jako bych to snad psala ja

užasny fakt jo uplně jsem v tom viděla naši familii.
taktež jsem s velkeho mesta a take jsem toužila se zbavit te kralikarny jež se řika panelak a mit domeček po 10 letch se mi to splnilo a ted 3 roky mame domecek na dědine asi 40 km od Brna.
take opravy a prestehovali jsme se na zimu a s dětima opravovani zabydlovani ale přežili jsme to.o tom blatě a kde co prolezt jako by jsi popisovala me deti....
co se týče emocí je pravda že samotna jsem taky občas v rozpacich co me poskytlo mesto co mi dala vesnice možnosti tam a zde ta opuštěnost tam přelidněnost.tady prochazka blatem tam obchodakem tam kochani se vecima a žalostnym pohledem na peneženku tady na kochani se přirodou škubani kytiček napominani děti nelezte to škubat k sousedum atd.
take nechodim na žadne plsy zabavy apb nejak me to nelaka ale když zavitame jednou za čas do mesta tak citim pocit štesti je mekač kfc .....trocha vic lidi..
přes klady a zapora jsem ale presto rada že deti maji citejsi vzduch vice prostoru pro sve ptakoviny atd atd...
co se týče počtu dětí mam zatim dětičky 3... čtvrte se za dva a neco mesice teprve narodi...
obcas mam pocit zralosti na psychouše když se to zacne dohadovat o pravdach a když si vjedou do vlasu.....kdyz to lita mamí a mamí on udelal to a ono a mamí a blablabla ale nadruhou stranu je v domečku život a nemenila bych je tu smich skodoliba radost proste to co k velke rodine patři....
co vice snad dodat.....