Názory k článku Léto je oficiálně tady

Po prijemnem uvolnujicim clanku, ktery proste popisuje a priblizuje zivot ceske maminy za morem, jsem se dychtive vrhla na diskusi. A uprimne receno, nektere prispivatelky by se mely stydet, nebudu jmenovat, samy to vi, ktere to jsou. ZENSKE, JE MI Z VASI BLEDE ZAVISTI ZLE, JSTE TY TYPCI, CO ZAVIDI I NOS MEZI OCIMA, NIC JINEHO NEZ VENKOVSKE KVOCNY. Zrejme jste nepochopily zamer autorky podelit se se svymi zazitky a zkusenostmi, tak jak to delaji mamci v jinych rubrikach. Jsem docela zklamana, ze takova nevrazivost pronikla i sem. Misto toho, aby jsme si jedna druhe fandily, radily a podporovaly se, pichame do sebe jed. Je mi vas uprimne lito...jestlize nemate radi clanky zahranicnich mamin, tak sem priste nelezte...

Fišperando, smím se zeptat, kde jsi nabyla tu zkušenost o pomalejším tempu asijských zemí? Já jsem si zatím ničeho takového nevšimla, ač už nějaký ten pátek v Asii žiju :-) Každý máme právo na svůj názor, jen se mi zdá, že my Češi si dokážeme "udělat názor na všechno", aniž bychom o tom cokoli věděli. A paní Věry se musím zastat, její příspěvky se mi vždycky moc líbily, jako jedny z mála přinášely i nějaké poučení do mnohdy jalových diskusí.
Přeji pěkný den

Jana

Já jsem s článkem taky spokojena, ráda si čtu o tom, jaké je to jinde, i když ne všechno se mi musí líbit.
Jsem profesí učitelka prvního stupně základní školy, učila jsem na škole, která byla docela aktivní, co se různých programů pro děti i veřejnost týká. Od kolegyň jsem obkoukala taky nějaké to drobné zapojení rodičů, vše pouze na dobrovolnické bázi. A zjistila jsem, že je potřeba si nejdříve získat důvěru rodičů a pak to jde. Na školní výlet nemohla škola uvolnit dalšího pedagogického pracovníka, takže s náma jako dozor jela jedna maminka (byla toho času na mateřské). Na další výlet pořádaný o víkendu jely jiné maminky a další holčičky dědeček, bylo to skvělé. Někteří rodiče byli ochotní udělat pro své děti a jejich kamarády mnoho, ale našla se taky spousta takových, kteří si mysleli, že o to se má přece postarat škola. Není to všechno jen o čase, ale spíš o zájmu. Kdo chce, trochu času si ve většině případů udělá, někdy stačí jen materiální pomoc (různé zbytky na rukodělné práce apod.). Já ráda plánuju podobné akce a vždy při tom taky zapojím celou širší rodinu, tak jen aby si některé maminky uvědomily, že pro učitele je tohle všechno taky spousta práce navíc, za kterou krom dobrého pocitu nemají žádnou odměnu.
Za inspiraci autorce díky a těším se na další podobné příspěvky od těch, kteří už podobné aktivity dávno znají a hýří sborníkem ještě lepších her (a je mi úplně jedno, jestli to děti provozují v Americe, Tanzánii nebo Čechách, protože děti jsou všude stejné a já se ráda inspiruji kdekoliv).

Diky za clanek. Vzdy je zajimave se dozvedet, jak a co se dela ruzne po celem svete. Prosim, piste dal!

A to jak na straně rodičů tak organizátorů takovýchto akcí. A i o tom, jak jsou schopni se na spolupráci dohodnout.

Je to, pravda, už 10 let, co moje dcera opustila školku, kde se rodiče podíleli na spoustě akcí - samozřejmě ne všichni, ale ty druhé za to nikdo neodsuzoval, nikdo totiž nemůžete vědět, jestli ti druzí třebas nepomáhají jinak (sponzorskými dary, nebo zajistí levnější pomůcky, školu v přírodě apod.) Chodili jsme na brigády, když paní učitelky požádaly, protože jsme cítili, že peníze, které školka tímto ušetří, jsou skutečně využity pro naše děti a ne na mimořádné prémie učitelů. I později ve škole to fungovalo podobně.

Téměř všechny moje kamarádky nám naši školku záviděly. Školkovné tehdy bylo jedno z nejnižších v Brně ale úroveň srovnatelná s tehdejšími soukromými školkami včetně vybavení a různých doplňkových "nepovinných" aktivit.
Jenže na druhé straně se kamarádky podivovaly nad tím, že jsme ve školce uklízeli po malířích, nebo na jaře natírali prolézačky a lavičky apod. Jejich reakce: "Na to přece platím školkovné!" vypovídá o postoji většiny rodičů.

Jak říkám je to v lidech. Tady na vesnici, kam jsem se mezitím přestěhovala pořádá obec také různé brigády, zúčastňuje se jich spousta lidí, ale já ne. A to z jednoho prostého důvodu: nevidím v tom totiž žádný přínos pro obec jako takovou. Celý 4,5 milionový rozpočet totiž padne na mzdy obecních zaměstnanců, na uhrazení ztrát z kulturních a společenských akcí pořádaných obcí, na podporu pár soukromých podnikatelů (jeden ze dvou obchodů je dotován z obecního rozpočtu a stejně tak jedna hospoda ze dvou - jak k tomu přijdou ti druzí?) a abych nekřivdila, tak se v obecním rozpočtu najdou i nějaké peníze na "nejnutnější" opravy.
To není stížnost, jen jsem chtěla poukázat, že pokud to někde ve škole, školce či jinde funguje podobným způsobem, nemůže se nikdo divit, že senikdo do žádné dobrovolné pomoci příliš nehrne!

A co se týče toho vychvalování Ameriky. Jak už tu zaznělo, taky v tom nevidím nic až zas tak moc extra, takové hry jsme hrávali přece také (až na to házení mokrou houbou po nějakém dobrovolníkovi - ale to mi připadá trochu agresivní) a i dnes je děti hrají. Nevím kde autorka prožila dětství, možná ji rodiče nikdy nevzali na žádný dětský den, ani neposlali na tábor.