Názory k článku Domácí úkoly

Mám doma adolescenta který si dělá naštěstí vše do školy sám,potom dceru která chodí do 5 třídy a ta si úkoly dělá sama pokud jim rozumí,učit se s ní ale musím já a někdy to je pěkná fuška.Nicméně nejvíce mě momentálně zaměstnává náš prvňáček.Řeknu vám, že denně řeším opravdu velikou zlost,když otevřu složky a najdu tam tolik úkolů,že když začneme kolem čtyř hodin tak končíme v šest a to jen v tom případě že syn má dobrý den a vše mu jde rychle.Obvykle má půl až celou stránku v matematice k tomu ještě stránku psaní v pracovním sešitě a aby toho nebylo málo ještě dostane nějaké to cvičení v pr.sešitě ke slabikáři kde má doplňovat různé slova což je úplně to nejhorší.Myslím si že syn není nijak zvlášť nešikovný,nosí samé jedničky jen psaní mu nejde tak dobře jako třeba počítání nebo čtení.I tak mu ale trvá poměrně dlouho než napíše všechnu tu spoustu úkolů.To se musíme s manželem u něj ještě prostřídat jinak by nás z toho omylo.A to vše prosím DENNĚ.Pokud se náhodou stane ,že úkol náhodou nemají pak slavíme,ale né na dlouho.Protože hned druhý den jich dostane dvojnásob.Za dva dny jdu na třídní schůzky a už se opravdu nemůžu dočkat až si popovídám z paní učitelkou.S úkoly souhlasím ale myslím,že bohatě stačí jeden denně.Pokud udělám ze synem celou stránku v matematice,co pak dělá ve škole????Nemluvím o kroužcích a podobně.A jestli si paní učitelka myslí že budu celý víkend nutit syna dělat průběžně úkoly tak se plete.Každý z nás je rád když má nějaký den volno a nemusí se učit.Doufám,že už brzy vyjde zákon kdy se DÚ uplně zruší.

Milado, díky za typy, ale:
přesně takový seznam dostávají děti ode mě na začátku roku (v mých předmětech). Když je potom čas na geometrii, naivně si myslím, že to jen připomenu. Zjišťovat od kolegů, to už je dnes docela nereálné, vzhledem k počtu a tomu, jak je to s úvazky. Někdy jsem ráda, když se v průběhu září vyjasní koho budou mít.
Když si chci něco půjčit v béčku, předpokládá to, že si musím vzpomenout dřív než po pokynu učitele.... Samostatná kapitola jsou kalkulačky - když slušně přijdou před hodinou, zapůjčíme "kabinetní erár". Problém je, že s neznámou kalkulačkou si neporadí.
Po 2 letech se dostáváme k tomu, že se mezi sebou konečně děti domluví a koupí to jeden.
Jinak na "výjímečné věci - např:bílé i barevné čtvrtky, čtverečkované paspíry na písemky, milimetrový papír, apod. mám vybráno 20-50 kč od každého na začátku roku a to jim kupuji sama. Ale abych vybírala ještě na sešity?
Já mám doma pro děti nakoupené sešity - A5 linkované, čtvereč. a nelink.do zásoby + A4 nelink, který vím, že potřebují na matematiku do zásoby. Tloušťku teda neřeším ani já, ani jejich učitelé. Když zásoba dojde, koupíme další. Pak stačí sáhnout do šuplíku a nemusíme nikde shánět........

Podle naší p. učitelky nemáme úkol dětem opravovat a máme ho podepsat i s chybami. Pro ni je to kontrola, zda děti danou látku zvládly. Přesto mi to občas nedalo, ale nechala jsem na dceři, zda si úkol opraví nebo ne.

Souhlasím s tím, že děti si mají své úkoly vypracovat samy.
Myslím si ale, že podepsat úkol s chybami také není to úplně pravé. Já tedy dceři úkoly kontroluji a chyby jí ukážu a snažím se jí vysvětlit, proč je to špatně a jak to má být. Asi by mi bylo hloupé, kdybych věděla, že jsem se podepsala pod něco, co není dobře. Špatný pocit před paní učitelkou. Z vlastní zkušenosti vím, že chybu, kterou s malou probereme, už většinou neudělá. Ale také se může stát, že něco přehlédnu a to se potom nedá nic dělat.

jo, to taky nechápu, proč na začátku šk. roku děti nedostanou papír se seznamem sešitů a pomůcek na všechny předměty najednou