| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Jsme popletená rodina

Jako strom Podle času

Celkem 62 názorů.

Hana Zurkova, 2 deti (4 a 2 roky)

•

MANZELSTVI

(8.5.2006 10:15:15)
Je to moc pekne, ze mate v manzelovi takovou oporu. Mate pravdu, ze to vetsinou byva naopak. Zaroven je skutecne dulezite a tvrdim si rici (napsat) ze i pro vztah zivotne nutne vest si svuj soukromy manzelsky zivot, nezanedbavat spolecenskou slozku apod.
Nam se toho zacalo ze vztahu pomalu vytracet a nebyt toho, ze si manzel nasel pritelkyni (coz me vyburcovalo a muze jsem si zachranila), nevim, jestli by to manzelstvi vydrzelo.
To nemusi byt samozrejme Vas pripad, ale z vlastni zkusenosti vim, ze se vyplati do vztahu investovat i po nekolikaletem manzelstvi.

Re: MANZELSTVI

(9.5.2006 13:23:18)
Ahoj,
máme to doma podobné - teda měli jsme, protože starší synek z toho konečně ve 3 letech vyrostl. Měla jsem z toho taky dost špatné pocity a brečela, když synek všem tvrdil, jak má rád jenom tatínka a babičku. A nejhorší bylo, že to babička roznesla dál a já se pak od jedné starší příbuzné dozvěděla, jak mě ten můj synek nemá rád a že ho babička přemlouvá, aby mě taky měl rád... To jsem málem vraždila.
Myslím, že to taky bylo situací po porodu - taky se narodil v 7. měsíci a byl dlouho v inkubátoru, a od začátku se mi zdálo, že prostě nejsem ta správná maminka.
Teď ale konečně vím jak s ním a umím ho zaujmout, když je starší, takže mě "objevil".

Mám ještě skoro dvouletou dceru, která začíná teď zrovna tatínka strašně milovat, a doteď milovala mě. Ale to už je v pohodě :-)

Macek a Hani

•

vše je v pořádku...

(15.5.2006 11:25:32)
na MD je s dítětem pořád máma a tátu vidí jen večer a tím pádem je vzácný. Naše malá taky tátu miluje a když vejde do dveří, věší se po něm a mě si ani nevšimne. Dítě si neuvědomuje, že máma nakupuje, uklízí a vaří a ....., táta je doma chvilku a je vzácný. Já jsem taky trošku žárlila, ale teď si to vysvětluji tak, že jsem s ní víc a nejsem tak vzácná. my s manželem sami nemůžem nikam. Naše malá má 3,5 let a sami bez ní jsme byli na večeři nebo procházce tak cca4x a to je moc. babičky máme daleko. jedna ještě pracuje a druhá za námi jezdila přes týden na něk. dnů, když jsem byla na MD. teď už chodím do práce a babičky jezdí, když je malá nemocná a na víkend odjíždí a střídají se s dědečkem nebo jsem doma sama s malou.Fakt nemám na to, abych zaplatila hlídací službu a šla s manželem do kina. prostě se střídáme. Já chodím s kámoškama občas do divadla atp... a manžel s kámošem taky. Spolu máme problém, ale chtěli bychom

Hanka, syn 1,5 roku

•

pro Zuzku -urcite nejste vyjimka

(8.5.2006 10:48:47)
AHoj Zuzko,
moc dobre vim, o cem jsi psala. U nas je to podobne, i kdyz trosku jine. Take mame prvni dite a tehotentsvi bych si po vsech komplikacich nechtela hned tak zopakovat. Navic kratce po porodu onemocnel partner onkologickou chorobou a ja na vsechno byla uplne sama. Na druhou stranu, ktera z vas mela po cely rok vaseho ditete doma i tatinka a mohli jste vsichni spolecne sledovat jak roste?? Ja byla ta, ktera jen varila, uklizela, o vsechny se starala, jsem vyzdimana a vycerpana jako citron a tata - je na prvnim miste. On mel cas si hrat, vymyslet lumparny, delat blbinky - i kdyz treba jen par minut denne. Ja nemela uz energii. Casto si take rikam, ze nejsem
ta nejlepsi mama, ze druhe se detem venuji mnohem vic... kazdy vecer cekame na tatu az prijede z prace, pocitame sekundy a jeste nikdy me syn nevital a nevolal tak jako jeho kazdy den.Taky jsem s nim stale jen doma, nikde jsme nikdy nebyli a hlidani nemame. Ale urcite jsme dobre mamy, sve dite milujeme. Stat se rodicem je pro nas nova role a vsichni se to musime stale ucit, zdokonalovat. CO se tyka vaseho manzelstvi, urcite je nezbytne nutne, aby krome vasich rodicovskych povinnosti jste se venovali i jen sami sobe a obcas nekam vyrazili. Manzelstvi je drina a oba se musi snazit. Pokud budes chtit, napis mi na meil v zahlavi, nechci se tady o vsem rozepisovat.

Ajka (Prcek3/05 + bříško)

•

Něco mi to připomíná...

(8.5.2006 14:09:58)
U nás je táta také "pánbůh". Taťka se také dokáže postarat o synáčka na 100%, ale na mateřské jsem já a on chodí do práce. Vrací se pozdě večer, stejně je u syna číslo 1. Když jsme s ním oba, Prcek za mnou nechce jít, když ho beru z náruče tátovi, vždy je to s obrovským křikem. V okně také stojíme několikrát denně a vyhlížíme táty. Dokonce Prcek říká "MAMI" mě i tátovi. Tomu to ohromně lichotí, ale příbuzní se vždycky velmi diví. A společenský život? Ten je hluboko pod nulou... Já bych také moc ráda do kina, divadla, kamkoliv. Ale manžel se také nehrne, naopak. Hledá tisíc výmluv... Takže, nejsi v tom sama, je nás víc.

PajaMM

Re: Něco mi to připomíná...

(8.5.2006 14:30:09)
Holky,

ja sice nejsem ve vasi situaci, ale neco malo napisu. SNad to neva.

To, ze deti vyhlizeji tatinka a vice se mu venuji, kdyz prijde z prace a s maminkou odmitaji byt, to je, myslim, uplne normalni. Precejen s maminkou jsou cele dny, tatinci jsou vzacni. U nas je to tak taky.A to se mnou Klarka bydlela do svych 2 let a 8 mesicu uplne sama. S tatinkem jsme zacaly zit dohromady az vloni v breznu. A nic se na tom nezmenilo. Proste tatinek je tatinek a maminka jde stranou. Jsem dobra na jidlo, uteseni, uklizeni a pripraveni veci, ale to je vse :-)))) Nestezuju si, nemyslim to nijak zle a ani to zle neberu. Proste je to normalni. S nami jsou opravdu porad a tatinka si musi uzit, tatinek je vzacny.

