tisk-hlavicka

Radosti a strasti velké rodiny

5.3.2009 Alena Mikulecká 41 názorů

O radostech a strastech velké rodiny a také o radostech a strastech bydlení na vsi by se daly psát romány. Zvláště ve dnech, kdy radost ze sněhové nadílky zvolna utává společně s ubývajícím sněhem a kdy procházka může znamenat a také vždy znamená katastrofu.

Jsme taková normální rodina skládající se z šesti členů. Naše děti se nám postupně narodily v průběhu deseti let a stejný čas jsem již také na rodičovské dovolené. O radostech a strastech velké rodiny a také o radostech a strastech bydlení na vsi by se daly psát romány. Zvláště ve dnech, kdy radost ze sněhové nadílky zvolna utává společně s ubývajícím sněhem a kdy procházka může znamenat a také vždy znamená katastrofu. Jeden můj krok se nemůže srovnat s kroky mých dětí. Já se zatvrzele vyhýbám kalužím a blátivým místům, kdežto drobotina je vyhledává. Já už bych ráda konečně vyrazila k řece, kdežto děti si libují v houpání na houpačkách a točení na kolotoči za zahradou. Není na tom vůbec nic špatného, kromě těch slepičinců, jež se houpají společně s dětmi. Toto období je naprosto neutěšitelné. Je tu tolik bahna, že sotva se projdeš pár kroků, máš na nohou několik kilogramů navíc a krásně to klouže, z roztátého sněhu ohromné kaluže se teda nedají obejít, protože je sranda do nich hupsnout, až to stříkne na všechny strany. Oblečení krásně neschne, takže nezbývá nic jiného, než bahnem obalené a v louži zmáčené oblečení se svých miláčků stáhnout a na topení usušit. Následně pak je usušený oděv důkladně oloupán od blátivého obalu a pak je již připraven na další návštěvu dětského ráje.

Přeji dětem jejich řádění, na slušivost jejich oblečení při tom nedbám. Objeví-li se u našich dveří postavička výškově zařaditelná do našich řad, ačkoliv nic jiného nenapovídá o tom, že se jedná o dítě, bez zbytečných řečí jen zabráním celkovému prochlazení organizmu, částečně očistím ty části, podle kterých by měla být rozpoznatelná totožnost potomka, důkladně očistím ty části, které chtějí uchopit jídlo a zpět vyšlu k opětovnému prozkoumávání terénu.

Vesnice ale také znamená stmelení. Stmelení dětí, docházka do kroužku hasičů a dodržování nádherných lidových tradic. Úžasná je i místní malotřídní škola, kde do dvou tříd zahrnujících pět ročníků chodí celých dvacet dva žáků. Moje nejstarší Anička chodí již do čtvrtého ročníku a jejich ročník je silný, čítá pět dětí. Společně se čtvrtou třídou je třída třetí a pátá (páťáků je hrozně moc, celý dva žáci) a tak na jednu paní učitelku je dvanáct dětí. Prvňáčci, kam patří také moje Magdalenka, jsou spolu s druháčky. Napřed jsem si neuměla představit, jak může výuka v takové třídě vypadat. Byla jsem ale mile překvapena, že znalosti dětí převyšují moje očekávání.

Na své dětství mám krásné vzpomínky i když mi nebylo dopřáno chytat žáby nebo vytvářet blátivé hrady. Ale toužila jsem po tom. Celých dvacet sedm let jsem toužila po tom, abych místo v paneláku ve městě bydlela v domku na vsi, abych nemusela procházet tou betonovou anonymní džunglí, kde stěží znáte sousedy z jednoho domu. Toužila jsem po ránu vyběhnout na trávu, snídat pod stromy, prostě se vrátit blíž k přírodě. Jak jsem byla šťastná, že jsme se s manželem rozhodli opravit stařičké stavení třicet kilometrů od města. Nadšení ale v brzké době vystřídal šok. Částečně byl způsoben tím, že jsme se přestěhovali v únoru do syrového a neútulného domu, který více než dům připomínal staveniště a částečně byl způsoben těhotenskou nevolností. Cítila jsem naprostou sociální izolaci, odtržení od civilizace.

