Názory k článku Rizika známkování a rizika slovního hodnocení
Příspěvky 1 až 10 z 39 [Dalších 29 >>]
| • |
4.3.2008 3:09:25
|
Renata, 4 děti |
| • |
29.3.2007 12:43:51
Dobrý den, i já se chci přidat do diskuse. Jsem matkou 4 dětí. Dva dospělí studují na vysokých školách, 3. dcera - 17 let studuje obor cukrář. Její start do života byl poněkud dramatický a to zanechalo následky na jejím intelektuálním vývoji. Paměťově je schopná se cokoliv naučit, logické myšlení je horší. Celou základní školní docházku jsme bojovali, abychom se udrželi alespoň na trojkách. Bylo to utrpení, pořád dokola vysvětlovat, proč zrovna ona dostala špatnou známku, když jsme se celé odpoledne učili. Podotýkám, že jsem se sní denně poctivě připravovala. Trpí i v učilišti. Je to citlivé děvče
se silným sociálním cítěním. Nemůže pochopit, proč má z praxe pořád čtverku, když i doma pečeme věnečky, špičky ....Nikdo nebere ohled na její obrovskou snahu. Bolí nás to. Měly by to být nejkrásnější roky života a pro moje dítě je to každodenní stres a ponížení, které zažívá od svých mistrových. Abych byla pozitivní alespoň na konec, nejmladší syn - 9 let, má skvělou paní učitelku, která neuznává soupeřivost mezi dětmi, ani známkování, je velmi taktní vůči dětem a děti ji milují. I já se po dlouhé době na konzultace s touto p. učitelkou těším. |
Mada, 1 dcera |
| • |
27.3.2007 14:32:16
S velkou chutí jsem si přečetla článek na mně velmi dobře známé téma a s radostí i reakce čtenářů. Učila jsem téměř 9 let na škole, kde známky neexistovaly a hodnotilo se pouze slovně ve všech předmětech, protože vtip celého slovního hodnocení je i podle mého názoru v tom, že se dítě skutečně neučí pro známky. Musím však souhlasit s tím, že vše má svoje pro a proti. Dokonalé hodnocení, objektivní a hlavně pozitivní podle mého názoru neexistuje. Za nejpřijatelnější variantu bych považovala hodnocení kombinované. A to z důvodů: slovní hodn. je skutečně lepší pro děti, je-li však psáno srozumitelným "jazykem", se spoustou rad a doporučení, mohu říci, že všechny děti si hodně dlouho pamatovaly, co jsem jim do toho jejich vysvědčení napsala, případně se mě ještě potom ptaly, jak by co měly dělat. Známky jsou pro rodiče, protože mají stále potřebu přesně vědět, kde jejich dítě je, na kterém místě se umístilo (podobnost se sportem v jednom z reakcí na příspěvek je skutečně "pěkná") - to, že některé děti nejsou soutěžní typy už některým rodičům nedochází.
ad přechod na gymnázium se známkami: děti, které od nás nastupovaly na gymn. neměly problém. Naopak bych řekla, že měly potřebný nadhled, aby se nehroutily při pohledu na známky (např. 3, i když nevím, proč jsem ji dostala, paní učitelko, naše učitelka mi nebyla schopna říct, proč mi nemůže dát dvojku, řekla mi, že na dvojku prostě neumím. A co mám tedy dělat, abych tu dvojku dostala?.........) Nebudu psát další slova, bylo by to zbytečné, diskuse na toto téma by mohla trvat hodiny. Snad jen na závěr bych poznamenala, že je to celkem fuška psát slovní hodnocení (představte si třídu se 30 žáky!). Ale určitě to stojí zato. A nemá pravdu ten, kdo tvrdí, že známky budou potřeba všude, že na vyšších stupních sl. hodnocení nenajdete. Proč ho tedy zavádějí i vysoké školy? |
|
21.3.2007 18:17:45
Ráchel, napiš příště oslovení. Uznej, že na Tvou první větu jsem se mohla chytnou i já :-)
|
Ráchel, 3 děti |
| • |
21.3.2007 16:03:30
myslím, že jsem tě pochopila správně...ale asi sis jaksi nevšimla, že jsem reagovala na příspěvek někoho jiného (nějakého Petra), nikoliv ten tvůj :)
|
Vanda1 |
| • |
21.3.2007 15:57:04
Já jsem se do debat o známkování/slovním hodnocení atd. původně nechtěla pouštět, měla jsem potřebu pouze zareagovat na to známkování coby prostředek srovnání dětí při přijímačkách.