Ale to, ze byste chtely zit trosku jinym zivotem, nez jen doma s ditetem, to je vec druha. A slozitejsi. Je pravdou, ze Klarka byla poprve pres noc u babicky az v lednu. Protoze sama chtela, do te doby nechtela spat jinde nez doma a my ji nenutili. Dospela k tomu sama. Ale i tak jsme mivali volne dny, to pobyvala u babicek rada. A tesila se. Takze jsme meli cas pro sebe na cokoli.
O tom si asi musite s muzicky promluvit a vysvetlovat jim to do te doby, nez sami pochopi. Musi pochopit, ze vy jste JEN doma s ditetem a oni chodi do prace. Ze chcete byt jen s nim, ze vas manzelsky zivot prece narozenim ditete neskoncil....meli by to pochopit. A par hodin bez rodicu dite vydrzi bez potizi. Nerikam hned pres noc. Ale casem pujde i to.

Tak drzim palce a doufam, ze se z toho da pochopit, co jsem chtela rict :-) Je to dlouhe, omlouvamse...

Hodne stesti a hezky den!

mm

•

Re: Něco mi to připomíná...

(9.5.2006 16:33:20)
No a co takhle zajit si do toho kina sama ci s kamaradkou, at si tatinek ditete uzije sam, bez toho, ze by jste tam byla jako zachranna sit. Ono se stane par problemu, tatinek bude muset prirozene za vasi nepritomnosti delat i nepopularni veci ve vychove, krome hrani si s potomkem bude muset treba i koupat, krmit, pripravovat veceri... a veci se trochu srovnaji ve vas prospech. Deti maji maminku porad a je zname, ze si uvedomujeme dulezitost lidi, citu ci veci v nasem zivote, az za jejich nepritomnosti. Tak toho vyuzijte.

Markéta

•

Re: Re: Něco mi to připomíná...

(10.5.2006 14:39:52)
souhlasím s přízpěvkem od mm.
když se tatínkovi nechce nikam večer vyrazit, hnedle bych šla s kamarádkou. Nepodceňujte se! Jste přeci jen živá bytost a jste celý dny s malým doma.Manžel je v společnosti v práci - prostě mezi lidma a tak musí pochopit, že si takhle chcete vyrazit a odreagovat se. Vyražte s kamarádkou,která si na Vás udělá čas a uvidíte, že manželovi to pak bude líto,že nešel s Váma! Pak se k vám přidá a budete chodit společně.Já jsem sama maminkou ročního chlapečka a občas takhle 1 až 2 mám sólo vycházku. Presně jak to mm napsala-ať zkusí k těm radostem přidat i povinnosti s malým-jako uložit ho ke spánku a ták.Nebo uvařit kaši.

Alena, 2kluci (12;7) a dcera (2,5)

•

Re: Něco mi to připomíná...

(30.5.2006 11:30:54)
Nic si z toho nedělej, Tvůj synek je ještě malý :-)) To můj prostřední došel tak daleko, že pro změnu nám oběma říkal TÁTA, a to až do 19 měsíců!!! Jinak popisované situace jsou zcela standardní, máma zajišťuje celý servis a na tátu se děti třesou. Ještě dneska, když jsou kluci už celkem velcí, se hned po návratu ze školy ptají, kdy přijde táta, případně jakou má v práci směnu.:D

Marťuša,Kryštof 16,Emma 15

je to normální

(8.5.2006 14:53:59)
U nás byl vývoj více méně klasický, manžel mi pomáhal s koupáním a vstáváním k dětem 14 dní po obou porodech, byly císařem. Pak byla práce kolem miminek víceméně na mě.Kolem roku měly obě děti období, že přišel manžel z práce, vrhly se na něj a já přestala existovat.Brala jsem to tak,že ho celý den neviděly a těší se na změnu.Martina

Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)

Re: pro Zuzku -urcite nejste vyjimka

(9.5.2006 8:46:50)
Určitě to přejde a příjdou nové situace s věkem. Ká´ta odmala radostně vítala tatínka. Když jsem se od někud vrátila já, dělala, že mě nevidí a až po chvíli se na mě podívala a snažila se neusmívat- prostě mi dávala "vyžrat", že jsem odešla. Před 14 dny, když jsem se vrátila po 3 hodinách - Káta ke mě přiběhla , hrozně mě mačkala a říkala - maminko mě se tak stýskalo (manžel říkal, že se za celou dobu ani jednou na mě nezeptala).
Ká´ta vyžadovala koupání a uspávání od manžela - mě to vyhovovalo, měla jsem večer chvilku pro sebe (Matěj chodí spát dřív). Poslední týden se u nás večer odehrávají scénky, že tatínek nebude koupat, uspávat - všechno maminka. Tak už se docela těším na fixaci na tatínka :-)

Klara

•

Re: pro Zuzku -urcite nejste vyjimka

(16.5.2006 16:09:00)
U nas totez.manzel s nami byl do 2let doma-byl bez prace.Takze umi kolem ditete vsechno.Maly ho miluje,kazdy den u okna cekame,az prijde z prace.Ja pracuji na pul uvazku,ale nikdy me syn tak nevita,kdyz prijdu z prace.Taky zarlim.Takze jak to tady tak ctu,asi je to vsude podobne.Kazde rano,kdyz se maly vzbudi,vola tatu-ne mamu,a kdyz pribehnu ja,je zklamany,az za par vterin co me odezene,se s tim smiri a prijme i me-co mu zbyva...Je to hrozne.Ale neumim byt jako tata.On je fakt skvely.Porad je dobre naladen,vesely.

veronika

•

Maminka nebo tatínek

(8.5.2006 15:59:10)
Ahoj
To že malý fňuká, když odcházíte, je naprosto normální. Sice se dočteš, že to dělají děti okolo 8 měsíců, ale nejen našim to došlo až v roce.
Tatínek je prostě změna, ber to tak a využij toho. Sedni ke knížce, zajdi si zacvičit, nebo co chceš a můžeš. Nebudeš vidět, jak chce malý tatínka, nebude ti vadit, že právě teď nechce tebe. Přitom budeš vědět, že je o malého dobře postaráno, ty budeš mít změnu a chlapeček bude mít důvod a příležitost se na tebe těšit.
Můj manžel je větší a silnělší než já. Jak ráda jsem mu nechávala řvoucí kluky, když jsem je už sotva nesla. Pravda je, že pak usínali líp u něj. Taky mi to bylo líto. Ale uvědomila jsem si, že je prostě neunesu. A teď nás mají stejně rádi, tulí se k oběma a je moc fajn, když jsme spolu všichni.
Hodně štěstí
Veronika

Jana038

Časem bude máma stejně důležitá jako táta

(8.5.2006 18:35:05)
Jsem o tom přesvědčená! V klasických rodinách je to přeci ze začátku naopak: matka je s dětmi celé dny, když je hlídá tatínek chtějí mámu. Ale časem se to přeci srovná. Teď je ještě brzy, malý si na tatínka jistě zvykl, ale věř tomu, že stejně jako když jsou děti třeba školou povinné, oba rodiče jsou pro ně stejně důležití. A už si nepamatují, že s nimi první roky života byla více či méně neustále maminka. Rozhodně si nic nevyčítej, chlapi se taky netrápí tím, že malé děti jsou samé máma máma. Prostě přijde čas a všechno se vyrovná. Moc ráda čtu, že Tvůj manžel všechno kolem miminka takhle zvládl - můj manžel by s dětmi o samotě nepřežil ani jeden víkend ;o) a to už jim je bezmála 3 a 6 let...
Hodně sil, trpělivosti a optimismu! Nedělej si starosti a užívej si malého dokud je tak malý jako je. Bohužel, ale než se naděješ, uteče to...
Jana

