Názory k článku Omrzliny - první pomoc

Ahoj,
jsem jeden z případů, která má s touto nemocí osobní zkušenost.Je to vlastně zánět střeva (tlustého, tenkého nebo konečníku) a je to nemoc chronická, napořád. Já mám mírnější průběh, nyní v klidovém stavu, ale trvalo mi čtyři roky, než se nemoc uklidnila.Život s ní byl do té doby krušný, když pominu křeče a bolesti břicha, nešlo dojít ani nakoupit do 300 m vzdáleného supermarketu, protože průjmy a krvácení bylo opravdu úporné. Navíc moje zkušenost je taková, že zhoršení i během léčení u mě vyvolával jakýkoliv velký stres. Prostě není jiná cesta, než se s touto nemocí naučit žít, je to opravdu důležité. Když jsem se "pochlubila" celá zhroucená svému tátovi s touto diagnózou, s kamennou tváří mi odpověděl: "No podívej, neumírá se na to, tak se s tím budeš muset naučit žít". Postavil mě tak zpátky "do latě" a ono to šlo.Mě navíc hodně pomohlo těhotenství (což bohužel u Tvého muže nehrozí). Jinak ještě doporučuji kouknout na stránky České televize, na vysílání on-line, pořad Diagnóza z 2.1.2007, kde se Crohnem zabývali.
Přeji Tvému muži, aby se nemoc co nejdříve zklidnila, aby byl co nejvíce v pohodě a ono to půjde, dá se na ni zvyknout, udělat si z ní takového partnera, se kterým se počítá. Je to asi tak, že tak jak se člověk chová k ní, chová se ona k němu. Držím moc palce.
Mirka

Když jsem byla dítě, byla jsem schopná omrznout na poli za domem, když jsem šla od přehrady z bruslení. Ani nebyla moc zima. Jsem asi citlivka - hlavně co se pleti týče - omrzly mi tváře.

Naposled mi tváře omrzly před pár lety v Alpách. Byla děsná zima a já měla blbý rukavice. Byla jsem z toho docela v šoku - pomolo mi pravidlo několika T - ticho, teplo, tekutiny, tišení a transport sebe do údolí, kde bylo teplo.

Kamarádkce zase omrzly prstíky v Krkonoších. Promáčely se jí cestou na hřebeny elegantní běžkařský rukavice a na hřebenech foukalo jak blázen. Byly jsme tam jenom tak 20 minut a stačilo to na to, aby si ty omrzliny musela ještě několik měsíců léčit.

Takže to není zas až taková sranda.

A jo! To mě nenapadlo.Na výlety,když je chladněji (třeba na podzim) jí bererme automaticky,ale na hodinu ven mě to nenapadlo. :-( Dík za radu. :-))

Také to máme v rodině (již několik let). Narozdíl od předchozího příspěvku se u nás tato nemoc projevuje pouze tak, že dotyčný bere pravidelně prášky (myslím, že obsahují kortikoidy :() a chodí pravidelně na kontroly, ale jinak se neděje vůbec nic. Dietu by měl držet také, ale nijak echt přísnou. Hlavně pravidelně jíst.
Pokud vím, tak se moc neví, jak tuto nemoc léčit. V minulosti se to řešilo odstaněním kusu střeva (té postižení části), ale od toho se snad už upustilo. Prostě s tím dotyčný dál žije..

Tření sněhem pomůže, když je ti třeba zima na ruce. Tělo pozná, že je potřeba tuto část zahřát. Ale pro omrzliny to už neplatí.