Názory k článku Radosti a strasti velké rodiny

Pisatelka si roztomile protiřečí. Nejdřív, že vesnice znamená "stmelení" a o pár řádků dál přiznává pocit sociální izolace. "Nádherné lidové tradice" je obrat jak z naivní slohovky snaživé žákyně, ale se současnou realitou nemá zhola nic společného.
Poslední desítky let je to spíš křečovitost, stres, opilství, hory odpadků a pocit marnosti - to jsou asi daleko přiléhavější slova pro zbytky čehosi, co bylo kdysi lidovými tradicemi... Rovněž by se dalo ptát, proč říkat "lidové", když to už dávno nepořádají místní lidé, ale obecní úřad ( v podstatě stejnou logikou, jakou pořádá schůze zastupitelstva ).
Co se týče vesnických malotřídek, tak můžem potvrdit, že děti tu jsou asi o rok pozadu ve všech předmětech.
Místo skutečné přírody jen hektary zemědělské krajiny, sem tam přerušené remízkem plným kopřiv a odpadků.

Klidně mě obviňte ze škarohlídství, ale ne z toho, že bych neznal život na současné, české vesnici.

Jsem na tom podobně. Taky jsem s radostí utíkala z panelákového 1+1, kde jsme žili 4 lidi, kocour, pes a rybičky, do staveniště vesnického domku 25 km od velkoměsta. S nadšením jsem hltala zahradu, přírodu kolem nás a hlavně klid.
Do dvou let nám přibyl další člen do rodiny, mnou vytoužená holčička. Po dvou mužských absolutní balzám na duši ).
Dlouho jsem zvažovala, kam přihlásím svého prvního syna do školy. Nakonec vyhrála malotřídka tady ve vsi. Osobní přistup je mi nade vše.
Všem maminkám s podobným osudem přeji hlavně zdraví a pevné nervy s ratolestmi.
Díky za článek ).
Míša

Paní Aleno. Váš "článek" je úplně úžasný. Máme tři děti, zatím žijeme v panelákové krabici, ale máme to štěstí, že jsme dostali byt na vesnici s malotřídkou a už se nemůžeme dočkat, až se přestěhujeme.
Jsme rodina se třemi dětmi - kluky. Už se těším, až začneme chodit do lesa na borůvky a pod., pěstovat bylinky, drobnou zeleninu atd. atd.
Váš článek mě hrozně nadchnul. Berete život s takovým nadhledem.
Manžel mi říkal, že mě v něm vidí. Hlavně v té koncové části. Tyhle myšlenky a přání mám každý den
Také si říkám, že až budeme bydlet na vesničce, tak si budu připadat sama, ale u mě to spraví tvoření a komunikace přes internet, sms, telefony se sestrou a kamarádkami. Tak to snad nějak zvládneme
Přeji Vám hodně štěstí
PS: můj slohový projev byl vždyctky na 4, tak se tím, prosím, moc nezabývejte

To jsi napsala moc krásně. Je to stejné jako u nás, úplně to vidím plasticky.

Zdravím maminku ,moc pěkné a legrační ,taky mám čtyři děti,taky je miluju,když zrovna všichni čtyři neřvou.