Katka

•

Re: Časem bude máma stejně důležitá jako táta

(8.5.2006 19:34:07)
Myslím, že se nemusíš bát. Měla jsem něco podobného. Syn onemocněl onkologickým onemocněním a já s ním byla rok po nemocnici a když ne v nemocnici, tak mi péče o něj zabírala celé dny. V době kdy onemocněl měla dcerka půl roku a musela se o ni začít celodenně starat moje matka, která s námi bydlí.Jak mi bylo to asi nemusím vysvětlovat. Když vše skončilo tzn. vše se vrátilo jak mělo, zjistila jsem, že pro dcerku je jen babička,docela mě to děsilo,ale dnes má 3 a půl a vše se spravilo a fungujeme jako kdyby nikdy nic takového nebylo.

Vlaďka+Daniel 3/05

Chlapi se netrápí?

(9.5.2006 12:17:13)
tak nevím, nějak jsem ještě nepotkala tatínka, který by bral s ledovým klidem, že si ho první rok dítě vůbec nevšímá:) Všichni okolo nás (včetně toho našeho) stresují, že jsou asi špatní tatínkové, když se o ně vlastní dítě nezajímá. a my je uklidňujeme, že to dítě si stejně život do svých tří let moc pamatovat nebude a pak už bude táta naprostá jednička:) Docela se na to těším. A co se týče toho, že dítě maminku tak nadšeně nevítá - dalo by se to spravit tím, že budete pravidelně odcházet od malého dítěte a dávat ho někomu na hlídání. ale nedoporučuju. je mi vždycky strašně líto, když musím pryč, mé rok a kousek velké miminko mi ještě přijde malé. ale asi už tak malý není, už nebývá hysterický, když odcházím. přeju hodně trpělivosti. rodiče jsou důležití oba a každé dítě to dřív nebo později pochopí:)

Moruse, Barunka 11 měs.

•

Re: Chlapi se netrápí?

(9.5.2006 14:21:04)
Je pravda, že mi článek i diskuse trošku víc otevřely dvířka k tomu co se děje u nás. Malá je většinu času se mnou a je na mě velice fixovaná (navíc nemáme ani hlídání, takže opravdu všechno na mě).Tatínka miluje, ale pokud jsme všichni tři pohromadě, nesmím se vzdálit.To malá ztropí scénu.Manžel se mě pořád ptá, zda ho má malá ráda - vždycky, když s ním nechce být, když odejdu já, je z toho smutný.Když pak o víkendu malou uspává a ta mu usne na rameni, dokázal by ji chovat snad hodinu, je pak vždycky moc šťastný, jak se hezky přitulila.Někdy si ji bere i po kojení, už uspanou na rameno.To, že mě malá musí mít pořád v dohledu se doufám brzy zlomí, někdy jsem z toho unavená.
Takže díky tomu co se tu všechno zatím napsalo, ještě víc rozumím manželovi.

Znám

(8.5.2006 19:39:18)
Zuzano, snad tě uklidní, že já ač jsem matka na plný úvazek (teď už dvojnásobná), tak dcera visí na tatínkovi. A to musím říct, že já jsem kliďas až flegmatik, kdežto manžel cholerik a často nemá na malou tolik trpělivosti jako já. A přesto k němu hrozně tíhne. Od mala. Je to tím, že ho vidí méně často než mě. Mě to nevadí, jsem s tím smířená. Zatím nemůžu napsat, jak tu bude u syna, protože je mu teprve 7 týdnů. :-)

Znám

(8.5.2006 19:39:20)
Zuzano, snad tě uklidní, že já ač jsem matka na plný úvazek (teď už dvojnásobná), tak dcera visí na tatínkovi. A to musím říct, že já jsem kliďas až flegmatik, kdežto manžel cholerik a často nemá na malou tolik trpělivosti jako já. A přesto k němu hrozně tíhne. Od mala. Je to tím, že ho vidí méně často než mě. Mě to nevadí, jsem s tím smířená. Zatím nemůžu napsat, jak tu bude u syna, protože je mu teprve 7 týdnů. :-)

Zuzika+Emmka+Attilik

Clanok

(8.5.2006 20:49:18)
Nasa dcerka je tiez strasne rada ked pride ocko vecer domov, a este viacej sa tesi ked pride domov zo sluzobky po tyzdni. To potom ozaj prestavam na chvilku existovat, a uprimne povedane ten pocit pokoja (aj ked iba na chvilku) si dobre vychutnavam. Po vikende sa zase vsetko vrati do starych kolaji. No a nas spolocensky zivot je pod urovnou mrazu. Totiz babicky su strasne daleko a au-pair manzel nedoveruje. Tak si hovorim, ze aj tak je teraz najdolezitejsia nasa dcerka, vyrastie tak rychlo, tak sa snazim si tento krasny cas vychutnavat. Aj ked strasne rada by som si aspon pravidelne zasportovala. Snad o par rokov.

Daniela,Esterka 19mesicu,brisko 15.tt

•

hlavu vzhuru

(8.5.2006 21:26:27)
Mila Zuzko,
hlavu vzhuru!Jsi moc statecna,ze jsi toho tolik zvladla a mas bajecneho manzela,ze ti tak pomaha. Ja mam taky takoveho i kdyz mi asi nemusi pomahat tolik jako ten tvuj, protoze ja jsem zatim zdrava. Za tech 19mesicu, co je nase dcera na svete jsem ale prisla na jednu vec - chlapi peci o dite strasne "zerou". My zenske to berem tak nejak samozrejme,ale chlap jak se do toho obuje,tak nezna miru - treba co se tyce svereni ditete do pece nekoho jineho. My zijeme sami v Praze bez prarodicu a jakychkoliv pribuznych a muj manzel taky namital,ze preci nemuzeme nechat nase bezbrane ditko nejake pani na hlidani,ale kdyz jsem ho presvedcila o tom,ze samozrejme nejlepe se o nase mimi postara on,ale ze tech par hodin pece od nekoho jineho mimi taky prezije,tak svolil.Nejdriv to byla jen hodinova prochazka,pozdeji kino a nekdy uz "zvladnem" i kino a veceri!Neni to casto,tak jednou za 2mesice,ale aspon neco!Sveho manzela moc miluju a potrebuju s nim byt obcas sama a kdyz jsem mu trochu pohladila jeho ego,rad si vzpomnel na to, jake to bylo pekne,kdyz jsme se drzeli sami v parku za ruce...Takze drzim palce,urcite to zvladnes!A vase ditko taky!!Klidne napis, podelim se o finty fň jak na milujiciho tatku... (taky jsem mivala pocit,ze Esterku vubec nezajimam a jsem jen pracka a kucharka)!Prejde to,ver mi, je to tezke,ale TY to zvladnes!!!Daniela,Esterka,Marcel a mimi v brisku

