacích, aby člověk rozpoznal, co může od jak starého dítěte očekávat. Já věděla například, že můj syn není ve třech čtyřech letech schopen udržet pozornost na hodinovou prohlídku zámku, ale jestli je schopen pochopit ve věku 2,5 let, že nemá šplhat po lince, to bych intuitivně asi nepoznala - vždycky jsem měla tendenci v něm vidět staršího, zralejšího a schopnějšího než čeho je schopné průměrné dítě. Až podezření na AS mě trochu uzemnilo. --- A zas na to narážíme: osvěta... Odpovědět  Majerče  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 13:22:18) Já naprosto rozumím důvodu, proč plácnout dítě přes zadek, a spíše nechápu, že si některé maminky nedokáží uvědomit, že každé dítě je jiné. Jasně, je velký rozdíl plácnutí po zadku, nebo ruce, a mlátit ho, a cíleně mu ubližovat, to je hnus a jen slaboši a ubožáci si své mindráky vylívají na dětech, ale paní, kojící dvě děti a dcera nereaguje a vlastně dělá naschvály, ano, i takhle malé děti dobře vědí, co nesmí. A co je lepší - po varování a upozornění ji plácnout, nebo ji nechat, ať spadne, pořeže se, popř. si ublíží jinak?? Já nejsem supermatka, své dítě miluji, ale než aby si ublížilo, ho po té ruce opravdu plácnu, protože na vysvětlování a prosby nereaguje. Ale to je prostě můj názor. Odpovědět  Pudicitia  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (25.7.2008 14:35:55) Vidíte a já jsem si při čtení příspěvků zrivna říkala, proč panuje taková shoda v tom, že se nesmí lízt na linku. Moje děti tam lezou běžně. Tak třeba já jsem radši, když to dítě z linky spadne (příště si dá pozor) než když bych ho kvuli tomu musela bít. A to že jedna přes zadek funguje, znamená přesně co? Že to dítě v tu chvíli přestane dělat nebo že už to vůbec přestane dělat? P Odpovědět  Denyna  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 12:43:26) Milá Džamila se tuhle v rozhovoru pro MF svěřila, že ji rodiče nikdy nebili, ona sama vychovala děti dvě a mlátila je obě. Odpovědět  Raduza  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 13:00:11) Ono se to rozmáhá na hřištích už i tady. Honzíček žduchne chlapečka ze skluzavky, maminka ho taktak zachytí, maminka na to pouze "Honzíčku, nemůžeš žduchat chlapečka ze skluzavky", Honzíček se zachechtá a žduchne podruhé. Maminka nic. Přesně jak píšeš :-(. Kolikrát ale přemýšlím jak vlastně děti vychovávat. K takové slušnosti nebo ne. Samozřejmě tak, aby někoho nezabily , ale aby pořád uhýbaly těm darebákům se mi taky nechce. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 13:07:39) Vy vidíte jen 2 věci - buď vychovávám a tudíž je logické, že musím plácnout a všechno je správně a nebo ta druhá neplácá, tudíž nevychovává a dítě si dělá, co chce. Ale takhle to není. Samozřejmě, jsou děti, které si mohou dovolit úplně všechno a pro rodiče slovo trest znamená jen fyz. potrestání, což je pro ně špatně. Ale i netrestané děti jsou vychované, musejí mít mantinely. Ale pokud rodiče dítě nevychovávají a dovolí všechno, co si dítě usmyslí, je to stejně špatné, jako bití. Potrestat dítě, které ubližuje ostatním na hřišti, je přece tak jednoduché. Ono si chce hrát, ale bohužel, biješ Vašíka, musíme jít domů a hrát si nebudeš. Dítěti velmi rychle dojde, že tímto chováním si ničí bezva zábavu. Odpovědět  Bonpara  Re: Xantipo skvělé!!!  (23.7.2008 15:13:03) Jsem ráda Xantipo, že inteligentně a věcně argumentuješ proti fyzickým trestům. Naprosto s tebou souhlasím. Myslím, že cokoliv než jen výchovné plácnutí přes zadeček nebo ručičku u menších dětí není přípustné. A u puberťáků jsou fyzické tresty neefektivní a navíc i trapné. Všimli jste si někdy, že z těch "západních spratků s volnou výchovou " většinou vyrostou sebevědomí, samostatní, nezakomplexovaní a zodpovědní mladí lidé? Oproti nim mi čeští puberťáci a postpuberťáci připadají zakřiknutí, nerozhodní, neasertivní a pasivní anebo naopak agresivní a neakceptující žádná pravidla. Kolik na tom má vliv český školský systém a kolik výchova typu " škoda rány která padne vedle " to nevím. Na závěr chci říci, že mi ženy, které křičí v parku na své děti věty typu " dělej pocem nebo ti jednu fláknu ....atd. " připadají strašně neženské a ošklivé. ale to je jen můj vjem. Já jako díte byla řezaná dokud jsem mámu nepřerostla, pozitivního v tom nic nevidím. Můj vztah k matce to poznamenalo. Mám dvě děti a nebiju je. Z principu. Nevím co by malé dítě muselo udělat tak strašlivého, abych mu nafackovala. Jo, to mého šéfa toho bych propleskla z fleku ..a to nemůžu. Odpovědět  zrušenina  Re: Xantipo skvělé!!!  (23.7.2008 15:33:10) Firenze, nezlob se na mě, ale četla jsem celou diskuzi a ani jedna tady nemluví o fackování dětí, o tom, že jim někde v parku naflákají, pokud neposlechnou. Bavíme se tady o tom, jestli dvou tří čtyřletým dětem plácnou OBČAS VYJÍMEČNĚ, když domluva nepomáhá na zadek nebo batolatům po ručičce, když dělají něco nebezpečného, krajně nevyhodného a domluva nepomáhá. Píšeš, že ze západních spratků vyrostou sebevědomí, samostatní, nezakomplexovaní a zodpovědní mladí lidé. Pokud k tomu přidáš ještě sobečtí, egoističtí, nafoukaní, bez špetky empatie, tak s tím do jisté míry mohu souhlasit. Stejně tak trvám na tom, že průměrné české dítě, které občas v dětství na zadek plácnout dostalo, bude jednou pravděpodobně také sebevědomé, samostatné, nezakomplexované, zodpovědné a velmi pravděpodobně také nesobecké a citlivé k pocitům svým i druhých. Ono totiž záleží celkově na výchově, ne na tom, jestli když mu byly tři dostal dvakrát na zadek za to, že se snažil sestře vypíchnout oko a neposlechl na domluvu. Já Xantipě svým způsobem rozumím, každá z nás má nějaký názor, ale tak, jako já respektuji názor druhých, dovoluji si ponechat si právo dvouletou dceru plácnout přes ručku, když už po dvacáté za den vytahuje kabely ze zásuvky a snaží si tam narvat prsty. Samozřejmě, že na domluvu se usměje a zabavit jinou činností se nedá, protože ty kabely jsou táááák zajímavé. Odpovědět  Xantipa.  Re: Xantipo skvělé!!!  (23.7.2008 15:45:18) Housenko - moje naježená reakce je hlavně na to, jak některé prezentují, že bez tělesných trestů to jednoduše vůbec nejde a navíc, pokud dítě nezažije tělesné tresty, jednak nemůže být vychované a vychovávané a jednak z něj nemůže vyrůst ten "správný" dospělec. Já osobně beru plácnutí dítěte jako selhání dospělého - prostě mu došly argumenty, buď už žádné nemá a nebo je plácanec jednodušší. Má za to, že i kdyby nějaký ten zákon prošel, stejně by se nic nedělo. Jsem proti plácání obecně, ale rozhodně bych třeba Tebe neposílala před nějakou komisi při symbolickém plácnutí dítěte. Ale vadí mi, že to symbolické plácnutí každý vidí jinak a i vejřez s modřinama nikoho nezarazí - pro ostatní prostě dítě zlobilo. Jo - možná zlobilo, ale kdo si zaslouží vejřez? A nejhorší je, že i když se někdo tohle pokusí ohlásit, tak se neděje nic, protože v naprosté většině jak policajti, tak soc. pracovnice mají na týrání jednoznačný názor - týrání je, když dítě skončí v nemocnici, a i tak je potřeba to přehodnotit. A hlavně - proč tady diskutujeme - vadí mi prezentace plácance jako výchovného prostředku. Plácání totiž nepatří mezi výchovné prostředky 21. století, protože dle zákona tam nepatřilo už ve století 19. Chtěla bych, aby si rodiče uvědomili, že nikdo není dokonalý, že chápu, že občas ruka ujede, ale že to není normální, je to známka toho, že se dospělý musí zamyslet - nad sebou a přehodnotit své metody a přístupy. To je celé. Není to nic proti nikomu z vás a není to osobní, protože osobně vás neznám. Odpovědět  zrušenina  Xantipo a Myš  (23.7.2008 16:21:59) Já přece vůbec netvrdím, že nebité dítě není vychovávané a nemůže být nikdy dobře vychované! Stejně tak jako bité neznamená vychované... To jsem snad nikdy neřekla! Myslím si jen, že přesvědčení, že tento zákon přiměje lidi, aby si najednou více všímali, případně ohlašovali násilí na dětech, je trochu naivní. Své děti nebiju, nemlátím, přesto malá párkrát po té ručičce dostala a syn plácnuto taky. Nemyslím si, že bych byla kvůli tomu špatná matka. Své děti miluji nadevše na světě. Jen si myslím, že akčoli je ten zákon myšlen dobře, je formulován poněkud nešťastně a je možné, že se mine účinkem. Xantipo, možná máš pravdu v tom, že když někdy vyjímečně plácnu (dvakrát třikrát do roka?? odhadem), je to mé selhání. Beru to. Ale pokud to mé děti zachrání před sebezraněním či vážnému oblížení jinému, či jim to dokonce zachrání život v situaci, kdy všechny mé ostatní prostředky v dané situaci selžou, smířím se s takovým občasným selháním a budu šťastná za to, že "něco" zafungovalo. Víš, viděla jsem tady před rokem a půl vypíchlé oko... raději stokrát selžu. Ale to je jiná kapitola, tady je liberální výchova dotažená ab absurdum a to opravdu neuznávám. Děti musí mít hranice. MUSÍ. Jinak jsou samy ztracené a tápou. Raději toho nechám, skoro si tu připadám jak malá trapička dětí Odpovědět  myš    •  Re: Xantipo skvělé!!!  (23.7.2008 15:57:34) Housenko(haha, to je jak u zvířátek na dvorečku myslím, že nepřípustně generalizuješ. To se přece vůbec nedá takhle obecně říct, že v zemích s liberální výchovou vyrůstají samí nafoukanci, sobci a já nevímcoještě a u nás, kde vládne stále ještě autoritativní výchova, jen sympaťáci. Někdy mám pocit, že je to trochu jinak, když vidím, jak se k sobě většinou lidé chovají slušněji a ohleduplněji např. v Anglii, Skandinávii, Holandsku, Německu, USA atd, než u nás, kde často(neříkám, že furt,ale na můj vkus častěji, než se mi líbí) je pořád víc než dost neohleduplných, neurvalých a arogantních lidí. Tak nevím, jak to s tou výchovou teda je. Podle mě je tělesné trestání dětí špatné, nebo takové to všeobecné české přesvědčení, že tělesné tresty jsou správná cesta. Neříkám, že by se neměly NIKDY použít, ale jen ve zcela vyjímečných případech, pokud už opravdu není jiná možnost, takže téměř nikdy. Tady v Čechách ale vládne opak a myslím, že je to špatně. Proto souhlasím s tím, aby byl přjat zákon proti bití dětí, pak si možná mnozí teprve uvědomí, že mlátit dítko je špatné a navíc bude možnost potrestat takové jako byl ten voják v Chorvatsku. Sama jsme byla jako au-pair v Anglii v rodině, kde děti nikdy nebili a přitom byly slušné a vychované, ono totiž nejsou jen 2 extrémy = bití orptoti tomu dát dětem naprostou volnost a valstně je nevychovávat... Odpovědět  myš    •  Re: Xantipo skvělé!!!  (23.7.2008 15:39:20) Firenze Souhlas, přesně tak to vidím taky. Odpovědět  Margot+1  Sebevědomí, samostatní, nezakomplexovaní a zodpovědní mladí lidé  (24.7.2008 11:26:20) Předesílám, že tenhle příspěvek nesouvisí s bitím dětí - jen mi názor Firenze něco připomněl: V 17 letech jsem se v Německu zúčastnila dětské "olympiády" v Hoyersverdě - zvali tam děti a puboše z Čech a Polska, aby napravili špatnou pověst města (národnostní nesnášenlivost). Bydleli jsme v rodinách německých sportovců - moje rodina se mi děsně líbila, rodiče byli děsně pracovití (přijeli si pro nás v pracovních šatech - měli zahradnictví), svědomití a laskaví, babička dokonce lovila z paměti srbštinu (v oblasti dřívě žili Lužičtí Srbové), aby se s námi domluvila "po našem". No, a 17letý kluk byl FAŠOUN, který se i ve sportu choval jako čuně a rodičům dokonce lhal o svých úspěších... Co bylo blbě? Dodnes mi to vrtá hlavou... Odpovědět  Raduza  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 8:19:58) Myslím, že tady zrovna plácnutí nepomůže :-(. Ale dítě vidí, že maminka na to nic, když říká Honzíčku ťuťuňuňu a žduchá si dál. Očekávala bych větší reakce od matky na takové jednání od dítěte. Syn by šel dolů po první žduchnutí a věděl by, že toto je opravdu nepřijatelné, protože ohrožuje ostatní. Odpovědět  duzame  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:07:03) Já se musím zeptat Xantipy, jak si došla k tomu, že tělesný tresty jsou tak špatný? Já jsem viděla spoustu dětí vychovávaných tímto způsobem a je to ve většině případů spíš otročina pro rodiče. Děti jsou moc chytré a snadno příjdou na to, že můžou vydírat řevem a nebo dělat si co chtějí, když se za to nikdy nic nestane. Ať si má každý právo dělat výchovu po svém, ale sem tam výchovný políček, když všechno ostatní selže je úplně v pořádku. A nakonec i pro děti je lepší vědět, že jsou nějaké hranice a pravidla. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:25:37) Duzame - tak co napíšu, se bude líbit těm, co plácání schvalují a praktikují. No co, psala jsem to už dřív, tak proč ne. Taky jsem byla zastáncem toho, že dítě má poslechnout, jednou řeknu, znovu řeknu a pak plácnu. Žádné řezání, jen symbolický plácanec. Byla jsem tak vychovaná a vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo jít jinak. Ale měla jsem zásadu - malé děti - do 4-5 let se nebijí nikdy, neboť to nechápou a jako výchovný prostředek je to na nic a děti od cca 14ti let taky ne, neboť jsou již natolik zralé, aby se s nimi mohlo diskutovat a navíc, i symbolický plácanec by cítily jako ponížení. Ale jednou tady byla diskuze na toto téma a já se vztekala jako některé tady, že co mi kdo bude mluvit do výchovy, já přece nejlíp vím, jak na své děti apod. Jenže Zuzi se nedala a ptala se pořád dál a dál, argumentovala, až mě s tím docela štvala /ZuziP - promiň/. Jenže ona byla tak urputná, že mi to nedalo a začala jsem o jejích slovech přemýšlet. Co když je to celé špatně, co dělám, co když to jde jinak - bez plácání. Vyzkoušela jsem to a ono to fungovalo. Někdy mě svrběla ruka a musela jsem se držet, protože použít plácanec jako výchovného prostředku je tak strašně jednoduché, kdežto přemýšlet, proč se dítě chová, jak se chová a jak tomu zabránit - to bylo sakra těžké. Jenže brzy jsem si zvykla a ruka mě nesvrbí. Vím totiž, že to jde i bez plácání, vyzkoušela jsem si obojí. Tenkrát jsem měla špatný názor - teď to vím. Plácanec je fyz. násilí a rozhodně by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo plácal ve jménu čehokoli - třeba i ve jménu mého dobra. Tak to nemohu dělat jiným, to je jasné. A navíc - mám pocit, že tímto současným přístupem mám ke svým dětem nějak blíž, protože kolikrát je třeba se vcítit do jejich kůže, abych pochopila, co se děje. Tenkrát bylo jednoduché řešení - neposloucháš, tumáš plácanec. Ale děti nikdy nic nedělají jen tak, vždycky je pro to nějaký důvod. Tohle je nejdůležitější pochopit, si myslím. Odpovědět  Tera+4     •  Xantipo,  (23.7.2008 23:28:14) už jsem se zaříkala, že do diskusí nenapíšu, i kdyby čert na koze..., ale musím . " Někdy mě svrběla ruka a musela jsem se držet, protože použít plácanec jako výchovného prostředku je tak strašně jednoduché, kdežto přemýšlet, proč se dítě chová, jak se chová a jak tomu zabránit - to bylo sakra těžké. Jenže brzy jsem si zvykla a ruka mě nesvrbí. Vím totiž, že to jde i bez plácání, vyzkoušela jsem si obojí. Tenkrát jsem měla špatný názor - teď to vím." To by se mělo tesat!!Já jsem k témuž názoru došla taky až poté, co jsem obvyklou českou metodu "3krát a dost" a plácnu užívala na své 1. a 2. dítko. Byla jsem vychovávaná taky tak a k tomu občas rodičům, vynervovaným vlastními problémy v manželství, ujely nervy i ruce a já byla bita za malý prohřešek, který mi jindy "prošel" bez povšimnutí. Jednou jsem při "vyšetřování" a trestání svých tehdy jen 2 dětí na sebe nahlídla nějak "zvenčí" a jako bych spatřila svou matku. Udělalo se mi fakt zle z toho, jak člověk opakuje model, v kterém vyrůstal, a řekla jsem si dost. Mám děti 4, nejmladší dcerka má dysfázii a opožděný psychomotorický vývoj, a musím říct, že to, co OPRAVDU platí na každé - i problémové, postižené dítě, je DŮSLEDNOST. Jaks psala: špatné chování má následky - OKAMŽITĚ a BEZ VYHROŽOVÁNÍ (ještě jednou a uvidíš)opustit hřiště, obchod, návštěvu... . Doporučuji knihu Steva Bidulpha, název už nevím a snad jsem napsala správně jméno autora. Pracoval s dětmi v "pasťáku" a jeho přístup se osvědčil, a děti=puboši ho měli rádi a respektovali ho. Protože to spolu dost souvisí, láska a respekt. A strach a láska ne. Odpovědět  ZuziP  Re: Xantipo,  (24.7.2008 0:02:30) Tero, myslim, ze k neplacaniu dospelo podobnym sposobom asi vacsina z nas.. u mna to bolo uplne rovnake. Odpovědět  Tera+4     •  Re: Xantipo,  (24.7.2008 1:03:34) Já o tom kolem svých 20.ani neuvažovala, co dělám, natož proč! A že by to mohlo jít i jinak, líp... To byl takovej okomžik nějakýho vhledu , moje babička by řekla, že to byl prst Boží . Odpovědět  Tera+4     •  Re: Xantipo,  (23.7.2008 23:34:31) tak se omlouvám, je to Steve Biddulph, knihy vyšly v Portálu, tady je odkaz http://www.portal.cz/scripts/modules/fulltext/fulltxt.php Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 17:32:44) "normální netýrané děti přerostou rodičům přes hlavu a ještě se jim budou posmívat" Odpovědět

Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:08:06) Já s paní souhlasím.Nikdy jsem doma neviřvávala a nebyla semetrika.5ekla jsem 1, pak po druhý a dcera dostala na zadek.A řeknu vám nikdy jsem se nemusela sní stydět někam jít,nebo když bylo nějaké náročné vyřizování nemusela jsem obtěžovat babičky a podobně.Dceři je 15 let je v pubertě ale je slušná nikdy by si nedovolila k nikomu nic.Což ted když potkávám maminky ještě se mi nestalo za poslední 2 roky že bych potkala slušné a vychované děti ale co je rodiče naučí to taky jednou sklidí neůctu,špatné chovaní a zacházení s prarodiči už v raném věku jsou ty děti sproste bijí babičky a maminky. A všem je to k smíchu. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:11:24) Katko, a co myslis, kde je pricina? Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:19:31) Myslím že v důslednosti ,ted jsou maminky hodně pohodlné,teoreticky nemají co dělat pleny nevivařuji,dětem nevaří kupují jídla s hotové a ani děti nemají vychované.Nemůžu si dovolit Zuzi říct kde je chyba.Ale naši rodiče byli byti a hodně i babičky tam už to Hraničilo s tyranii.Ale nevím sebevědomí jsou všichni,slušní taky važí si druhych a majetku jiných.Ted si chce každý urvat co to dá ja ja ja jenom ja.A vtakové rodině děti vyrustají Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:28:45) Katko, nie som si ista, ci nevyvaranie plienok a kupovanie hotovych jedal ma nieco s vychovou.. podla mna zhola nic... cim nie su dnesne deti vychovane, co robia? Co ty vlastne povazujes za vychovane dieta? Mam pocit silneho zovseobecnovania z tvojej strany. Starsia generacia su VSETCI slusni a vychovani, dnes su VSETKY deti nevychovane... jojoj. A rozdiely, ktore spominas, su bitie deti, vyvaranie plienok a varenie.. velke, velke a povrchne zovseobecnovanie. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:34:17) Myslím tím že mají výce času na děti než mi dříve a nemají je vychované.Kafička ,obchodáky,v Olimpii od rána do večera a předvést se co jsme zas koupili.Chudáci děti. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:35:11) Myslím tím že mají výce času na děti než mi dříve a nemají je vychované.Kafička ,obchodáky,v Olimpii od rána do večera a předvést se co jsme zas koupili.Chudáci děti. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:35:11) Myslím tím že mají výce času na děti než mi dříve a nemají je vychované.Kafička ,obchodáky,v Olimpii od rána do večera a předvést se co jsme zas koupili.Chudáci děti. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:42:16) Katko, mam silny dojem, ze zakladnym problemom je to, ze pod vychovanym dietatom vidime kazda nieco ine. To, ze dieta neposluchne na slovo, rozprava nahlas, nema trpezlivost cakat, ked nieco dlho na uradoch vybavujem, ze pri dlhom nakupe pobehuje, dostane hlad a nieco zje a vypije, ze ak so mnou nesuhlasi, tak mi to povie, ze vyjadri to, ze je na mna nahnevane a nema predo mnou strach, pre mna neznamena, ze je nevychovane. Povazujem to za normalny prejav normalneho dietata. Vazne problemy s dietatom pre mna zacinaju s castou a schvalnou agresivitou, kradezami a podobne... Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:50:54) ZuziP, za mých dětských let bylo znakem dobře vychovaného dítěte - být zticha, neodporovat, nebýt hlučná, u doktora třeba 2 hoďky tiše sedět a ani nemuknout, pokud dospělý do dítěte strčil, rozhodně to byla chyba dítěte, protože má přece dávat pozor ..... prostě hlavně dítě nesmělo být vidět a slyšet. Bohužel - tiše musely být děti i na hřišti, protože vždycky se našel nějaký dospělý, který chtěl mít po obědě klid a ti fakani tak řvou..... Ale tohle už zpátky nechci - vynervované dítě, které se bojí i trochu nahlas zasmát, aby náhodou někoho neobtěžovalo svou přítomností. Děkuji. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:01:38) Vzpomněla jsem si na jednu příhodu - v obchodě jsem synovi chtěla koupit tričko, měli jich několik - v cenách, kterou jsem byla ochotna akceptovat. Vzala jsem ta trička, rozložila je a řekla synovi - tak si nějaké z těchto vyber, jaké se ti bude líbit. Syn dlouho prohlížel, šel se podívat ještě na jiné a vybral úplně jiné - jenže taky v úplně jiné velikosti. Vysvětlila jsem, že tohle mu nebude, že je moc velké. Nevěřil - musel si ho vyzkoušet. Uznal, že ho nemůže mít, ale pak rozhodl, že z těch, co měl na výběr, nechce žádné, že si ještě počká. /synovi tehdy bylo 5/. Celou dobu to pozorovaly 2 ženy - řekla bych matka s dcerou /dcera cca 25 let, matka cca 50 let/. A pak jedna druhé řekla - vydělas to, spratek jeden nevychovanej, já bych mu dala, ještě se vybírat, na prdel by potřeboval, hajzlík. Chápete? Dítě podle nich nesmí mít vlastní názor a vkus, co si to přece dovoluje. K tomuto snad ani nemá smysl nic říkat. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:08:52) Xantipo.. vystizne s tym trickom. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:09:20) já ktomu něco řeknu .Měli pravdu Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:14:01) Ano? A pročpak? To bys snad mohla vysvětlit. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:16:14) A vies, ze ma to od teba ani neprekvapuje? Proste je to tak, ako som si myslela: podla teba deti nemaju co mat vlastny nazor, vlastny vkus, maju byt ticho, nezavadzat, nerobit hluk... inac su to nevychovani spratci. A co bude o niekolko rokov? Myslim, ze ziadna zmena. Z tvojich deti budu dospeli nadavajuci na nevychovane decka a z nasich deti dospeli, ktore podla tych tvojich deti, zle vychovavaju svoje deti.. len sa asi budes divit ako to, ze ti spratci (nase deti) nie su vo vazeni, ale su to normalni ludia... aj ked mozno podla teba normalni nebudu. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:20:12) mé děti zase budou plodit slušné lidi a tak to bude dokola to si pamatuj.Za ně já se stydět nemusím Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:22:08) Myslíš - hlavně poslušné, že. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:24:48) Jasně však už víš sama Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 19:13:06) Promiň, ale dítě poslouchající na slovo? Probůh, vždyť to není pes. Nevěřím, že z takového dítěte vyroste vyrovnaný jedinec Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:30:22) Mas pocit, ze sa tu niekto za svoje deti hanbit musi? A koho kto bude plodit a ci to budu slusni ludia, to mozeme len ticho verit.. Vies ako sa hovori: nekric hop, kym nepreskocis. Odpovědět  MSteflova  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:31:51) Katko, hlavně své děti nauč pravopis. I to bude jejich vizitka. Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 19:11:12) Nejsi manželka od Mystika? A propo, nemyslím si, že jsi slušná Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:16:34) A vies, ze ma to od teba ani neprekvapuje? Proste je to tak, ako som si myslela: podla teba deti nemaju co mat vlastny nazor, vlastny vkus, maju byt ticho, nezavadzat, nerobit hluk... inac su to nevychovani spratci. A co bude o niekolko rokov? Myslim, ze ziadna zmena. Z tvojich deti budu dospeli nadavajuci na nevychovane decka a z nasich deti dospeli, ktore podla tych tvojich deti, zle vychovavaju svoje deti.. len sa asi budes divit ako to, ze ti spratci (nase deti) nie su vo vazeni, ale su to normalni ludia... aj ked mozno podla teba normalni nebudu. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:27:56) Katko, ne, neměly!!! Představ si, že by Tobě někdo vnucoval něco, co by se Ti nelíbilo. Byla bys nadšená, spokojená? Ne, viď? Buď by Tě to bolelo, kdyby ses podřizovala, nebo by ses vzbouřila. A děti nejsou drzé, NEJSOU, jen proto, že něco chtějí, něco si přejí. Mají na to právo. Víš, možná tohle nepochopíš. Ale Tvoje dcerka není "slušně vychovaná", jen je ušlápnutá, nesebevědomá - a věř, že ji zrovna tohle jednou může udělat velmi, velmi nešťastnou. Počínaje tím, žes ji pěkně vycepovala, takže až ji muž začne mlátit za "špatně uvařenou večeři", ona si to možná nechá trpně líbit, a taky ji takový hajzl může umlátit (nebyla by první ani poslední, bohužel). A konče tím, že až se jí život zkomplikuje, ona nebude mít dost odvahy udělat něco jinak, než jak jsi ji to učila, a může jí to učinit velmi nešťastnou, počínaje depresemi přes somatická onemocnění a v extrémním případě až sebevraždou. Anebo se Ti taky za pár let cukne a začne - z Tvého hlediska - zlobit. Z hlediska rozumného člověka si jen prostě začne chtít řídit život sama. Já jsem kolem dvacítky byla taky "hodná a poslušná holčička". A to nízké sebevědomí mě dnes udržuje ve stavech deprese a komplikuje mi život v každém směru, kamkoliv se obrátím . Myslíš, že za takových okolností mám potřebu být svým rodičům vděčná za "slušnou výchovu"? Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:35:01) Já vděčná jsem. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:45:21) Protože tě život nesemlel tak, jako mě. Možná nemáš život jednoduchý, to nemáme nikdo. Ale myslím, že kdybys prožívala to samé, co já, určitě bys taky víc bilancovala a pochybovala. O sobě, o životě, o tom, co vlastně má v životě smysl, co je správné... Odpovědět  Martina, 2 kluci  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:36:34) Katko, znám jedny velmi poslušné dcery, které jsou "snem" každého rodiče - libovolně dlouhou dobu sedí na gauči na návštěvě bez hnutí a beze slova...znám je i ve škole - radši nic neřeknou, co kdyby to nebylo dobře, popř. co kdyby to nebylo učitelce/spolužákům po chuti...děsný, lituju je, ale pomoci jim nejde, jejich matka si je jistá výchovnými postupy...to se ti taky líbí? Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:39:02) Katko, neboj, nebojím se, že mě jednou budou bít. Učím je k respektu k druhým lidem, ale na druhou stranu taky to, že mají právo na svůj názor a že mají právo ho vyjádřit a že rozhodně nikdo nemá právo jim nadávat do nevychovaných fakanů. Jsem ráda, jak dcera zareagovala, když ji jednou napadl slovně jeden nerudný stařík jen proto, že se mu nelíbilo, jaké má oblečení, naprosto klidně řekla - pane, buďte rád, že nemám stejnou výchovu jako vy, neboť potom bych byla velmi sprostá. A s grácií odešla. Pánovi ještě chvíli trvalo, než mu došlo, co mu dcera řekla a pak na ni povykoval něco o spratcích, který by měli rodiče víc řezat. Koho tento pán vychoval? Raději to ani nechci vědět. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:45:45) Slušné děti,a podle toho co píšeš no jaká matka taková dcera Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:50:42) Katko - platí totéž u vás doma? Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:54:02) To co u vás určitě ne.Dobrou holky Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:35:04) No to nam je uplne jasne, ze u vas platia uplne ine veci.. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:36:07) Ten pan vychoval slusne deti, ktore pindaju na oblecenie inych.. hm. Aka matka, taka dcera, to mas pravdu. Ma hlavu a sebavedomie na mieste a neboji sa zdravo a slusne povedat svoj nazor. Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 19:17:26) Xantypo, dcera je skvělá Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:43:06) Seš uplně nekde jinde má dcera je veselá vždycky středem pozornosti,svůj názor si říká ale slušně a hezky.utáplá nebyla nikdy.Akorát ví co se sluší a patří. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:50:02) Jenže ty nám totiž ani neřekneš, co je to tvoje "co se sluší a patří", víš? Takže to se pak opravdu NEDÁ VÉST žádná diskuze. Však sama uvidíš, co ti život přinese za překvapení. Třeba to budeš ty, kdo se bude rozvpomínat na dnešní diskuzí a tlouci se do hlavy, jak že jsi to byla naivní... Teda, ne že bych ti to přála, ale prostě... nebyla bys ani první, ani poslední máma, která je nešťastná z toho, jak se to všechno v dospělosti dětí vyvrbilo... Ale co, to si zas já dělám iluze, že? Ty vlastně i pak zůstaneš "ta dobrá a slušná", a špatná bude tvoje dcera, ne? Tak to má totiž moje máma... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:51:46) Achjo, nějak se uklepávám. Takže "rozvzpomíná na dnešní diskuzi". Odpovědět  Martina, 2 kluci  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 22:25:57) Ale já nemluvila o tvé dceři, já reagovala na tvůj souhlas s pánem, kterému se nelíbilo, že syn Xantipy si může vybrat/nevybrat tričko. Mmch, "co se sluší a patří" je velmi relativní pojem...protože co se sluší u sousedů, nesluší se u nás - např. sníst všechno, co mi nandají na talíř...říkat jen to, co by se okolí líbilo, atd. Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 19:08:20) To si děláš srandu? Páni Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:18:52) Jo, ano. To jsou mezigenerační rozdíly mezi námi asi tak třicetiletými (plusminus 10 let) a lidmi mezi 50 až 70. Teda ne všeobecně, některý sedmdesátník určitě může být liberál, a jiná dvacítka zas autoritativní a netolerantní. Já klidně nechám vybrat dítě barvu do pokojíčka (teda z určitých alternativ, bylo to v době, kdy už začínal být poněkud neklidný a chtěl červenou, takže až tak liberální zase nejsem...). Klidně mu splním přání a snažím se koupit dárek k narozkám podle toho, po čem touží, anebo mu skládáme penízky, ze kterých si sám vybere (zasáhli bychom jen kdyby chtěl opravdu nějakou nemravnou věc nebo drahou hovadinu, u níž bych si byla téměř stopro jistá, že se mu za pár týdnů nebude líbit; a to ještě pokud možno domluvou, kterou bych nehrotila - kdyby si trval na svém, dopřála bych mu i to). Ano, i můj demokratický přístup má své meze - když si chtěl vybrat koberec, který by stál tolik, co jsme měli určené na podlahové krytiny v celém bytě, tak prostě nešlo splnit mu jeho touhu. Zatímco moje máma pořád vnucuje nám i vnukovi svoje představy, např. jen ona ví, jaký dárek je "ten správný", takže jen málokdy od ní má něco, co ho opravdu potěší, většinou nám pro něj dává určitou částku, ale chce, aby to bylo něco "praktického". Nebo se mnou šla do obchodu a dovolila mi, že si můžu vybrat - ale jen z alternativ, které ona usoudila, že jsou vhodné. Když se zpětně ohlédnu, jak jsem se oblékala kolem dvacítky, byla jsem taková "mladá stará". Doprčic, to ti lidé nemůžou pochopit, že i děti mají nárok na to něco chtít "podle svého" - tedy odlišně od rodiče? Buď sami nemají odvahu chtít něco "podle svého" a pořád se snaží dělat to, co byli naučení, že je jediné správné, nebo docela jednoduše upírají práva dětem a vůbec nerespektují, že i děti mají své potřeby. Pak z takových chuděr vyrostou zakřiknuté holčičky, které radši ve všem souhlasí, i kdyby měly padnout na ústa, nechají si všechno líbit včetně domácího násilí atd. Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:24:10) Xantipo, nemá... myslet si něco o řiti a vesele to opominout....... zajímalo by mne zda ta mladší a uda byla dětná (a oběť tvrdé máminy výchovy )) nebo ta starší, ale jen taková poznámečka. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:29:04) Terezo, zda ta mladší byla již dětná, netuším, ale takhle promluvila ta mladší a starší nadšeně přitakávala. Nesnáším přístup - dítě je hajzlík, kterého už zpočátku musíme zadupat do země, aby si náhodou nevyskakovalo. Odpovědět  kajkule+2 kousky  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 0:11:39) Xantipo, budu s tebou souhlasit aspoň v tomhle, já když chci malé něco koupit, třeba plyšáka a líbí se mi 2 tak ji z těch 2 dám vybrat a ona začne jednoho z nich objímat tak ji koupím toho, kterého objímá.neznamená to, že je hned rozmazlená, dárky pořád nedostává a když jo, tak si přece může taky sama vybrat ne?starší děcko (13 let třeba) si taky vybírá, jestli tyhle rifle, nebo tamty... Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:07:46) Xantipo, pamatam aj ja toto.. a tiez dakujem a neprosim.. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:55:48) To se nebojte to příjde ve staršim věku. Ještě chci říct že ze starší dcerou si rozumíme se vším se mi svěřuje i když udělá něco co se mi nelíbý,utáplá není vůbec ale vý co si může dovolit a co ne a od ostatních jsem na ni vždycky slišela samou chválu že slušnější dítě dlouho nevyděli.A musím říct že jsem na sebe pišná celích 10 let jsem ji vychovávala sama Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:02:55) Katko, ty si fakt myslis, ze ak decku das v obchode nieco zjest a potom to zaplatis, ak ho nechas mat a vyslovit vlastny nazor a nenazves ho nevychovancom len preto, ze neobsedi na uradoch, kym ty nieco vybavujes, tak skonci ako zlodej? Odpovědět  myš    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 21:09:26) No Katka snad musí být nějaký provkatér, to sand není možný, že by tohle někdo myslel vážně... Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 18:12:57) Ozaj a ako to, ze nestretavas ziadne slusne a vychovane dieta? V com su podla teba neslusne a nevychovane? Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 18:39:37) To je zajímavé, má kamarádka svou dceru vychovávala stejně jako vy, ale teď, když je v pubertě si s ní neví rady. A ještě něco. Opravdu si myslíte, že jste jediná, kdo má vychované dítě? A nebo taky jinak. Jste si jistá, že je to opravdu takové zlatíčko? Jako bych viděla sebe, rodina si myslela jaký nejsem anděl a co já za zády, ač výchovně plácána děla...Později se nestačili divit Odpovědět

duzame  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:46:44) Já si myslím, že týrání dětí a lehčí fyzické tresty nejsou jedno a to samé. Jako dítě jsem taky sem tam jednu schytala, věděla jsem, že to je za nějakou lumpárnu a příště jsem si to rozmyslela. Je to i o zodpovědnosti, když dělám něco špatně, ponesu si následky. To je přece v pořádku. O týrání, to je něco jiného, tady trestat viníky přísnými tresty, ale to se dá ošetřit současnými zákony a ne zakázat kvůli tomu plácnout přez zadek vztekajícího se potomka. Už mám dost toho, jak se pořád srovnáváme se západní evropou, co to vlastně je? Každá země je trochu jiná. Já mám zkušenost z Anglie a Irska. Tam je velmi populární tahleta výchova, domluva a přátelský přístup, ale většina dětí jsou tam sprominutím nevychovaní spratci, co si dokážou na rodičích vymámit cokoliv, protože ví, že když spustí řev a chvíli vydrží, tak jim rodiče slíbí a koupí cokoliv, jen aby se utišily. Výlet s rodinou, nebo náštěva restaurace je tak v režii dětí a ne rodičů. A v televizi je hromada pořadů, jak tyto nevychovance psychologicky zvládat. Já si vždycky říkám, jednu přez zadek a je to. Je všechno je u nás špatné, tak se toho nevdávejme. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:49:12) moje řeč však ono je to už tady akorát rodiče ještě nesklidili co zaseli Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:05:01) Madelaine - proč si tedy my /myslím ČR/ nevezme tu právní normu od Švédska? Mají to vyzkoušené. Já nevím, proč pořád musíme něco vymýšlet, když kousek vedle to funguje. Mimochodem - netušíš, jak řeší prohřešek proti zákonu? A jak to vypadalo v počátcích platnosti zákona, kdy se jistě zákon víc porušoval? A zda už dnešní mladí mají v sobě prostě zakódováno, že krást se nesmí, a bít děti taky ne? Myslím tím, že je to automatika, takže mamině na pískovišti prostě ruka neujede, protože je to nemyslitelné. Nevíš o tom něco bližšího? Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:49:39) Madelaine - přelož prosím zhruba do češtiny, jinak netuším, o čem se tam mluví. Odpovědět  Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 1:48:25) Madelaine - pokles v trestání dětí o 30-40% - to zas není tak špatné od r. 2000? Pro začátek dobrý, ne? Když se o tom mluví, tak přemýšlím - pokud rodič flákne pubošovi a puboš mu to vrátí, je to tedy OK? Podle logiky plácačů ano. Podle mě ne - je špatné obojí, ale rodič je na tom hůř - on je dospělý a má zkušenosti, má vědět, že tohle se nedělá a že puboš je prostě v tomto čase trochu jinde - cloumají s ním hormony. Ale pokud je puboš oplacáván od malička, proč by si měl myslet, že plácanec je špatný? Byl to přece legitimní výchovný prostředek celé roky a puboš si teď myslí, že taky má právo "vychovávat" - a zrovna takto. Odpovědět  ZuziP  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 2:09:29) Tiez sa mi zda tych 30-40% celkom dobre.. zmysel to asi malo. Odpovědět

Xantipa.  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 19:57:25) Duzame - mé děti děti z nás rodičů nevymámí cokoli - neboj. Není to možné, nejsme totiž majiteli dolů, abychom si to mohli dovolit. Do restaurace s nimi mohu s klidem jít, nebojím se toho. Na druhou stranu, na večeři plánovanou na 2 hoďky s sebou nebudu vláčet tříleté dítě, protože logicky bude zlobit, neboť se bude nudit. Na výstavu obrazů své děti taky nebudu brát, protože vím, že tohle je rozhodně bavit nebude a nehodlám vymýšlet, jak je zabavit, aby si ze sálů neudělali skluzavku. Nechci výstavu znechutit ani sobě, ani druhým. A to je taky o respektu. Spousta rodičů své děti vláčí všude bez ohledu na to, zda dítě je schopno to něco absolovovat - např. koncerty, výstavy apod. Nemluvím o návštěvě lékaře, že. Odpovědět  nicnic  Nevymahatelnost zákona  (23.7.2008 20:04:13) Nedá se prosím vrátit k tématu a opustit osobní příběhy? Píše pan Morkes o tom, že zákon platí asi 140 let, nicméně je nevymahatelný? Pletu se? Jde o to, že nejde o to potrestat ojedinělé akce nebo jde o to, že někdo řekl: je třeba dát společnosti jasný signál - násilí v 21. století NE - problémy se řeší jinak? Odpovědět  Xantipa.  Re: Nevymahatelnost zákona  (23.7.2008 20:11:21) Myslíš tím, že cca 140 let platí zákaz tělesných trestů ve škole? Naštěstí - dnes už právo vymahatelné je, dřív, za "komoušů" víceméně ne, fyz. trestání žáků bylo běžné. A co žasnu, že s tím spousta lidí souhlasí a snad by i schvalovali, kdyby někdo fyz. trestal jejich děti. To nechápu. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (23.7.2008 20:11:21) Jo, pamatuju si, že druhá naše babička - manželova maminka - vždycky na větších akcích čapla dítě, které akci ještě nemohlo zvládat a šla s ním někam ven (třeba tehdy asi tříletou a pětiletou neteřinku na naší svatbě). My jsme taky své výlety a akce plánovali s vědomím toho, že máme dítě a jak to dítě bude danou akci zvládat. Je jasné, že tříleté dítě se na hodinové prohlídce zámku nutně bude nudit (a tedy i zlobit). To je tak předvídatelné a téměř všeobecně platné, že podle mě není nic snazšího než toho to dítě prostě ušetřit. A když jsme s manželem chtěli jít do divadla, tak prostě pohlídala některá babička (kdyby nebyla ochotná nebo dostupná, do divadla bychom holt nešli). Do restaurace jsme taky se synem šli až tehdy, kdy byl schopen respektovat nějaká pravidla. To samé divadlo, v sedmi letech v pohodě absolvoval Noc na Karlštejně, a choval se velmi dobře (je pravda, že jsme si to troufli i z toho důvodu, že jsme plánovali představení, které se odehrávalo ve venkovních prostorách hradu, tam se případná netrpělivost dala snáze kamuflovat než v interiéru secesního divadla). Odpovědět  zuzini  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (24.7.2008 18:59:19) Přesně, a když dětí zlobí, tak co? No přece ho plácnu, aby vědělo, jak slušně se má na koncertě chovat. Já tedy musím napsat. Ač jsem se k tématu nechtěla nijak sáhodlouze vyjadřovat. Mám spoustu známých co mají děti. Většina z nich dávají svým dětem na zadek a nevšimla jsem si, že by byly nějak zvlášť poslušné. Prostě v určitou chvíli mají potřebu nechovat se tak, jak se od nich vyžaduje. Naproti tomu těch pár neplácavých mamin, mají se svými, ač třeba tříletými dětmi, úplně jiný vztah. A děti jsou docela klidné, i když občas zazlobí taky. Vždyť to by nebylo a dítě, kdyby nikdy nezlobilo. Takové ty matky, o kterých spousta zastánkyň bití mluví, které na pískovišti své dítě nechají ubližovat cizím , jsou úplně něco jiného. Zařadila bych je do dvou skupin. 1) Na veřejnosti se stydí své dítě uhodit, seřvat. Nechtějí vypadat blbě. Ale doma se vařečku vytáhnout neštítí. 2) Matky, které si opravdu nechaly přelézt dítě přes hlavu. Dovolí mu cokoliv, dítě to samozřejmě vycítí a podle toho jedná. Já osobně jsem se setkala jen s jednou takovou. Nejsou jich plná dětská hřiště. Většinou dítě, které není bito, ani nenapadne svého vrstevníka mlátit, když to nezná. Děti jen opakují to co vidí nebo slyší. A to co jim příjde normální. Odpovědět

Jahoda5  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (26.7.2008 11:38:58) Plně s Vámi souhlasím z vlastní zkušenosti. Máme doma 2letého syna a nepatří zrovna mezi nejklidnější děti :-( Zkoušela jsem i rady nevšímat si ho, ale po půlhodině kdy se mi vztekal v obodě mezi dveřmi jsem mu dala na zadek a šlo se sice ještě kus s křikem ale šlo se. Od té doby bych už nic takového neudělala. Když zaslouží dostane na zadek a můžu říct že to funguje - teda aspon u nás A o domlouvání ani nemluvím to mi přijde až směšné možná u starších dětí jo ale náš Míša na něco takového ani nereagoval. Někdy jsou to nervy Odpovědět  Líza  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (26.7.2008 11:42:48) Hm, mně když se vztekalo dítě v obchodě mezi dveřma, tak jsem ho popadla takovým speciálním chvatem, že mě nemohlo třísknout ani kopnout, a odnesla někam, kde se mohlo vztekat a já si ho nemusela všímat. Většinou ho tato moje opovážlivost už sama o sobě tak šokovala, že dalo pokoj a začalo spolupracovat. Odpovědět

Petra, 1 dítě    •  Re: Toto nemá jednoznačné řešení  (28.7.2008 11:52:52) konečně pořádný rozumný názor .... Odpovědět