Já nechci psát jak si to já představuju nebo jak že by to mělo být, jaké jsou klady a zápory známkování. No ale k tomu, na základě čeho tu známku dát, když jsou přece ty děti úplně rozdílné... je přece nutné si uvědomit, že já tou známkou nehodnotím DĚTI a nesrovnávám děti mezi sebou, ale říkám tomu dítěti (a jenom jemu samému), jak zvládlo danou LÁTKU. Pokud se ony mezi sebou srovnávají nebo se jich ptají doma rodiče, jakou známku dostal sousedovic Jarda, tak to já teď nechci brát v úvahu a řešit (vím, že se to děje). Já známku prostě většinou beru prostě jako procentuální vyjádření toho, kolik kdo z dané látky zvládnul. Jako třeba uvedu příklad, že jedničku dostane ten, kdo má alespoň 85%, dvojku min. 70%, trojku min. 55%, čtyřku min. 40% a pod 40% je to za pět. U nás to tak třeba bylo...většina písemek bodovaných, jasně dané procentuální sazby požadované pro dosažení té které známky. To samé na VŠ. Takže by mi přišlo stejné, kdybych místo známky dostala prostě číslo... třeba zvládnuto na 69%, 92% nebo tak. (Jasně, že jsou disciplíny, které se procentuálně nedají hodnotit... jako výtvarka, sloh nebo zpěv... někdy si říkám, že by mi na základní nebo střední škole u některých předmětů a požadavků vyhovoval zápočtový systém z VŠ: Splnil-nesplnil a hotovo.) Teď prostě mluvím jen jako neučitel a člověk, který a priori nemá potřebu srovnávat děti mezi sebou podle toho, jakou kdo dostal známku z odmocnin. Já nechci vědět, jak kdo ze třídy napsal písemku, na kolik procent a jakou má tím pádem známku. Mne jako žáka by mělo zajímat jenom to, jak jsem to napsala já, kolik toho bylo dobře, co se mám doučit. No a to zjistím třeba podle té známky nebo procent nebo slovního hodnocení a podle toho, že tu svoji písemku dostanu opravenou zpět a budu moct analyzovat chyby které jsem udělala. Jak říkám, známky či slovní hodnocení výkonu v matematice nevypovídají nic o inteligenci či osobnosti dítěte. Mají říct jen tomu dítěti, nakolik zvládlo tuto konkrétní látku. Jasně, některé děti si pamatují vše samy od sebe (úmyslně neříkám "mají nezasloužené jedničky") a některé se pro dosažení požadovaných znalostí musí víc snažit (úmyslně neříkám "mají vydřené dvojky")... ale to je právě to co nechci... srovnávat kdo se pro jedničku (nebo pro 95% úspěšnost v písemce, nebo pro slovní hodnocení "z matematiky jsi zvládnul vše, ještě ale chybuješ v odmocňování") víc nadřel. To už jsem zde skutečně nechtěla rozpitvávat. |
L+2 |
| • |
21.3.2007 14:38:44
Vando 1,
mas naprostou pravdu, ani Evicka ani Vasek nejsou lepsi nebo horsi, jsou jini a hodi se na neco jineho, proto je prave tak strasne slozite jim dat znamku, jakou? Na zaklade ceho? |
Vanda1 |
| • |
21.3.2007 10:40:39
L + 2,
já bych s tím rozhodováním mezi těmi dvěma dětmi zas nebyla tak jednoznačná. Nikdo není lepší nebo horší, jsou to jiné děti s jinými schopnostmi, které jsou do jisté míry dané a do jisté míry se dají ovlivňovat, rozvíjet nebo aspoň brát v úvahu při volbě povolání. Tak třeba Evičku bych všema deseti brala jako svoji účetní. Zapamatuje si všechny předpisy (má fotografickou paměť), pečlivě si doplňuje povinné novelizace (které NEJSOU vždycky logické a účelné, ale účetní o nich nemusí přemýšlet, protože je nezmění, může je pouze co nejpřesněji plnit), je přesná v počítání (jasně, napíše si nějaký blbůvzdorný vzoreček a naklape do kalkulačky... hlavně že to bere vážně a staví se k tomu zodpovědně). Je dochvilná (a já nemám moc v lásce lidi, kteří chodí chronicky na schůzku o půl hodiny později, ukazuje to, jak "moc" si váží MÉHO času), já se nemusím stresovat, jestli mi to nepokazí nebo nezašantročí. Jsou profese, kde se její vlastnosti skvěle využijí. V některých profesích je kreativita na obtíž a skutečně nejdůležitější je pečlivost a přesnost... Vašek taky není ideální. Člověk nemůže všechno jenom vymyslet skvělým selským rozumem. Je nutné mít i nějaké ty pevné základy z vědomostí (kreativní architekt je fajn, ale pokud by musel pokaždé znovu tím svým selským rozumem odvozovat vzorec na sklon střechy, tak by toho asi moc nestihnul). Vašek se skvěle uplatní v některých kreativních profesích, ale měl by vědět, že kreativita není všechno, že nejde se jenom v životě odvolávat na "já si nic nezapamatuju a tak nemá cenu, abych se něco učil, ale všechno vymyslím, protože se na problémy dívám holisticky". Je možné (a potřebné) pracovat se sebou, hledat nové způsoby učení (efektivní učení není o memorování - sezení nad knihou a opakování textu do té doby než jej znám nazpaměť), existují různé užitečné metody, mnemotechnické pomůcky, systémy pro pamatování si informací apod. Možností je spousta a výsledky mohou být velmi dobré, bohužel ve školách se děti neučí, jak se efektivně učit. Prostě se řekne jen "uč se, musíš se víc učit", ale neřekne se jak, nenastíní se víc způsobů, ze kterých by si dítko mohlo vybrat ten který mu bude vyhovovat a pak tu máme hromadu lidí, kteří řeknou "a já na to prostě nemám paměť"... no tím chci jen říct, že ani Vaškův případ není samospasitelný, a že se s tím dá něco dělat a je co rozvíjet. Ale to jsme odběhly od tématu. |
Příspěvky 1 až 10 z 39 [Dalších 29 >>]
V její náručí
Zajímavé akce
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová hernaDalší akce nalezte zde
Zajímavé recepty
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Publikační systém WebToDate.