Tina

•

Popletená rodina

(8.5.2006 21:58:21)
Zuzko, nevím proč si myslíš, že jste popletená rodina. I když Ti to v této chvíli tak nepřipadá, jste úplně normální. U prvního dítěte je těžší všechno posoudit. Chybí zkušenosti. Jednou mi jeden můj kolega řekl, že první dítě je vždycky experiment. Měl pravdu. Člověk spoustu věcí pochopí až s odstupem času. To, že Tvůj prcek preferuje tatínka, je normální. Mi to můj starší syn dělal taky a dnes, ačkoliv mu je osm let, jsem to výlučně já, kdo ho musí ukládat, dávat pusinky a někdy mu i utírat prdelku. Když si může vybrat, vybere si mě. S mladším synem (21 měsíců) je to trochu jiné. Díky tomu, že jsem se vrátila do práce, když měl půl roku a v době mojí nepřítomnosti doma hlídá tatínek, jsme na tom s manželem půl na půl. Rozhodnuje program, který mu nabízíme. Ale zpět k Tobě. Dítě potřebuje dva rodiče, a to takové rodiče, kteří se vzájemně doplňují. Rivalita mezi rodiči je cesta do pekel. Podle toho, co píšeš, máš skvělého manžela. Asi si to neuvědomuješ, ale takových moc není. Využij toho. Každá máma, která je doma s dítětem, si potřebuje provětrat hlavu. Máš skvělou příležitost...

O.

•

Re: Popletená rodina

(9.5.2006 14:49:13)
Pro uklidnění dodám, že patříme mezi to mizivé procento rodin, kde tatínek byl na mateřské, sice pouze 3/4 roku ale i tak jsem za to ráda. Se synem mají díky tomu úžasný vztah.

Když byl doma manžel. Syn tesknil po mně. Když jsem s ním byla já, syn tesknil po tatínkovi.

Zkrátka dítko potřebuje oba rodiče a vždy hledá toho, který s ním v ten daný moment není. Jen my holky si to holt víc bereme. ... I když jsem od svého manžela nesčetněkrát slyšela postesknutí: "Holt ty se máš, že máš prso".

irena (Míša5/00+Maruš3/03)

Zuzko ;o)

(9.5.2006 7:34:18)
dnes dopol. má běžet pořad "táta jako máma" - máš-li čas, zkus se dívat ;)
já teď na rodinku moc nechodím, ale tohle jsem náhodou přečetla - a některé ty tvé pocity znám - dost dobře;)
rozhodně nejsi jediná, kdo má občas takové stavy - nepoddávej se tomu!
můj muž je taky na děti "šikovnější než já" - je klidnější, někdy i trpělivější... víc ho berou jako autoritu. těším se, až bude o prázdninách víc doma, teď je skoro furt pryč... když byla starší malá, strašně moc mi pomáhal...
a k tomu závěru- my teď už máme možnost hlídání (babička), ale taky spolu sami vůbec nikam nechodíme (tak 1* za rok! - kdoví, jestli;() - takže doporučuji začít co nejdřív. Klučina si zvykne, když to nebude 3* v týdnu;)
ahoj a držím palce! každý jsme jiný, a ty rozhodně nebudeš "špatná máma"!

Martina, syn 3 roky

•

Jako u nás.....

(9.5.2006 8:42:24)
ahoj.
Musím tedy říct, že až na pár věcí, jako bych četla o sobě. Se synem trávím celý den a báječně si to užíváme, ale jak přijde táta, přestávám existovat. Totéž probíhá při společných výletech. Možná je to tím, že je s tátou méně a proto si to pak chce užít,nevím. Podle manžela je to moje vina, protože se dostatečně nesnažím se zapojit s nima do hry. Taky mám trochu obavu, že se to s věkem bude jen zhoršovat a já budu taky jen zdrojm jídla, čistého prádla apod.Soucítím tedy s každou,která je na tom podobně. S holčičkama je to stejný? nevíte?

PajaMM

Re: Jako u nás.....

(9.5.2006 9:13:04)
MArtino,

byt tebou, nebudu tak nestastna. Ono se to vsechno meni.

My mame skoro 4letou holcicku, do jejich 2 let a 8 mesicu jsme zily samy bez tatinka, i kdyz za nami velmi casto jezdil, ale na spolecne bydleni jsme si pockali dlouho :-)
Ze zacatku Klarka chtela byt jen se mnou, ale vsechno se to meni.

S tatinkem jsou deti proste mene, tak je jim vzacnejsi, uz jsem to tu psala. Ale maminka je a zustane maminkou, i kdyz je nekdy opomijena. S tatinky je vetsi sranda, umi udelat lepsi zabavu a vymyslet vetsi "kraviny" (aspon u nas to tak je) a deti jsou s nimi proste rady. Ale nemyslim, ze bychom se musely bat, ze s nami deti rady nejsou. TO v zadne pripade!
Kdyby to bylo naopak a deti byly doma s tatinky a my chodily z prace az k veceru, byly bychom to my, ktere by vymyslely "kraviny" a umely udelat lepsi zabavu...a deti by byly zase radsi s nami.

Ale nebojte se, vsechno se to upravi....

Společenský život

(9.5.2006 8:57:50)
Začnu v šerém dávnověku.Když jsem byla malá holčička,šíleně jsem vislea na rodičích a hlídat mne muselo být utrpení.Rodiče si společenského života moc neužili.Když se mi po letech narodili dva kluci,věděla jsem,že jediná možnost,jak je opouštět bez výčitek svědomí,bude obsarat jim hlídání,na které jsou absolutně zvyklí.Volba padla na moji matku,nadšenou babičku.Ona byla (a je) v této roli š´tastná a kluci s ní byli vždycky moc rádi.Ráda jsem je půjčovala na vycházky,nechala jsem babičku přebalovat,krmit,zkrátka aby si kluci zvykli na jiného člověka.Když byli malinko větší(tak asi od batolecího období),zahájili jsme s mužem "společenský život".V sobotu po obědě si babička odvedla kluky),oni u ní přespali a v neděli v poledne se vrátili všichni na oběd.Praktikovali jsme to v různé míře asi pět let a pravděpodobně nám to hodně pomohlo v kritických fázích manželství.Já se jednou za týden vyspala,vyšli jsme si v klidu na procházku,do kina a došlo i na milování.To pomyšlení ,že v sobotu bude "svátek" mne drželo na nohou celý týden.Samozřejmě jsem byla matka na plný úvazek,jelikož muž pracoval(a pracuje) mimo Prahu a kromě maminkovských povinností na mne byly vždy štědře svalovány i všechny pochůzky a zařizování.Kluci blbě spali a hlavně ten starší se budil několik let v pět ráno.Měla jsem toho vždycky plné kecky.

