Názory k článku Co dětem brání být sebou samými?

Asi trochu jo :)
Přemírou bezpečí jsou asi míněny "skleníkovéů děti, které nesmí ven, aby se nenachladily nebo si neodřely kolena, nesmí mezi kamarády, aby nechytli nějakou nemoc (stačí škola plná bacilů :)), nejedou na tábor, tam po nich chtějí strašné věci a musí spát ve stanu....a tak dále. Takové děti pak nemají reálný pohled na svět, nejsou imunní, brečí kvůli každému problému....každý musí občas zažívat nepohodlí a stres, aby se s tím uměl vyrovnávat!!!Samozřejmě v určitých mezích, nenechám dítě hrát si se žiletkami, aby vidělo, že to řeže :)

Vzhledem k velke koncentraci populace ve mestech se tomu nemuzeme vyhnout. Velke skoly tu vladnou temer vsude. Vyhodou velkych skol (hlavne v dnesni dobe) je velke mnozstvi mimoskolnich aktivit, ze kterych si dite muze vybrat. Tam uz je atmosfera obvykle lepsi, nebot se jedna o malou skupinu deti se stejnym zajmem. Naprosto vsak souhlasim s nazorem, ze reditel dela skolu. Ten/ta ma primy psychycky i fyzicky (pracovne) vliv na sve podrizene. Pokud ten clovek nema jasno ve svem vlastnim zivote, a navic nema velke zivotni zkusenosti, odrazi se to na pracovni moralce ucitelu. Dobri reditele jsou vysoce kvalitni osobnosti, kteri si ze sve pozice casto vyberou skoly (kde chteji ucit) v nez sami veri. Megaskoly budou casteji pritahovat novopecene ucitele, prechodny personal (na zastupy tak velkeho poctu trid) a i zde se muze stat, ze vse se zadari a reditel dokaze udrzet "vse pohromade", avsak je zde daleko vetsi moznost "politikareni" jednech ucitelu proti druhym. Velka skola je vskutku monstrum, ktere potrebuje velmi pevne zaklady, aby se udrzelo pohromade. Snad jedinym resenim je rozdeleni je do podsekci, ktere budou psychologicky v detech i ucitelech vytvaret pocit identity. Ve skolkach maji tridy Hvezdicek, Slunicek atd. Na zakladni skole to muze byt jine rozdeleni psychicky ladene jejich urovni.

Premira bezpeci je to, ze nenechas ostatni, aby podstoupili riziko a boje umerne svemu veku, ze jim budes vzdycky a vsude umetat cesticku, rozhodovat, co je pro ne nejlepsi [kdo jinej to vi lip nez tvoje mama]. Ja si svoji mamy vazim prave proto, ze nas dokazala do nebezpeci pustit, duverovala nam [ a tim i potazmo svoji vychove], i kdyz se sama kolikrat klepala strachy. A ja pevne doufam, ze to pro svy deti jednou dokazu taky.

Jinak samozrejme vytvaret pocit bezpeci je dulezite, problem nastane, az se budou chtit deti samy toho bezpeci vzdat a nebudou o nej stat, aspon nacas, nez si uvedomi, co v nem maji.

Martino-přesně tak...povahu nezměníš-přiznám se,já jsem spíš ten typ tvé sestry.Všude vidím co by se mohlo stát-ale reálně.Když by se třeba mohlo stát něco,kde si nanejvýš zlomí ruku,tak to neřeším-ale nenechám malýho lítat po chodníku bez držení za ruku,když ten chodník je hned vedle hlavní silnice...Něco ho napadne-a už je to!Nevratný!Jinak starší taky jezdí od první třídy sám do školy autobusem-nezbývá než věřit...Občas sice zajel do vedlejší vesnice,a došel pěšky po hlavní cestě!!Ale přežil!:-))

Taky jsme chodili do školy na směny.