Názory k článku Hrajeme si s hudebním nástrojem

Teda docela mě zarazil veskrze pozitivní popis kaybordu. Takhle to vypadá, že kaybord je lepší varianta, než klavír. Musím dodat, že rozdíl zvuku mezi klavírem a kaybordem je propastný. Levnější kaybordy nejsou příliš příjemné na poslech a hrát se na ně nedá... Nelze na nich dokonce ani měnit dynamiku, což mě jako klavíristku ubíjí. ;) Zvuk, který by se aspoň trochu vyrovnal klavíru, mají až opravdu drahé kaybordy a to už si můžete rovnou pořídit klavír. A navíc, tu krásnou vibraci strun u kaybordu prostě nezažijete. ;) Ale na druhou stranu - pokud člověk od začátku hraje na kaybord, tak pak netrpí srovnáním a asi je to opravdu lepší než nic. Já mám poněkud neobjektivní pohled na věc, protože na klavír hraju 11 let a naprosto ho miluju.

Aha, tak tu detskou verzi neznam.

Ano, takhle jak to popisujete Vy to většinou funguje (zobcovka a pak teprve přejít na jiný dechový nástroj).....u nás i v zahraničí, hodně tento systém propagují v Americe. Japonci zase co nejdříve začínají na příčné flétny.
V praxi je pravda, že pokud dítě začne rovnou na příčnou flétnu, tak se s nátiskem pracuje jednodušeji, na zobcovku se vytvoří tzv. našpulený čumáček, který se pak lépe nebo hůře odstraňuje, podle síly návyku. Na příčnou flétnu a ostatní dechové nástroje (kde to také trochu vadí) se dá začít samozřejmě až později.
Je škoda do té doby na nic nehrát, takže já jsem zastánce zobcové flétny jako prvního nástroje i když můžou potom tyto problémy nastat, protože i moje osobní pedagogická zkušenost je taková, že šikovné dítě změnu nátisku zvládne. :-)

Myslím že jsem taky začala v první třídě... ani nevím proč přesně, sama jsem jezdila busem do města do lidušky (těch zapomenutých klíčů, not, tašek....). Zobcovka byla prima, dávali ji tak nějak standartně na první rok -zobcovka + nauka. Pak jsem ji měla myslím jště jeden rok a potom kytaru. Etudy etudy etudy. Akordy nikde. Děs běs. Učitel na kytaru byl zároveň ředitel ZUŠky takže byl furt v trapu a já tam brnkala sama. A když už byl na hodině, tak kritika a kritika. Ale i tak jsem vydržela 3 roky, pak jsem už doma bulela že tam nepůjdu (kritizujte puberťáka, že). Táta byl šíleně naštvaný, že do stálo x peněz a teď se na to vybodnu...... no nedostal mě tam ani párem volů. Pak v pozdní puberťě jsem se zase chytla, různý zpěvníky s písničkami, folkové i rockovější.... super. Pak zas bylo období útlumu, práce a práce a na koníčky nějak nezbyl čas, až tuhle jsem byla na dvou oslavách kde se zpívalo s kytarou, pár lidí mě pochválilo hlas a že je to škoda že už nehraju..... a už to hlodá, asi napíšu Ježíškovi aby se stavil v hudebním second´handu.

Ségra hrála na klavír celou základku (vydupala si vynechání zobcovky a rovnou měla klavír, i když ji v sedmi letech nechtěli pustit že má malé ruce). Vychodila celých těch 8 nebo 9 let. Umí parádně. Ale je to trémistka jako brno, takže se zařekla že na žádné vystoupení ji nikdo nedostane. A na klavíru se vrší spousta předmětů rozličného původu naprosto s hudbou nesouvisející..... ale kdo ví, třeba se jí to jednou šikne, nebo až bude mít svoje děti tak se k tomu zas vrátí...

Hezký den, opravdu to není jen shoda jmen :-))..... máte pravdu, že se zobcová flétna nedoporučuje před příčnou, ale to lze aplikovat asi spíše buď v muzikantských rodinách nebo rodinách kde je již hudba zavedeným pojmem. Základně jde o to, aby do rodin více proniklo dětské muzicírování jako takové a proto, jakýkoli nástroj, který bude dítě bavit je potřeba podporovat.
(PS. Já ten problém s přestavováním nátisku ze zobcové flétny na příčnou měla také, ale na druhou stranu jsem díky zobcové flétně hrála od 4 let a poprvé na podiu jsem stála v 5 letech)
Zdraví Žofie Vokálková