Lenka,kluci 15,13 let,a mimi 21 měsíců

•

Rodina

(9.5.2006 19:40:29)
Myslím,že to bylo už řečeno v komentářích-ale taky musím konstatovat,u nás to bylo klasika-máma na mateřské,táta pracoval...první rok je bůh máma,pak zaregisturjí otce,který je pro ně ovšem vzácný...a role se mění,táta je vyhlížen,vítán,platí na ně víc než máma...ve věku dvou let všechny děti visí na rodičích,brečí,když rodiče mizí ze zorného pole.Ve věku tří let potřebují kolektiv dětí a už jim odloučení tak nevadí.Pracuje máma i táta a síly se vyrovnávají.Bylo to tak i u nás a s malým zas je.Takže hlavu vzhůru.

U Eliášky

•

Nenapadá mě žádný nadpis

(9.5.2006 22:49:57)
Dobrý den,
přečetla jsem si článek a nemůžu nezareagovat. I když je to tady poprvé. Troufnu si říct, že tuto situaci znám a to ještě mnohem hlouběji. Manžel si mě vzal už jako hodně nemocnou s prognozou postupného zhoršování nemoci, která končí úplnou imobilitou atd. Teď jsem na vozíku a skoro ve všem potřebuji pomoc druhého člověka. Když jsme se brali, věděli jsme, že nebudeme mít děti. Člověk míní, Pán Bůh mění. Po cca 5-6 letech jsem neplánovaně otěhotněla. Pro dnešní svět tak absurdní. Těhotenství jsem si nádherně užila a byla to ta nejlepší věc v mém životě. Už během těhotenství jsem se připravovala na to, že dítě bude mít blíže k tatínkovi, neboť on kolem něho bude běhat 24 hodin denně, mně ho dá nakojit a chvíli pochovat. Na to jsem se prostě připravila. Dcera se narodila (dnes má skoro 5 let), manžel zůstal půl roku doma na mateřské a opravdu pro dceru dělal vše. I když jsem s tím počítala a nepřipouštěla si to, tak mi bylo líto, že dceru neutěším, že to udělá jen manžel nebo někdo jiný (což bylo pro mě ještě těžší). Postupně jsem si na to však zvykla a rozhodla jsem se, že se nebudu trápit, ale budu hledat možnosti, jak dát dceři to nejlepší, co můžu a budu podporovat manžela v péči o ni. Do tří let dcera vždy se strašným řevem doprovázela manžela ke dveřím, když šel do práce. Byly to opravdu hrozné scény. Nikdy jsem manželovi ani dceři nevyčetla, že mi nedopřáli být matkou. Troufám si říct, že jak dcera postupně rostla, tak jako kdyby dostávala rozum a nacházíme k sobě cestu a mně to je hrozně milé. Už tak dva roky sama za mnou přijde a chce se pomazlit. Když manžel není doma, tak jsem to já, za kým jde, když se něco děje. Když ale přijde tatínek, tak jako bych tu nebyla. Ale beru to tak, že si pozornost musíme rozdělit a že i on má právo na to, aby se s ním mazlila a já nemůžu na ně žárlit. To k ničemu nebylo a není. Tak se snažím podporovat jejich vztah a dělat matku, jak to nejlíp dovedu. Věřím tomu, že dítě dozraje a má stejně rádo oba rodiče.
Jen jsem chtěla říct, že jsem se cítila někdy hodně stejně jako Vy, ale pokusila jsem se o to, abych se netrápila a "nežralo" mě to. Když podporuji vztah manžela s dcerou, uspokojuje mě se dívat, jak se můj muž stará o naše dítě. Jsem na něj pyšná. Který jiný by to tak dělal? I dnes mám chvilky, kdy mě to přepadne, ale dcera dorůstá a během momentu mě dokáže z nich vytrhnout.
Já myslím, že i u Vás se to změní. Jen si nekažte to hezké období s malým dítětem tím, že se budete trápit. Zkuste v tom najít něco hezkého a těšit se na to, co přijde. Užívejte si naplno dítě, kdy jste s ním sama a pak to samé dopřejte manželovi, až přijde z práce. To, že o Vás najednou dítě neví, když se objeví tatínek, využijte ve svůj prospěch (já to dělám), dělejte si svoji práci, odpočívejte atd. Moc Vám přeju, abyste si dítě užila jak jen to jde.
Eliáška

dd

•

v čem je problém?

(9.5.2006 23:07:15)
Opravdu nechápu, v čem vidíš problém. Já jsem nejradši - muž pracuje od rána do večera 6 dní v týdnu, když si s ním táta někam zaleze a já o nich vůbec nevím - třeba si staví lego, nebo jsou na zahradě. Věřím, že i oni potřebují být sami bez mé kontroly a že holt ženská nepostaví tak perfektní raketu z lega. Ani se o to nesnažím, nevím, proč bych měla synovi poskytovat stejné zážitky jako jeho otec. Já si s ním lego nestavím a vůbec si to nevyčítám!!!!! Ale čteme si třeba spolu knížky a třeba kreslíme atd. Nesnažím se někoho napodobovat, učím ho to, co baví mě a co jsem v dětství já ráda dělala. Zatím co muž je technicky orientovaný - naučil syna (2,5 roku) říkat orbitální stanice, my spolu chodíme do přírody, pozorujem brouky, trháme pampelišky, prohlížíme knížky se zvířátky a nakonec je na něm, k čemu bude mít vztah. Na muže rozhodně nežárlím, nejsme konkurenti v přízni dítěte, mám radost, když syn na něm lpí a má ho rád a jsou věci, které ženská nemůže kluka naučit. Nechci mít doma mamánka, kterej bude jen závislej na matce a ve všem absolutně nešikovnej.

veronika
•	Re: v čem je problém? (10.5.2006 0:18:16) Já ten problém chápu. Každá maminka má jiný vztah k dětem, já jsem taky "kvočna", která by byla nejradši pořád s nimi. Ale nejde to a je to tak dobře. Veronika Odpovědět

Re: v čem je problém?

