Názory k článku Jsme popletená rodina

Dobrý den, buďte ráda, že se o syna manžel stará, přes den je v práci, tak večer se na malého těší. Horší by bylo, kdyby po večerech vysedával s kamarády, i tací jsou, vždycky může být hůř a Vy si zajděte na tu pizzu s kamarádkou. Já když chci někam jít, musím poprosit většinou chůvu-kamarádku.

Nic si z toho nedělej, Tvůj synek je ještě malý :-)) To můj prostřední došel tak daleko, že pro změnu nám oběma říkal TÁTA, a to až do 19 měsíců!!! Jinak popisované situace jsou zcela standardní, máma zajišťuje celý servis a na tátu se děti třesou. Ještě dneska, když jsou kluci už celkem velcí, se hned po návratu ze školy ptají, kdy přijde táta, případně jakou má v práci směnu.:D

Milá Zuzko, nebojte se, všechno je anebo bude v pořádku. Když byli oba kluci malí, jakmile táta vstoupil do dveří, přestali mě vnímat. Ale časem se to upravilo. Teď už jsou oba velcí a právě předchvílí se ten starší dožadoval, abych už jim šla přečíst tu pohádku na dobrou noc. Potřebují mít "chlapa", ale taky "maminku". Vydržte, dělejte se svým synem to, co jste zvyklá, uvidíte pokroky.
Nám taky nikdo nehlídal, museli jsme to zvládnout sami. A co třeba zkusit kamarádku, která má taky malé dítě, třeba na pár hodin odpoledne? Nutně to přece nemusí být večer do půlnoci. Máte mé sympatie....

Máme s manželkou 3 zdravé děti a všechna těhotenství proběhla víceméně v pohodě. Dokonce máme babičku, která je schopna a ochotna občas pohlídat i přez noc. Já jsem věčně v práci a žena věčně s dětmi. Přesto, když se večer jsem se večer vracím domů mě děti vítají, jako bych byl pryč půl roku. Prostě pro děti jsme rodiče a každý má svoji nezaměnitelnou úlohu a tem prckům je to (prozatím) téměř jedno, jací jsme, důležité je, že jsme. Hlavu vzhůru, tvůj kluk tě potřebuje a má tě rád, prostě to tak je . :-)

Milá Zuzanko. Ještě na své první dítě (a dlouho) čekám, ale myslím, že i přes své obavy jste skvělá a fantastická matka. Naprosto chápu vaše pocity. S mým přítelem vychováváme dceru z jeho předchozího vztahu, té se matka "ztratila" do Německa a objeví se 1x za 3 týdny, aby si ji na sobotu a neděli odvezla. Já jsem ta, která zajišťuje chod domácnosti, vařím, uklízím, peru, dělám svačiny a úkoly, nakupuju oblečení... prostě "náhradní matka" na plný úvazek. Nemusím Vám asi říkat, jak mi je, když přijde domů partner a tatínek je okamžitě nade vše a po mně neštěkne ani pes. Malá to s ním umí a já si občas připadám jako služka, která zajistí, co je třeba, ale otec - to je král. A to už ani nemluvím o tom, jak si osmiletá holčička umí idealizovat matku, která jí prachsprostě opustila maličkou a založila novou rodinu za hranicemi. Nezájem vašeho partnera o vás a společenský život bych na vašem místě zkusila vidět pozitivněji, jako obrovský zájem o děcko, což musí být pro vás fantastické vidět, že ten největší životní dar a štěstí jste mu dala právě vy. Máte hroznou kliku, protože vysoké procentu mužů by se k otcovské roli rozhodně nestavělo tak kladně. Zkuste s ním pohovořit o svých pocitech a uvidíte, jednoho dne na tu večeři přece jen vyrazíte a mrňouska vám někdo pohlídá. Držím vám palce a držte i vy mně, ať se mimi konečně zadaří i u nás. Míša (holi.misa@seznam.cz)