Martina S.    •  Více poraden pro rodiče  (23.7.2008 11:33:22) Přeji pěkný den, problém je mnohem hlubší a co člověk to názor. Já pro tělesné tresty také nejsem, snažím se také o vysvětlení, domluvu......Nicméně musím říci, že dcera, která teď odchodila 5 třídu, byla tak odporným způsobem šikanovaná spolužáky, zejména děvčaty, že přesto, že jim bylo domlouváno, nic nepomohlo.Některým holkám by bohužel nepomohla ani facka. Škola to odmítla řešit,vše se krásně snažili tutlat, neinformovali o chování potomků ani rodiče, kteří by snad mohli dětičkám domluvit. Já vidím tady dost velký problém. Někdy rodiče ani neví, co jejich děti dělají, protože je velmi hodně škol, kteří se šikany na škole děsí a neumí s ní pracovat. Rodiče se mnohdy o situaci dovědí až tehdy, kdy lámat děcko doma přes koleno je pozdě. Ale jsou bohužel i tací rodiče, zaslepení , kteří dětičky v jejich odporném chování i podporují. Já jsem se v uplynulém pololetí setkala s oběma typy rodičů. Mohu říci, že jsem se z toho doteď nevzpamatovala. Problém je, že někteří rodiče neumí vychovávat a třeba, že to s výchovou myslí dobře, často dítěti více škodí. Možná , kdyby bylo více poraden pro rodiče, kdyby byla i lepší spolupráce rodičů se školami nebo školkami, mohlo by to situaci vylepšit. Odpovědět  Monča    •  Re: Více poraden pro rodiče  (23.7.2008 12:08:26) Proč tady píšete, že plácnutí po ruce nebo zadečku je týrání? Kdyby se to vzalo jednoduše rozdělíme výchovu na asi: vysvětlení, motivaci a trest. Nejdřív situaci dítěti vysvětlím, pak ho můžu k dobrému chování motivovat a od špatného odradit trestem. Je to jednoduché a přímočaré řešení, snadno pochopitelné a dítě má možnost si následující situaci podle vzorce domyslet. Motivace může být různá - výlet, věc, slovní pochvala, uznání od rodičů... Tresty mohou být psychické a fyzické. A teď zásadní otázka proč je fyzický trest považován za horší než psychický? Pro malé dítě (na puberťáka asi platit nebude) je psychický trest mnohem složitější na pochopení a hlavně nenásleduje okamžitě po činu! Proto se tam stává jaksi téměř neúčinný a pro malé dítě více stresující než fyzický trest (myslím plácnut po zadečku, ne zmlácení dítěte do bezvědomí), který následuje okamžitě a situaci vyřeší a nežádoucí chování přeruší. A jasně stanoví dítěti mantinely. Pokud můžu soudit podle sebe, mě milejší bylo naplácání na zadek, než zákaz výletu, který bude za měsíc. Věděla jsem, že jakmile něco vyvedu - příjdu domů a dostanu, což pro mě bylo dostatečně odstrašující. To, že mi rodiče zakázali výlet, na to jsem si za tu dobu měsíce zvykla a oželela ho - tím pádem to pro mě nebyl trest. Je třeba posuzovat také jaké je dítě, na každého platí něco jiného, na někoho vysvětlení, na někoho "houknout a pohrozit" a na někoho plácnutí...a pak také na někoho nic jak vídám denně na ulici. Odpovědět  Martina+Berťas    •  Re: Více poraden pro rodiče  (23.7.2008 12:33:06) no né že je plácnutí týrání, ale že by mělo být dle novýho zákona trestný. jestli to chápu dobře jak to pí Džamila myslí. a s rozdílností povah to souhlasím, není to jen výchova která z nás dělá to kým jsme. každý sourozenec v rodině ocení jiné zacházení:) Odpovědět  Majerče  Re: Více poraden pro rodiče  (24.7.2008 17:59:06) Moni, moje řeč. Bohužel to neumím tak hezky formulovat. Děkuji za názor, už jsem si připadala divná. Odpovědět

Škrábalka  Au...  (23.7.2008 12:29:07) Tělesné tresty...to je, když prcka plácnu přes plínu, když se snaží posté rozložit na prvočinitele ovladač na telku? A puboše bít či nebít...můj je o hlavu větší než já, tak psychicky vidírám... Kdysi na ZŠ fyzikář upovídaná děvčátka odměňoval tzv. záhlavcem...nikdo si nestěžoval...a milovaná třídní házela křídou, někdy i klíčema... Můj názor - přece je teď neumlátim, když jsem si je v bolestech porodila, ale že by nikdy nevyfasovali tu výchovnou...to bych kecala. Netluču děti v afektu, což očekávám i od učitelky, ale je fakt, že když synek mezi řečí prohodil, že taky dostal od učitele lepáka, ptala jsem se, jestli ho mam taky inzultovat, řekl - mami, ne, já zasloužil...zdálo se mu to lepší než proslovy nebo poznámka. Odpovědět  Ledule  Re: Au...  (23.7.2008 13:26:11) Škrábalko, tak nějak si to představuju i já. Dokonce jsem si o tom povídala s naší učitelkou v MŠ. Doma jsem si jednou s dcerou povídala co vyváděla, když byla malá a přišla řeč i na to, že jednou dostala, když se strašně moc vztekala, vařečkou na zadek. Už si na to vůbec nepamatovala, ale zaujalo jí to, tak to honem musela povědět ve školce. Nicméně paní učitelka k mému překvapení s občasným plácnutím souhlasila, dokonce říkala, že jak pozoruje některé děti a nejen školkové, ale i odrostlejší puberťáky ve své rodině, tak ta důsledná "citová" výchova někdy nadělá více škody než užitku. Že děti nemají žádný respekt před autoritami a myslí si, že každý si bude hledat cestičku k nim, ale už nechápou, že i oni musejí napůl cesty vstříc vyjít tomu druhému. Prostě, že státe častěji z některých dětí rostou sobečtí, rozmazlení frackové. Podotýkám, že zmíněná pí.učitelka ve školce děti nebije, aby tu kolem toho zase nevznikla nějaká diskuse. Naše dcera dostala na zadek všeho všudy párkrát za celý život, a to jen tehdy když už nepomohlo nic jiného a tou zmíněnou vařečkou opravdu jen jednou, protože už jsme nevěděly kudy kam a kupodivu to bylo plácnutí na svém místě, protože poté se už její nepatřičné chování neopakovalo. Takže si myslím, že opravdu výjimečné plácnutí někdy na škodu rozhodně není. Doufám, že to není moc zmatené, ale smolila jsem to s prckem na klíně Odpovědět  Škrábalka  Re: Au...  (23.7.2008 13:50:13) No je to těžký s těma našima andílkama v tom světě plnym nevycválanejch háďat... Když se setkám s jinou matkou, která dítě za to, že tluče souseda na hřišti, ani nenapomene, nebo s druhou, která tluče batole za to, že chce kamínek ze země... Jak asi byly vychovaný tyhle mámy? Já tedy kombinovanou metodou Makarenko-Frištenský Nedostatek respektu k autoritám je vážně akutní, ale co s tim budeme robiť...? Odpovědět  Ledule  Re: Au...  (23.7.2008 14:08:19) Musíme se holt snažit vychovat, alespoň ty naše děti jak nejlépe dovedeme. Jen mám obavu, aby je ti nevychovanci jednou neušlapali. Dceři vždycky říkám, že se musí chovat slušně, ale nesmí se bát ozvat, když se jí něco nelíbí. Takže například, když jí v MŠ někdo ubližuje a neví si rady co s ním jde to nahlásit pí.učitelce, bít jiné děti má zakázáno, a tak to nedělá, z kraje si ze školky přinesla metodu oko za oko, zub za zub. Odpovědět  Škrábalka  Re: Au...  (23.7.2008 14:54:06) Mluvíš mi z duše, jestli nějakou mam, lokty jsou fajn, ale znám pár maminek, kterým děti s americkou výchovou nejdřív čuraly na návštěvě v obýváku na zem a záhy jak povyrostly matičkám vyluxovaly peněženku, konto, srdíčko...tak mam taky kluky trochu plyšový... Odpovědět  Cindule - 1 ještěrka (20 m)    •  Re: Au...  (23.7.2008 14:55:08) Také si někdy tím lámu hlavu. Samozřejmě chci ze své dcerky vychovat slušnou mladou dámu, ale také mám někdy obavy, aby se uměla prosadit mezi těmi ostatními dravci. Já sama s tím měla problémy poměrně dlouho. Mnozí lidé si o mně myslí, že jsem taková energická, rázná, že si z ničeho nic nedělám, ale pravdou je, že je to jen taková obrana před světem. Odpovědět  Škrábalka  Re: Au...  (23.7.2008 15:04:15) No, je to mazec. Pro mně teda je hrozně těžký prckovi vysvětlit, kdy se má bránit a kdy má ubrat. Dělam co umim, ale...chtělo by to nějakej kurs asertivního rodičovství...nebo asertivního dětství...nebo zpátky na stromy... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Au...  (23.7.2008 15:50:54) Nevyjadřuju se vůbec k plácání/neplácání, nacházím se ve stavu, kdy už vůbec ničemu nerozumím; snad to přejde a časem všechno pochopím... Ale zaujala mě Ledule s poznámkou, že holčička má zakázáno bít děti, takže má doporučeno jít za paní učitelkou. Ledu, v žádném případě nekritizuju. Jen nevím - není takovéto chování chápáno jako bonzování? Já jsem se naopak snažila, aby si to syn pokud možno vyřídil sám (i ručně), a až teprve když by to nějak nešlo nebo byla situace vážná, má to říct paní učitelce, případně doma a my že mu poradíme. Přitom jsem pacifista, nesnáším války, zbraně, akční filmy... A pochopitelně syn ví, že nesmí začít (někomu ubližovat), a dokonce, dokud jsem měla iluze, že holky jsou hodná mírná stvoření, měl zakázáno bít děvčata (teď už ne, protože holky vyskytující se v jeho okolí jsou taky pěkný dračice). Odpovědět  Xantipa.  Re: Au...  (23.7.2008 15:57:45) Mirko - já si myslím, že kdyby si děti samy všechno vyřizovaly ručně, za chvilku by se část z nich ve školce rvala jak koně a část by vyděšeně seděla pod stolem někde v koutku a čekala, až přijde maminka. Navíc - některé děti nejsou schopny odvety, co tedy mají dělat? Myjí tiše trpět? A my dospělí jsme od toho, abychom je vedli a když na oznámení, že tamten mě bije, budeme reagovat, že to je bonzování /tedy spíš žalování/, tak to je naše chyba a hlavně - blbost. Jenže odnesou to děti. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Au...  (23.7.2008 16:24:07) Víš, Xantipo, já se nikdy neuměla bránit (jako malá, jako dvanáctiletá cca už ano). Až do dneška si nesu v sobě pocit studu za to, že když mi ubližovali, řekla jsem to píučce - a místo toho, aby spolužáci cítili, že přestřelili a že "toto ne", tak se mi vysmívali do žalobníčků. Tohohle jsem chtěla synka uchránit. A taky toho, co si prožil brácha, který se bránit taky neuměl - šikanování. Před pár lety mi myslím Milada psala v diskuzi o pořadech v televizi, že stejně jako rodič se musím snažit, aby dítě trochu zapadlo. V podstatě to pociťuju do určité míry sama taky - nežijeme ve vzduchoprázdnu, jestliže čtyřiadvacet dětí z pětadvaceti ve třídě by si spor vyřídilo "samo", případně ručně, tak to pětadvacáté, které si nebude vědět rady a půjde za učitelkou, asi moc populární nebude . Ne že by mě to těšilo, ale on to Luboš už i tak nemá jednoduchý sám se sebou mezi dětmi, tak proč bych mu tu situaci ještě zhoršovala něčím, o čem si vlastně nejsem jistá, jestli je nebo není "správné"? --- On na tom není tak špatně, moje jinak pacifistická výchova (pokud se výchově s občasným naplácáním na zadek dá nazvat pacifistickou...) přináší plody - spolužáci se pořád perou, a Luboš se tomu vyhýbá, dokonce to asi klukům zazlívá (a jednu dobu tvrdil, že nechce být klukem, protože kluci jsou moc zlobiví; kdysi mi kdosi v některé diskuzi na podobnou větu naznačil, že kecám, ale on to fakt říká; tehdy jsem ještě nevěděla, že Luboš je aspík, a že tudíž tenhle trochu podivínský postoj je projevem jeho potřeby řádu). Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Au...  (23.7.2008 16:24:27) Víš, Xantipo, já se nikdy neuměla bránit (jako malá, jako dvanáctiletá cca už ano). Až do dneška si nesu v sobě pocit studu za to, že když mi ubližovali, řekla jsem to píučce - a místo toho, aby spolužáci cítili, že přestřelili a že "toto ne", tak se mi vysmívali do žalobníčků. Tohohle jsem chtěla synka uchránit. A taky toho, co si prožil brácha, který se bránit taky neuměl - šikanování. Před pár lety mi myslím Milada psala v diskuzi o pořadech v televizi, že stejně jako rodič se musím snažit, aby dítě trochu zapadlo. V podstatě to pociťuju do určité míry sama taky - nežijeme ve vzduchoprázdnu, jestliže čtyřiadvacet dětí z pětadvaceti ve třídě by si spor vyřídilo "samo", případně ručně, tak to pětadvacáté, které si nebude vědět rady a půjde za učitelkou, asi moc populární nebude . Ne že by mě to těšilo, ale on to Luboš už i tak nemá jednoduchý sám se sebou mezi dětmi, tak proč bych mu tu situaci ještě zhoršovala něčím, o čem si vlastně nejsem jistá, jestli je nebo není "správné"? --- On na tom není tak špatně, moje jinak pacifistická výchova (pokud se výchova s občasným naplácáním na zadek dá nazvat pacifistickou...) přináší plody - spolužáci se pořád perou, a Luboš se tomu vyhýbá, dokonce to asi klukům zazlívá (a jednu dobu tvrdil, že nechce být klukem, protože kluci jsou moc zlobiví; kdysi mi kdosi v některé diskuzi na podobnou větu naznačil, že kecám, ale on to fakt říká; tehdy jsem ještě nevěděla, že Luboš je aspík, a že tudíž tenhle trochu podivínský postoj je projevem jeho potřeby řádu). Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Au...  (23.7.2008 16:25:01) Omlouvám se za zdvojení. Odpovědět  ZuziP  Re: Au...  (23.7.2008 17:46:24) Mirko, tym, ze dieta budes byt a ani tym, ze decko nechas "na pospas", nech sa vynajde samo.. tym proste z dietata, co nie je "do boja" bojovnika nespravis. Zbytocne si to vycitas.. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Au...  (23.7.2008 18:03:39) Zuzi, samozřejmě že Luboše nabádám, že když si nebude vědět rady, může jít za píučkou. Mluvím spíš o tom, že Ledule neřeší, jestli se dcerka umí bránit (tedy kromě nějaké prosté domluvy se v horším případě i poprat), ale stanoví přímo zásadu, že se dcerka ani nesmí bránit tím, že použije svoji sílu - má jít rovnou za učitelkou. Mmch, tuhle jsem viděla zcela náhodně kus Julie Lescaut. Má dvě dcerky, které v průběhu natáčení několika cyklů rostou a dospívají. Tady byl díl, že spolužáci mladší dcerky ukradli šek mámině kolegovi, a ona ani nejde žalovat mámě - policajtce, ani kluky nenabádá, že by to měli vrátit; vymyslí akci, jak šek směnit za odměnu a je schopná pro to ty kluky nadchnout. Jasně, je to smyšlená limonáda. Ale obecně tenhle způsob - prostřednictvím chytrého nápadu - se mi velice zamlouvá. Jenže ne každý je nadán takovou inteligencí, takovým důvtipem . Odpovědět  Škrábalka  Re: Au...  (23.7.2008 16:22:14) Já tedy synkovi vysvětluju, že pokud jakoukoli situaci sám nedokáže zvládnout, je všude nějaký dospělý, který za něj zodpovídá a syn má právo požádat ho o pomoc. Není to žalování, taky neberu jako neschopnost, když si sám neukrojí chleba a řekne si o něj. Žalování nemám ráda, ale zastání musí mít i ve školce nebo v kroužcích. Bonzování je trochu mimo, ne? Odpovědět  Ledule  Žalobníček?  (24.7.2008 13:59:26) Škrábalko, tak nějak jsem to myslela. Z dcery rozhodně žalobníčka nedělám. Jít to říct pí.učitelce má jít jen tehdy, když si neví rady ona sama. Přijde mi, že proto pí.učitelka ve školce je. Ostatní děti na ní určitě nekoukají jako na žalobníčka, to by se s ní moc nebavily a já myslím, že je ve školce oblíbená tak nějak normálně ve třídě má 5 stálých kamarádek z toho 2 nejlepší a občas si hraje i s jinými dětmi. Rádi ji mají i malé děti z třídy pro mrňousky, protože se jich zastane proti větším dětem a pomáhá jim s oblékáním a věcmi, které už ona umí a prckové je ještě dobře nezvládnou. Někdy si jí dokoknce vyžádá pí.učitelka od mrňat ať jde s nima na procházku. Mirko, to že někoho požádám o pomoc ze mně přece žalobníčka nedělá, nebo jo? To si mám radši nechat namlátit. Tebe kdyby přepadli taky budeš volat o pomoc, nebo policii a nepopereš se sama. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Žalobníček?  (24.7.2008 16:41:12) Jéje, Ledule, my si nerozumíme. Já to pociťuju, někde uvnitř v sobě, úplně stejně - že dospělý je ten, kdo by měl dítěti pomoct. Jenže se se mnou neuvěřitelně táhne nízké sebevědomí - a ty vzpomínky na kdysidávný útlak, s kterým mi nikdo neporadil, mě prostě dodneška znejisťují. Jako ostatně mnohem víc věcí v mém životě. Odpovědět  &  Re: Žalobníček?  (24.7.2008 16:45:10) Mirko, jenze to neni problem tvuj, ale ty ucitelky, ze to nedokazla adekvatne vyresit. Dneska doufam je pristup ve skole jiny nez za nas. Odpovědět

Lea    •  spatny zakon  (23.7.2008 17:58:55) O tom, jestli jsou telesne tresty potreba nebo ne a jaka je hranice mezi jeste prijatelnym trestem a tyranim se lze bavit hodiny. Mne na zakazu telesnych trestu vadi nekolik veci, trosku jinych nez trest samotny.Mezi zakazem telesnych trestu a telesnymi tresty samotnymi vidim totiz urcitou analogii. 1) Odpurci telesnych terstu rikaji: facka je jen represe; dite se z ni nic nenauci; tresta pouze spatne chovani, ale uz nerika, jake je to spravne. Zakazat zakonem urcitou vychovnou metodu (podle me, pokud rodic telesne tresty pri vychove pouziva, je to jedna z jeho vychovnych metod) je ale podle me uplne totez. Dava se tim najevo, ze toto jednani je spatne a za poruseni zakona prijde represe. Ovsem cloveku uz to TAKY nerika nic o tom, co vlastne MA delat a JAK to ma delat. Bylo tady srovnani se znasilnenim, tam je to ale prece jednoduche- neznasilnovat. Ale u vychovy? Nejde nevychovavat (tedy jde, ale asi to neni to, co chceme). 2) Zakony jsou vlastne oficialne kodifikovana moralni pravidla, ktera by mela byt spolecnosti vseobecne uznavana a vetsina lidi se s nimi ztotoznuje. Nepadaji z nebe a nejsou nemenne. Vetsinou citime, ze napr. krast se nema a tu mensinu, ktera to neciti, trestame. U neprijatelnosti telesnych trestu ale tato situace dosud nenastala (soude podle reakce, kterou navrh zakazu vyvolal). Zakon, ktery vetsina populace povazuje za pitomy, je uz predem odsouzeny k nezdaru. Pokud ma mit zakon smysl a skutecne branit tyrani deti (coz je, predpokladam to, oc tu jde, i kdyz je diskutabilni, co tyrani je a co neni), musi lide sami citit, ze biti deti je odsouzenihodne. K tomuto pocitu ale musi dospet vnitrne SAMI, nelze jim ho vnutit se shora. 3) Aby byl zakon skutecne ucinny, neni ani tak dulezita tvrdost trestu, ale jistota, ze trest 100% prijde. U zakona trestajiciho pohlavky tohle nenastane. Myslim, ze odpurce telesnych trestu ceka jeste hodne prace: musi lidi presvedcit, ZE to JDE jinak. A ukazat JAK. Naucit rodice jak zvladat problemy ve vychove, dat jim moznost poradit se, ale taky priznat chybu. Zatim mam totiz dojem, ze vetsina odpurcu rekne jen: uhodila jsi svoje dite? Jsi spatna matka. A tim to pro ne konci. A pokud ne, tak akorat nabizi nejruznejsi "univerzalni" rady, ktere ale jaksi nejdou univerzalne aplikovat. 4)Dzamila v jakemsi rozhovoru rekla, ze tento zakon je nutny, protoze ho jinde ve Evrope maji a ona si na ruznych setkanich pripada divne, kdyz my tento zakon nemame. (odkaz bohuzel nemam). Mozna to byla jen nevhodna formulace, ale vyrabet zakony jen poto, ze je jinde maji a my ne, je hloupost (jde to delat pri sladovani ekonomickych predpisu apod. ale ne u neceho takhle osobniho). Zakon je spatny. Ne proto, ze by telesne tresty byly neco uzasneho, ale proto, ze se snazi lidem narizovat neco, co zakonem naridit nejde (jak vychovavat dite). Plete se lidem do soukromi, ale ne proto, aby podal pomocnou ruku, ale proto, aby postihoval a trestal. P.S.: Nekdy mam dojem, ze si odpurci telesnych terstu zapad ponekud idealizuji. Rozhodne neverim, ze by tam byli vsichni stastni, sebevedomi, dobre vychovani atd. Bombove utoky ve skolach v ruznych zemich, velky problem s utoky nozi, ktery ted resi Velka Britanie (pocet utocniku stale stoupa) atd. svedci o tom, ze zapadni zeme rozhodne patent na pravdu a dobrou vychovu nemaji a je u nich neco zasadne spatne. Co, to je samozrejme otazka, podle me to ale klidne muze byt nejistota rodicu, ketri z hruzy, aby na ne nekdo neprisel, ze tyraji sve dite, radeji nevychovavaji vubec. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 18:57:44) Madelaine tak ted si na to hrají všichni.Tak to je paráda Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:06:44) Tys mluvila o bohu. Odpovědět

Lea    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:13:06) S respektem a demokracii souhlasim. Ovsem svet proste NENI idealni a lide NEJSOU stejni. To o utocich a nozich je fakt, uvedeny duvod je pouze muj osobni spekulativni nazor vytvoreny na zaklade osobni zkusenosti s tim, jak ve Spojenych statech a Velke Britanii funguje vychova deti. Smyslem toho P.S. bylo poukazat na to, ze nas system sice neni idealni, ale jejich taky ne a ze patent na rozum a pravo hrat si na Boha nema nikdo. Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:16:09) Leo souhlasím s tebou.Ted si všichni myslí že si mohou dovolit všechno Odpovědět  Xantipa.  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:19:14) katko, např. beztrestně bít děti Odpovědět  Katka,dospívající dcera,a 2 letá    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:22:06) A ty tvý beztrestně budou být tebe(seniory) Odpovědět  ZuziP  Re: spatny zakon  (23.7.2008 20:39:37) Asi by si bola prekvapena, ktore deti biju svojich rodicov.. Odpovědět  myš    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 21:16:55) Proč by měly dobře vychované děti, které nebyly v dětství mláceny bít seniory? Je to spíš naopak, pokud děti biješ, tak se naučí, že je to obvyklý a normální vzorec chování zbít někoho, kdo je slabší, menší, atak podobně. Neznamená to, že v dospělosti seřežou babičku,a le ta pravděpodobnost, že budou brát násilí jako normu v chování mezi lidmi, je větší, aspoň podle mě. Odpovědět  ZuziP  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:17:28) Hrat si na boha? Cim akoze? Odpovědět  Lea    •  Re: spatny zakon  (23.7.2008 19:19:53) S tematem hrani na Boha prisla madeline (doufam ze to pisu spravne, pokud ne, omlouvam se), doporucuji zeptat se ji Odpovědět