(16.5.2006 1:38:18)
Správně řečeno,nejste konkurenti!Svému synovi jsi i přes své zdravotní problémi dala život,miluješ ho a dáváš mu to nejlepší,špatná nebo neschopná matka je někdo úplně jiný.Měla bys zapomenout na tak depresívní myšlenky,táta vyzařuje apsolutní radost že vidí svého potomka,proto je naše děti tolik milují,my hlavně přemýšlíme,co uvařit,za kolik můžem nakoupit a tak podobně.
Společenský život mít opravdu musíte!Zkus léčbu šokem,domluv hlídán alespoň na pár hodin,stůl v blýzké restauraci nebo lístky do kina,nenápadně se vyptej v kolik bude doma z práce,ať ti to nepřekazí a vytáhni manžela.Když nic jiného,chvilku ti ten vílet vydrží.Když se nenechá,tak ti vážně zbývá jen kamarádka a večeře s manželem připravovat i s těma svíčkama doma.
Netrap se a držím palce
Ája

Marie, 2 kluci (7, 4)

•

To bude OK

(10.5.2006 10:33:01)
Můj manžel je schopný o děti se postarat, jenom mu to ještě nedošlo :(.
Mám pocit, že teď, když je někdy s nimi sám, děti se starají o sebe i o něj. U nás byl a je bůh dědeček. Mimochodem se dětem věnuje minimálně, ale pokud ano vymýšlí s nimi takové koniny, že kluci jsou u vytržení. Taky nás oslovují dědo, mě¨to je celkem fuk, ale manžel se může zbláznit. Jo a taky jsem oslovována mladším synem paní učitelko (chodí do školky). Já tohle moc neřeším, protože když je moc zle tak běží za mnou :))) - takže jsem nejdůležitější!!! Jo a jídlo a suché oblečení vydávám taky já (čisté nikdo neřeší). Já bych byla optimistická, máma dělá rodinu, a myslím že v pohodové rodině to všichni ví, jenom se to neříká nahlas.
A s manželem určitě buďte občas sami, je to moc fajn, a chlapečkovi pobyt s jinou osobou prospěje, obohatí ho.

IlonaK2+Verunka+Ondrášek

U nás to bylo taky tak

(10.5.2006 12:42:53)

Ahoj Zuzko, vůbec se netrap. Hodně ti rozumím, ale asi jsem se tím nikdy až tak netrápila. U nás je taky ten trpělivější a hodnější tatínek. (I když teď byl s námi měsíc a půl doma a všimla jsem si, že začíná být trpělivý méně :-). Naše Verunka měla období, že chtěla jen mě, pak chtěla jen tatínka, teď to docela střídá. Dcerka mě potřebovala kvůli kojení, ale jinak pláč při odchodu tatínka do práce známe taky. Takže to u vás není naopak. Jak vidíš, spousta maminek ti to tady potvrdila. Jste normální rodina! Buď ráda, že je tatínek tak fajn, protože občas vidím rodiny, kde tatínek zájem nemá a postarat se neumí, a to je potom teprve nářez. Co se týče společenského života. Patřím mezi matky, co nerady dávají dítko na hlídání a když už dám, protože fakt potřebuju něco udělat nebo si odpočinout, pořád sleduju hodiny, kdy už se dcerka vrátí. V kině a na večeři jsme ještě nebyli. Verunce budou dva roky. :-)
Drž se!!!

Sylva2

•

Re: U nás to bylo taky tak

(10.5.2006 13:30:42)
Jak to udělat s kinem, to tedy nevím. Ale na tu večeři můžete vyrazit i s mimi. Naše malá má skoro 3 měsíce a chodíme někam skoro každý týden. I se starší dcerou jsme občas zašli. Chce to jen vybrat správnou restauraci, kde jsou dětem přátelsky naladěni. A samozdřejmě mají nekuřácké oddělení nebo dobrou klimatizaci. Je fajn vypadnout občas z toho kolotoče, když navíc uvaří někdo jiný. A starší dcera to taky miluje.

IlonaK2+Verunka+Ondrášek
	Re: Re: U nás to bylo taky tak (10.5.2006 15:18:40) Tak na oběd si semtam zajdem, většinou v rámci nějakého cestování. Tou večeří jsem myslela jít jen já a manžel ven. Ale já se musím přiznat, že mi to až zas tak nechybí. :-) Vztahy budujeme budováním našeho nového bydlení, kdy neděle trávíme jen my dva rekonstrukcí budoucího domova. Odpovědět

Simča, dcery *1988 a 1997

Nedá mi to

(10.5.2006 12:46:54)
Zuzano R. - nedá mi to a musím reagovat. Situace, kterou popisuješ mi totiž příjde ZCELA STANDARTNÍ!!!!
Pokud se otec k dítěti má a více či méně se mu věnuje (a to uznej, že ten váš se věnuje přece jen "nadstandartně"), tak si k němu dítě vytvoří kladný vztah. A jelikož tatínkové nebývají tak úzkostliví, tak pedantičtí, neřeší tolik prkotiny, jako většina maminek (pozor, umažeš si kalhotky... a pod.), ale umí si s dítětem "užívat", jsou na ně děti dost závisláci. A to píši coby maminka 2 dívek - takže to není jen "klukovská" záležitost.
Já jsem naopak byla vždy pyšná na to, že naše děti berou péči obou rodičů nastejno, že mně manžel kdykoli může a zvládá zastoupit, že děti - ani psychicky - netrpí, když nejsem doma, protože táta je rovnocený partner i při péči o ně.
A pokud se týká momentální fixace malého na rodiče a pláč, když je jen náznak jakéhokoliv "opuštění" - je to asi naprosto fyziologické období závislosti, které nastává, když je "mládě" již fyyzicky schopné se od rodičů začít odpoutávat. Příroda není blbá a musela si nějak pojistit, aby se tato "mláďata" držela u rodičů a byla jim tím zajištěna bezpečnost... A neboj, velice rychle dojdeš do období, kdy bude dítě dávat najevo až ostentativní nezájem :-)
Simča

PS. Taky bych se podepsala pod ty názory, které tu zazněly ve smyslu, že partnerský život je PRÁCE, je třeba ho budovat, pracovat na něm a UDĚLAT si čas jen sami pro sebe. Byť by to byla jedna sobota v měsíci, velice to rodině prospěje... A to ti říkám po 25 let trvajícím vztahu, z toho 19 let v manželství...

Markéta

•

zkus to změnit

(10.5.2006 14:41:19)
souhlasím s přízpěvkem od mm.
když se tatínkovi nechce nikam večer vyrazit, hnedle bych šla s kamarádkou. Nepodceňujte se! Jste přeci jen živá bytost a jste celý dny s malým doma.Manžel je v společnosti v práci - prostě mezi lidma a tak musí pochopit, že si takhle chcete vyrazit a odreagovat se. Vyražte s kamarádkou,která si na Vás udělá čas a uvidíte, že manželovi to pak bude líto,že nešel s Váma! Pak se k vám přidá a budete chodit společně.Já jsem sama maminkou ročního chlapečka a občas takhle 1 až 2 mám sólo vycházku. Presně jak to mm napsala-ať zkusí k těm radostem přidat i povinnosti s malým-jako uložit ho ke spánku a ták.Nebo uvařit kaši.

Zuzana R.