S příchodem jara a odchodem nevolností se moje nálada začala zlepšovat a v létě už jsem si užívala přírody kolem domu v plné míře. Miluju náš dům, miluju výhled na rybník, který skýtá pokoj přestavený ze stodoly a chléva. Ale stále ještě po tolika letech nejsem schopná se plně adaptovat na vesnický život. Nenavštěvuji vesnické zábavy, nějak mě moc nezajímá, jestli Benediktovi mají dvacet králíků a Beštojc začali přestavovat a tak stále prožívám sociální osamocenost. Pravda, našla jsem si spřízněnou duši, ale počet a aktivnost mých potomků mi jaksi dostatečně neumožňuje se náležitě vypovídat. Ani v průběhu pětiletého studia vysoké školy se moje mluvidla nedostala k diskusi na téma zajímající ženskou duši. Pro tyto diskuse není vhodným objektem ani manžel, který po příchodu z práce zamíří rovnou k večeři a tvrdí, že prý na řeči nemá náladu, protože má hlad, při jídle se nemluví a po jídle zase tráví. Mám-li konečně možnost se vypovídat, tak to nějak nejde. Mozek nevysílá dostatek impulzů k jazyku, víceslovná věta je nadlidské úsilí. A co je horší – můj mozek si to uvědomuje. Uvědomuju si tu nezřízenou desetiletou propast mezi civilizací a mezi mým světem okleštěným čtyřmi dětmi a vesnicí. Posiluje mě ale vědomí, že v tom nejsem sama. Neštěstí druhého vždycky potěší – ona spřízněná duše je na tom podobně.

Aby mé mozkové závity nezatuhly, vedu si rodinný nepravidelník. Zapisuji události tragické, komické, tragikomické i běžné, kterých je v naší rodině bezpočet. Je úžasné se těmi zápiskami probírat:

….Včera jsem měla pěkný šok. Když jsem přijela z Plzně s Aničkou a Bětkou domů, čekala na mě Mája s obvázanou ručičkou. Zděsila jsem se a ptala se, co se stalo. To, co jsem se dozvěděla, mi roztřáslo kolena a chtělo se mi zvracet. Koupila jsem asi před týdnem sadu nožů, ještě jsem je nechala v krabičce nerozbalené a naše Mája je našla a začala si s nima hrát. Zasunovala a vysunovala nože z dřevěného stojanu, až se kuchla do zápěstí. Začala jí stříkat krev ze žíly, Rosťa jí hned žílu zacpal a volal 112. Než se dovolal, tak to přestalo trochu stříkat a tak začal prohledávat byt ve snaze najít něco sterilního. Jelikož si sám občas nemůže najít ani čisté ponožky, tak tohle byl nadlidský výkon. Nic nenašel, tak s vervaným palcem v Máji zápěstí startoval naší škodovku, která už dva měsíce nevyjela, tak moc startovat nešla, ale nakonec se mu to podařilo…Když se vrátili z pohotovosti, tak Rosťa nafotil ty jatka, co tu byly. A ukázal mi je, srandista jeden….

…Mája teď už druhý týden chodí do školky a stávkuje - nakonec jsem jí přemluvila. Ale ty její řeči, co vede, ohledně svý budoucnosti - má to všechno naplánovaný. Prý bude mít statek u nás ve vsi, abychom to k sobě měly blízko, já jí budu hlídat děti a ona mně za to bude krmit krůty. Jenom prý neví, koho si vezme a to je teda stres. Davida Bláhu prej nechce, protože zlobí a ona nechce mít zlobivý děti... . Tuhle utírala nádobí a říkala, že když ona mi pomáhá, tak očekává, že já jí na statku taky pomůžu...

