Názory k článku Pískoviště - ráj pro děti, otrava pro matky?

Naštěstí jsem z vesnice a moje dítě má hromadu písku hned pod oknem. Já můžu být doma a přitom na něj dohlídnout. Když jsem na zahradě a něco dělám, on se přidá. Má svoje kolečko, hrabičky, lopadu... Strašně ho baví rozvážet písek po zahradě. Nemáme tu zrovna okrasnou zahrádku, takže mi to nevadí. Ve městě je můj malý nadšený z klouzaček a prolézaček. Když už se tam na hřiště dostaneme, prolézám tam s ním. Ale asi by mě nebavilo sedět na pískovišti, hlavně teď v zimě by to byla asi pěkná nuda.

Na pieskovisko chodi dcerka rada, a Ja som tiez rada ze sa zahra s detmi. Teraz sice uz zacinam problem sa zohnut ale i tak si ho uzivame. Jedine co mi vrta hlavou je cistota pieskovisk,a prave preto mame pieskovisko aj na zahrade, ale ju to tam samu moc nebavi. Len tak mimochodom Ja osobne sa na piekoviskach malokedy rozpravam s inymi matkami, vacsinou sa venujem Emmke alebo oddychnujem a pozorujem deti.

Ahoj,
na pískoviště chodím se svými dvěma syny (5,5 let a 20 měsíců). Je to vlastně hřiště a trávou, spoustou schovek. Schází se nás tam spousta maminek, známe se z ulice, ze školky. děcka si spolu hrají, někdy se zapojují i rodiče a je to švanda. hřiště, kam chodíme je v nádherném prostředí, je tam klid (až na ten řev dětí, chi, chi), žádná auta ....
Někdy se mi na hřiště také nechce, ale to je tím, že tuším, že tam nikdo nebude a my tam budeme sami ... ale to se stává málokdy. Kamarádek mám spoustu, "cizí" maminky asi chodí jinam .....
Užívám si to .....
Tak papá
Monika

Tak jsem asi jedna z mála, ale já pískoviště docela miluju :o) Fakt, nemohla jsem se dočkat, až tohle období nastane ( dcerka 18m ). Asi je to vážně o tom prostředí, kde bydlíte. My hned u lesa, na konci sídliště, takže to naše pískovišťátko nebývá nikdy přecpané, občas jsme tam i samy. Ale jsem raději, když přijdou i ostatní děti. Zaprvé má dcerka možnost naučit se spoustu nových dovedností a ua druhé, já si pokecám s mamčama :o) Jsem dost často s malou sama, manžel bývá pracovně hodně mimo domov a tak je tohle příjemná alternativa, jak se pobavit jinak, než s malou breberkou. Ale hlavně je tam neskutečně spokojená dcerka, dokáže se sama zabavit, což se doma moc nestává a já můžu nachvíli vypnout. I když patlání v písku, je taky docela zábava, i pro mě :o)))

Úplně s vámi souhlasím.Máme sice svůj písek,ale děti občas potřebují zajít mezi ostatní.Dvakrát v týdnu dětičky urvu dceři a s dobrým úmyslem vyrazím na sídliště mezi místní maminy.Jako babička nevypadám a když zvládnu prvotní náraz maminek o mou osobu(otázky a odpovědi)...Pak se snažím nenásilně komandovat vnuka ať vše nechá ležet,jelikož děti pláčí atd...Asi za hodinu se dozvím vše možné a nemožné o dětech,otřesných manželech,neschopných milencích...Posbírám špinavé děti od písku,které po nich házely ony hrozně vzorně vychované děti těch vzorných maminek(mezi tím vykouřených balíčků cigaret nepočítám)a ještě za zády když odcházím tak slyším,jak jsem hrozně divná a jak to se mnou asi mohl můj manžel dlouho vydržet atd...Jsem vdaná 25 let a nikdy jsem se podobných akcí na písku nezůčastňovala.Pokaždé když odcházím,nadávám že už tam nepůjdu.Vnučka na mě vykulí kukadla,poprosí ať jdem na písek a já jako poslušná babka trajdám pěšky štreku až do sídliště.Vždy vím co na mě čeká,ale kvůli dětem to prostě vydržím.Dokáži si hrát i s jinými dětmi všemi dohromady a jde na mě husí kůže když už zdálky slyším že zas jde ta divná...