Jíťa    •  demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 14:51:39) V každé demokracii existují určitá pravidla a za jejich porušení potom represe. I v demokratické rodině musí existovat pravidla a jejich vymahatelnost. Pokud není možnost vymoci dodržování pravidel zavládne anarchie. Odpovědět  Xantipa.  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 14:59:04) Jíťo - "V každé demokracii existují určitá pravidla a za jejich porušení potom represe. I v demokratické rodině musí existovat pravidla a jejich vymahatelnost. Pokud není možnost vymoci dodržování pravidel zavládne anarchie." a prosím - pouč mě - v které demokracii jsou zákonem povolené fyzické tresty jako forma represe? Nějak si nemohu na žádnou vzpomenout Tedy jestli to byla připomínka k fyz. trestům, pokud ne, souhlasím - represe ano, ale ne formou fyz. trestů. Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 15:29:25) A co takhle trest smrti - to není fyzický trest? A kolik demokratických zemí ho užívá! Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:01:29) Jíťo, nikdo zatím nic lepšího než demokracii nevymyslel, ale to ještě neznamená, že je v nich všechno v pořádku...S trestem smrti nesouhlasím a nemyslím si, že patří do demokratické země... Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:09:13) Já s ním taky nesouhlasím. Ale myslím si, že je určitý rozdíl mezi občasným plácnutím, surovým zbitím a trestem smrti. Všechny patří mezi fyzické tresty. Proč tedy vyspělé demokracie zakazují dítě plácnout a na druhé straně užívají trest smrti? To podle mě nemá logiku. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:10:21) Jito, to ale nedokazuje, ze by zakon proti telesnym trestom bol v poriadku. Preco maju ludia stale potrebu ospravedlnovat nejake zlo tym, ze ved existuju aj vacsie zla, takze toto je v poriadku? Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:36:31) Nemám chuť se pouštět do téhle diskuze. To s tím trestem smrti byla moje odpověď na otázku, které demokracie uznávají fyzické tresty. A myslím, že jich je docela dost! Myslím, že zakázat rodičům děti plácnout příp. bít rukou je blbost. Pokud si politici myslí, že je potřeba nějaký speciální zákon proti týrání dětí, ať tedy uzákoní, že bít děti jakýmkoliv předmětem je trestné. Když to vezmeme kolem a kolem i domácí vězení by mohlo být považováno za omezování osobní svobody a tedy trestné. Možná se toho jednou taky dočkáme! A co třeba zákaz televize? Není to něco proti úmluvě o lidských právech, co třeba právo na svobodný přístup k informacím.... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:38:15) Jito, a co takto zacat vaznov fackovat, ak je to teda v poriadku a porovnatelne z vazenim? Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:44:02) Prosím tě, kde zase bití porovnávám s vězením????? Přečti si můj příspěvek ještě jednou, pomalu a trošku se nad tím zamysli, než něco odepíšeš. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 16:53:04) "Když to vezmeme kolem a kolem i domácí vězení by mohlo být považováno za omezování osobní svobody a tedy trestné." Porovnavas ho s domacim vazenim. Bezne vazenie je horsie, osobna sloboda je obmedzena, tak preco nie su dovolene telesne tresty? Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 17:02:23) Já pořád nechápu, proč mícháš vězení a tělesný trest. Já jsem snad někde napsala, že máš dítě zbít a ještě mu k tomu napařit domácí vězení??? A mimochodem, máš dojem, že 2leté dítě pochopí domácí vězení místo plácnutí? Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 17:04:26) Jito, ty si napisala toto: "Když to vezmeme kolem a kolem i domácí vězení by mohlo být považováno za omezování osobní svobody a tedy trestné." Pochopila som to ako porovnavanie telesneho trestu a domaceho vazenia.. ako si to vlastne myslela? Asi som to zle pochopila. Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 17:58:00) Myslela jsem to tak: Dnes zákonem zakážeme dítě plácnout. Zítra vymyslíme zákon, který bude zakazovat domácí vězení, protože nějaký chytrák jako Džamila přijde na to, že je to vlastně omezování osobní svobody. Potom přijde na řadu zákon, podle kterého nebudeme smět zakázat ani televizi, protože dítě má právo na svobodný přístup k informacím... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 20:49:59) Jito.. preco by mal niekto zakazat zakaz televizie a domaceho vazenia? Preco nikto teda nezakaze vaznice, ked uz tych vaznov nebiju? Logika tej postupnosti nikde... Odpovědět  Jíťa    •  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 20:54:01) OK, takže až mi 2-3 leté dítko něco provede, dostane domácí vězení, nebo mu zakážu televizi na kterou se stejně nedívá, protože tenhle trest je v pořádku, ale plácnutí není. To je výborná výchovná metoda... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 21:00:29) Jito, nikde som nepisala, ze je to vyborna vychovna metoda. Toto su tvoje slova: "Dnes zákonem zakážeme dítě plácnout. Zítra vymyslíme zákon, který bude zakazovat domácí vězení, protože nějaký chytrák jako Džamila přijde na to, že je to vlastně omezování osobní svobody. Potom přijde na řadu zákon, podle kterého nebudeme smět zakázat ani televizi, protože dítě má právo na svobodný přístup k informacím...".. nie moje. Z nich som mala pocit, ze ty to povazujes za spravne.. Zjavne stale nechapem, co si tym chcela. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 20:58:43) Jíťo, myslím, že Ti rozumím. Stát zakáže napřed jednu věc, pak začne postupně zakazovat další a další a nakonec se dostaneme k tomu, že budeme muset mít lejstro s razítkem i na to, kterou rukou si můžeme utírat zadek. Prostě postupné utahování šroubů směrem k totalitě. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale v tomhle zákoně vidím k tomu první krok. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 21:08:04) "Stát zakáže napřed jednu věc, pak začne postupně zakazovat další a další a nakonec se dostaneme k tomu, že budeme muset mít lejstro s razítkem i na to, kterou rukou si můžeme utírat zadek. Prostě postupné utahování šroubů směrem k totalitě. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale v tomhle zákoně vidím k tomu první krok." Nemas pocit, ze by sa mali vratit telesne tresty aj do skol? Aj do rodin, medzi manzelov... ved ideme k totalite... Sodoma, Gomora, radsej idem pracovat. Tomuto naozaj nerozumiem. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (24.7.2008 21:12:10) a víš, že u těch škol to možná není tak marný nápad Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 11:22:13) "DĚTI MAJÍ PRÁVO NA VÝCHOVU BEZ NÁSILÍ. Jde o vyjádření skutečnosti, že dítě je v morálním právu. Je nedemokratické nezastat se slabších." co myslíš přesně tím, že "dítě je v morálním právu? " Je tedy demokratické zastávat se slabších vždy a v každém případě? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 11:44:15) Kudlo, nevím, jak demokratické je zastávat se slabších vždy a všude, ale je to každopádně lidské a etické - odlišuje nás to od zvířat. Taky to vypovídá o empatii, toleranci, rytířskosti. Já sama jsem pochopila jednu věc. Že i ty nejstrašnější zločiny nevznikají jen tak samy od sebe. Že k nim vede dlouhá a spletitá cesta neuspokojování základních lidských potřeb, pocitů méněcennosti pěstovaný výchozí rodinou, týrání, citové deprivace, nelásky, krutého zacházení, opovržení... A že každý člověk, i ten, který se dopustí nejstrašnějších zločinů, byl kdysi čistým dítětem, andílkem, který tu na světě hledal štěstí a lásku - a nenacházel... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 11:49:36) Uvědomuju si, že je to složitější. Pak jsou lidé, kteří se dopouštějí zločinů proto, že v jeho výchozím prostředí je zločin normou. Ne že by byli vyloženě deprivovaní, ale proto, že ti ostatní považují za normální někoho vraždit, dělat atentáty apod. A pak jsou lidé, kteří se dopouštějí zločinů proto, že mají nevyléčitelnou nemoc duše, kterou si sami nevybrali, byla jim "přidělena shůry". Ale neboj, nezastávám se jich. I ve mně se všechno obrací hrůzou nad takovými kauzami Kuřim. Největší soucit ve mně vzbuzují ty děti, ty dospělé považuju za grázly a hajzlíky... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 12:22:42) Mirko, já chápu, co chceš říct, ale já si - možná podobně jako Madeleine - myslím, že rytířské atd. je zastávat se slabších, ale jen tehdy, když jsou v právu. Nikoli vždy a za všech okolností (vidím to třeba u nás - mám 2 děti 5 let a 2,5 roku, a to mladší (teoreticky slabší) dokáže být taky pěkná potvůrka (třeba dneska jsme řešili, že mladší kouslo starší skoro do krve). Zastávat se v tomhle případě slabšího jen proto, že je slabší je cesta do pekel. Co by mělo IMHO fungovat je to, zajistit i tomu slabšímu "právo na spravedlivý proces" - ne že si ten silnější prosadí vždy svou jen proto, že je silnější, ale taky ne to, že se slabšímu bude vždycky ustupovat jen proto, že je slabší. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 12:41:18) No jo, jasně, že ten slabší musí být v právu. To mi nějak nedošlo, že by taky být v právu nemusel . Víš co, já mám teďka hlavu plnou historie, ve volných chvílích hltám Artušovský pověsti, Dějiny novověku, Živou minulost, tak mám v sobě nasáklou minulost, v níž se to hemží nevolníky, otroky a jinými utiskovanými... Ve výchově dítěte nesrovnávám dvě malé děti (mám jedináčka, takže tyhle situace nějak opomíjím...), ale konstelaci dítě - dospělý. V případě mého dítěte to je to moje hledání odborné pomoci aspíkovi, o němž mi (dospělí) tvrdili, že je rozmazlený. Tento jejich "posudek" totiž pro mě znamenal, že jsem přitvrzovala, přitvrzovala a přitvrzovala... Až jsem se naučila na synka řvát a dávat nářezy (rukou). Strašně mě mrzí, že jsem neměla dost odvahy a sebevědomí, a taky informací, abych se všem postavila a svého dítěte se (účinně) zastala. Stačilo tak "málo": včas rozpoznat SKUTEČNOU diagnózu a nasadit vhodná opatření. Mohli jsme si ušetřit roky sporů, křiku, neporozumění . Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 12:31:28) Madelaine, ok, morálním právem každého dítěte je výchova bez násilí. Ale zastavíš se v tom případě u násilí fyzického, nebo do toho také zahrneš násilí psychické? A je psychickým násilím - když to přeženu - třeba i to, že odmítnu dítěti koupit v obchodě autíčko a ono z toho bude nešťastné - tudíž jsem mu způsobila psychickou újmu? Nebo je přípustné uvažovat s dlouhodobější perspektivou - pokud mu teď tu hračku nekoupím, sice mu způsobím momentální újmu, ale dlouhodobě položím kamínek do základů výchovy, že nemůže mít vždycky, co chce? S tím plácnutím a tím, zda je to dobré pro dítě - já bych to asi formulovala tak, že těžko říct (i když naši předkové tvrdili, že ano - "metla vyhání děti z pekla", já s tímhle tvrzením nesouhlasím). Malinko si rýpnu - říkáš, že Tobě také ruka občas vylítne - jaký je pak v tomhle směru rozdíl mezi Tebou a mnou? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 12:48:21) Kudlo, řekla bych, že rozdíl je v tom, že Ty si to nevyčítáš. Já taky používala průplesky, ale nezastávám se toho jako správného a účinného způsobu výchovy. Je prostě rozdíl v tom, jak pleskání Ty jako rodič bereš. Jestli jako normu, i když výjimečnou, nebo jako něco, co Tě žere a dělá nešťastnou, pokud už se toho dopustíš. Na druhou stranu se taky nezastávám okamžitého zákazu tělesných trestů (s tvrdými sankcemi), protože si myslím, že tohle dětem nepomůže. Pomohla by jim (podle mého přesvědčení) cesta výchovy a vzdělávání (budoucích) rodičů. Ale těžko už by pomohla těm současným dětem - spíš by to byla cesta pro další generaci. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 13:21:33) Mirko, já myslím, že by člověk ve výchově neměl pravidelně používat metody, ze kterých je nešťastný, protože je to podle mě signál, že je někde něco špatně. Takže kdyby občasné plácnutí ve mně vzbuzovalo takovéhle pocity, tak bych asi neplácala. A myslím, že dítě tu naši nejistotu vycítí a není to moc dobře ani pro něj. Je jasné, že tenhle názor má mnohá "ale" - co když bude někdo takový "tvrdoň" že bude opravdu to dítě řezat řemenem obden a nenapadne ho ani stín pochybností? Ani já samozřejmě nevím, jestli to, co dělám, dělám správně, to se ukáže až mnohem, mnohem později. Určitě taky dělám spoustu chyb, o kterých ani nevím. Vřele s Tebou souhlasím, že na "neplácací" výchovu, pokud k ní dojde, je v naší generaci ještě příliš brzy - sami jsme zažili spíš tu "plácací" (i když mě skoro nebili, tak to člověk kolem sebe u kamarádů viděl, v dětských filmech to bylo prezentované jako normální - třeba "Ať žijí duchové", kde se děti baví o tom, že za pozdní příchod bude doma mazec, a neumíme si moc představit, co "místo toho", aby to nevedlo, jak tady někdo trefně poznamenal, k anarchii. A ostatně i většina místních odpůrkyň plácání říká, že to alespoň na začátku používaly taky. Dělat na to zákon ovšem považuju za velmi nešťastný krok, před pár dny jsem se pokusila osvětlit, proč. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 13:27:01) Jo, přesně tak. JE to signál. Jenže bohužel i doktoři jsou chybující lidé, takže ať jsem šla kamkoliv a dožadovala se pomoci pro naši rodinu, vždycky se to stočilo úplně jinam a zase jsem na to byla sama. A protože jsem si prošla výchovou, která sice nebyla plácací, ale byla dost autoritativní a já se cítila (a dodnes ve chvílích krize cítím) jako nicka, tak jsem si prostě nevěřila . Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 13:27:11) Mirko, promiň ještě - teď si uvědomuju,že ten první odstavec by mohl vyznít jako kritika, že jsi syna plácala, ale tak jsem to určitě nemyslela. Chápu, že to muselo být těžké období, než jste přišli na to, že je někde něco "jinak". Určitě bych si to na Tvém místě nevyčítala, řešili jste to v danou chvíli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím, že i pro dítě je přínosnější, když nemá "dokonalé" rodiče, co udělají vždycky všechno na 100% správně, ale takové, kteří dělají to nejlepší, co umějí, a když zjistí, že to bylo špatně, dokážou to zpracovat, třeba se za to i omluvit, a "jede se dál". Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 13:37:24) Kudlo, OK, neberu si to úplně osobně , jen pořád používám naše osudy jako odstrašující příklad . Na druhou stranu - s tím zákonem - už jsem to psala v téhle diskuzi. Pokud by se ten zákon nepřeklopil do extrému a bralo se to jako přechodné - že si máme zvyknout na to, že se dá vychovávat i jinak (a jak!!!), tak by to možná nějaký svůj význam mělo. Protože je fakt, že nám (jako národu) hned tak nedodjde, že se "něco" myslí vážně . Nevím. Osobně by mi to ale moc nesvědčilo, můj pocit viny by se určitě ještě zvětšil . Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 13:46:39) "Pokud by se ten zákon nepřeklopil do extrému a bralo se to jako přechodné - že si máme zvyknout na to, že se dá vychovávat i jinak (a jak!!!), tak by to možná nějaký svůj význam mělo." - já mám právě strach, že by se to buďto do extrému překlopilo, nebo že by to stejně nikdo nebral vážně - a k čemu pak takový zákon? Já myslím, že pocity viny skutečně nejsou na místě. Jsi člověk, který nad věcmi hodně a poctivě přemýšlí, nikdo přece nejsme dokonalý a není naše povinnost a ani v našich silách nedopustit se nikde ani jediné chybičky. A i když chybujeme, pořád máme svoji cenu. Pokud by kdokoliv z těch, kdo mě vychovávali, udělal někde nějakou chybu v můj neprospěch a (třeba po letech) mi to přiznal, myslím, že by jednak v mých očích stoupl, jednak by mi to "uvolnilo ruce" v tom, že i já si "mohu dovolit" nebýt dokonalá. Osobně jsem rozhodnutá - pokud by takový zákon skutečně vyšel - k občanské neposlušnosti bez jakýchkoli výčitek a s plným vědomím následků. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 14:36:30) madeleine, aha, tak to jsem pochopila špatně - když jsi psala, že Ti ruka občas taky vylítne, tak jsem předpokládala, že pak taky dopadne Já vnímám, co chceš říct - ale jednak si neumím představit, jaké náhradní metody by ti "plácací" rodiče používali, jednak si nemyslím, že by občasné plácnutí přes ručičku batolete způsobilo nějakou děsivou citovou deprivaci do budoucna a - v neposlední řadě - se domnívám, že zákon zasahující do takto interních záležitostí rodin by byl prvním krokem k velmi rychlému sešupu do pekel. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 15:17:17) "ale jednak si neumím představit, jaké náhradní metody by ti "plácací" rodiče používali, jednak si nemyslím, že by občasné plácnutí přes ručičku batolete způsobilo nějakou děsivou citovou deprivaci do budoucna" Hovoris o obcasnom placnuti batolata.. 1. ak je len obcasne, ti rodicia o inych, nahradnych metodach urcite vedia 2. ved ani obcasny pohlavok manzelke nesposobi nejaku citovu deprivaciu, a nie je pripustny.. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:14:01) Hovoris o obcasnom placnuti batolata.. 1. ak je len obcasne, ti rodicia o inych, nahradnych metodach urcite vedia ano, tady je kámen úrazu a v tomhle se naše názory liší - za prvé si myslím, že pravděpodobně nevědí (jako lidé, kteří tělesné tresty nepoužívají pravidelně, pravděpodobně vyčerpali všechny ostatní, pro ně dostupné možnosti), za druhé si myslím, že prostě to plácnutí nepovažují za tak závažné, aby jim stálo za to nějaké alternativní metody hledat. Každý tohle máme nastavené jinak. Já něco podobného, jako vy vůči tělesným trestům, pociťuji třeba k jakémukoli slovnímu shazování (typu ty jsi úplně nemožnej, hloupej, ty na to nemáš, popřípadě "přivedeš maminku do hrobu a bude to jen tvoje vina": To bych vůči svým dětem nikdy nepoužila, protože jsem přesvědčená, že je to může poškodit víc, než občasné plácnutí. Přesto si nemyslím, že by to měl zakazovat zákon. Stejně tak spousta dětí vyrůstá v atmosféře nelásky, která je IMHO také mnohem škodlivější než občasný fyzický trest od jinak milujícího rodiče. Tady by se nějaký zákon možná hodil, ale všichni víme, že to není možné. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:54:30) Kudlo: "že prostě to plácnutí nepovažují za tak závažné, aby jim stálo za to nějaké alternativní metody hledat" Ved prave.. ked budu fyzicke tresty zakonom zakazane, bude im to stat za to nejake alternativne metody hladat.. Neviem, preco spominas slovne zhadzovanie.. preco citis potrebu na obhajobu placania hladat vacsie zlo? Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:59:30) ZuziP, já jsem v případě, že by byl takový zákon schválen, odhodlaná projevit občanskou neposlušnost a prostě ho nerespektovat. Se všemi důsledky, které z toho pro mě budou vyplývat. Zákon proti skutečnému týrání už existuje a domnívám se, že stačí. Opakuji, že se domnívám, že stát nemá právo zasahovat do autonomie rodiny takovým způsobem, jaký by ten zákon představoval. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:02:32) Kudlo, cize zacnes dieta stiplavo fackovat na ulici? Alebo ako ho hodlas nerespektovat? Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:06:13) ZuziP, já své děti nefackuji, ani venku, ani doma. Facka mi přijde jako forma trestu ponižující a nevhodná. Myslím to tak, že se budu chovat úplně stejně jako teď, i kdyby ten zákon schválili - a pokud bych z nějakého důvodu uznala za vhodné dát dítěti na ulici na zadek, udělala bych to teď i v případě, že by ten zákon platil. I s tím rizikem, že mě za to sebere policajt nebo jaké sankce by ten zákon stanovil. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:12:32) Kudlo, o tvoje placanie nikomu tym zakonom ani nejde... ide o to, ze by tym zakonom by mozno peknych par deti, ktore na ulici vidis poriadne stiplavo fackovane, mohli byt o tie facky usetrene. A to je podstatne. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:14:50) já tedy nevím, ale v životě jsem neviděla, aby někdo dítě fackoval na ulici... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:16:10) Ja som videla, na ulici, v obchode a aj na detskom ihrisku. Ale mozno si to vsimam viac, ako ty. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:19:53) Ano, to je možné. Za posledních pět let, co mám děti, trávíme dost času na dětských hřištích, plavání a mezi dětmi obecně, a opravdu si na žádný takový případ nevzpomínám. Ale možná se jen špatně koukám Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:00:33) Neviem, preco spominas slovne zhadzovanie.. preco citis potrebu na obhajobu placania hladat vacsie zlo. Jednoduše proto, že to za mnohem větší zlo považuji. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:03:19) "Jednoduše proto, že to za mnohem větší zlo považuji." Len preto? Takze by sme mohli obhajovat kradeze, lebo ovela vacsio zlo su vrazdy?? Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:11:32) nevím, jestli Ti přesně rozumím a jestli myslíš krádeží plesknutí a vraždou slovní týrání nebo naopak? Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:13:44) "nevím, jestli Ti přesně rozumím a jestli myslíš krádeží plesknutí a vraždou slovní týrání nebo naopak?" Nie.. to teda fakt nemyslim Len mi pride logika porovnavania a ospravedlnovania rovnaka v oboch pripadoch.. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:17:21) OK, tak jakou mělo logiku to přirovnání? Myslím, že panuje obecná shoda na tom, že krádeže i vraždy mají dost vysokou společenskou nebezpečnost, přičemž u vražd je ta nebezpečnost nesrovnatelně vyšší. U fyzických versus psychických trestů ale taková shoda zdaleka nepanuje (viz náš zdejší spor). Navíc opakuji - NEOBHAJUJI fyzické týrání a nepřiměřené tělesné tresty. Na ty už zákon existuje a je to tak v pořádku. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:25:08) Kudlo, jednoducho: - tym, ze je vrazda horsia ako kradez, nebudem ospravedlnovat ziadnu kradez - tym, ze ponizovanie moze mat mnohokrat horsie nasledky ako fyzicky trest, nebudem ospravedlnovat fyzicky trest Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:30:07) - tym, ze je vrazda horsia ako kradez, nebudem ospravedlnovat ziadnu kradez - tym, ze ponizovanie moze mat mnohokrat horsie nasledky ako fyzicky trest, nebudem ospravedlnovat fyzicky trest ... no ale podle této logiky bychom volali pro zákon proti krádežím a vraždy bychom nechávali projít beztrestně. Nehledě na to, jak opakuji, že zatímco na společenské nebezpečnosti krádeží a vražd se všichni shodnou, u fyzických a psychických trestů to zdaleka není takto jednoznačné. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:38:25) Nejhorší že, že psychické "tresty" nebo ponižování se dokazují ještě hůř než že někdo dítě za zavřenými dveřmi nepřiměřeně vyplácí. Asi proto těžko může vzniknout zákon, zatím... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:44:37) Mirko, možná že zaplať pánbůh. Není možné a ani žádoucí mít zákony na všechno. Viz například potraty - zákonem jsou povoleny a přesto se jejich počet díky osvětě snížil. Pokud už někudy má vést cesta proti tělesným trestům, vidím ji v nenásilné osvětě (formou informování o poznatcích z vývojové psychologie dítěte), ale nikoli formou huráakcí, "nalejvárny" a propagandy, kterých jsme dost často svědky, ve stylu - my přesně víme, jak máte vychovávat své dítě, tak to tak dělejte, nebo bububu - padne na vás ruka zákona. Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:50:40) Kudlo, je pravda, že nelze mít zákony na vše, ale hodně lidí z nich usuzuje, co je ještě v normě a co nikoliv...A taky nevidím rozdíl ve fyzickém napadení mezi dvěma dospělými a rodič versus dítě, ale to už opakuju, co tu holky psaly...Tady je evidentně dvojí metr a díra v zákoně... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:52:03) Táňo, ale fyzický trest, kterého užívá většina normálních rodičů, zdaleka nedosahuje intenzity fyzického napadení mezi dospělými... Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:57:28) Kudlo, ten voják, co mrsknul se synem, až se hlavou zastavil o stojan benzínové pumpy...A to byl jeden, který se neovládl na veřejnosti...kolik je asi takových scén za zavřenými dveřmi? Já bych si iluze nedělala... Je prostě potřeba dostat do veřejného povědomí, že bití dětí je špatně... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 23:01:14) "Je prostě potřeba dostat do veřejného povědomí, že bití dětí je špatně..." Suhlasim. Zakon proti tyraniu nestaci ani nahodou. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 0:06:39) Kudlo, ale mě by od manžela ponížila i jemná rána, pokud by byla jako "za trest". Ve správně fungujícím vztahu mezi dospělými je prostředkem spolupráce a respektování hranic úcta, tolerance, vcítění. Zuzi, případně další. Je tu jeden rozdíl mezi vztahem dvou dospělých a vztahem rodič - dítě. A to, že dospělí by měli být zralí, znalí toho, co je a co není správné, měli by být zodpovědní a empativní natolik, aby si vzájemně vycházeli vstříc, aby spolupracovali, aby respektovali, že něco je unfair. Zatímco dítě se to teprve učí, a my dospělí jim musíme ukazovat cestu a všechno to, co "je správné" je musíme teprve naučit. A samozřejmě že nejsou všechny děti natolik tvárné, aby jim stačilo jen vysvětlit. Takže v tom je asi rozdíl, který se tady hodně projevuje ze strany zastánkyň občasného plesknutí v jejich tvrdošíjném prosazování toho, aby stát rodičům nebral možnost, jak děti tvarovat a řídit. Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 0:27:46) Mirko, ale tady se to zase tlačí do extrému...nikdo by nikoho nepopotahoval kvůli plácnutí přes ručičku, spíše je cílem poukázat na to, že někoho seřezat není úplně košer... A přijde mi, že si protiřečíš...tebe by ponížila i jemná rána od manžela, chceš, aby k tobě přistupoval s respektem a úctou...A v ČEM je cítění dětí tolik odlišné, že je třeba je "tvarovat" jemným plácáním přes ruce až po výprasky řemenem? Dítě není jedinečná osobnost zasluhující tutéž úctu, co ty, co my ostatní dospěláci?(Píšu všeobecně, ne osobně tobě) Navíc děti se nejvíc naučí nápodobou, prostě nás kopírují...on mě bije, je silnější, až budu mít nad někým moc, tak ho taky můžu praštit... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 0:44:32) Táňo, asi jsem obětí vlastní nejistoty a poněkud špatně zvladatelného dítěte. Nejsem tak šikovná jako Zuzi, která má taky hůř zvladatelné dítě, a přitom se naučila, jak na něj, aby bylo ochotné spolupracovat i bez jediného plácnutí. Prostě cítím za své dítě odpovědnost a když dítě ODMÍTÁ SPOLUPRACOVAT po dobrém, jsem úplně zoufalá a ze zoufalství sáhnu i po pitomém plácání. O to spíš, že až do poslední chvíle jsem slýchala stupidní rady ze všech stran, JAK na něj - od mé mámy rady, které jsem vyzkoušela UŽ DÁVNO a nefungovaly, od tchýně, jakkoliv je to skvělá, milující a obětavá babička, průpovídky o tom, že jsme málo tvrdí (= že jsme klučíka málo řezali). Takže jasně, protiřečím si, protože se v tom sama docela dost drsně plácám . Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 0:52:05) Mirko, ach jo, asi ti rozumím...a je mi líto, že to máš tak náročné...když je člověk zoufalý, je to všechno hodně těžké...život prostě není černobílý...třeba u některých dětí není jiné cesty, co já vím. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 1:02:22) Táňo, asi je cesta bez plácání i pro našeho synka. Jenže moc složitá, teda spíš - teď už moc složitá, protože věci zašly příliš daleko . Počínaje tím, že ve mně se za ty roky zautomatizoval pocit, že on je ten špatnej, ze kterýho je potřeba jeho vzdor za každou cenu vyhnat. A konče tím, jak v současnosti extrémně reaguje na stresory. Snažím se si k němu hledat cestu, protože skrze zlobu a výčitky láska a přijetí proudit nemůže... Dneska byli s manžou na mašinkách, vrátil se spokojenej, rozesmátej, šťastnej, jak už dlouho nebyl . Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 1:12:24) Mirko, , zdá se mi, že do vztahu mezi vámi dvěma "vidíš", že tu cestu hledáš, a kdo hledá, najde, vím, stará fráze, ale mám na vlastní kůži zažito, že funguje... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:42:14) Kudlo, to je uz prekrucanie a hladanie alibi. Pre mna by malo byt vsetko mimo zakon a basta. Keby sa pri stanovovani zakona pozeralo na to, s cim sa vseobecne suhlasi, to by teda dopadlo. Vela suhlasu prichadza az mnoho rokov po stanoveni zo zaciatku nepopularneho zakona.. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:48:05) ZuziP, a já zase vidím v zákonech na toto téma velké nebezpečí - zasahování státu na výsostné území rodiny. Myslím, že by rodiče, mají-li dítě vychovávat, měli mít k tomu určité pravomoci a ne, že jim stát nalajnuje, jak to přesně mají dělat, co u toho smí a nesmí. Znovu opakuji - zákony proti FYZICKÉMU TÝRÁNÍ už existují. Další zpřísňování je podle mého názoru zcela nevhodné. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 23:00:06) Kudlo, mozem sa vykaslat na "výsostné území rodiny", ak sa tam biju deti. Nech sa donho zasahuje, som za. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 23:02:33) ZuziP, když se tam bijí surově a opakovaně, jsem také pro. Ale na to už zákon, opakuji už asi popáté, existuje. Zasahovat i v případech, kdy batole dostane pleskanec po ručičce, považuji za začátek totality a přímou cestu do pekel. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 23:06:17) Kudlo, je to kravina. Taky zakon neochrani decko, ktore dostane na zadok, az ho ma cerveny! A mal by! Tu asi pozerame na vec rozdielne - pre teba je ten cerveny zadok asi v poriadku, pre mna nie. S tou totalitou je to absolutna hovadina. Suhlasim s Miladou. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 3:24:18) ZuziP, kravina, hovadina? Uvědom si prosím, že mluvíme o mém názoru, který stojí proti Tvému názoru. Každá jsme přesvědčená o své pravdě, ale není nikde psáno, kde je ta pravda ve skutečnosti. Takže bych Tě ráda poprosila, aby ses trochu mírnila ve výrazech. Re červený zadek - pořád dokola opakuji, že se bavíme o MÍRNÝCH tělesných trestech. Mám dojem, že se mi čas od času snažíš nenápadně podsunout, že vlastně schvaluju málem zmlácení do krve. Ale budiž - když jsem dneska četla toto http://www.novinky.cz/clanek/145885-video-deti-utyraly-kote-motykou-a-ohnem.html, tak v takových případech bych ten červený zadek skutečně schvalovala. Odpovědět  lucie    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 9:53:46) no asi to někde viděli.... jedním důsledkem mocenské váchovy ¨(a postojů) je systém padajícího květináče či h...a jak chcete. když na někoho použite svou moc (dítěti, podřízeném....)on to většinou použije dál, přehodí ten flusanec, ale ne na vás na rodiče na nadřízeného, ale níž, kde mu nehrozí žádný nebo není takové riziko dalšího konfliktu, kde nemá jasno že nebude následovat další postih...no a ten zase smete tu špínu na někoho níž,,,až jednou potká kotě....za to kotě bych používajíce tělesné tresty chtěla vidět červený zadek u nějakého rodiče který takhle zmaloval to dítě které bylo tak frustrované, že mělo potřebu svou frustraci nějak zhmotnit a potkalo to kotě.... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 10:50:10) s tímhle ovšem už tak docela nesouhlasím. Také myslím, že v té rodině asi něco bylo špatně, ale jak můžeš mít jasno v tom, že rodiče je určitě taky mlátili a to, jak se děti zachovaly, bylo jistě toho důsledkem. A že by zasloužili ti rodiče a ne ty děti - a co teorie o přirozených důsledcích, které by na pachatele měly dopadnout? Jak byste tedy podle svého svědomí spravedlivě řešily tuto situaci (děti utýraly kotě)? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 11:03:42) Kudlo, tady je problém, že my jako nezúčastnění nikdy nebudeme vidět do pozadí případu "kotě". V každém případě v rodině těch dětí něco špatně je od začátku - tam, kde už dvouletému dítěti běžná maminka zarazí ručičku, když plácá druhé dítě na pískovišti lopatičkou po hlavě, tam třeba maminky těchle kluků nezasáhly vůbec. Anebo je seřezaly do modřin. Jako laici můžeme jedině věřit slovům odborníků, kteří se s takovými dětmi, rodinami setkávají osobně a VIDÍ to pozadí problémů - a pak vepisují své zkušenosti do různých knih nebo článků. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 13:14:08) Přirozené důsledky by měly dopadnout i na rodiče - v zásadě nic proti, ale Mirka má pravdu - o pozadí toho případu NIC nevíme, jen se domýšlíme. Je možné (a považuji to za dost pravděpodobné), že v té rodině je něco patologického, ale je také možné, že rodiče jsou OK - myslím, že není málo příkladů, kdy mladý zločinec vyšel ze spořádané rodiny. Navíc ta situace tady je, stalo se to a řešit se to musí (i když my to na diskusi zcela jistě nevyřešíme). A nějaký dopad by to mělo mít i na ty děti - není přece možné, aby někdo spáchal něco takového, a odbylo se to omluvou, že "měl těžké dětství". Ještě re přirozené důsledky - souhlasím s tím, že je-li to možné, je to nejlepší výchovný element. Ale co když to možné není - když někoho okradu a chytnou mě, zavřou mě do vězení a to také není přirozený důsledek mého jednání, ne? Stejně tak jako, když to budu aplikovat na fyzické tresty, když budu dítě denně řezat, tak přirozený důsledek bude třeba ten, že se na mě v dospělosti vykašle, ale vy samy s takovým řešením nesouhlasíte. Zkrátka si myslím, že přirozené důsledky nejsou řešením pro všechny situace. Odpovědět  lucie    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 16:36:40) trochu tomu co píšeš nerozumím ano pokud budu své dítě denně řezat může se na mne v dospělosti či dospívání vykašlat ano to považuji za celkem přirozený důsledek(mohou být i jiné...například se z něho stane člověk naprosto poslušný bez svého názoru zvyklý vycházet vstříc přání svých nadřízených, vybírá si také autoritativního partnera atd, chcete dítě keré je loutkou? či na druhou starnu přebírá tento model v druhém extrému tedy za každou cenu musí mít navrch nad ostatními a je sám autoritativní....neříkám, že se z toho všeho nemůže dítě vymanit, ale většinou k tomu vede složitá cesta a štěstí přítomnosti jiného modelu chování než mu předvádějí jeho autoritativní rodiče )s tím souhlasím, proto se snažím chovat ke svému dítěti s úctou k němu samotnému a doufám že to je cesta k vzájemnému vztahu s důvěrou to že mne zavřou pokud budu krást také považuji za přirozený důsledek pokud jsou v naší zemi takové zákony tady jde pak o slovíčkaření a používání slova trest. já přirozený důsledek vnímám jako něco co má jasnou souvislost s přestupkem , ale u trestu jako takového to nemusí platit chápejte dítě třeba ukradne hračku : "přirozený důsledek-(asi po mé domluvě) jde se omluvit a vrátit ji, ev může se i omluvit že třeba po takové hračce také velmi touží což může kamarád pochopit nebo také ne. navíc tím může kamaráda stratit...což je také přirozený důsledek a dítko může napříště zvážit zda se mu to vyplatilo. získat hračku ale stratit dobrého kamaráda... trest - zmaluji mu zadek, či zakážu večerníček či já nevím co, ale žádného řešení ,nápravě krádeže asi nedosáhnu zvláště pokud dítě usoudí, že zákaz večerníčku (či čehokoli jiného) mu stojí za to mít svou kořist také celou situaci můžu nechat být (třeba se rodič sám stydí jít se svou ratolestí se přiznat....) a dítě usoudí, že takové jednání je celkem v pohodě pokud na to ovšem kamarád sám nepřijde a také ho pak může ztratit a ne jenom jeho když se v okruhu kamarádů stane znám jako zlodějíček a možná už té škatulky nevyleze najde si podobně smýšlející partičku.....ano už zacházím celkem daleko, jasně. ale troufám si tvrdit že z prvního řešení situace může vyjít celkem dobře, kamarád to může pochopit, dokonce ocenit odvahu, kterou musel sebrat k přiznání se.... Odpovědět  lucie    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 17:19:47) když o tom přemýšlím :"to že mne zavřou pokud budu krást také považuji za přirozený důsledek pokud jsou v naší zemi takové zákony" přirozenější by bylo nahradit škodu,kterou jsem tak způsobila a omluvit se, že no ale rozlišujme výchovu dětí a pak zločinnost, která ohrožuje naši společnost - ta si utvořila pro tyto případy zákony..... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 20:13:41) Lucie, s tím Tvým řešením ukradené hračky naprosto souhlasím ale myslím si, že to zafunguje hlavně u jinak slušných lidí/dětí, které si jenom "zaexperimentovaly". Nevím, jak by to zabralo u otrlého zlodějíčka, kterému by to ale také nemělo projít "jen tak", protože je nezletilý. souhlasím s Tvým příspěvkem z 16:53, že může být potřeba toto řešit s celou rodinou, ale pokládala bych za velmi nespravedlivé, kdyby se jen konstatovalo "oni jsou chudáci nemocní, budeme je léčit" - nějaké následky za takové jednání by měl pocítit i mladistvý pachatel, právě proto, aby nenabyl dojmu, že může beztrestně dělat cokoli. Pokud jde o výchovu dětí versus zločinnost - myslím, že ten případ s kotětem byl na hraně té zločinnosti - určitě už to nebyla nevinná dětská hra nebo experimentování typu ukrást čokoládu v samoobsluze. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 20:49:43) Kudlo, jenže nemůžeš děcko začít vychovávat až někdy v deseti dvanácti letech. Tomu předchází roky "něčeho", my nevíme čeho. To se mohou dozvědět maximálně psychologové, jestli k nim ty výrostky někdo pošle. "Neplácačky" pak často argumentují tím, že ano, může být dítě psychicky nemocné, ale taky to může být tím, že samy vyrůstaly v prostředí, kde je násilí norma. Takže holky spíš řeší ty roky "předtím", než až danou akci. Normální dítě prostě NENAPADNE jít pálit a mučit zvířata, nevěř tomu. Jestliže jsou jejich rodiny hodnocené jako "normální a slušné", tak to ber s rezervou - kterou je norma dané společnosti. Přičemž daná společnost toleruje spoustu věcí, které děti mohou poškozovat, počínaje "normálním" nářezem a konče třeba tím, že na ně rodiče nemají čas, nepovídají si s nimi, nedávají jim žádné hranice, ale společnost je bere jako "normální" rodinu, protože si přízeň dětí kupují třeba drahými mobily, koly a dovolenými u moře. Že jejich dvouletý potomek s au-pairkou za zády mlátí ostatní dětičky na pískovišti, v pěti letech trhá křidýlka mouchám, v sedmi letech šikanují slabší spolužáky - to se možná ani pro samý shon nedozvědí. Vidí až pak to, když média rozmáznou, jak umučí kotě. Prosím, tímto se omlouvám všem bohatším souputnicím, které vozí děti k moři a najímají k nim chůvy - to neberu jako něco, co NUTNĚ MUSÍ být špatně - jen že prostě někteří ty dětské potřeby nemusejí stihnout vyhlídat a PAK teprve může (anebo nemusí) být průšvih. Tohle není ani tak o stylu života, jako spíš o tom, že je to nesporně náročnější na organizaci, na přemýšlení - je to o lidech, někteří při hektickém způsobu života zvládnou myslet i na dítě, soucítit s ním, a najdou si čas na jeho (duševní) potřeby, a jiní toto nezvládnou a situace se jim vymkne zpod kontroly. (Zrovna tak můžu napsat, že rizikový je i opak - když nemáte dost peněz, může se stát, že nebudete mít dost peněz na to, abyste plnili ROZUMNÉ potřeby dítěte, jako je vzdělání, knihy, všeobecný rozhled cestováním apod.) Odpovědět  lucie    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 16:53:13) no asi zmalovat zadek rodičům není přrozený důsledek téhle situace, respektive adekvátní důsledek jen jsem tím chtěla ukázat na to kde to možná vše začalo )jenom možná- pokud se bavíme o kauze s tím ketětem... pokud by tedy původ byl v jednání a výchově rodičů těch dětí, asi by to chtělo rodinou terapii včetně rodičů je jasné že lidi změnit nemůžeme, můžeme se snažit změnit sebe a ukázat druhým jinou cestu, ale jestli si ji vyberou to není jaksi v naší moci ani by být nemělo, zkrátka k tomu musí člověk dospět sám jinak to nemá význam jinak by to byl stejný nátlak proti kterému tady svým způsobem brojím já osobně myslím žeje dobrá ta diskuse kolem tohoto zákona ta je na tom všem nejdůležitější Odpovědět  lucie    •  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 16:01:18) samozřejmě netuším jak vše bylo, neznám pozadí tohoto případu a s tím jaksi nemůže nikdo dělat závěry já jsem tuto kauzu použila jako ilustrativní...když už se o tom tady psalo... ale buď to dítě vyrůstá v tak "příznivém" prostředí jak jsem psala nebo je patologické a jaksi vyžaduje léčbu a ne zmlátit do ruda že.....to by v případě patologie asi nemělo žádný smysl nebo jsem )psáno s nadsázkou) neslyšela o tom, že by se nějaká nemoc dala řešit páskem či vařečkou.... agrese vždy budí další agresi, možná jen člověk, který ji neuznává ji dál nepoužije.... ale to nečekejte od dítěte a podle mne je agresí i políček do zátylku, plácnutí na ručku také jsem je použila, ale vždy ,když jsem o siuaci přemýšlela, jsem došla k závěru, že to nebylo nutné a pak jsem se také vždy omluvila což považuji za důležité i když se já zachovám zle musím se omluvit pokud to samé chci po dětech.... myslím, že jednou z cest jak se s tímle vypořádat je sestoupit z modly matky či otce ale stát se partnerem matkou a otcem, kteří samozřejmě mají více zkušeností než děti a tak mají právo v určitých situacích rozhodnout za dítě pokud jde o zdraví či svobodu...ale v zásadě se nebrat tak vážně a věřte že na přirozené autoritě vám to nic nevezme Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 10:54:15) Madeleine, re potraty - jak je tedy možné, že za komančů (kdy byla míň dostupná antikoncepce a osvěta minimální) jich bylo tolik, i když se muselo jít "před komisi", zatímco teď se jejich počet dramaticky snížil (jestli chceš, najdu Ti někde čísla)? on tu někdo argumentoval tím, že záhlavec nebo facka neublíží? Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 13:19:47) Madelaine, s těmi potraty - také nechci odvádět diskusi, tak jen stručně: Ty jsi řekla, že za málo potratů může křesťanská morálka. Já nevidím jako pravděpodobné, že by lidé tuto morálku za komančů neměli a teď najednou měli. A to, že něco zakáže (nebo ztíží zákon) nevidím v tomto případě jako rozhodující - potratů se dělalo hodně i v době, kdy se to nesmělo (pokoutně, nebo viz potratová turistika Polek), když to bylo povolené, ale ztížené komisemi, bylo jich taky dost, dneska se to smí pouze na základě vlastního rozhodnutí, ale přesto jich je méně než v těch prvních dvou případech. V tom vidím důkaz, že represe nejsou tím rozhodujícím faktorem, které v takto sporné záležitosti něčemu zabrání. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 15:39:54) Madelaine, tak toto je velmi zaujimave a podporuje to moj osobny pocit, ze to velky zmysel ma. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 3:16:50) Milado, to s těmi autosedačkami - auto v tomto smyslu za výsostné území rodiny nepovažuji a vůbec si nemyslím, že by to území bylo vymezeno nějak teritoriálně - jedná se spíš o vztahy mezi jednotlivými jejími členy. Autosedačky vnímám stejně jako bezpečnostní pásy a úpravu jejich používání zákonem stejně, jako jakýkoli jiný zákon o bezpečnosti silničního provozu. Odpovědět

ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 15:13:18) "To ale pro mě není důvodem rezignovat na zákaz fyzických trestů a nezlob se, snahy odvést tímto způsobem pozornost považuji za alibismus." Podpisujem.. Odpovědět  Xantipa.  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 15:35:54) Jestli některá z diskutujících dostala výprask a ještě byla za to rodičům vděčná - prosím, pak si opravdu nemůžeme rozumět, protože když jsem kdysi jako dítě dostala výprask a neměla jsem možnost nic a nikomu vysvětlit, cítila jsem se ponížená a jako naprostá nula, protože můj otec zneužil své velikosti a toho, že on mě může bít a já se vlastně ani nemohu bránit. Tehdy jsem se zařekla, že se mě už nikdy beztrestně nedotkne. Ani mí rodiče, protože pak už bych se bránila, raději se snad nechat umlátit než se nechat beztrestně bít. A přesto to na mě něco dalšího zanechalo - když jsem měla první dítě, taky jsem nedokázala občas hledat jiné způsobit jak vychovávat než občasný pleskanec přes zadek - neuměla jsem to a ani jsem vlastně netušila, že to jde i jinak. Protože jsem žila tam, kde prostě pleskanec byl normální výchovný prostředek. A dost mě někdy děsí, když si uvědomím, že ta tolerance bití dětí vlastně poznamenává i mé dva mladší syny, které jsem opravdu nikdy neuhodila - tedy nejen já, ale opravdu nikdo z dospělých. Starší syn dostal poznámku a zatajil ji - prý měl strach. Nechápala jsem, z čeho. Vysvětlil, že to byla jeho první poznámka a kluci /spolužáci/ mu začali líčit, jak jsou oni doma za tyto prohřešky trestání. Vyděsila ho přestava vejřezu. Ještě pořád ho překvapuje, že ho nebijeme, když jinde je to naprosto normální. Prý - když jsem dostal poznámku a nezbijete mě, proč jiné rodiče kluky bijou? Oni je nemají rádi? Chápete tu situaci? Své děti sice nebijeme, ale při každém průšvihu se nezapomene zeptat - a nebudete mě bít? Protože on má zcela jasnou představu, jaký trest při stejném prohřešku nemine jeho kamarády. Chci tím říct, že vlastně už od malička dětem vštěpujeme, že pokud mám nad někým moc, mohu ho bít. Je to začarovaný kruh, který je potřeba přetnout. Děti jsou si vědomy toho, že je nikdo nesmí týrat, ale přesto leckdy snášejí denodenní bití a modřiny. To na nich přece musí zanechat stopy - myslím psychické stopy,o těch fyzických nemluvím. A bít své děti ve jménu lásky? Tak to už přesahuje všechno. Proč je tedy trestné domácí násilí - manžela či partnera vůči manželce či partnerce. Vždyť agresor oběť taky přece strašně miluje, on ji bije v jejím zájmu, protože jinak to s ní přece nejde. A Madelaine doplním - děti mají morální právo být nebity, ale protože hodně lidí ještě toto morální právo dětem upírá, je nutné toto právo dosadit do zákona. A Džamila jasně řekla - nebudeme kriminalizovat občasné plácnutí, jde o to vštípit celé společnosti, že bití děti je prostě nepřijatelné. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:08:00) Madelaine, ja radsej take diskusie zamerne ani neprechadzam.. Odpovědět  Katka+Tom    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 18:53:36) Na tohle mam jen jedno. Moje kamaradka se vratila po trech mesicich z USA (kde tento zakon plati) - doslova z rodiny utekla pote, co po ni jedno z deti hodilo kudlu. Holt melo nastavene hranice slovy. Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 20:37:20) Katko ale to dítě evidentně žádné hranice nemělo, protože pokud by je mělo, tak ví, že se nůž po nikom nehází, a že i k aupairce se musí chovat s úctou...Tohle je prostě druhý extrém výchovy, kterým "plácači" apelují. Ale ona existuje ještě jedna cesta, ta středová, pevné hranice a žádné tělesné tresty. Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:12:58) Nestiham sa divit pokazde, ked niekto ako dovod nevychovanosti povazuje to, ze sa doma nefackuje. Tomuto uvazovaniu skutocne nerozumiem.. Odpovědět

Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 20:47:16) Xantipo, tahle "vděčnost" za výprasky mě taky fascinuje(můj manžel je taky "vděčný", taky byl celkem bit)...dost často mi připadá, že je to u lidí, kteří byli od malička plácáni a později občas i biti a přijali to jako něco normálního, co prostě k rodičům patří. Pohřbili už kdysi dávno všechny pocity ponížení, vzdoru a vzteku nebo strachu, a teď to dokonce obhajují...A ty pohřbené pocity a bolestivé rány na duši, které si vědomě neuvědomují, je nutí opakovat stejný vzorec na svých dětech... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:11:52) Mne ta vdacnost rodicom za facky pride len ako alibizmus. Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:21:55) ZuziP, , myslím si, že někteří tomu doopravdy věří, že si tu facku nebo výprask zasloužili...jsou prostě přesvědčení, že bez facek to nejde... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:24:44) Táňo, já jsem hluboce přesvědčená, že TENTO výprask jsem si opravdu zasloužila a ani zpětně nevím, jak jinak bych tuto situaci sama řešila, kdybych se v ní octla v roli rodiče.... Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:31:18) Kudlo a kolik ti bylo let? Zajímá mě to čistě z toho důvodu, jakým jiným způsobem by se to dalo výchovně vyřešit... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:35:18) Asi kolem deseti, plus mínus dva roky... Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:41:54) Kudlo, tak velké děti ještě nemám, ale pokud rozebírají něco, co nechci, abych už nikdy nedala dohromady, tak jim to vysvětlím, že by mě mrzelo, kdybych o to přišla a pokud pokračují a nehodlají mi danou věc dát, tak jim to prostě vezmu...Vytyčila jsem hranici, tohle se neničí a trvám důsledně na svém... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:53:08) No právě tohle si, Táňo, u větších dětí (např. svého desetiletého) nedovedu představit jako regulérní řešení. V tomhle věku jsou totiž už dost velké (mentálně), a sama jaksi pociťuju, že by měly být dostatečně vyzrálé na to, aby pochopily, co se od nich očekává, a aby tudíž spolupracovaly. Pozor, neříkám, že se nepereme s naším aspíkem, když dostane záchvat a něco hodlá někde shazovat nebo třeba cloumat ledničkou. Ale to je úplně jiný případ než zdravé děti; ačkoliv právě pro své vnitřní nastavení v těch chvílích hrozně trpím, že to nejde "po dobrém". A taky se teprve učíme, jak na syna reagovat, co pomáhá a co situaci zhoršuje. Zpět ke zdravým dětem. Násilím vytrhnout něco desetiletému dítěti už je podle mého vnitřního nastavení stejně ponižující, jako kdyby mně dospělé dal manžel průplesk. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:01:23) No jo, já si asi do těch situací promítám sebe. Já byla takový spolupracující tvor, který by byl vděčný za respektující zacházení. A pořád si nemůžu zvyknout na to, že jiné děti mohou být prostě JINÉ... Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 22:29:07) Mirko, s tím intuitivně souhlasím, já mám menší dvouleté, takže to je ještě o něčem jiném a i tak to dělám nerada...Se starším čtyřletým se už domluvím.. Ale u vás je to o něčem jiném, vaši diagnozu znám, tam je to asi o hledání různých cest a musí to být opravdu náročné, no neumím si to představit... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:35:33) Kudlo, čistě hypoteticky: dalo by se bývalo řešit to tak, že by se nad Tebe taťka postavil a velmi důrazně a sugestivně natáhl ruku, abys mu to dala? Pomohlo by takové gesto, mlčky a přísně udělané? Achjo, asi jsem strašně naivní, když si vysnívám vztahy s dítětem, kde dítě respektuje hranice dané dospělým vždy, když o něco fakt jde, a nikdy se nepokouší takové VÁŽNÉ hranice překračovat . Však to občas vidím sama doma... Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:37:24) Mirko, mám-li být upřímná, tak nevím, jestli by to pomohlo. Vím, že mě několikrát napomenul slovně, stále důrazněji, ale já jsem se jen chechtala a dělala to dál... Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:57:47) Mirko, snad necakas, ze ti Kudla povie, ze to otec mohol vyriesit bez vyprasku? Odpovědět  ZuziP  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:56:47) Tano, skor si myslim, ze jednoducho nic ine hovorit nemozu, ako ze si to zasluzili.. Odpovědět  Kudla2  Re: demokracie vs. anarchie  (26.7.2008 21:22:02) Táňo, tak to - alespoň u mě - není. Můj táta mě miloval mnohem víc než sebe a všechno, co v životě dělal, tomu nasvědčovalo. Hodně se mi věnoval, respektoval mě a moje názory, i když byly dětské. Ten zasloužený výprask byl jen jeden (druhý - nezasloužený - si nechal vysvětlit, že to bylo neprávem, a omluvil se mi), bylo to v situaci, kdy jsem evidentně testovala hranice (ničila jsem věc, která byla drahá a navíc patřila někomu jinému, a nenechala jsem toho ani na opakované upozornění). Tím výpraskem mi je táta nastavil. Nepamatuji už si svoje pocity bezprostředně po výprasku, pamatuji si jen to, že mě honil a já mu utíkala a moje překvapení, jak velkou rychlost vyvinul na to, aby mě chytil. Bezprostředně poté jsem asi žádnou vděčnost nepociťovala, spíš vztek a překvapení, ale teď zpětně to hodnotím jednoznačně tak, že se zachoval správně. Takže rozhodně jsem nebyla bité dítě a po většinu času jsem byla i dost respektované dítě. Odpovědět  Teraza Horáková  Re: demokracie vs. anarchie  (27.7.2008 1:16:25) Holky...... nečtu tuhle debatu, ač bych asi měla, ale každý jsme nějaký......a navíc, jste toho napovidaly.... dle mého osobního dojmu, plácnutí přes prdelku vycpanou plínou někomu neublíží. "Přes hlavu néééé". Nedávno jsem bojovala s vlastním, velmi vzteklým synem, - babí - moje mamča,- která ho velmi hájí, prohlásila, že by mu na tu holou prdku nařezala.... mně celá ta situace připadala směšná, trapná, ponižující pro oba a zvládnutelná jinak. p.s. Babí je jeho "opěrný bod" v životě, pochopil by to, ale já jsem ve své podstatě chápala jeho....vztek a bezmoc.. ale plácnutý, výchova a týrání jsou 3 rozdílné věci... a nezlobte se, to, že nemůžu dítě plácnout na veřejnosti dle Džamily mi připomíná diskrminaci dle Uhla..... Takže Džamile pošlu na tábor na 2 měsíce vlastníce děti (pokud nepochopí, kde je rozdíl, tak se zase jen zviditelňuje) a pokud pan Uhl nebydlel vedle neadaptabilní, kriminální, demolující jakékoliv rodiny..... tak se taky zviditelňuje, a jestli jim to budeme "žrát", jako Topolovi vlaječku....... náš problém. Odpovědět

Qwena  Re: demokracie vs. anarchie  (28.7.2008 22:29:52) Tak to já naopak s trestem smrti souhlasím a velmi lituju že není zaveden i u nás.Zabil jsi nebo znásilnil dítě?Proč zatěžovat soudy,psychiatry,věznice a celý tenhle aparát?Kdo to jednou udělal může to kdykoli zopakovat.Trest smrti by tady vyřešil mnoho problémů a my matky by jsme možná neměli ten neustálý strach. Odpovědět  10.5Libik12  Re: demokracie vs. anarchie  (28.7.2008 23:11:14) V žádné společnosti trest smrti nikdy nevyřešil spoustu problémů a nezajistil klid matkám, nakonec i vrazi mají matky, pikantní je situace matek, jejíž potomci se pak stanou obětí justičních omylů, což je, jak známo, velice častý jev. Odpovědět

gatto  Re: demokracie vs. anarchie  (25.7.2008 20:50:35) Vubec ocividne nevis, co je to anarchie... Odpovědět

nicnic  Leo,  (23.7.2008 19:30:59) tvůj příspěvek mne velmi zaujal. Dovolím si polemizovat. Zákon a soudnictví nahrazují v novodobém světě to, co vymizelo s úlohou církve - pravidla a pojetí morálky. Zákony a soudnictví by měly říkat, co je odsouzeníhodné. Prováděcí předpisy k zákonům by pak měly být úměrné stavu společnosti, nicméně ne tak příliš, aby zákony neplatily. Jednou do pytle někdo musí říci nahlas, že násilí už v 21. století NE! Odpovědět  Lea    •  Re: Leo,  (24.7.2008 12:07:08) Ja prave nesouhlasim, ze zakon a soudnctvi by mel nahrazovat moralku. Zakony tvori clovek, vznikaji z parlamentu dohodou politickych stran, lobingem zajmovych skupin apod. Mohou se casto menit (v podstate kdykoli prevazi jiny politicky zajem) a lide, kteri je tvori nemaji dostatecny "moralni status". Ja osobne politikum neverim. Zakony, ktere tvori, jsou nutne pro prakticke fungovani statu, tvori pouze pravni ramec. (Chapu, ze politici jako takovi jsou samozrejme obrazem spolecnosti atd. ale o tom prispevek byt nema.) Moralka mela (pokud vim) vzdycky ulohu jinou - nezpochybnitelne bozi zakony. Netvorime je my (tedy pokud clovek veril v Boha, coz ale driv lide verili), jsou nad nami, jsou to idealy, kterych se snazime dosahnout (zaroven si ale uvedomujeme, ze jsme bytosti lidske a chybujici). Od zakonu se timto zasadne lisi. Asi jsem to napsala ponekud zmatene, v podstate jsem chtela rict, ze moralka a zakony vzdycky byly dve ruzne veci (i kdyz zakony z moralky vychazely) a ze "splacnout" to do jedne nemuze fungovat. Dnes asi prozivame krizi moralky - malokdo uz veri v Boha a tudiz bozi zakon uz jaksi nefunguje. Spolecnost si asi musi vytvorit neco noveho, moralku zalozenou na necem jinem (svoboda...). Odpor k nasili muze samozrejme byt soucasti, ale dokud se to nestane, je zakon nesmyslny. Odpovědět

Dana    •  Dobrá kniha o výchově  (23.7.2008 18:14:51) Asi před půl rokem se mi dostala do ruky kniha Jak žít a nezbláznit se(autorka PhDr.Lidmila Pekařová).Jasně,stručně,polopaticky je tam popsaná výchova dítěte od předškolního věku do dospělosti.Kniha je čtivá a rady konkrétní. Odpovědět  Miriam    •  Re: Dobrá kniha o výchově  (24.7.2008 4:50:19) Kazdemu, kto je proti telesnym trestom ( a vobec akymkolvek trestom) a nevie, cim ich nahradit, odporucam precitat si knihu UNCONDITIONAL PARENTING - Alfie Kohn. Bohuzial, neviem, ci vysla aj v ceskom preklade. Aj dalsie knihy od tohoto autora su velmi zaujimave. Konkretne v tejto hovori o bezpodmienecnej rodicovskej laske - ZIADNE TRESTY, ZIADNE ODMENY a POCHVALY (pretoze jasne davaju dietatu na vedomie, ze je pre rodica prijatelne, len ak sa sprava urcitym sposobom). Mam 32 mes dceru a 4 mes. dceru a som proti akymkolvek trestom, nielen telesnym. Nikdy som svoje dieta necapla, nikdy som ju neposlala sa ukludnit prec z miestnosti, v casoch jej najvacsich vzdorov (doteraz ) som jej venovala maximalnu pozornost, pritulim ju hocikedy to odomna potrebuje, aj ked si to podla klasickych vychovnych metod nezasluzi. Odkedy mame aj druhu dceru, je to trochu tazsie, aj spravanie starsej je tym poznacene, ale da sa to zvladnut. Zoparkrat som kricala a mrzi ma to doteraz. Chcem, aby moje deti CITILI, ze ich milujem nadovsetko, to ze o tom budem hovorit pred cudzimi, pripadne pred nimi, nie je podstatne. Podstatne je, aby to ONY tak vnimali. Neviem si predstavit, ze dieta, ktore je placane za urcite prehresky, ktore VIE, ze mama je s nim spokojna, len ak splna jej predstavy, ma pocit absolutnej lasky a prijatia. Odpovědět  Iris    •  Gratuluji  (24.7.2008 12:19:34) Gratuluji k hodným dětem. Jak docílíš toho, aby se děti správně chovaly např. u silnice? Přednášku o tom, jak se chovat vedu při každém přecházení silnice už od miminčího věku. Když byly mojí dceři dva roky, nečekaně rychle se rozjela na odrážedle do silnice a ještě se tomu smála (s těhu břichem jsem ji těžko doháněla). V tu chvíli šly moje výchovné ideály stranou... Odpovědět  Miriam    •  Re: Gratuluji  (24.7.2008 15:56:04) Iris, ja nastastie! nemam hodne deti, alebo teda zatial jedno dieta. Ak sme na parkovisku, alebo pri ceste, ide za ruku - ci sa jej to paci, alebo nie. Ale ak uz dojde k tomu, ze sa jej to nepaci a robi problemy, snazim sa byt prinajmensom vecna a vyjadrit jej sucit s tym, ze nemoze byt podla nej, ak nevladzem byt vyslovene priatelska. Velakrat som ju jednoducho zobrala na ruky, dala do kocika, teraz, ked mam este druhe babo, chytim za ruku a musi ist. Nie som pri tom nastvana, nehnevam sa na nu, dookola hovorim, ze pri ceste/na parkovisku musi ist za ruku, lebo by ju mohlo zrazit auto. Je pravda, z je z tych vnimavejsich a vela veci chape, ale denne som mnou nesuhlasi minimalne 50x a ja sa stale snazim, aby som jej "nestala v ceste", ak je to len trochu mozne. Hadzanie o zem a zurive zachvaty mame aj my, ale cim viac jej davam volnosti, tym viac je ochotna spolupracovat vo chvili, ked je to naozaj nutne. Ale to vyzaduje naozaj vela namahy, nezakazovat z pohodlnosti, alebo z obavy, co si o mne pomyslia druhi (napr. totalne nezladene oblecenie, kazda ponozka inej farby a pod.) Odpovědět  Tereza    •  Re: Dobrá kniha o výchově  (24.7.2008 14:25:03) Jsem přesvědčená, že mě rodiče vždy milovali a milují a berou mě, jaká jsem, nicméně jejich metody byly samozřejmě ovlivněny tehdejší soc. dobou. Já jsem nebyla bité ani příliš trestané dítě, já jsem byla spíše velmi chválené dítě. A dodnes to mám nastavené tak, že se snažím být stále milá, hodná, vzdělaná, pokud se mi nedaří, nemám se ráda. Když jsem ze základky (kde jsem byla vpodstatě nez jakékoli snahy jedničkářka) přestoupila na střední, kde jsem už jaksi nekralovala a taky jsem musela začít makat, byla to pro docela rána. Dlouho, ještě na vysoké jsem se s tímhle srovnávala - že já mám právo být já, že mám právo na respekt, přiměřené sebeprosazení, a to kdykoli, i když dělám chyby. Takže pokud někdo mluví o tom, že ani pochvaly nejsou vpořádku, mohu s tím jen souhlasit. Snažím se tohle svoje poznání (a jiné věci, ty už spíše díky tomu, co jsem načetla a pozorovala kolem) přinést do synovy výchovy, a vidím, jak jsou ve mě některé věci tak zakořeněné, třeba to pitomé chválení, nebo tendence posílat vztekající se dítě někam jinam, aby se tam samo vyvztekalo. Nedávno mě jedna situace mimoděk donutila podívat se na věc očima mého dítěte - a najednou jsem viděla: ten dvouletý prcek mě prostě miluje a basta, přestože se někdy vzekám, občak křiknu atd. Bylo to tak jasné, průzračné, že jsem se opravdu hluboce, sama před sebou, styděla. Odpovědět  Stáňa a dva kluci  Re: Dobrá kniha o výchově  (24.7.2008 15:13:03) TErezo, to,co píšeš, je velká pravda. Shrnutí najdeš v knížce Respektovat a být respektován, pokud budeš chtít. Děti se mají naučit dělat věci ne pro pochvalu a zavděčení se rodičům, ale sami pro sebe. Pro vnitřní radost z tvoření... Odpovědět

nicnic  Násilí  (23.7.2008 18:58:11) Vnímám tzv. Návrh na zákaz tělesných trestů, jako odmítnutí násilí. Návrh zákona jsem si celý přečetla. Co se týká problému - dát v exponované chvíli malému dítěti na ZADEK (měřítkem je vypjaté chování dítěte, kde se nepodařilo zakročit jiným způsobem), nevnímám návrh zákona jako omezující pro výchovu rodiče. Pokud však dítě, které !!!!je schopno a ochotno ve své vývojové fázi vnímat i jiné výchovné prostředky!!!!, než "na zadek" je vystavováno jednoduchému schématu: prohřešek - tělesný trest, pak jde dle mého názoru o zanedbávání rodičů a jejich schéma: problémy se řeší násilím. Media dala návrhu ministrině Stehlíkové jiný význam. Význam a poselství je dle mého názoru toto: VZTAHOVÉ PROBLÉMY a OSOBNOSTNí PROHŘEŠKY SE NÁSILíM NEDAJÍ VYŘEŠIT. No, možná tu polemizujeme s Ghándím, spotřební kulturou, agresivní politikou a nedostatkem morálních vzorů. Možná jen máme jiné zkušenosti. Mám dvě děti, výchovné problémy jednoho se NIKDY nedaly vyřešit metodou "na zadek", výchovné problémy druhého se tak řešit dají (má jinou osobnost), ale už je prostě nepoužívám. Jsem si vědoma toho, že se mi může narodit dítě, kde jedinou výchovnou metodou do jistého věku bude: prohřešek - tělesný trest. Nicméně jsem přesvědčená, že návrh zákona směřuje k omezení týrání dětí, nikoli výchovných schopností rodičů. Každopádně jsem pro zákon. Odpovědět

Lizzie  Když...  (23.7.2008 20:24:29) ..někdo řeže děti, jak žito za každou hovadinu není to dobrý, týrání nechápu a odsuzuji. Na stranu druhou jsem odjakživa radši držela facku než sáhodlouhá bezpředmětná kázání a trapnosti typu ,,domácí vězení", to se doma nevedlo. Řekněme, že jsem měla dost liberální rodiče, když už jsem dostala, bylo to za něco, za co bych si teď s odstupem nafackovala sama. Všechno má tedy své meze. Odpovědět

Alice    •  Hnuj Dzamila  (24.7.2008 7:27:02) Dzamila Stehlikova neni ani Ceska je to Kazasska krysa a mela by tahnout odkud prisla. To co predvadi ona nema obdoby. Chraneni pristehovalcu,deviantu, cikanu a kdejake svoloce je jeji parketa. A tenhle zakon? To je jenom rozklad rodin, nabadani decek aby udavali sve rodice za kazdou facku. Hnus !!! Odpovědět  Lenka**  Re: Hnuj Dzamila  (24.7.2008 7:39:18) Alice, nevím, jestli máš děti a zda používáš fyz. trestů a nebo ne, ale vzhledem k tvému rasistickému výlevu je to vedlejší. Tohle není diskuse, to je fakt hnusný! Odpovědět  Líza  Re: Hnuj Dzamila  (24.7.2008 9:55:24) To tvůj příspěvek je hnus Odpovědět  Dita    •  Re: Hnuj Dzamila  (24.7.2008 13:05:41) Jsi na špatném diskusním fóru, Alice. Podobné příspěvky, jako ty tvoje, najdeš téměř v každém komentáři k článkům na seznam.cz . Tam si plácej podobné nechutnosti, najdeš tam spoustu sobě rovných. Odpovědět