…Holky dávají zabrat. V pá jsem měla menší krizi, už jsem prostě nemohla. Vyráželi jsme zase na víkend k rodičům Rosti, tak jsem balila a nosila do auta spousty věcí, debordelizovala byt a když se vrátily holky ze školy - vždycky chtějí říct obě najednou, co bylo..., tak jsem s nima psala úkoly a učily jsme se, do toho Bětka vyřvávala, Madlenka protestovala, že nebude číst, že jí Bětka ruší, Anička nemohla pochopit jednoduchou slovní úlohu z matiky. No prostě nápor na nervy obrovskej. Nakonec to skončilo bitkou - Mája zmlátila Bětu, Anička se naštvala a stávkovala a já se musela uklidit na chvíli na zahradu na vzduch. Ještě že Toníček v břichu neječí. V průběhu cesty do Plzně jsem zkoušela Aničku ze slovíček a okřikovala holky, aby se v autě nepřizabily. Od 17h mají plavčo, Rosťa končí v práci po třetí, pro toho jsme dojely po čtvrté a na plavčo jsme přijely v 16.55. Chtělo se mi jít si lehnout za nejbližší keř a jen tak ležet, nechávat se očůravat psy a hlavně neslyšet jekot těch našich bestijek. Místo toho jsem uháněla s Rosťou podepsat nějaký lejstro do banky, rychle nakoupit rodičům (vždycky jim vozíme nákup, aby to nemuseli tahat) a s pěnou u huby zpět pro holky, který končej na plavču v 18h. Přijeli jsme pro ně v 18.15, utřít, vysušit vlasy, nacpat do auta, vybalit svačinu, zacpat hubičku dudlíkem (Bětky) a vyrazit směr Rosťovi rodiče. Hned za cedulí Plzeň nám prasklo lanko od plynu a auto nejelo. Naštěstí jsme sebrali s Rosťou zbytek sil, zavolali mechanikovi, popsali závadu, on popsal kroky k opravě, já utíkala do nejbližšího obchodu (naštěstí opravdu blízkýho) pro nový lanko, Rosťa se začal v nových kalhotech a Božíhodový košili šťourat pod autem a holky si na plný pecky pustily v autě rádio. No, abych to zkrátila, v osm večer za úplný tmy se to Rosťovi podařilo spravit a my ujížděli….

…Holky jsou skvělé. O víkendu tu byla neteř Evelýnka a Mája si s ní založila za zahradou obchod. Natahaly si tam různý stvoly suchých kytek, natlučený jablka, natrhaly si od slepic pokaděnou mátu, doutníky od rybníka, vylovily si pár čudel z rybníka do kyblíku (byl tu výlov a je tam spousta těch malých plevelných rybek) a to všechno prodávaly kolemjdoucím procházejícím se vesničanům. Vydělaly si celkem 35Kč a byly z toho ohromě šťastné. My sice teď vypadáme, že musí naše děti chodit žebrat, ale ty holky jsou nadšené a prodaly by mrtvýmu zimník….

…Předevčírem jsem se musela řehtat - bylo krásně, tak jsem holky vyhnala na zahradu, aby si pohrály se zbylým sněhem a já tady doma šůrovala. Za chvíli řev a Mája přišla, že na zahradě byly slepice sousedů a jedna se zaklínila mezi kompot (kompost) a druhá do dříví. "A co jsi s nima udělala?" "Tu v kompotu jsem táhla za pařáty z tý díry. Ale neboj, mami, přežila to. Trochu kvokala, když jsem jí vytáhla." "No a co ta druhá?" "Ta byla tak blbě v tom dříví, že jsem musela všechno dříví odházet. Mami, já se tak nadřela. Já jsem tak unavená. Ale taky žije, neboj. !" Obě jsme si totiž vzpomněly na příhodu asi před 14dny, kdy se k nám zatoulaly sousedovy slepice a já řekla Máje, aby je vyhnala a šla jsem domů s Bětkou. Mája na to vyhánění vzala násadu od lopaty a prý jen trochu tu slepici přetáhla. No, milá slepice teda nebyla trochu přetažená, ta byla úplně tuhá. Tak jsem ji nabrala na lopatu a hodila sousedovi do zahrady a dělaly jsme, jako by nic….

