| xLenka |
 |
(5.3.2009 13:14:35)
Takovýto život je mým snem, nádherně napsaný článek, dokonale se mi podařilo si ty situace vybavit. Děkuji, parádně jsem se pobavila. 
|
| Samarlu |
|
(5.3.2009 14:03:49)
nezáviď, ten sen je docela dřina. A to mám polovic dětí, školu jsem dodělala při prvním, obec má pře 1000 obyvatel a škola i školka je tu menší, ale běžně vícetřídní.
To tak závidíš stavební prach, tahání uhlí, vynášení popela, netěsnící okna, a když se vzdálíš v topné sezoně, tak návrat pozdě večer s dětma do ložnice, ve které je krásných 10 nad nulou? A ta dilemata, jestli trochu zabojuješ s džunglí na pozemku nebo z něj konečně na chvíli vytáhneš paty do té přírody? A ty prachy, který rekonstrukce sežere? A že když si dáš domů zvířectvo, tak si nevyjedeš ani na cyklovíkend?
Jako já jsem nakonec spokojená, už i v zimě můžem odjet, líbí se mi tu, ale pro romantický sny si radši jezdi pod stan.
|
| xLenka |
|
(5.3.2009 14:24:07)
Vyrostla jsem tak, akorát jsme k tomu měli i hospodářství (krávy, prasata, koně, drůbež, králíci...) Takže vím, co je to vstávat každý den bez ohledu na počasí....Pak jsme se přestěhovali do RD, ještě s rodiči. Sice už jsme neměli zvířata, ale pořád to byla vesnice. No, vdala jsem se, jsem ve městě v bytě 2+1. Svým způsobem se tu už netrápím, jsem ráda, že vůbec máme kde bydlet, ale kdyby to šlo, okamžitě bych se vrátila k tomu, k čemu prostě patřím
|
|
| ALianan | 
|
(5.3.2009 16:29:51)
Samarlu, proč tak černě?
Okna netěsní i paneláku. Na zahradě můžeš mít trávník. Drobný zvířectvo dva dny bez péče v pohodě přežije, s krávou je to složitější. Existuje automatický kotel, který topí skoro sám. Můžeš topit třeba peletkama, jsou lehké, eko a není z nich skoro žadný popel.
Jaké si to uděláš, takové to máš. 
|
|
| Ellen | •
|
(7.3.2009 23:11:23)
TAk to docela chápu.Žiju v klidném prostředí na samotě se dvěma dětma.A i když to prostředí je krásné,chybí mi hrozně lidi.S kterýma si můžeš pokecat,navíc bez auta neuděláš ani ránu.Školku máme 8 km daleko.Cesta přes lesy,v zimě zaváto,neustále vozit děti a malým se stýská taky po kamarádech.Nudí se tady.Navíc čeká rekonstrukce domu a ta sežere cca přes mega.Tak si říkám,jestli to stojí za to.Manžel je od rána do večera pryč a na domu neudělá vůbec nic.Vyhovuje mu ten klid,mě zase schází kontakt s lidmi.Všeho moc škodí.
|
|
|
| jasietka | 
|
(5.3.2009 14:08:48)
Tak u nás je to podobné - tiež bývame na dedine, máme štyri deti a vyrástla som ja i manžel v meste. Ten zablatený raj je aj u nás a predsa by som ho nevymenila za mesto. Keď chodíme k rodičom, prvý deň pochodím po obchodoch a večer som už unavená a túžim po tom našom pokoji, prírode a tichu. Nehovoriac o tom, že určite viac ušetríme – keď nevidím, čo všetko sa dá kúpiť, menej miniem. Naše deti sú tu tiež spokojné a mesto ich neláka. Nedávno som cestou po meste 12-ročnej dcérke predstavovala výhody mesta – určite ich mesto má – a sondovala som, či by ju raz nelákalo.. A ona mi povedala – „ale vieš, mami, napr. v meste, keby som vyliezla na strom, tak je to trápne“ .
Neviem, či to raz bolo v nejakom staršom článku, ale spomínam si, ako som čítala o porovnaní pohybu detí v dedine a v meste – v meste je viac možností (plávanie, športové krúžky – futbal, volejbal...), ale je to všetko pohyb „organizovaný“. Na dedine hrajú futbal tí, ktorí sa zídu u nás za domom, v potoku sa brodia v lete tiež, cez prázdniny, keď tu máme aj bratancov a sesternice, tak sú celý deň vonku a hrajú sa na Indiánov, teraz v zime chodili na lyže hneď za dom – síce bez vleku, ale na druhej strane majú celý svah pre seba... pri dome si stavali zákopy zo snehu a viedli snehové vojny...
Deti chodili tiež do malotriedky 1+2 a 3+4, najstaršia už chodí do mesta. Spolu s ďalším spolužiakom z našej dediny sa zaradili medzi prvých 5 najlepších žiakov – nešlo mi o to, aby bola naj... ale sama som bola zvedavá, či sa splnia predpovede, že dedinské školy majú nižšiu úroveň.
Je pravda, že v malotriedke je nižšia „konkurencia“, ale je pravda, čo už bolo spomínané – deti sú samostatnejšie, buď počúvajú učivo aj pre starších, alebo si zas opakujú... Tretí syn je teraz prvák,
keďže veľa vedel popredu, pani učiteľka mu dáva úlohy individuálne, keď je hotový, dá mu príklady alebo čítanie osobitne... takže s malotriedkou som spokojná, len žiaľ, tým, že je stále menej detí, zrejme škola zanikne – nebudú mať financie...
Poznám aj tú „sociálnu osamotenosť“, ale snažíme sa ju zmierňovať tým, že máme dom otvorený pre návštevy kedykoľvek... Nie každému vyhovuje to isté – nám dedina vyhovuje.
Autorke prajem všetko dobré – vďaka za pekný článok.
|
| Samarlu |
|
(5.3.2009 14:12:12)
Jo, souhlas (v okr. městě jsem se narodila a pak v několika dalších žila, studovala v Praze), ale na romantický sny to fakt není.
|
|
|
|
napsaný zcela dokonale...mám ráda tenhle typ "humoru"
ba věřím že podobně to opravdu u vás vypadá
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)