Kačislava  Co se vyřeší zákonem? - pro Leu, Xantipu, Nel...  (24.7.2008 12:12:16) Příspěvky tady rozdělily diskutující na dvě části: ty, které souhlasí se zákonem a tedy děti nebijí, ty které jsou proti němu a zřejmě děti bijí. Tak jednoduché to ale není. já třeba děti nebiju a se zákonem nesouhlasím. Ztotožňuji se s názorem Ley, že ten zákon je špatně - třeba proto, jak Lea píše, že bez jakékolik osvěty, výchovy a porady rovnou trestá - chová se tedy jako ten bijící rodič. A pokud víme, že fyzické tresty se u dětí povětšinou míjejí účinkem, proč si myslet, že to vychová dospělé? Jako příklad uvedu toho otce, který ztloukl své děti u chorvatské pumpy a dostal za to pokutu. Ano, já si také myslím, že takové chování je zcela nepřípustné. Jenže nevěřím, že ho pokuta napravila - spíš si myslím, že poté, co zaplatil ty peníze, odvezl děti někam, kde ho niko neviděl, a zmlátil je zato, že ho "připravily o peníze". A pokud je nezbil, jsem přesvědčená, že je potrestal jinak. Vážně si někdo myslí, že takový otec po pokutě pochopí, že něco dělá špatně a už to nikdy neudělá? Ale udělá, ale příště tak, aby ho nikdo neviděl. nebo přejde na mnohem horší psychické tresty. Znám kluka, na kterého rodiče nikdy nevztáhli ruku - trestali ho dlouhými proslovy, a´by si "uvědomil svou špatnost", nemluvili s ním, ignorovali ho, nutilo ho se za cokoli omlouvat. Výsledkem je ustrašený dospělý, který dochází k terapeutovi a nějaký pohlavek považuje za zcela nevinný trest. Takové rodiče nidko nepotrestá, protož oni své děti přece nebijí.... Výchova je věc nejen intimní, ale i individuální. Osobně daleko víc věřím na veřejnou diskusi, rodinné terapeuty, výchovu společnosti než na tresty. Jinak to dopadne jako u drog - dealeři budou vesele prodávat drogy dál a před soud půjde paní, která si v sedmdesátil letech pěstuje na zahradě konopí, aby si z něj vyrobilamazání na bolavé klouby. Takže týrající rodiče přejdou na jiné tresty a před soud půjde matka, která plácla přes zadek batole, co se jí vytrhlo do silnice. Odpovědět  myš    •  Re: Co se vyřeší zákonem? - pro Leu, Xantipu, Nel...  (24.7.2008 15:12:40) Kačislavo, tak s tím nesouhlasím. To je jako říct, že pokud někdo bude porušovat doparvní předpisy, tak stačí domluva, nebo prostě fakt, že bude vědět, že se to nedělá. Lidem pouhé vědomí špastnosti nestačí na to, aby určité věci nedělali, myslím, že je nutné stanovit trest a pak si to mnozí rozmyslí. Tomu aby někdo neřezal děti doma takový zákon leckdy nezabrání, ale to se děje i teď....navíc to dává lidem vědomí beztrestnosti... Odpovědět  Kačislava  Dopravní předpisy  (24.7.2008 15:29:54) Jenže dopravní předpisy také skoro nikdo nedodržuje, jsem řidička a někdy mám dojem, že snad žádné předpisy neexistují. Mnozí neukáznění řidiči se tím dokonce chlubí - a není divu, vždyť tu také neexistuje žádná pořádná dopravní výchova. Když se přijímal zákon o bodovém systému, k jeho nedodržování přece vyzývali i politici... Zrovna v tomto případě zákony fungují snad jen v případě, když nějaký řidič už opravdu někoho zabije. Odpovědět  myš    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 15:52:19) Kačislava To ale vypovídá o neúctě k zákonům v této zemi, jsou země, kde lidé zákony vesměs ctí. Na druhou stranu, pokud zákony nebudou žádné, bude to ještě 100x horší a o to jde nejen u dopravních zákonů, ale i v případě bití dětí. Osobně si myslím, že pokud tu ten zákon bude, tak si dost lidí bití dětí rozmyslí. Jako v případě dopravních předpisů ne všichni, ale alespoň někteří, což bude jen dobře. Teď k tomu nikoho nic nenutí. Časem se třeba dopracujeme i k tomu, že si většina nebude myslet, že bít děti je jediná správná cesta k vychovaným dětem. Odpovědět  teta    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 16:11:03) Zcela souhlasím. Snad bych pak už nemusela denně vídat maminy, jejichž dítko upadne na chodníku a následně je uchlácholeno dodatkovým výpraskem. Odpovědět  ZuziP  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 16:12:40) Teto, na piesku som zazila maminu, co bila svoje dieta, aby uz "konecne prestalo byt lakome a pozicalo svoje hracky".. tak to som sa musela dvihnut a ist to predychat o 50 metrov od pieskoviska. Odpovědět  teta    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 16:40:00) No, já bydlím přímo u školky a dětského hřiště...a často se musím dost držet, abych jim (z balkónu) nezačla nadávat tak, jako ony/i svým vlastním dětem. Jsem všema deseti pro zákon - víme, že ten, kdo si dovoluje na slabšího, bývá obyčejně sám dost velký posera...a tak by je mohla hrozba potrestání občas zastavit. Jak jsem proti trestům u dětí, tak tady bych preferovala veřejný - vykonavatel by musel být o hlavu větší, řádově vyšší váhové kategorie...snad by těm "rodičům" konečně došlo, jak se asi dítě cítí. Odpovědět  Lea    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 17:02:01) Fascinuje me, jak vsichni soudi jine matky na zaklade jedne udalosti: na piskovisti jsem videla matku jak... Nikdy nevite, co tomu predchazelo. Nevite, jake je dite doma, nevite, jestli treba nema nejaky problem, nevite ani nic o matce, jak ji je nebo neni, jestli je na dite sama apod. Nevite NIC. Presto soudite. Podle me se dobry rodic nepozna ani na piskovisti, ani na chodniku, ani pred obchodem ani na prvni pohled. Ale az za hodne hodne dlouho - az dite zije vlastni zivot- jestli bylo schopne vzit zivot do vlastnich rukou kdyz prisel cas, jestli je ochotne nest zodpovednost za sve ciny, jestli je schopno vytvorit funkcni rodinu, jestli si naslo praci, ktera ho bavi a naplnuje, jestli je schopne si vytvaret kvalitni vztahy i k ostatnim lidem a hlavne, jestli je stastne. Dopravni predpisy jsou ponekud jina situace: v autoskole se ucime jezdit podle predpisu. K tomu jak jezdit nebo nejezdit existuje celkem jasna vyhlaska, ze ktere vsichni ridici-cekatele skladaji zkousku (jake kvality to uz je na jnou debatu). Existuje celkem siroka osveta, jak jezdit bezpecne - od poradu v televizi az po moznost zaplatit si dodatecne jizdy v autoskole, popr. treba skolu smyku. Pokud ridic vsechny moznosti zamerne ignoruje a navzdory tomu jezdi jako prase, pokuta mu pravem nalezi. U rodicovstvi nic takoveho neni: neexistuje jasny manual jak vychovavat dite (a je nemozne ho vytvorit) Deti nejsou stejne, kdyz u auta slapnu na plyn, da se celkem predvidat, co se stane, u deti toto neplati. Osveta o tom, jak vychovat deti jinak, popr. co delat, kdyz se to nedari u nas sice je, ale zrejme nestaci. Dzamila Stehlikova rekla: Tělesné tresty mají sice u nás „tradici“, ovšem ta je na ústupu, pouze osmdesát procent rodičů tyto tresty schvaluje, kdežto před několika lety to bylo devadesát pět procent. Třetina až čtyřicet procent rodičů by se dokonce dokázalo bez tělesných trestů zcela obejít. (vytzeno z delsiho odstavce, cely text k dispozici na http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=32392) Kde vzala tato cisla nevim, ale vyplyvaji z nich dve veci: 1) pokud 80% rodicu souhlasi s telesnymi tresty, navrh zakona jde proti obecnemu postoji a nazoru vetsiny lidi, kteri ho maji respektovat, coz se mi nezda demokraticke. 2) nazor na telesne tresty se meni, mozna jako nasledek osvety (prece jen nejaka existuje). Zrejme ji ale neni dost na to, aby zmenila nazor dostatecneho poctu lidi. 3) min 60% rodicu se bez urcite formy telesneho trestu obejit nedokaze. Neni to male cislo a opet signalizuje potrebu osvety. Misto toho ale priznivci zakona nabizeji akorat perzekuci a kriminalizaci. Pomoc ne. Odpovědět  ZuziP  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 17:09:15) Leo, ja nehovorim o tom, ci je to dobry rodic alebo nie. Ale jednoducho mi trest pripadal neadekvatny bez ohladu na to, co tomu predchadzalo. S tym manualom na dieta mas uplnu pravdu, len podla mna by do vychovy telesny trest patrit nemal, netrestaju sa tak dospeli, nemali by sa ani deti. O tom, ci by sa ludia bez nich dokazali alebo nedokazali zaobist, nemienim debatovat. Netusim. Len mi jednoducho facka pride neadekvatna a to je vsetko. Odpovědět  Lea    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 17:15:52) Ja taky nikde netvrdim, ze fyzicky trest je nezbytnou soucasti vychovy a zamerne se nepoustim do debat o tom, jestli placnuti pres plinku je tyrani nebo neni. Mne jde jen o to, ze nesouhlasim, aby se takova vec upravovala zakonem. Zakon tohoto typu povazuji za spatny a kontraproduktivni (ve svych prispevcich jsem popsala X duvodu proc si to myslim), to ale neznamena, ze primo schvaluji fyzicke tresty (jak se mi tady uz taky kdosi snazil podsunout) Odpovědět  ZuziP  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 17:21:04) Tak to je ine, Leo. Tiez si nie som ista, aky dopad by ten zakon mal.. nedokazem posudit. Ale niekde vnutri si myslim, ze je spravny. Odpovědět  ZuziP  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 17:14:57) Leo, aby som nezabudla.. nikto tu nesudi ine matky, iba to, co v tom momente robia. Odpovědět  teta    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 18:04:10) Leo, myslím, že nemáte pradu. Tvrdíte, že je jedno, jak je dítě vychováváno, pokud " je schopno vytvorit funkcni rodinu, jestli si naslo praci, ktera ho bavi a naplnuje, jestli je schopne si vytvaret kvalitni vztahy i k ostatnim lidem a hlavne, jestli je stastne." Dole jsem popsala svoje poměrně neradostné dětství - a navzdory tomu jsem toho všeho dosáhla. Moje děti měly výchovu a zacházení diametrálně odlišné - a mají to všechno též! Jenom mě osobně to stálo nepoměrně víc úsilí...a vzpomínky, které, jak jistě uznáte, k životu patří, budeme mít taky odlišné. Nemluvě již o vztahu k rodičům. A tohle už vůbec neberu: "Misto toho ale priznivci zakona nabizeji akorat perzekuci a kriminalizaci. Pomoc ne." - Jakou pomoc? Pomoc nebohým rodičům, kteří "nevědí", že mlátit dítě není dobré? Bohužel, dnes je každá diagnóza dobrá a nasnadě - nevychovaný vztekloun potřebuje "pomoc"...alkoholik potřebuje "pomoc"...pedofil taktéž...všechno jsou to jen chudáci, dychtící po "pomoci". Ovšem zbavení svéprávnosti se brání co čert kříži, aniž by jen na vteřinu připustili, že se mohli sami svobodně rozhodnout. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 18:19:23) Leo, můžu se Tě zeptat, jestli se dítě s vrozeným postižením mohlo, jak píšeš "svobodně rozhodnout", zda bude autistické anebo raději normální? Můj syn kvůli tomu, že NEMĚL MOŽNOST VÝBĚRU, nechce žít. V deseti letech. Přitom bys mu v určité situaci a bez znalosti pozadí dala nálepku "nevychovaný vztekloun". Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 18:21:28) Ježíš pardon, minulý příspěvek patřil Tetě. Odpovědět  teta    •  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 18:43:42) Mirko, mrzí mě, žes to vzala osobně. Naopak jsem svůj předchozí příspěvek cílila proti všem, kteří, ač zcela bez příčiny, vyžadují od společnosti onu "pomoc" - jinými slovy omluvu jejich chování, kterého se mohli sami vyvarovat. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Dopravní předpisy  (24.7.2008 19:02:19) Nemusíš se omlouvat, Teto, já to neberu osobně. Spíš naše patálie uvádím jako příklad, že do mnohých dětí bys neřekla, že jim něco je, resp. když si jejich rodiče "vyběhají" papíry, tak bys mohla mít tendenci považovat to za špatné. Špatné je spíš až to, když se pak dál nic neřeší a neděje. Je pochopitelně potřeba se PAK snažit používat techniky regulace nevhodného chování, které se osvědčily u daných diagnóz. Není špatně, že alkoholik chce pomoc, ale to, že ji zdánlivě chce, ale vlastně nechce měnit svůj způsob života, léčbu bojkotuje, nebo případně porušuje režim abstinování po léčbě atd. Odpovědět

Jíťa    •  moje zkušenost  (24.7.2008 13:17:54) Nemám čas pročítat celou diskuzi, tak jen vložím názor. Výchova je tak složitý proces, že nikdo nemůže říct, co je vlastně správné. Dceru -17 let - jsem nikdy příliš netrestala a dávala jí poměrně volnost. Trestat za nešikovnost se mi příčí. Trestat za příliš hlučnou hru - vždyť jsou to děti... Ale pokud dítě ohrožuje sebe, nebo někoho jiného, je potřeba ho nějak usměrnit. Stejně tak, pokud obtěžuje ostatní lidi a to dokonce i tím hlukem (např. u lékaře, na úřadě...). Taky pokud by mohlo něco rozbít, je třeba usměrnit, nehledě na to, že by se v takovém případě mohlo i zranit... Už jsem to psala u minulého článku o trestech: Jsme rodiče a měli bychom vědět, co na dítě platí. Jenže spousta rodičů své dítě nechce trestat, čeká od něj, že se samo a dobrovolně rozhodne činnosti zanechat jen na základě vysvětlování. Kolikrát rodiče řeknou "nedělej to, nebo..." a nakonec se nikdy nic nestane. Já říkám dvakrát "Nedělej to, protože (důvod, proč se to nesmí)". Pokud dítě neposlechne řeknu mu potřetí: "Ještě jednou to uděláš a ...(vymezím okamžitý trest - např. půjdeme z parku domů)" a dodržím ho. Neměla jsem s dcerou žádné větší problémy, přestože patří mezi ty živější. A můžu říct, že párkrát (bylo to méně než 10x za její dosavadní život) jsem jí i řekla, že pokud něco ještě jednou udělá dostane na zadek a skutečně dostala 1-2 rány. Nikdy jsem to nepovažovala za svoje selhání, nebo za nezvládnutí situace, protože to bylo zcela vědomě a účelově. Prostě v tu chvíli se žádný jiný trest k okamžitému použití nenabízel. Add bití: Někdy (ne vždy) skutečně jedna dobře mířená a v pravý čas pomůže víc než dvouhodinová přednáška. Např. Pokud mi dítě uteče do silnice, a dostane za to okamžitě 1-2 na zadek s vysvětlením, že kdyby do něj narazilo auto, bolelo by ho to daleko víc, zapamatuje si to daleko snáz. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 13:31:39) S tvým názorem i výchovou naprosto souhlasím. Já naprosto rozumím důvodu, proč plácnout dítě přes zadek, a spíše nechápu, že si některé maminky nedokáží uvědomit, že každé dítě je jiné. Jasně, je velký rozdíl plácnutí po zadku, nebo ruce, a mlátit ho, a cíleně mu ubližovat, to je hnus a jen slaboši a ubožáci si své mindráky vylívají na dětech, ale paní, kojící dvě děti a dcera nereaguje a vlastně dělá naschvály, ano, i takhle malé děti dobře vědí, co nesmí. A co je lepší - po varování a upozornění ji plácnout, nebo ji nechat, ať spadne, pořeže se, popř. si ublíží jinak?? Než aby si ublížilo, ho po té ruce opravdu plácnu, protože na vysvětlování a prosby nereaguje. A vysvětlení, že kdyby ho přejelo auto, bolelo by to o moc více než to plácnutí, zabírá víc, než vysvětlování, jak moc by to bolelo.. Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 15:39:30) Majerce, budem sa opakovat, ale: okrem "placnut po zadku" a "nechat dieta, aby si ublizilo" existuju aj ine moznosti.. ale holt, niekto si vyberie to placnutie. Tym ale netvrd, ze inu moznost nemas. MAS, len si vyberas toto. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 15:50:58) Ale ty neznáš moje dítě!!! Copak si myslíš, že člověk opravdu nevyzkouší vše, ale prostě to nezabere??? Na otázku - ty opravdu chceš, aby tě to bolelo (říznutí nožem, pád, spálení) mi odpoví JO, CHCI. A i když ho odnesu,snažím zabavit jinak, on je prostě uvzatý, a bude dělat svoje. Asi je to v genech,oba dědečci jsou stejní, musí být po jejich a chudáci všichni, kdo žijí kolem nich... Takže TY si vychovávej své děti po svém, pokud to na ně platí, já se snažím o to nejlepší, malý ví, že ho miluji, i když ho plácnu. Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 15:57:10) Majerce, mam vychovne dost narocne dieta. Ale vyberam si na vychovu prostriedky, o ktorych mnohe maminy hovoria, ze by to nikdy nepouzili. Vcera som o tom pisala.. Mam jednu otazku: co ak tvoje dieta po prvom placnuti neposluchne? Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:06:03) Co chceš slyšet?? Že mu naplácám víc?? To máš smůlu. Nemusím. Opravdu - i malý plácanec je účinný, asi i proto, že přichází jen málokdy, ale to mi asi neuvěříš, a mi to je jedno. Mé svědomí je čisté, jak říkám, hlavně, že si neublíží. A hlavně - na rozdíl od mnoha známých - u nás mám jistotu, že aspoň něco zabere. Ano, potom, si ho posadím na klín, a vysvětlím, proč jsem ho plácla, co mohl udělat sobě, nebo jiným. POTOM mě vyslechne, v klidu. Předtím - to má vše na háku. Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:07:28) Majerce, tak to mas hodne poslusne dieta.. A mas pravdu, nechce sa mi verit, ze na dieta, na ktore staci jeden slaby placanec, proste nic ineho nezabralo. Ale mozno sa mylim.. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:18:25) Bohužel, je to tak. Prosby, domluvy, křik - vše je sranda. Zákazy - a to dodržované - např. bouchneš mě, kamaráda, psa - odcházíme - vše je sranda, i když řve a zuří. Ještě na něj platí, když začnu plakat. To když už nevím kudy kam, a prdnou mi nervy - než řvát, nebo udělat něco, čeho by pak člověk litoval. Víš, ale to mi příjde jako hra na city, vydírání - buď hodný, nebo maminka bude plakat. Nevím, víc fér mi příjde ten plácanec. A malý a hodný?? Je to super raubíř, takové to vesnické vybijokno,pytel blech, ale jinak zlatíčko Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:23:33) Vies, len mi to nejak nedava logiku. Ked hovorim, ze deti neplacam, tvrdia mi, ze mam stastie, ze to moje dieta nepotrebuje. A nakoniec zistim, ze to nie ja mam stastie, ale ti ostatni. Pretoze zjavne vsetci maju deti, na ktore nic nezabera a zo vsetkeho maju prcu, len ako zazrakom vzdy zaberie jeden slaby neskodny placanec.. Ale vazne, co ak ti raz ten jeden placanec nezaberie? Co urobis? Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:33:25) No, tak to pak teprve bude průser. Ale co udělám, nevím, to bych lhala. V tom případě budu vědět, že jsem jako matka totálně selhala, protože budu vědět, že dítě už nemá respekt z ničeho, že nejsou mantinely, ale DOUFÁM, že se to nestane brzo. Víš, mám za to, že k 2letému prckovi přistupuji jinak, než ke 3,4 letému, prostě děti jsou osobnosti a i ony se vyvíjejí, jejich myšlení, pocit zodpovědnosti, líp si uvědomují, co se smí a co může ublížit. Toto vše mě ještě čeká, ale věřím, že to z manželem zvládneme, protože chceme. Ale to ukáže čas. Odpovědět  Táňa, 2kluci    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:09:52) Majerče,..třeba jednoho krásného dne stačit přestane...Bude to znít tvrdě, ale myslím si, že žádný tělesný trest není z lásky. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:22:05) To je tvůj názor. Víš, až bude starší, bude mít i více rozumu - a i vyčúranosti, vím, ale prostě zase bude platit něco jiného, co by dnes nepochopil. Ale co, to ukáže až čas. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:22:01) Majerče, ale to tedy neznáš dítě, které neposlechlo ani při vysvětlování, ani po JEDNOM plácnutí . Dneska už chápu, že to bylo proto, že mám aspíka, ale to jsem TEHDY nevěděla, neb sami odborníci mi tvrdili, že je "jen" trochu rozmazlený... Ano, plácala jsem, a bohužel jednu dobu podstatně častěji než jednou měsíčně. Ale hrdá na to nejsem, a srdce mi dnes krvácí z toho, že nám nikdo dřív nebyl schopen ÚČINNĚ pomoci. Protože dneska má syn problémy poměrně velké - a všechny ty průplesky nám zdařile vrací, protože jako autista má pocit, že je NORMÁLNÍ bít - a nechápe rozdíl mezi námi - rodiči a jím - dítětem. Ano, je to dotažené ad absurdum - ale asi to tak funguje - když dítě propleskávám, dávám mu najevo, že bití je normální. Kolik slzí jsem proplakala, že syn dělá něco jiného, co by se očekávalo od zdravého dítěte... Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:23:54) "když dítě propleskávám, dávám mu najevo, že bití je normální" vystizne.. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:36:22) Holky, když vy to vše překroutíte, nebo nechcete pochopit i tu druhou stranu. Vše je o lidech, a hlavně se nic nesmí hnát do krajnosti. ANO, je špatné bít děti, ale napadlo vás někdy, že když po vás plivne 10letý kluk, jen tak, protože máte blbou bundu, je lepší mu jednu fláknout, protože je dost starý na to, aby věděl, že se to nemá a když mu jeho rodiče nevysvětlí, proč se to nesmí?? Co udělá příště?? Vytáhne kudlu. A co vy?? Všimly jste si někdy, že dnes se dospělí bojí dětí, místo aby děti měly repekt před dospělými?? Vím, že ten facan nic nevyřeší, ale v té chvíli mu dáte na jevo, že přestřelil. Příště si dá pozor. Ano, opět se vyrojí názory, že násilí plodí jen násilí, ale to si opravdu člověk musí nechat s..t na hlavu? Když jsem jako malá přišla ze školy, že jsem dostala od p.učitelky lepanec, a řekla jsem za co, málem jsem dostala doma další, a to mě nebili, protož e to bylo právem, řekla jsem jí, že je kráva. Dnes děti pošlou učitele do různých částí těla a rodiče si ještě stěžují, že se jejich dětěm křivdí, protože ony by to nikdy neřekly... Vím, odbočila jsem od plácnutí po plínce, ale .. Čím to vše je? Nemyslím si, že by děti byly horší, než my, ani že by to bylo bitím či volnou výchovou, asi jim jdeme špatným příkladem my všichni, i když si to nepřipustíme. Tak se nezlobte za můj názor, ale tak něják to cítím. Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 18:03:45) Ale já znám takové děti, naštěstí nejsou moje. Nevím, jak bych to řešila já, ale o tom to je, každý známe ty svoje děti a co na ně platí a podle toho postupujeme. Každý den se budím s představou, že budu klidnější, že dnes na prcka nezvýším hlas, že budu trpělivá.. Bohužel realita bývá jiná, a ráno se zase budím s tím - dnes budu klidná, zvládnu to. Ale ty děti.. Andílci s růžky Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:01:49) Majerce, nikde nepisem, ze nerobis to najlepsie, co vies. To by som si nedovolila. To snad robi kazda normalna mama. Len proste za najlepsie povazujes nieco ine ako ja.. Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 15:51:45) Jistěže mám, třeba bych ho mohla uvázat na krátké vodítko. Dítě by tudíž mohlo jen tak daleko, jak mu povolím a nemohlo by si ublížit např. skokem do silnice a já bych ho následně nemusela plácnout.... Akorát nevím, jestli by mě někdo zase nenařkl z toho, že tím vodítkem dítko ponižuju a tedy týrám psychicky. Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 15:58:20) Jito, rovnaka otazka: a co ak ti aj napriek placnutiu lezie do cesty? Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:17:09) To fakt nevím, to se mi totiž nestalo. Mě dítě na silnici nelezlo, asi to jediné plácnutí stačilo na celý život. Nebylo třeba více vysvětlovat, domlouvat a nervovat se. A hlavně, většinou jsem dítě držela na ulici za ruku, takže moc šancí nemělo. Ale taky ho nemůžeš držet pořád - občas potřebuješ obě ruce např. k zakoupení jízdenky z automatu, když si potřebuješ utáhnout tkaničky, najít kapesník, mobil... Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:20:56) Tak to mas, Jito, tiez stastie na dieta.. ale co ak by take nebolo a liezlo zas? Co by si urobila? Cisto teoreticky? Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:24:12) Přiznám se, že nevím. Co navrhuješ? Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:25:19) No to neviem. Mas dve moznosti: naplacat mu viac, alebo hladat inu moznost.. ale ty tvrdis, ze nic ine nezabera.. Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:41:02) Já jsem netvrdila, že nic jiného nezabírá. Jen o ničem nevím. Proto jsem se ptala, co bys mi doporučila. Možná máš víc zkušeností, tak se ráda něco přiučím. Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:42:06) Jito, to nemozes mysliet vazne, ze okrem naplacania o nicom inom nevies.. Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:56:20) Já mám na mysli tuhle konkrétní situaci - venku na ulici! Nemůžu jít s dítětem za trest domů, nemůžu mu sebrat např. hračku nebo sladkost, protože právě žádnou nemá, nemůžu mu zakázat večerníček, protože je příliš malé na to, aby pochopilo, že na trest si musí 8 hodin počkat.... A i kdybych to myslela vážně, tak proč mi tedy nic neporadíš? Ty přece víš, jak na to, nebo snad ne? Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:58:18) Jito, ja viem ako na moje deti.. A co ti to dieta vonku robi? A cim to bolo sposobene? A preco nemozes ist domov? Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:10:01) Třeba proto, že jí vede k lékaři, do školky, spěchají na autobus... Jíťo, já tě chápu. Možná jsme divné, ale neboj, a myslím, že nejsme samy. Jo, a víš, co mi ještě vcelku pomohlo?? Když prcek chytl záchvat zuřivosti - to je moje, já to chci (manžel brousil nůž), tak jsem s sebo flákla na zem a začala ječet jako on. Zmlkl, koukal a pak se začal smát. Ovšem použití na ulici moc nedoporučuji Odpovědět  &  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:34:54) No jo, Marce, ale proc sebou neplacnout na ulici? {kdyz nejdes zrovna na pracovni pohovor] Proc je v Cechach prijatelnejsi dite na ulici placnout nez si lehnout na ulici a zacit jecet? Ja bych sve dite musela umlatit, jsou mu ctyri a rozum {podle} testu ma jak dvoulety. Na svoje jmeno reaguje jenom obcas, a je dost slozity poznat, jestli nereaguje, protoze nechce nebo protoze to nechape. Pritom je fyzicky na tech ctyrech ma skoro 22kg a 107 cm. Holt musi mit ma vsechno dost casu a ja musim predvidat a pripravovat. Jasne, ze to obcas nevyjde. Ale vim, ze kdybych placla tak tu situaci nijak neurychlim. Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:15:12) Já taky vím, jak na svoje děti. Plácnutí by se dalo spočítat na prstech. A zajímá mě, jak nějakou situaci vyřešit jinak než plácnutím. Tak mi už konečně poraď! Odpovědět  ZuziP  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:18:50) Jito, ak placance spocitas na prstoch ruky, urcite pouzivas aj ine metody. Neviem, o aku situaciu presne ide a o ake dieta ide. Ja, podobne ako teta, som vzdy davala prednost predchadzaniu situacie.. v jej prispevku najdes par napadov. Odpovědět  Jíťa    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:37:58) Když už neumíš nic konkrétního poradit, tak mi aspoň prozraď jak máš starý děti a jestli jsi je skutečně nikdy neplácla. Já se tady totiž nezastávám nějakého surového bití, ale prostě jen vím, že jsou situace, kdy rodiče děti plácnou, protože nemají jiný nápad jak nějakou situaci řešit. Pokud dítě patlá čokoládou kabát sousedovi v tramvaji, seberu mu čokoládu. Pokud utíká na silnic když jsme na hřišti, jdeme domů. Pokud na hřišti bije jiné děti, nebo jim provádí něco jiného jdeme domů. Pokud polívá kočku vodou z bazénku, vypustím mu ji. Pokud neposlouchá v obchodě, vrátím do regálu pamlsek. Pokud povykuje v čekárně u doktora a nereaguje na moji snahu ho zabavit jinak, plácnu ho. Pokud se mi např. vytrhne na ulici a pokouší se vběhnout do silnice, plácnu ho. .... Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:20:52) Já nevím. Jak už jsem psala výše, Zuzi, tak to asi příjde samo a později. Pokud máš taky prcka ve věku 2let, je to zrovna to období, kdy už chytá rozum, ale ještě nemůžeš chtít, ať se chová rozumně. Proto taky občas plácnu a zatím to zabírá a většinou stačí porozit, že jestli toho nenechá, přiletí ruka na zadek, aby ušička lépe slyšely. Ale ty čekáš radu od Zuzi, ta asi má recept jiný. Odpovědět  teta    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:06:11) Jíťo, nezlobte se na mě, ale řekla bych, že byste mohla na celý problém nahlížet z jiné stránky: Ne, jak POTRESTAT neposedné dítě na ulici, ale jak se těmto situacím VYHNOUT. Když to vezmeme doslova, tak zavázat si tkaničky pořádně před odchodem z domova ), zvonící mobil ingorovat...prostě předcházet hrozící kolizi, jako jediná dospělá a rozumná osoba v dotyčném páru! Odpovědět  MirkaEyrová  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 18:25:08) Jinak naopak souhlasím, Teto, s názorem, že je lepší se snažit PŘEDCHÁZET kritickým situacím. Ale já to žel nezvládala, a asi ani nemohla... Odpovědět  teta    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 18:35:03) Mluvím o běžných nezvedených fakanech ) Odpovědět  MirkaEyrová  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 18:53:28) No jo, Teto, jenže do našeho dítěte bys zdánlivě neřekla, že mu "něco je". Tedy kdybych já si nevyběhala vyšetření u největších odborníků na autismus v zemi, tak by můj syn TAKY byl zdánlivě pouze "běžný nezvedený fakan". A předtím jsi odsoudila, že "každá diagnóza je dobrá". O tom mluvím, víš? Že mé dítě se chová špatně i přesto, že jsme se mu maximálně věnovali a vychovávali ho. "Venku" je zlatý: zdraví, děkuje, prosí, nepere se (většinou), až úzkostlivě dbá na to, jestli všechno dělá správně jak má... A doma? Kolikrát bych ho přerazila vejpůl. Jenže nechová se tak proto, že je nevychovaný (ať lepancema nebo výchovou bez lepanců), ale proto, že je JINÝ, jinak všechno chápe. A nás čeká složitá cesta pochopit jeho svět a vyjít mu vstříc, aby dokázal to, co potřebujeme, aby uměl (např. nevztekat se, když lehne počítač nebo když něco není po jeho). Strašně se bojím, aby už nebylo pozdě . Odpovědět  teta    •  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 19:43:24) Chápu, že vaše situace není jednoduchá - ale jistě bys nechtěla, aby tvůj syn nosil na krku ceduli s dejme tomu nápisem "Jiný"...co chci říct, je, že se snažíte ho začlenit a přizpůsobit, a jenom vy víte, kolik to stojí úsilí. V tomhle případě bych si vůbec nelámala hlavu s tím, co si kdo myslí - včetně mě, která psala o případech, které se na "diagnózu" jen vymlouvají. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 17:35:27) Zuzi, tady se musím Jíti zastat. Hele, ještě moje máti zastávala teorii, že knížky o výchově jsou na houby - a když si vezmeš, co se naši rodičové nebo prarodičové v takových knihách mohli dozvědět, tak asi celkem snadno pochopíš PROČ. Takže ono se nějak všeobecně nebere v potaz, že výchova dětí je nějaký problém, kvůli kterému bych měl chodit do knihovny - dokud něco ve výchově nezačne škobrtat. Až pak teprve rodiče - a ještě asi ne všichni - začnou pátrat, co to teda vlastně dělají blbě. I já se začala zajímat - a zpochybňovat tak svoji vlastní výchovu - až když "nic" nezabíralo. Takže jasně, pokud si lidi po generace vystačí s tím, že sem tam nějakou potomkovi ubalí - a potomek jakž takž uposlechne - tak celkem ani nemusí mít potřebu shánět na vlastní triko nějaké informace. Ve škole se nic neučí, média mají zpravidla úplně jiné starosti než pátrat po různých (!) teoriích o výchově, předkové nešli pro ránu daleko... Ano, Jíťa OPRAVDU nemusí o jiných možnostech vědět. Já o nich taky nevěděla hezkých pár let mateřství... Odpovědět  Majerče  Re: moje zkušenost  (24.7.2008 16:00:31) Jíťo, o tom už jsem uvažovala taky, když mi malý pořád někam lezl... a padal... Víš, podle mě je nejdůležitější, aby ty naše děti věděly, že je milujeme, a i když je občas plácneme, děláme to z lásky a musíme jim to i říkat. Musíme je chválit, ale i usměrňovat, nastavit mantinely. A když už selžou všechny možnosti, lepší lepanec, než přejeté dítě. Odpovědět  mamadomaci+2  Re: moje zkušenost  (25.7.2008 14:24:50) Mám stejný názor. Tak dlouho jsem dcerce jen domlouvala až se jí to málem vymstilo. Je to vzteklina, co chce to musí mít, za každou cenu. Klidně si lehne doprostřed křižovatky, protože jsem jí nedala právě zakoupený banán atd.(jsou jí teď dva a opravdu silně prověřuje hranice) Jednou jsem si udělala čaj, naštěstí jsem si ho schladila mlékem. Ve vteřině byla u mě a zařvala moje, vlítla mi pod hrnek a podebrala ho hlavou:-( Ani nevím jak rychle, jsem popadla malou a nacpala ji i s oblečením do vany a opravdu ledovou vodou jsem ji začla sprchovat. Křičela ...mamako ne..hojna. Ona to považovala za trest!!! a já ji jen zachraňovala a dobře, nemá jediný flíček ani jizvyčku.Díky bohu za ty dary! Na hrnky už nešahá. Teď už i plácnu, raději trest než záchrana s nejistým výsledkem. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: moje zkušenost  (25.7.2008 15:12:10) Mamo, musím se usmívat, jak jsou některé děti rychlé. Náš taky dost prověřoval hranice, taky byl poměrně rychlý, ale takové torpédo přece jen nebyl . Odpovědět