•

Re: zkus to změnit

(10.5.2006 20:24:14)
Milé maminky,
moc a moc vám děkuji za podoporu - jsem ráda, že v tom nejsem sama. Pečlivě jsem si pročetla všechny odpovědi. Z některých mám však pocit, že až tak nepochopily můj problém - problém není v tom nechat tatínka samotného a jít s kamarádkou. Já klidně můžu (a taky to občas dělám), ale já manžela moc miluji a chci jít s ním. Druhá věc je, že (jak mi radí Markéta, na kterou reaguji) pokud manžela se synem nechám o samotě (kdykoli, jak dlouho chci), všechno bude dokonalé, perfektní - vždyť on syna večer koupe a uspává docela sám!!! Vždycky, ne jenom když nejsem doma. Tak to jsem chtěla ještě dodat. Ale jinak děkuji za moc milé vzkazy. Ahoj!!!

veronika

•

(10.5.2006 22:00:02)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

veronika
•	omluva (10.5.2006 22:03:44) já nevím proč se to tam přidalo tolikrát, jednou to snad stačí! Ale člověk míní a počítač mění :-) Veronika PS: snad to tam bude jen jednou, jestli ne, fakt s tím nemám nic společného Odpovědět

veronika

•

(10.5.2006 22:00:07)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

veronika

•

(10.5.2006 22:00:08)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

veronika

•

(10.5.2006 22:00:08)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

veronika

•

(10.5.2006 22:00:08)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

veronika

•

V čem je asi problém

(10.5.2006 22:00:49)
Myslím, že tuším, v čem je problém. Ne. že by manžel dělal něco, co se ti nelíbí. Ani syn nedělá nic mimořádného. Prostě normální rodina, kde tatínek hodně pomáhá. Normální to ale není proto, že nejsi zdravá. A to má pak člověk různé pocity. Je přecitlivělý na cokoliv, i když si to logicky zdůvodní jako nejlepší možné řešení. Netrap se, buď ráda, že to zvládají, že k sobě budou mít vždycky dobrý vztah. Syn si k mamince vztah najde, dospělí synové se s maminkami většinou dobře domluví. S tatínky je to horší, třeba se tomu tví chlapi vyhnou a ty jim v tom teď pomáháš.
Hodně zdraví!
Veronika

dany
•	Re: V čem je asi problém (18.5.2006 20:04:04) Nezanedbáváš náhodou dítě,že do všeho každému kecáš a pak se musíš omlouvat...????? Odpovědět

Táňa

•

Re: Re: zkus to změnit

(16.5.2006 16:38:55)
Ja to mam taky tak.Nemame hlidani,takze spolu nemuzem,ale ja nechci s kamaradkou(vubec by nebyl problem,on me naopak presvedcuje at jdu),ale ja chci s nim).Taky kolem maleho vsechno udela,uklidi,da ho spat,uvari.Vsechno stejne jako ja.Zda se to jako z pohadky,kdybych to nezazila,neverila bych,ze takovi chlapi nekde jsou.Vzajemne se milujem,nemuzeme se roztrhnout a dobu kdy je jeden nebo druhy v praci-stridame se-tak vylozene vydrzime a uz se na sebe tesime.Vsechno nam velmi dlouho trva,protoze se musime vlacet s malym,ale jsme pohromade.Zadne hlidani,zadne babicky.V zari pujde maly do skolky,trenujeme,chodime s nim do skolicky,tak snad to zvladnem a my si poprve trosku odpocinem-nez bude nemocny a zustane doma.

Evženie

Pro Zuzku

(13.5.2006 21:25:10)
Ahoj Zuzano,
vzhledem k okolnostem to vnimate citliveji, ale musim vam rict, ze podobne zkusenosti mam taky. Manzel je nadseny tatinek a ze jsem po jeho prichodu z prace prestala pro dceru existovat bylo u nas take. Zda se mi, ze deti maji ruzna mamankovska a tatankovska obdobi, ktera se stridaji a nemusi to souviset jen s odloucenim od vas. Je skvele, ze je vas manzel takovy a ze delate pro dite to nejlepsi co muzete, prestante se trapit, nemoc neni vase vina.
I dalsi problem znam na vlastni kuzi, k prvnimu spolecnemu vikendu bez ditete jsem nusela manzela donutit (a to je dcera u babicky spokojena a nic ji tam nechybi). Taky me to trapilo, ale manzel to casem pochopil, ze potrebujeme i spolecny cas pro sebe. Dceri jsou ted tri roky a vyzaduje tolik pozornosti a zvladne nas oba umorit tak, ze i manzel si od ni rad odpocine. Taky je to tim ze travi po zmene zamestnani vic casu doma, takze si malou vic uzije. Verte, ze se to zlepsi a pozdravujte sveho skveleho muze.
Zdravi Evzenie

•

Ahoj Zuzko

(14.5.2006 22:30:39)
Nebudu ti rikat, ze vim, jak se citis, to vedet nemuzu, ale co vim je to, ze tvuj malej te ma rad. A ma te rad i kdyz je ted zavislej na tatovi. Za chvili bude celej jatej po mame a pak zase po babicce nebo po dedovi, to je uplne normalni. A v puberte ho budete stvat vsicni :) I kdyz to vzdycky toho mene oblibeneho mrzi...
Ale ver mi, ze bude hur... Za par mesicu prijde obdobi vzdoru a pak si kazdy rodic sahne az na dno.

Dokopej manzela ke spolecnym akcim, at uz s Jonaskem nebo bez a budte spolu co nejvic. A vis co? Ozvete se nam a prijedte!

Silvana + Ada + Pepi

Zuzana + Jony, 15 měs.
•	Re: Ahoj Zuzko (15.5.2006 11:14:24) No páni!!!! Začíná se to tu zvrhávat - už mě 3 maminy poznaly!!! Děkuju za rady a pomoc, už se z toho pomalu začínám dostávat. Pa Sylvi!!! Odpovědět

Silvana
•	Re: Re: Ahoj Zuzko (15.5.2006 14:10:06) Kus babo, ja se pisu s mekkym i ! :D:D:D Urcite se ozvete, budeme moc radi. L. Odpovědět

Lenka, Filípek 04/04, a pecička 12/06

•

Ahoj Zuzko,

(15.5.2006 7:36:50)
přijde mi, že vůbec nejste popletená rodina!Manžel ti jen více pomáhá. U nás je to tak, že jsme spolu šest let, svatbu neplánujem, římáme možná...někdy, ale už máme dvouletého chlapečka a v prosinci k nám přibude další človíček. Manžel se pomáhat snaží, když někam jdu, tak malého taky obstará a nemá s tím problém a věř, že po večerech chodím více já než on! Jsme pozvaní na svatbu kamarádky ( společné ) a nechce jít, že raděj bude doma s Filípkem!!! Dost mě to mrzí. Babičky teda hlídají a dost, malého si vezmou i na víkend. A jak vítáme večer tatínka? Filip se rozeběhne a tátu chytí kolem krku a nepustí, já jen stojím a koukám a v tu chvilku jako bych nebyla. A víkendy? Jsou jen jejich. Chodíme sice společně po výletech, ale hlavním aktérem je táta. Vidí se jen půl hodinku ráno a někdy hodinku před spaním a tak maličký je stále se mnou a má mě asi plné zuby :-(.
Když začalo období vyhlížení tatínka z okna, každý říkal to přejde...už nevyhlíží, ale po odpoledním spánku se ptá prvně na tátu.....
No ani nevím co jsem tim chtěla říct, snad jen to, že si připadám taky né úplně standartní rodina, a že v tom nejsi sama!
Měj se krásně!
Užívej malého i manžela! Máš přeci dva báječné mužské!
A možná s manželem promluv, zda by alespon jeden večer v týdnu nemohl být váš.
Držím palce!
Ahoj Lenka

Iveta

•

Re: Ahoj Zuzko,

(15.5.2006 11:02:04)
Můj názor,

ani nevím, co bych za to dala, kdybych takového muže a oporu v něm měla. ( můj muž po narození druhého syna odešel k milence), takže toto jsem nikdy nezažila,.