Na závěr musím konstatovat, že ačkoliv se někdy dostávám do kolizních a krajních situací, ačkoliv je mi v našem plném domě někdy smutno, přesto jsem ráda, že je to tak, jak to je. A často si odříkávám tuto mantru:

  • Ať jsou mé děti zdravé.
  • Ať jsou mé děti šťastné a zdravě sebevědomé, aby mohly zdárně čelit okolí.
  • Ať mé děti dobře vychovám, ať dělám co nejméně chyb.
  • Ať se děti nesetkají se zlými lidmi. Ať se vždy v pořádku vrátí.
  • Ať si užijeme každou společnou chvíli.
  • Ať si zachovám zdravý rozum a nadhled.

Názory k článku (41 názorů)
Krásné Luďka 5.3.2009 8:57
*Slepice vedou!! Markéta 5.3.2009 13:37
Děkuji Havvah71+2xmazlíci TP 23.4.09 5.3.2009 9:19
*Re: Děkuji Blankk 5.3.2009 9:33
*Re: Děkuji bromelie 5.3.2009 12:17
**Re: Děkuji Róza - 05,08 5.3.2009 12:57
Život na vesnici nebo v městě? singera 5.3.2009 10:33
*Re: Život na vesnici nebo v městě? Sylva2 5.3.2009 10:55
**Re: Život na vesnici nebo v městě? Sylva2 5.3.2009 10:56
***Re: Život na vesnici nebo v městě? ...neviditelná... 5.3.2009 11:45
****Re: Život na vesnici nebo v měst... yogurt 5.3.2009 11:52
*****Re: Život na vesnici nebo v mě... Barculda, A 10/08 a Z 11/10 5.3.2009 12:5
******Re: Život na vesnici nebo v ... Hana 5.3.2009 12:10
*******Re: Život na vesnici nebo ... marulinka 5.3.2009 12:55
*Re: Život na vesnici nebo v městě? Ráchel, 3 děti 5.3.2009 16:5
*Re: Život na vesnici nebo v městě? Maminka dcerka6r.+brusko 5.3.2009 16:25
Závidím, xLenka 5.3.2009 13:14
*Re: Závidím, Samarlu 5.3.2009 14:3
**Re: Závidím, xLenka 5.3.2009 14:24
**Re: Závidím, ALianan 5.3.2009 16:29
**Re: Závidím, Ellen 7.3.2009 23:11
*dedina - mesto jasietka 5.3.2009 14:8
**Re: dedina - mesto Samarlu 5.3.2009 14:12
At zije vesnice. misu a dva kluci 5.3.2009 13:57
jako bych to snad psala ja Megg 5.3.2009 14:40
Vesnice Lizzie 5.3.2009 15:42
vesnice je fajn, když jsou děti malé Levandulka+3 5.3.2009 18:34
stejný a blažený blázinec veronika,4 děti 5.3.2009 19:11
*Re: stejný a blažený blázinec Hana 5.3.2009 19:51
squele Mapik+Betka+Fili 5.3.2009 22:9
To je o naší rodině? M+4 6.3.2009 19:34
To mě těší....... andygros 7.3.2009 0:34
To je jak u nás janourik 7.3.2009 14:4
Krása Lucka 345 9.3.2009 10:16
*Re: Krása Lucka 345 9.3.2009 21:43
Úplně se vidím :-) vladka, 3 kluci 10.3.2009 6:10
*Jsem na tom podobně Míša, 3 děti 12.3.2009 9:10
super markik 10.3.2009 22:17
*Re: super Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 17.3.2009 0:23
Máme jinou zkušenost smutný vesničan 17.9.2009 20:20
Supr čupr!! Hdkate: mimoušci Káťa a Váša 26.4.2013 13:45




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.