Gábi, 2 děti  Neuvěřitelná "diskuze"  (24.7.2008 13:22:25) Nad některými militatními příspěvky mohu jen vrtět hlavou, ale odráží to obraz naší společnosti - všichni milují extrémy. Kolem připravovaného zákona je hodně dusno a určité obavy jsou na místě. V našem právním systému je jednoznačných věcí velice málo - záleží vždy na výkladu. Vše je zneužitelné ... Malinko se také směšuje morální a právní kodex. Sice původně měla pravidla (ať už desatero nebo zákon) definovat morální mantinely "co je a není správné dělat", které vymezovaly danou společnost. Ale postupně se tento směr rozvětvil "to co není mravné ještě nemusí být trestné" a opačně. Článek narozdíl od diskuze v tomto smyslu vyznívá poměrně rozumně. Připadá mi zvláštní směšovat "týrání" a "zákaz domácích tělesých trestů". Je to možná odezva na horrorové události v Evropě z poslední doby. Díky medializaci se dozvídáme podrobnosti a máme pocit, že nic tak strašného se nikdy nedělo. Ale ono tomu tak není - dělo. Takže si přiznejme, že schválení nebo neschválení zmiňovaného zákona vůbec nic neřeší. Jen by bylo komické, aby to nedapadlo jako v příběhu matky dvou dětí, která se (po dobu dočasného pobytu v USA) těšila: "Až se vrátím do Čech, já je tak seřežu!" To váhy "co je a není špatné" musí být v nás a to je vývoj dlouhodobý, implantovat cit a svědomí (ale také sebereflexi) žádný zákon neumí. Odpovědět

teta    •  Osobně  (24.7.2008 16:03:02) jsem proti tělesným trestům. Vyrůstala jsem v rodině, kde nás rodiče řezali na potkání a vším, co jim přišlo pod ruku, dokud jsme doslova nepadli - i v psychických trestech prokázali celkem slušnou invenci (například ostříhání téměř dohola...), jakož i v rozmanitých nadávkách. Mimochodem, oba "umělci", živící se tvorbou pro děti :-(. Začátek byl zcela jistě v jediné facce...Nu, docílili jen toho, že jsme jim lhali jak na běžícím pásu, dobrovolně bychom se byli svěřili snad raději masovému vrahovi...a já jsem je do smrti nenáviděla. Zařekla jsem se, že svoje děti nikdy bít ani jinak šikanovat nebudu. Šlo to dodržet (kromě asi tří-čtyř plácnutí po zadku, vycpaném plenkami, i to mě doteď mrzí) - za cenu větší spotřeby času při různém vysvětlování a opakování, ale přistupovala jsem k nim prostě jako k samostatným bytostem, které si nezaslouží, aby se na ně někdo vytahoval jen z titulu vyšší hmotnosti. A teď, když jsou obě dospělé, vidím, že jsem vyhrála: Jsou to slušní, milí lidé, kteří mi nikdy nelhali (až jsem si někdy říkala, že nemusím vědět úplně všechno), kteří si vždy ochotně dali poradit (dodnes to vyžadují), nikoli však přikázat...a co je hlavní - mají mě rádi. Nepovinně. Také se nebojím, že by moje zlatá vnučka vyrůstala jak dříví v lese, ač můj hodný zeť pochází z jedné ze zemí, kde demokratická výchova má (na rozdíl od nás) dlouhou tradici - mimochodem neznám osobně jediného cizince ze "západní" země, který by byl asociál, neslušný a nevychovaný sobec. Takové spíš vídám tady, kde facky lítaly vzduchem od rána do večera... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Osobně  (24.7.2008 17:52:27) Tady se stále zaměňuje občasné plácnutí (jak píšeš, sama ses ho párkrát dopustila) a nepřiměřené fyzické tresty. Já taky občas dítě plácnu a taky jsem si kdysi slibovala, že nikdy (prošla jsem si podobnou výchovou jako ty). Mě neustále fascinuje, jak jsou lidi proti veškerým fyzickým trestům a přitom to sami nedokážou dodržet. Já si prostě přiznám, že v některé situaci si nevím rady a prostě dítě plácnu a nepovažuju to za svoje selhání. Prostě musím v té dané chvíli nějak zareagovat, aby dítě vědělo, že tohle teda ne... A když nevidím jinou možnost, tak plácnu. Jen by mě zajímalo, když jsi tedy dítě párkrát plácla, víš aspoň dneska, jak jsi to měla tehdy řešit jinak? Odpovědět  teta    •  Re: Osobně  (24.7.2008 18:27:07) Já to skutečně za svoje selhání považuju - a vždycky jsem se hrozila možnosti otevřených stavidel...samozřejmě, kvůli své zkušenosti. Nakonec, kdo ví, co je v něm zakódováno... Na tvoji otázku, jak bych to řešila (a jak to řeším dnes, s mojí zlatou vnučkou) - prostě si dám víc času. I s vlastními dětmi jsem ho měla poměrně dostatek (s každým čtyři roky na "mateřské" - a ani teď nikam nespěchám. Jesli chce setrvat o půl hodiny déle na pískovišti/koupališti/herně...zabije mě to?! Jestli nechce jíst zrovna teď, tak za hoďku se nají s chutí... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Osobně  (24.7.2008 18:52:55) tak takovýhle prkotiny teda neřeším vůbec. Trestat děti za to, že nemají hlad nebo se jim nechce spát je z mýho pohledu pitomost. Stejně tak je to pitomost, pokud jsou nešikovné (např. za počůrání, když něco rozlijí nebo rozbijou...) Já skutečně plácla jen v případě ohrožení dítěte, nebo pokud svým chováním nějak obtěžovalo jiné lidi, a to ještě jen tehdy, pokud mě nic lepšího nenapadlo, nebo všechno ostatní selhalo. A nikdy jsem toho plácnutí nelitovala, naopak mě vždycky napadlo, proč se pořád tolik snažím o jiný způsob řešení, když to plácnutí vždycky okamžitě zabre. Ale ono by to možná nezabralo, kdyby se plácalo moc často, že? Odpovědět  teta    •  Re: Osobně  (24.7.2008 19:26:11) Nejsme ve při ) Na "plácání" si člověk zvykne...Nicméně v případě ohrožení potomka jsem stoupencem jeho pevného držení (i kdyby se měl mobil či okolí vzteknout)...a jestliže svým chováním obtěžuje jiné lidi, tak buď odvedu jeho pozornost jinam, nebo, když se nezadaří, prostě odejdeme. Rozhodně nebudu zjitřenému okolí dělat radost veřejným trestáním, na které očividně v mnoha případech radostně čeká. Tím nechci říct, že bych z toho zlatíčka, kterým moje vnučka bezesporu je, chtěla vychovat nezdárného spratka - ale je jí rok a půl, a v tom případě očekávám ohledy, přiměřené jejímu věku. Ovšem sama, jako dospělý, vím, co okolí může obtěžovat... Odpovědět  Raduza  Re: Osobně  (24.7.2008 20:31:08) Čím může obtěžovat rok a půl staré dítě své okolí? Odpovědět  ZuziP  Re: Osobně  (24.7.2008 20:53:32) "Čím může obtěžovat rok a půl staré dítě své okolí?" Napada ma to iste.. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Osobně  (24.7.2008 20:48:19) V podstatě s tebou souhlasím, je třeba hodně předvídat a snažit se nebezpečným situacím předcházet. Jenže nemůžeš dítě stále jen pevně držet, někdy prostě nastane okamžik, kdy ho z nějakého důvodu pustíš a nemusí to být zrovna kvůli mobilu, je i spousta jiných důvodů: co třeba, když ti padne do oka smítko a hledáš v kabelce kapesník. Nebo máš na starosti dvě děti a jedno zrovna něco potřebuje (zavázat tkaničku, napít, utřít nos ...). Prostě snažit se můžeš, ale vždycky to nemusí vyjít podle tvých představ - to bys snad ve svým věku mohla vědět. A mimochodem, do silnice ti může vběhnout i 10-tileté dítě, to už obvykle za ruku tak pevně nedržíš. A s tím odejítím, když dítě otravuje to taky nemusí být vždycky tak jednoduchý. 1,5 letý dítě většinou zvládnu i bez plácání, pokud pláče v čekárně u lékaře, protože ho něco bolí, tak taky očekávám, že to ostatní pochopí. Ale starší, které jenom normálně povykuje a otravuje a odmítá jakékoliv mé nabíkdy jiné=tišší zábavy, tak mu klidně i v té čekárně jednu lupnu a hned by věděl, že má sedět na zadnici a číst si. (ale tohle jsem já nikdy řešit nemusela) Odpovědět  Jíťa    •  Jakým právem kritizuješ jiné?  (24.7.2008 22:50:02) Z toho tvého příspěvku vyplývá, že jsi dítě zřejmě plácla za to, že nechtělo jít domů ze hřiště, nebo za to, že nemělo hlad, když ty sis myslela, že by mělo jíst. Z mého pohledu prkotina, kterou jsem nikdy neřešila a už vůbec ne tresty (ani tělesnými ani jinými). Jakým právem potom odsuzuješ mě, která dítě plácne, protože dělá něco pro sebe nebezpečného, nebo svým chováním skutečně obtěžuje druhé? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Jakým právem kritizuješ jiné?  (24.7.2008 23:34:24) Jíťo, on je ale asi rozdíl, když Teta píše (jesli si pochopitelně nevymýšlí), že za celý život své děti (nyní dospělé) plácla třikrát nebo čtyřikrát, a je rozdíl, jestli někdo jiný plácne třikrát čtyřikrát do měsíce, anebo jako já umělec, když jsem třeba neudržela ruku třikrát čtyřikrát denně. Jestli uklouzla za nějakých patnáct dvacet let třikrát a ve zbylých mnoha stovkách případů konflikt řešila jinak, tak to je podle mě docela dobrý výkon. Odpovědět

Lenka Nová    •  Tresty  (26.7.2008 6:39:59) Když žák dříve dostal od učitele, doma to neřekl nebo by dostal ještě jednou od taty. Odpovědět

Markéta    •  oko za oko ...  (27.7.2008 0:47:59) dnes jsem videla, jak neter (3 a pul roku) stipla sveho mladsiho bratricka (necele 2 roky). babicka ji placla, jen jednou a mirne, zadne brutalni rezani ... reakce - holka ji to vratila (!), placla babicku po rukou a zajecela. chytla jsem ji za ramena, sedla si k ni na bobek a normalnim, ale duraznym hlasem jsem ji rekla, ze nikoho nesmi tlouct a uz vubec ne babicku a ze se na ni velmi zlobim ... zmlkla a stydela se tak, ze se sla schovat za krovi. telesny trest vyprovokoval jen dalsi nasili a "rozhovor" mel jasny "vychovny" ucinek. (jen jsem si pripadala divne, ze ji rikam, ze babicku nesmi tlouct po te, co ji abicka jednu lupla :-( ... ja tu ovsem nejsem od toho, abych vychovavala svou tchyni, ze ano) Odpovědět

lucie    •  a proč pořád tresty?  (27.7.2008 9:45:04) používejte přirozené důsledky !chce to trochu přemýšlet, ale je to efektivní....rozhodně efektivnější než pár na zadek alespoň dlouhodoběji jo pokud chcete aby dítě dalo okamžitě teď pokoj a nechcete mu nic vysvětlovat, znát jeho důvody (ukázat mu že diskuse s vámi není možná a obrat se o svěřování třeba v dospívání) pak je pár na zadek asi pro ten moment nejrychlejší ale do budoucna to dítěti nic nedá... problém vidím v tom, že k tomuto postoji by měl každý asi dospět sám jako návod doporučuji Respektovat a být respektován knihu nebo kursy, alespoň si to pročíst nikoho nutit k tomu aby změnil své postoje nemůžeme ale třeba pokud tápete, fackování se vám nelíbí, ale nemáte návody jak spory řešit jinak mohlo by vás to navést nebo inspirovat Odpovědět  Kudla2  Re: a proč pořád tresty?  (27.7.2008 10:45:36) Lucie, ano, s tím souhlasím "k tomuto postoji by měl dospět každý sám". Odpovědět

šťastné dětství    •  pozvánka  (4.8.2008 21:42:01) 3. srpna 2008 Motto které chceme negovat: „Uhodit zvíře se nazývá krutost. Uhodit dospělého se nazývá agrese. Uhodit dítě se nazývá výchova.“ Pozvánka na veřejnou členskou schůzi o.s. výchova pro šťastné dětství Vážení přátelé, jménem výboru sdružení o.s výchova pro šťastné dětství si Vás dovoluji srdečně pozvat na veřejnou členskou schůzi o. s. výchova pro šťastné dětství, která se uskuteční dne 18.9.2008 ve 13:00 v pizzerii Galaxie v Olympia centru v Brně. Naším společným úkolem bude zorganizování informační kampaně na podporu zlepšení výchovných postupů v rodinách. Na osobní setkání či jakoukoli jinou podporu tohoto projektu děkujeme. Informace o naší činnosti: Naše občanské sdružení o.s. výchova pro šťastné dětství si klade za cíl zlepšit informovanost rodičů a budoucích rodičů o vhodných výchovných postupech aplikovaných při výchově. Cílem projektu je zlepšení této situace – odstranění patologických jevů ve výchově - formou masivní informační kampaně. Kampaň bude probíhat na více úrovních: formou letáků a plakátů, www. prezentací, mediální prezentací, přednáškami a školeními, internetovou poradnou. Chceme dát rodičům jasný a stručný návod na výchovu dětí, rozčleněný dle věkových skupin. Celý projekt má zajištěnu širokou odbornou podporu (v jednání je podpora projektu Českou pediatrickou společností) a má také zajištěn kvalitní PR. Odbornou náplň projektu zajišťuje odborná rada: Mgr. Michaela Mrowetz Bartáková – klinická psycholožka a psychoterapeutka a PhDr. Jaroslav Simon - klinický psycholog a psychoterapeut (autor knihy:Rodinné konstelace - tok lásky). Mediální spolupráce – patronem projektu je herec Tomáš Matonoha. Finanční podpora - tento projekt plánujeme pokrýt z nadačních fondů, grantů a sponzorských darů. Aktuálně má naše o. s. v jednání podporu grantu u Nadace OKD (www.nadaceokd.cz). V současné době je projekt v počáteční fázi a jakákoli podpora projektu je vítána. (členství v o.s., odborná pomoc, sponzorský dar…). Souhlasíte-li s programem našeho sdružení a máte-li chuť zapojit se do našeho projektu, jste k němu srdečně zváni. Naše o.s. zejména hledá správce www stránek, které nám budou v rámci sponzorského daru vytvořeny firmou Kami-kadze web solutions. Přihlásit ke členství se můžete na naší emailové adrese: info@stastnedetstvi.cz Pokud se rozhodnete podpořit náš projekt jakoukoliv částkou bankovním převodem na č. ú. 33403340/0300, zajistíme administraci darovacích smluv. Částka bude použita na pokrytí počátečních provozních investic (webhosting, provozní náklady, vedení účtu..), vyšší částky budou po dohodě s Vámi zahrnuty do financování projektu. Pokud Vás naše práce zaujala a máte zájem o více informací, kontaktujte nás. S pozdravem Členové výboru sdružení: Mgr. Leona Wunderlichová Dora Daňková Kateřina Benešová Odpovědět