Asi bych si našla kamarádku, co má třeba stejně staré dítko, abych měla ten čas s dítětem vyplněný..a byla bych spokojenější. A když by manžel nechtěl nikam se mnou jít, šla bych s kamarádkou - však on by se časem určitě zamyslel, zda to přece jen není někdo jiný než kamarádka a třeba by si ten čas našel..

Určitě se to časem spraví, držím palce.

•

Re: Re: Ahoj Zuzko,

(15.5.2006 11:18:53)
Milá Zuzko, mám 3-letého bratra. Spí s rodičema v posteli ( respektive s tatínkem)...Už od roku toužebně vyčkává tatínkův příchod z práce, někdy chodí s ním do práce...Většinou ho v práci vyzvedává...Nedovolí rodičům, aby se k sobě přiblížili, hned křičí "můj tatínek, nech maminku..."myslím, že tím obdobím si projde každé dítě...Měj se hezky!

Jste, Zuzanko, skvělá matka

(16.5.2006 17:33:58)
Milá Zuzanko. Ještě na své první dítě (a dlouho) čekám, ale myslím, že i přes své obavy jste skvělá a fantastická matka. Naprosto chápu vaše pocity. S mým přítelem vychováváme dceru z jeho předchozího vztahu, té se matka "ztratila" do Německa a objeví se 1x za 3 týdny, aby si ji na sobotu a neděli odvezla. Já jsem ta, která zajišťuje chod domácnosti, vařím, uklízím, peru, dělám svačiny a úkoly, nakupuju oblečení... prostě "náhradní matka" na plný úvazek. Nemusím Vám asi říkat, jak mi je, když přijde domů partner a tatínek je okamžitě nade vše a po mně neštěkne ani pes. Malá to s ním umí a já si občas připadám jako služka, která zajistí, co je třeba, ale otec - to je král. A to už ani nemluvím o tom, jak si osmiletá holčička umí idealizovat matku, která jí prachsprostě opustila maličkou a založila novou rodinu za hranicemi. Nezájem vašeho partnera o vás a společenský život bych na vašem místě zkusila vidět pozitivněji, jako obrovský zájem o děcko, což musí být pro vás fantastické vidět, že ten největší životní dar a štěstí jste mu dala právě vy. Máte hroznou kliku, protože vysoké procentu mužů by se k otcovské roli rozhodně nestavělo tak kladně. Zkuste s ním pohovořit o svých pocitech a uvidíte, jednoho dne na tu večeři přece jen vyrazíte a mrňouska vám někdo pohlídá. Držím vám palce a držte i vy mně, ať se mimi konečně zadaří i u nás. Míša (holi.misa@seznam.cz)

Zuzana + Jony, 15 měs.
•	Ještě jednou (17.5.2006 15:59:26) Ještě jednou vám všem moc děkuji - už se pomalu začínám i stydět, když si pročítám i ostatní názory a příběhy - můj problém je vlastně veliké štěstí. Už mi nepřipadá, že vydržet rok bez divadla je takový problém. Odpovědět

VM66

Nic nového pod sluncem

(18.5.2006 7:03:04)
Máme s manželkou 3 zdravé děti a všechna těhotenství proběhla víceméně v pohodě. Dokonce máme babičku, která je schopna a ochotna občas pohlídat i přez noc. Já jsem věčně v práci a žena věčně s dětmi. Přesto, když se večer jsem se večer vracím domů mě děti vítají, jako bych byl pryč půl roku. Prostě pro děti jsme rodiče a každý má svoji nezaměnitelnou úlohu a tem prckům je to (prozatím) téměř jedno, jací jsme, důležité je, že jsme. Hlavu vzhůru, tvůj kluk tě potřebuje a má tě rád, prostě to tak je . :-)

Jana, 2 kluci

•

Zuzi, to přejde

(27.5.2006 21:00:28)
Milá Zuzko, nebojte se, všechno je anebo bude v pořádku. Když byli oba kluci malí, jakmile táta vstoupil do dveří, přestali mě vnímat. Ale časem se to upravilo. Teď už jsou oba velcí a právě předchvílí se ten starší dožadoval, abych už jim šla přečíst tu pohádku na dobrou noc. Potřebují mít "chlapa", ale taky "maminku". Vydržte, dělejte se svým synem to, co jste zvyklá, uvidíte pokroky.
Nám taky nikdo nehlídal, museli jsme to zvládnout sami. A co třeba zkusit kamarádku, která má taky malé dítě, třeba na pár hodin odpoledne? Nutně to přece nemusí být večer do půlnoci. Máte mé sympatie....

Jitka
•	nebojte (29.5.2006 10:52:03) milá Zuzko, nebojte se, to prejde. jak poplakavani, jak Vase pocity, ze nejste touzadanejsi pulkou rodicu, tak i absence spolecenskeho zivota. muj muz je to same, taky ma mimco porad za male, ale mejte strpeni. ja si vycházky, kino atd.planuju na pristi leto o). Odpovědět

jájina, dcery 12 a 17

•

neplakat

(19.6.2006 9:53:15)
Zuzanko, všechno je v naprostém pořádku. Dítě se vždy těší na tatínka (protože on je v práci a ta maminka je konec konců pořád po ruce. Nejste převrácená rodina, je dobře, že chcete občas někam vyjít. Zkuste to domluvit se svojí maminkou, aby vám pohlídala synečka (třeba v den výročí svatby nebo v den seznámení, narozenin Vašich nebo manželových - ať jako máte co slavit a muž nemůže odporovat). Vždycky jeden musí mít pocit, že je dítě ještě malé na tři hodiny samoty (někdy je to táta, někdy máma). Přestaňte se trápit a užívejte si hodného muže i děťátko. Syn vyroste brzy a za chvíli vás nebude potřebovat. Navíc každé dítě v průběhu života mé takové odklony od tatínka k mamince nebo od maminky k tatínkovi, taková období. Snad byste nežárlila na vlastního manžela kvůli vlastnímu synovi....Hodně štěstí a pevné nervy

robsn
	byla bych ráda (6.8.2006 19:00:04) Dobrý den, buďte ráda, že se o syna manžel stará, přes den je v práci, tak večer se na malého těší. Horší by bylo, kdyby po večerech vysedával s kamarády, i tací jsou, vždycky může být hůř a Vy si zajděte na tu pizzu s kamarádkou. Já když chci někam jít, musím poprosit většinou chůvu-kamarádku. Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice
Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.